Bývalý americký tajný agent ve výslužby Bryan žije sám, přestěhoval se, aby byl co nejblíže své dceři, která bydlí se svou matkou. Příliš toho zažil, než aby se o svou sedmnáctiletou dceru Kim neustále nestrachoval. Když ho Kim požádá o dovolení jet do Evropy na koncertní turné skupiny U2, okamžitě odmítne. Ale osamělý otec, čekající na jakýkoliv projev dceřiny blízkosti a přízně, nakonec podlehne jejímu citovému vydírání. Dcera sice slíbí, že bude dodržovat otcova "bezpečnostní" pravidla, ale přitom poruší to základní ještě v Americe. Neřekne totiž otci o svém výletu úplnou pravdu. Když se jí Bryan konečně do Paříže dovolá, je pozdě. Dvě nezkušené lehkovážné Američanky neunikly členům mafie obchodující s bílým masem. Bryan začne okamžitě jednat, požádá o pomoc své bývalé kolegy a sám vyrazí do Paříže.

Liam Neeson (rozhovor)
Vaše postava není pro akčního hrdinu v thrilleru příliš typická, jelikož je definována především láskou k vlastní dceři než zkušeností tajného agenta. Byla tato atypičnost tím, co vás na roli Bryana oslovovalo?

Ano, líbila se mi myšlenka vytvořit thriller, který má jednak dobré tempo, ale je zároveň založen i na emotivní vlně. Kromě toho vidíme Bryana jako někoho, kdo si idealizuje svoji dceru. Ale i přesto, že nikdy nebylo mým snem hrát Jamese Bonda, tak vás tento žánr vtáhne jakmile začnete řídit jako automobilový závodník nebo střílíte na své filmové kolegy. Také jsem chtěl pracovat s producentem Lucem Bessonem, kterého již dlouho obdivuji.

Většina vašich významných rolí vyžadovala dostatek fyzičnosti i lidskosti. Dalo by se říci, že to je takový vaše ochranná známka?

Nijak tuto skutečnost nevnímám. Hraji tak nějak přirozeně s tím, co mi bylo dáno do vínku. Nikdy jsem se s Pierrem nebavil ani o tom, proč si vybral zrovna mě. Ale je pravdou, že hraji postavy, které jsou lidské, které mají komplexní rejstřík pocitů a emocí a to je myslím i případ role Bryana v tomto filmu.

Pracoval jste s těmi nejlepšími režiséry jako Martin Scorsese, Steven Spielberg, George Lucas a Ridley Scott. Byl jste nějakým způsobem nadšen z toho, že budete pracovat nyní s mladým režisérem?

Pierre Morel již není žádným nováčkem! Má filmování v krvi již dlouhá léta a je opravdu velmi zkušený, zvláště pak při práci s kamerou. Líbila se mi i originalita jeho filmu Banlieue 13, která ukázala, že má dobré režijní oko, smysl pro energii a rytmus. Líbí se mi i to, že sám operuje s kamerou.

Bylo pro vás emocionálně těžké dostat se do role otce, jehož dcera byla unesena?

Jako otec si dovedete jen těžko představit něco horšího a samozřejmě přemýšlíte, jak byste v takové situaci reagoval vy sám. Představujete si, co byste udělal únoscům a brzy přijdete na to, že byste udělal cokoliv, abyste zachránil vlastní dítě. Bylo to pro mě opravdu velmi zajímavé, jelikož jsem od podstaty proti násilí. Ale v Bryanaově případě to bylo buď já nebo oni, což bylo celkem logické vyústění.

Musel jste se na tuto roli nějak speciálně fyzicky připravovat?

Mám celkem dobrou fyzičku, ale musel jsem zvýšit své tréningové dávky. Akční scény jsou opravdu hodně náročné, protože musíte věnovat hodně pozornosti tomu, jak se hýbete, pozici vašeho těla a zároveň nesmíte spustit oči z vašeho partnera. A to vyžaduje plno energie. Každá scéna byla pro mě výzvou.

Užil jste si boj muže proti muži?

Ano, malý chlapec uvnitř mě samého se ozval. S dobrými kaskadéry se boj mění vlastně v takový tanec, který si užíváte.

Poprvé jste také pracoval s francouzským štábem. Byla tato zkušenost odlišná od těch předchozích?

Ocenil bych především velké procento žen pracujících na place. Jsem velmi citlivý vůči energii, kterou muži a ženy na place vytvářejí a britské nebo americké štáby jsou vesměs jen mužské. Oceňoval jsem i francouzské pracovní hodiny, které jsou hodně příjemné. Mezi jednotlivými scénami a zkouškami to bylo opravdu vyčerpávající, ale měli jsme pokaždé celou noc na zotavenou. A to už nezmiňuji potěšení z života v Paříži...

Pierre Morel (rozhovor)
Co jste si odnesl z vašeho režijního debutu Okrsek 13 předtím, než jste začal pracovat na filmu 96 hodin?

Jestliže je mezi těmito naprosto odlišnými věcmi jedna věc, která je spojuje, pak je to rytmus akce. Banlieue 13 je založeno čistě na akci, která musela být extrémně účinná. I přesto, že příběh Taken vyžaduje více citlivější přístup, museli být akční scény podobně výkonné, aby byli diváci doslova strženi Bryanovou honičkou.

Celkový spád filmu, který je na plátně tak markantní, vzniká již při natáčení nebo jde o dobrou práci následného střihu?

I přesto, že na střihu hodně závisí, tak už při natáčení musíte mít určitý rytmus. Jestliže ho totiž nemáte hned napoprvé, tak podruhé již nedostanete šanci. Pokaždé prosím herce, aby drželi rychlé tempo, aby film pak působil realisticky. Hodně energie ve filmu pochází i ze mě samotného, jelikož mě tahle práce neskutečně nabíjí a pak se to projevuje doufám i na samotném výsledku.

96 hodin v podstatě neustále flirtuje se samotným žánrem. Už samotný hlavní hrdina Bryan je něco jako James Bond.

Jistě, na jeho charakteru je zajímavé, jak je zranitelný a křehký, tak trochu nečekaně vzhledem k jeho minulosti tajného agenta, o které se ale dozvíte až na samý závěr filmu. On prostě jen neví, jak reagovat jako otec a to je nosná myšlenka filmu. Bryan působí trochu jako že je mimo tempo, ale pak se z něj stane opravdový bojovník. Ale nikdy James Bond. On prostě bojuje úměrně k jeho věku.

A co to tedy znamenalo pro samotné akční scény?

Obrovské množství zkoušení pro Liama Neesona, protože jsem po něm chtěl odvést maximální možný výkon bez použití kaskadérů. Jasně, že to není on, kdo skáče z mostu nebo se vrhá pod kola aut, ale je to on, kdo udělal všechny bojové scény, kterým předcházely hodiny zkoušek. Pro něj to bylo ale hodně náročné, protože se musel bít opravdu tvrdě, jelikož jsem kamerou nechtěl akční scény moc zrychlovat.

Dozvěděli jsme se i o změně jeho mysli během otřesné mučící scény. Jak daleko jste v této scéně chtěli zajít?

Vizuálně je ta scéna opravdu hodně násilnická, ale přichází ve velmi specifickém momentě filmu poté, co Bryan nachází nejlepší kamarádku jeho dcery, která zemřela na předávkování drogami. Ta tmavá stránka té scény ho plně dostane a projeví se v něm rodičovské pudy a i proto jsem chtěl, aby tato scéna byla šokující.

Únos, kterého je Bryan po telefonu svědkem, je počátkem akčního dění. Jak jste se na tuto scénu připravovali?

Začali jsem v Los Angeles s natáčením Liamovi reakce jakoby byl samotnému únosu přítomen. Maggie Grace přišla na plac a řekla všechny dialogy stojíc za kamerou, což umožnilo reagovat Liamovi v reálném čase. A bylo to opravdu úchvatné. Při samotném natáčení únosu v Paříži jsem pak měl mnohem více času a tak jsem mohl lépe zachytit fyzický únos. Ale k němu jsem potřeboval Liamovi emoce, které mi on dal během dvou záběrů.

Liam Neeson je znám pro svou soustředěností a oddaností. Jaká je vaše zkušenost s tímto hercem?

Liam je opravdu neskutečně soustředěný na práci. Trvá mu jen velmi malou chvíli, než se dostane do formy. Ani si neumím představit, že by jeho roli hrál někdo jiný. Liam je proste ideálním hercem pro tuto postavu a to nejen jeho postavou (měří 195 cm), ale i citlivostí a schopností se do role vžít. Když ho vidíte bojovat, tak si nepředstavujete mlátičku, ale někoho, kdo má pod tvrdým povrchem měkké jádro.

Měly zkušenosti Maggie Grace v televizních show nějaký vliv na její výkon na place?

Maggie je neobyčejně profesionální. Její televizní zkušenosti ji naučily tvrdé a rychlé práci. Zná všechno, co je třeba znát ohledně hraní a jak věci na place fungují. Myslím, že už je ostřílenou veteránkou.

Máte zkušenosti i jako kameraman. Jsou tyto zkušenosti znát, když pracujete jako režisér?

Na to se asi musíte zeptat kameramana Michela Abramowicze. Určitě to ale vliv na natáčení má, protože práci za kamerou jsem se nikdy úplně nevzdal. Pořád pracuji s kamerou i když režíruji, prostě to nemohu jen tak vymazat. S Michelem jsme strávili hodiny vyjasňováním si mých představ.Jeho schopnostem jsem ale stoprocentně věřil.

Vaše představa tedy byla jaká?

Nechtěl jsem, aby film působil stylizovaně. Chtěl jsem dosáhnout toho, aby Paříž vypadala opravdu taková, jaká je. Chtěl jsem být co nejvíce realistický.

Což muselo být určitě velmi těžké, přihlédneme-li k velkému množství nočních záběrů...

Ano, bylo složité nasvítit film nevtíravě. Pro plno nočních scén jsme ale použili digitální kameru, která je více citlivá, ale i tak to nebylo pokaždé možné. Honička na stavbě je natáčena na 35 mm, protože digitální kamera není pro takové divoké natáčení vhodná.

Řekl byste, že Mannův film Collateral stanovil nový směr v používání digitální kamery v nočních scénách?

Určitě. Jeho film, co se natáčení urbanistických scén týče, zvedl laťku hodně vysoko.

Ve filmu 96 hodin ukazujete kontrasty současné Paříže - velmi známá místa i neznámé čtvrti. Co přesně jste hledal, když jste hledali lokace k natáčení?

Chtěl jsem se vyvarovat klasických klišé, kdy hlavní postavy pózují před Eiffelovkou nebo na Trocadéru, ale na druhou stranu jsem chtěl dosáhnout toho, aby bylo na první pohled jasné, že se jedná o Paříž. Hledali jsme tedy typické pařížské lokace mimo hlavní turistické trasy. Tak jsme natáčeli na Champs Elysées den po prezidentských volbách, kdy byla půl Paříže zatarasena, jelikož nový prezident se rozhodl pochodovat ulicemi.

Jak jste se chtěl vyrovnat s povinnými částmi akčního filmu jako jsou honičky?

Každý si určitě pamatuje honičku v jednosměrce z filmu Agent bez minulosti, ale my chtěli udělat něco jiného. I proto jsme se rozhodli natáčet v noci a pokusit se při tom nic neničit. Sice jsme toho rozbili hodně, ale ne na kameru. Bouračky nejsou v tomto filmu důležité, důležité jsou schopnosti a znalosti hlavní postavy.

Co bylo nejtěžší na závěrečné scéně odehrávající se na lodi?

Závěrečná bojová scéna musela být velmi precizně provedená, a proto jsme na ní hodně trénovali.

Pracujete se storyboardy?

Ano, používám je, když natáčím... ale nikdy se jich nedržím! Pro mě je storyoboard nástroj, který mi pomáhá diskutovat s ostatními členy štábu, ale v podstatě pro mě neznamenají víc než jakési náhledy.