Neohrožený (a trošku dementní) tajný agent Richard Dix (Leslie Nielsen) má před sebou těžký úkol. Země se řítí do zkázy. Americký prezident byl unesen mimozemšťany, kteří chtějí ovládnout Zemi a nahrazen klonem. Mezitím je skutečný prezident vězněn na měsíční základně, odkud musí být zachráněn. Dix se vydává na Mars, aby zachránil prezidenta a poté ho vrátil zpět do Bílého domu.
2001: Vesmírná prda je další z bláznivých komedií Leslieho Nielsena. Nielsen již natočil desítky komedií a parodií, mezi nimiž byly i takové skvosty jako Bláznivá střela, Utopenec na útěku či Připoutejte se, prosím. A právě výše zmíněná Bláznivá střela je bezpochyby šablonou, podle které je 2001: Vesmírná prda střižena. Od stejného stylu vyprávění přes podobně (vizuálně) vytvořené komické scénky až k totožnému hlavnímu hrdinovi (mám na mysli charakter hlavního hrdiny). To, kde však Bláznivá střela bodovala nejvíc, zde jaksi chybí. A přitom vše začíná velice slibně. Hlavní hrdina se nám představí v úvodní komediální scéně a poté nám sám osvětluje celou situaci. Pozvolna se rozvíjí příběh a divák je zasypáván neuvěřitelným množstvím gagů. To ovšem platí tak pro prvních dvacet minut. Přesněji řečeno to platí jen do doby, než Dix opustí Zemi a vydává se na Mars. Od chvíle přistání na Marsu se náhle změní tempo a z původní dobré podívané zbude cosi, co ani nelze slovy vyjádřit. Humor je sice podáván ve stejných dávkách, ale většinou člověka ani nedonutí k úsměvu. Pravda, pár dobrých vtipů se i po prvních dvaceti minutách najde, ale je jich žalostně málo. Navíc většina působí až neuvěřitelně žalostně a jen stěží mohou někoho zaujmout. O to větší vroubek to pro Nielsena je, protože se podílel na scénáři. Nielsen a Shearman se zkrátka nevyrovnají proslulé trojici Zucker- Abraham- Zucker (tvůrci Bláznivých střel) a jejich scénáristické umění bledne jako vyděděná vdova nad poslední vůlí. A je to celkem škoda, protože jak říkám, začátek je slibný.
Snímek má však i své klady (pravda, že mě jich moc nenapadá, ale lepší něco než nic). Leslie Nielsen hraje policistu, který se až nápadně podobá Franku Drebinovi. Přesto je to role, kterou nás nejvíce rozesmál ve své kariéře a i v tomto filmu mu padne jako ulitá. Pokud má 2001: Vesmírná prda nějaký výrazný světlý bod, je jím právě Nielsen. Bez něj bych film nejspíš úplně odepsal. Další plus je těch pár slušných fórků, které to zachraňují od absolutního debaklu a pro oko příjemná Ophélie Winter v roli Dixovy partnerky. Zbytek je veskrze průměrný a vedlejší postavy (až na kapitána Valentina) jsou až příliš ploché nato, aby zaujaly. To je asi tak vše, co lze říci v dobrém o Vesmírné prdě. A teď vesele zpátky k záporům.
Jak jsem již několikrát podotkl, snímek po dvaceti minutách ztrácí humor. To, co jsem ovšem nezdůraznil je, že humor rezignuje na cosi, co mě mnohokrát donutilo k zamyšlení, zda měla být daná scéna k smíchu či nikoli. Je až neuvěřitelné, že se povedlo pohřbít takovou šanci. Snímek je totiž (jak jinak) parodií mnoha filmů a mohl tak být využit neuvěřitelný potenciál. Úmyslně jsem však použil mohl. On totiž vesměs není ani pořádnou parodií. Mnohdy mi ani nedošlo, že se jedná o parodování nějaké slavné scény (například jsem si nevšiml scény, která by parodovala Od soumraku do úsvitu, přesto že obal kazety tvrdí, že tam je) a když jo, tak jsem si musel jít vzít prášek na uklidnění, abych netřískl s televizí o zem (kupříkladu žalostný pokus o parodování filmu Total Recall). Navíc se mi díky filmu 2001: Vesmírná prda stala věc, která mi do té doby byla cizí. A to, že jsem asi po čtyřiceti minutách filmu usnul (a to jsem nebyl unavený). Příští den se mi vybavil hrozný film a tak jsem svůj názor na film připsal únavě. Rozhodl jsem se, že si film pustím ještě jednou. Tentokrát jsem usnul až po padesáti minutách. Pravda, že jsem tak úplně nespal, ale spíše zdegenerovaně koukal na televizi jako opice, které právě vymyli mozek.
No, co naplat. Jak jste již z výše uvedených řádků jistě pochopili (pokud jste te... Dobrý komentář 