Netradiční upírský horor se odehrává na ponurém švédském sídlišti. Tady žije outsiderský hrdina Oskar a sem se přistěhuje nový soused s dcerou Eli. Dvě zvláštní děti se sblíží a Oskar zjistí, že jeho kamarádka je upírka. Oskar se těžko rozhoduje, jestli se s podivnou dívkou dál přátelit - něco ho k ní ale stále osudově táhne... Film byl natočen podle bestselleru Johna Ajvida Lindqvista a blízký je například potemnělým snímkům Roye Anderssona. Hrůzostrašná pohádka plyne v pomalém tempu a dodržuje pravidla upírského žánru - jen vztah Eli a Oskara je s ohledem na jejich věk platoničtější, i když stejně jako řada jiných upírských filmů je i tenhle hrůzostrašně a až chorobně romantický. Přitom je ale zvláštně chladný - nejen díky skvostným hereckým výkonům dětských představitelů a tomu, že se odehrává na sídlišti pokrytém sněhem. Film podmanivý, sugestivní a ponuře krásný, krvavý, jitřivý a zneklidňující - přesně takový, jaké má skutečné filmové umění být.
Tohle je první švédský film, který jsem si stahla a musím říct, že jsem nevěděla, jak je švédština podobná angličtině. Ne nijak obzvlášť, ale koukala jsem na to s aj titulky a přišlo mi to dost podobně znějící. To je k prvnímu překvapení. Druhé je celý film. Fakt to bylo dobrý, úplný horor to nebyl, protože hlavní zde byla láska a porozumnění, ale je to něco. Nečekala bych, že Eli je to, co je
....
Nepříliš často si do našich končin najde cestu nějaký z počinů švédské kinematografie, ale i přes možnou nedůvěru si sychravý horrorový příběh "Ať vejde ten pravý" středoevropanovu zvýšenou pozornost určitě zaslouží.
Ze svého okna na neutěšeném švédském sídlišti sleduje jednoho nekonečně zasněženého večera roku 1982 mladý chlapec Oskar (Kåre Hedebrant) stěhování nových sousedů. Je to jedna z mála věcí, kterými (kromě vystřihování článků z černé kroniky) tráví Oskar svůj čas, neboť nemá žádného kamaráda, a navíc ho ve škole šikanuje parta spolužáků. Změnu do Oskarova života mají přinést právě až noví sousedé Håkan (Per Ragnar), a především jeho zdánlivá dcera Eli (Lina Leandersson). S tou se Oskar přes prvotní bariéru ostychu seznamuje, a hluboké pouto, překračující hranice běžného přátelství, na sebe nedá dlouho čekat. Koho by napadlo, že dvanáctileté dívce je ve skutečnosti o dost víc a zdánlivě nesouvisející vraždy v okolí jsou výsledkem její potřeby živit se...
Křehký, úzkostlivý dvanáctiletý chlapec Oskar je pravidelně šikanován svými silnějšími
spolužáky, ale nikdy se jim nepostaví. Touha osamoceného chlapce po kamarádovi se podle
všeho Oskarovi naplňuje seznámením s Eli, také dvanáctiletou dívkou, která se s otcem
přistěhuje do sousedního domu. Bledá, vážná dívenka vychází pouze v noci a zdá se, že jí
vůbec nevadí mrazivé teploty.
Současně s Eliiným příjezdem se objeví série nevysvětlitelných zmizení a vražd… Jednoho
muže naleznou přivázaného ke stromu, dalšího zmrzlého v jezeře, ženu pokousanou na
krku. Krev se zdá být společným jmenovatelem - a introvertnímu chlapci jako je Oskar,
fascinovanému hrůzostrašnými příběhy, netrvá dlouho než mu dojde, že Eli je upír. Ale v této
chvíli již mezi nimi rozkvetla něžná romance a Eli mu dává sílu, aby se vzepřel svým
agresorům.
Oskarovi stále více dochází tragická a nelidská dimenze Eliiny situace, ale nemůže se
přinutit jí opustit. Navždy uvězněná ve dvanáctiletém těle, se všemi bujícími pocity a
zmatenými emocemi dospívající mládeže, Eli ví, že může přežít pouze, pokud se stále bude
stěhovat. Ale když přijde Oskarova nejčernější hodinka, Eli se vrací, aby ho ochránila
jediným pro ni možným způsobem …
Švédský filmař Tomas Alfredson proplétá témata přátelství, zavržení a věrnosti do
zneklidňující a potemnělé, ale přesto poetické a neočekávané atmosféry něžného obrazu
dospívání. Film byl natočen podle bestselleru Johna Ajvide Lindqvista, kterého britský tisk
označil za „Stephena Kinga v jeho nejlepším období“.
Slovo režiséra
1982. Místo, které žije dál všemu navzdory. Navzdory únorové zimě, která krajinu
paralyzovala, zmrazila vodu v jezerech a napjala větve na stromech jako houslové struny.
Ptáci odlétli do méně sklíčených míst a medvědi jsou ponořeni v hlubokém spánku.
Města žijí dál navzdory tomu všemu.
Třpytivé zelené světlo pouličních lamp udržuje tmu za hranicí ulic panelákových sídlišť. Lidé,
co tu bydlí, si uchovávají naději na přesný opak toho všeho. Přijít domů, sundat si své vlhké
zimní boty, vysvléct si akrylový svetr, který při přetahování přes hlavu jemně praská, svléct
zatrhnuté silonky, všechna ta pobrukující elektřina.
Těžce pracující matky na předměstí, věrní otcové seškrabující jinovatku ze svých SAABů,
děti, které nehledě na tmu vstávají v sedm a jdou do školy, kde svědomitě dojídají své talíře
jater.
Každý čte ráno jedny ze dvou novin a jedny ze dvou čte zase večer, sleduje jedny ze dvou
televizních zpráv, ve kterých politici omílají zprávu o ponorce, která najela na mělčinu na
pobřeží. Dva způsoby myšlení, červený nebo modrý. Jak to snesou lidé, kteří tam přesto
přes všechno žijí? Lidé, kteří se na sebe neobrací z vřelosti, kteří drží jazyk za zuby a otáčí
se zády ze strachu, aby se nerozpadli na kousky jako sochy, ze strachu, aby se navzájem
nezabili?
Když jsem minulé léto četl román, Ať vejde ten pravý Johna Ajvide Lindqvistse, okamžitě
jsem věděl, že bych se o tento příběh chtěl podělit ve filmu. To je pocit, který se u scénářů
nebo románu přihodí v jednom případě ze sta. Většinou mě zaujmou některé části textu:
pocit, detail, ale zároveň vždy pociťuji potřebu vložit se do toho sám a začít přepisovat.
Tentokrát to bylo jiné. Tento příběh je jak velká literatura, tak fantastické drama. Přes
depresivní pozadí mdlého šedého Švédska, neutěšené sociální podmínky, šikanu a krvavé
násilí, je to pro mě romantický milostný příběh s nadějným a šťastným koncem. V příběhu
vidím stejnou dynamiku mezi temným pozadím a světlým popředím jako v příbězích
Charlese Dickense, nebo ostatně u klasických autorů hororů.
Věřím, že je to zábavný film, schopný zaujmout široké publikum bez toho, aby byl plochý
nebo vypočítavý. Také věřím, že jeho nepochybná švédskost mu dává velkou příležitost pro
mezinárodní úspěch.
Román Ať vejde ten pravý byl poprvé vydán ve Švédsku v roce 2004. Kniha s neobyčejnou
směsí prvku romance, hororu a atmosféry předmestí byl výborně přijat a brzy obsadil přední
příčky žebríčku nejprodávanějších knih. Autor knihy John Ajvide Lindqvist je bývalý stand-up
comedian, kouzelník a autor televizních scénářů.
Slovo producentů
Když jsme četli tento román, byli jsme naprosto uchváceni. Velmi rychle bylo zřejmé, že jsme
nebyli první, kdo si představil během četby této knihy nový film. Nakladatel se už zdál být
lehce otrávený, když jsme se k němu konečně probojovali. Zaslali jsme knihu režisérovi
Tomasi Alfredsonovi, který okamžitě projevil zájem a poté jsme přímo kontaktovali autora,
Johna Ajvide Lindqvista.
Do této chvíle již bylo o zfilmování příběhu Johna Ajvide Lindqvista registrováno přes dvacet
žádostí ze Švédska, Dánska, Německa a USA. V průběhu komunikace jsme ale zjistili, že
sdílíme podobnou představu a chtěli jsme námět přetvořit na jeden z nejzajímavějších
švédských projektů v posledních letech. Toto je výjimečně poutavá love story mezi nejistým
a šikanovaným dvanáctiletým chlapcem a tajuplnou dívkou dalece vzdálenou normálnosti.
Oskar a Eli se do sebe zamilují a tím se vydají na cestu do neznáma.
Zatímco dívka je vším, čím on není - silná a asertivní, on je tím, čím ona být nikdy nemůže -
člověkem. Oba jsou donuceni bojovat za svou lásku a udělat zásadní rozhodnutí ohledně
budoucnosti. Oskarovy projevy vzdoru a Eliina potřeba krve nakonec vyústí v konflikt, kdy
jsou nuceni bránit svůj život a své odhodlání zůstat spolu.
Je to příběh o emancipaci. O tom, jak láska a důvěra staví základy pro osobní růst a
osvobození. Pohybuje se po archetypálních modelech a obsahuje všechny klasické a
mytické prvky odloučení, úpadku, zasvěcení a návratu, zasazeného do tří jednání. Je to
vysoce romantický příběh, třebaže kombinovaný s prvky jemně laděného hororu. Výsledkem
je unikátní a vysoce komerční produkt se silou přitáhnout publikum všech věku a cílových
skupin.
S režisérem Tomasem Alfredsonem jsme začali natáčet v únoru 2007. Dosud byla kniha
Johna Ajvidese vydána velkými nakladatelstvími v nejméně 12 zemích, včetně Německa,
Velké Británie a USA. Pro nás to jasně značí sílu tohoto mistrného příběhu. Měli jsme pro
tento projekt velmi dobré finanční zázemí s jasně danými podmínkami pro všechny
zúčastněné strany.
Měli jsme ty nejvyšší požadavky na uměleckou kvalitu a velkou víru v komerční sílu tohoto
projektu. Jsme přesvědčeni, že s naší pomocí, Tomas a John Ajvide Lindqvist vytvořili
nezapomenutelný film, který zaujme široké domácí i mezinárodní publikum v kinech, na DVD
a v televizi.