Americký kardiochirurg Richard Walker přijíždí se svou ženou Sondrou na lékařský kongres do Paříže. V hotelu se jde vysprchovat, zatímco jeho žena se pokouší vybalit zavazadla. Zazvoní telefon, Sondra ho zvedne a po krátkém rozhovoru něco zavolá na manžela. Rozumět jí ale není, protože kamera zabírá Walkera pod sprchou a šum tekoucí vody slova tlumí. Když pak doktor vstoupí do pokoje, jeho žena je pryč. Snaží se ji nejprve lehce znepokojen, potom už polekaně a nakonec zděšeně, najít. Ocitá se v situaci připomínající noční můru. Je sám v cizí zemi, neumí francouzsky, nikoho nezná a už vůbec nechápe, proč mu nikdo nechce pomoci. Kamkoli se obrátí, naráží na stěnu lhostejnosti, maskovanou zdvořilými úsměvy. Walker však nevěří, že by jeho žena odjela za milencem, jak se mu snaží namluvit ředitel hotelu i detektivové. Rozhodne se manželku najít sám. Dostává se do obskurního světa nočních podniků, kde se seznámí se samorostlou dívkou Michelle, která se stane jeho víceméně nedobrovolnou průvodkyní. Příčinou všeho je záměna kufrů a to, co je ukryto v jednom z nich, totiž malá replika sochy svobody, v níž je ukryta ukradená roznětka nukleární střely, o kterou bojují dvě teroristické organizace. Zatímco Walkerovi jde o záchranu ženy, dívka se snaží získat odměnu za nebezpečnou práci (byla to ona, kdo roznětku propašoval ze Spojených států). Hrůza narůstá a atmosféra nejistoty houstne současně ve dvou rovinách. První, to je kriminální zápletka ve stylu Hitchcocka, konkrétně jeho filmů Muž, který věděl příliš mnoho a Na sever severozápadní linkou. Druhá, to je uvržení náhodného člověka do zlé noční můry, z níž, jak se zdá, není úniku, připomíná svéráznou variaci na kafkovské motivy zejména Procesu a Zámku. Tím vším se proplétá neviditelné pouto nikdy nevysloveného citového pouta, které vznikne mezi Walkerem a Michelle.