V beznadějné chvíli se ve městě, přímo uprostřed křižovatky objeví Modrý tygr. Je to iluze nebo skutečnost? Zrodil se z mozaiky na stěně starých lázní nebo z imaginace malé Johanky? Příchod modrého tygra rozpoutá ve městě hotovou smršť. Všichni hledají modrého tygra a doufají, že by jim mohl nějak prospět. Díky médiím se z něho bleskurychle stane legenda. Přisuzují se mu nejrůznější činy od nočních přepadení, přes supermanské kousky. Hledá se modrý tygr. Město jakoby se díky němu na chvíli zastavilo. On neomylně vyhledá botanickou zahradu, je přijat Johankou a Matyášem, ukryt a začne dělat zázraky. Tygr promění zahradu ve skutečný ráj plný bujících rostlin a lidé se začínají ptát, zda je opravdu nutné jí zbourat? Pro záměry starosty Rýpa se stal tygr skutečně nebezpečný. Rýp se domluví se svým poskokem a řidičem Kráčmerou a začnou pátrat sami. Mise Modrého tygra, jehož přítomnost proměnila nejen zahradu, ale i morouse Kytku, může pomalu skončit. V noční bouři ve skleníku příběh vrcholí. Tygr je prozrazen, ale ještě než sám odejde, dodá odvahu malé Johance. Johanka díky zázračné moci fantazie a snu poznala, že si může ponechat svojí jinakost, a že může zůstat svá navždycky. Skutečný "rajský ostrov " pro bývalé obyvatele botanické zahrady bude pokračovat kdekoliv jinde.

„Dlouho jsem pátral po současném příběhu pro děti, který by byl zároveň dobrodružný, humorný i magický. Dopadlo to tak, že jsme uprostřed města zalévali palmy, krmili mluvícího papouška a budili obyvatele Karlína řevem tygra, respektive tygrů, protože v hlavní tygří roli se střídají dvojčata Aron a Tarzan,“ říká režisér a producent Petr Oukropec.

Na úspěšnou, dnes ale neexistující tradici českých, citlivě natočených a všemi milovaných filmů pro děti, jako byly snímky Páni kluci, Nefňukej, veverko! či Lucie, postrach ulice, navazuje nový český film Modrý tygr. Jeho hrdinové, devítiletá Johanka a stejně starý Matyáš, se tu vydávají na dobrodružnou cestu za záchranou magického království staré botanické zahrady uprostřed města. Jejich úhlavním nepřítelem se stává místní starosta Rýp, který chce zahradu zbourat. A právě v té chvíli dětem přispěchá na pomoc kouzelný modrý tygr...

Práce na scénáři

Stejnojmenná knížka Terezy Horváthové s ilustracemi jejího manžela Juraje vyšla v ceněném rodinném nakladatelství Baobab v roce 2004. Citlivě a zároveň vtipně napsaný příběh o dobrodružstvích modrého tygra si získal srdce malých čtenářů v Česku, ale i v zahraničí - kniha už vyšla v Japonsku, chystají se také vydání v Nizozemí, Polsku a na Slovensku. Kniha zaujala i producenta Petra Oukropce, který už dlouho snil o natočení dětského filmu. Původně chtěl být jen producentem snímku. V rámci společnosti Negativ, kterou vlastní s Pavlem Strnadem, má na svém producentském kontě filmy Indiánské léto a Návrat idiota Sašy Gedeona, Děti noci Michaely Pavlátové, dlouhodobě spolupracuje i s režisérem Bohdanem Slámou, nyní dokončili Slámův snímek Čtyři slunce. Jako o režisérovi přemýšlel nejprve o Bohdanu Slámovi, který je také kmenovým režisérem Negativu. „Vážím si toho, že mi nakonec pomohl k rozhodnutí to vzít do vlastních rukou s tím, že mě podrží a pomůže, když to bude třeba,“ říká Oukropec. Sláma se tak stal jen režijním supervizorem snímku a Oukropec novým českým režisérem.

Na scénáři filmu Petr Oukropec spolupracoval s autorkou knihy Terezou Horváthovou. „Snažili jsme se v adaptaci s Terezou co nejvíce zůstat věrni duchu knihy, tématu a hlavním postavám,“ říká režisér. „Příběh pro film jsme ale museli zkoncentrovat více kolem malé Johanky. Je to hlavně její film a i modrý tygr vychází z jejího vnitřního světa,“ dodává. První verzi, která byla spíše převyprávěním knihy, napsala Horváthová. „Pak jsme už psali společně. Nejdříve doslova a potom jsme si posílali jednotlivé části,“ říká Oukropec. Horváthovou chválí za velký dar psát dialogy. „Toho jsem se snažil maximálně využít. Já jsem zase přepisoval jednotlivé scény, držel strukturu a kontinuitu příběhu. Snažili jsme se zachovat významy a někdy i trochu bojovali, což je při spolupráci s autorem knižní předlohy pochopitelné,” dodává.

Za velmi cenné označuje Oukropec také dramaturgické rady i další spolupráci Bohdana Slámy. „Sledoval náš casting i denní práce a byl nekompromisní, když jsme hledali výslednou podobu filmu ve střižně,“ říká. I Sláma si spolupráci s Oukropcem chválí. „Děti v tomto věku jsou velmi náročné, Petrovi Oukropcovi se podařilo zbořit bariéru mezi divákem a filmem, každý si v Modrém tygrovi může najít něco svého, a to i dospělí diváci,“ okomentoval film režisér Bohdan Sláma.

Nová pražská zahrada

Za vůbec nejlepší český film pro děti Oukropec považuje Lišáky, Myšáky a Šibeničák Věry Plívové-Šimkové. Před natáčením studoval i jiné své předchůdce, režiséry slavných dětských filmů Otu Hofmana a Jindřicha Poláka a jejich filmy a scénáře včetně těch technických. Zásadní roli v úspěchu těchto filmů vnímá i ve filozofii tvůrčí skupiny Oty Hofmana, která za tímto úspěšným obdobím českého dětského filmu stála. „Děti měli za minimálně rovnocenné partnery. Snažil jsem se pochopit jejich způsob myšlení o dětském světě a fantazii,” říká Oukropec. Zároveň ale věděl, že si musí najít svůj vlastní styl. „Potřeboval jsem mít vědomí nějaké kontinuity, ale uložil jsem ho spíše do podvědomí. Bylo jasné, že musíme vyprávět současně a pro děti, které máme doma,” dodává.

Při přípravách se jako nejtěžší ukázalo nalezení vhodné hlavní natáčecí lokace - půvabné staré botanické zahrady, v níž pracují rodiče dětských hrdinů a v níž se také zjeví titulní modrý tygr. „Projeli jsme všechny zahrady a skleníky v ČR, ale i třeba v Budapešti a na Slovensku,” vzpomíná Petr Oukropec. „Nakonec bylo jasné, že pokud film chceme natočit v reálném prostředí, musíme si ho postavit, protože prostorově a provozně by to nikde nešlo udělat.”

Zahrada tak byla postavena přímo pro účely natáčení. Stovky rostlin a květin do ní byly zapůjčeny zejména z pražské botanické zahrady v Troji. Vznikla v pražském Karlíně, ve čtvrti, kde stejně jako ve filmu dochází k překotným stavebním změnám a rozvoji města. „Hledali jsme město se čtvrtí, která by vyhovovala příběhu, měli jsme štěstí, že jsme objevili parcelu v Karlíně a že skutečná stavba na ní začala "až" čtrnáct dní po našem natáčení. Takže stejně jako naši hrdinové jsme pak cítili určitou nostalgii z bourání oázy uprostřed města, kde jsme strávili léto,“ říká Oukropec.

S tygrem na divanu

Natáčení s tygrem si moc českých filmařů nezkusilo. Oukropec do titulní role obsadil tygří dvojčata Arona a Tarzana z Berouskova cirkusu. „Tygři se nedají nic moc ve specifickém prostředí naučit, musíte být trpěliví a připravení maximálně využít čas, když mají chuť něco objevovat nebo naopak, když jsou unavení,“ vzpomíná Oukropec na náročné natáčení. „Využili jsme třeba i zkušenost, že se tygři rádi koupou,“ dodává. Tygr se ve filmu prohání ulicemi města i skleníkem botanické zahrady a jeho spoluherci na natáčení s ním vzpomínají s úctou i úsměvem.

„Možnost setkání s živým tygrem byl pro mě jedním z hlavních důvodů, proč jsem tuto roli vzala,“ říká Bára Hrzánová. Ta si tak natáčení s tygrem opravdu užila. „Pan Berousek věděl, že se s tygrem ,kamarádím‘, tak mi ho občas mezi natáčením svěřil na hlídání. Seděla jsem na divanu, tygr na klíně, to byl pro mě splněný sen,“ vzpomíná s tím, že občas jí přece jen zatrnulo. „Když jsem natáčela jednu ze scén, tygr mi nekontrolovaně vlezl na záda. Kamera jela, já musela pořád hrát i s dvacetikilovým tygrem na zádech, a navíc jsem ho nesměla vyprovokovat. Když skončil záběr, sunula jsem se opatrně po zemi, aby mě tygr mohl jakoby přelézt, zcela bez emocí, abych ho nevyprovokovala. To byl neuvěřitelný zážitek. Paradoxně jsem se vůbec nebála, soustředila jsem se na kameru, která jela, vše ostatní muselo stranou,“ směje se Hrzánová. Kromě tygra si ve filmu zahráli také papoušci i méně exotičtí psi a kočky. Tygr na rozdíl od nich ale byl kouzelný a tak ho v postprodukčním studiu UPP dobarvili na modro. „Tým kompozitorů a animátorů několik měsíců vytvářel pro každé filmové okénko s tygrem hned několik přesných masek, které sloužily pro možnost citlivého přebarvení tygra,“ říká režisér a upozorňuje diváky na to, že z fousků a řas kouzelného tygra navíc vychází drobná pohyblivá svítivá aura, která je dodělávaná klasickou animací. 

Tygra si ve filmu pohladili i představitelé dětských rolí, devítiletá Linda Votrubová v roli Johanky a stejně starý Jakub Wunsch v roli Matyáše. „Dětské herce jsme hledali intenzivně a dlouho, na castingu jsme viděli přes tisíc dětí,“ vzpomíná Oukropec s tím, že jeho asistent Karel Bezděk téměř rok cestoval po školách a kroužcích a viděl tak další tisíce adeptů.

Lindu Votrubovou si nakonec vybral - kromě jejího specificky filmového hereckého talentu - i pro její ohromnou fyzickou a psychickou odolnost a nezlomnost. „A Jakuba jsme riskli pro jeho bezprostřednost a schopnost humoru,“ dodává s tím, že pro ostatní dětské role už cíleně hledal děti s hereckou zkušeností. Oukropec je sice filmový debutant, má ale zkušenost s režijním vedením dětí z pošumavského ochotnického spolku Zmrzlík. „Dělal jsem například Malého prince, kterého hrála šestiletá holka, která se teprve učila číst a další představení, na která ke mně domů do divadelní stodoly chodilo i přes čtyři tisíce lidí,” vysvětluje Oukropec.

Rodiče dětí, tedy ráznou Johančinu matku Žofii a svérázného správce zahrady Kytku, ztvárnili Bára Hrzánová a Jan Hartl. V roli babičky se ve filmu objeví téměř osmdesátiletá oblíbená česká herečka Libuše Havelková, známá například z role učitelky v seriálu My všichni školou povinní, roli starosty Rýpa ztvárňuje německý herec Daniel Drewes, jeho pomocníka slovenský herec Stano Pitoňák, dále pak ve filmu hrají Lenka Vychodilová, Anna Polívková, Jan Vondráček, Hynek Čermák nebo Martin Myšička.

Animace v Johančině světě

Neoddělitelnou součástí filmu jsou i animované pasáže, které zprostředkovávají imaginativní svět malé Johanky - magické Johančiny sny i komické Johančiny představy. Film kombinuje několik trikových postupů a animace v něm dotváří i řadu hraných scén. „Pomáhá to příběhu a patří to do světa hlavní hrdinky Johanky, která používá fantazii, kreslí si, vystřihuje, dolepuje, taguje,” vysvětluje režisér. Ten ke spolupráci oslovil mladého výtvarníka a animátora Michala Strusse, který spolupracoval třeba na ceněných slovenských filmech Slepé lásky Marka Lehotského či Osadné Marko Škopa. „Pomohl nám najít ideální spojení hraných scén s různými technikami animace,” říká Oukropec. Pod vedením Strusse na filmu pracovali i další mladí animátoři ze Slovenska i výpomoc z Čech.

Film využívá nejrůznější animační techniky a postupy - kreslenou a ploškovou animaci, animaci fotografií, dokreslovačky reálných podkladů a podobně. „Samostatnou a nejtěžší prací byla asi celá závěrečná scéna filmu, kde jsme vytvářeli iluzi moře a ostrova, který je složený z desítek nasnímaných reálných exotických rostlin snímaných ve větru propeleru, kombinovaných s dokreslovanými rostlinami, navíc s trikově dopracovaným živým tygrem, ve výsledku modrým,“ vysvětluje Oukropec. Barva tygra podle něj pak tvoří samostatnou kapitolu, kterou mělo na starosti spolu s vytvářením dalších trikových scén studio UPP.

Podle příznivých ohlasů od prvních dětských diváků Oukropec vyvozuje, že Modrý tygr se nejvíc bude líbit dětem z prvního stupně základních škol. „Ale ty chodí do kina s rodiči, kteří si sami určují, co stojí za vidění. Snažil jsem se, aby se i oni měli s čím ztotožnit,” dodává. Modrý tygr vznikl v česko-německo-slovenské koprodukci a s podporou Státního fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie, fondu Eurimages a programu MEDIA, koproducentem v České republice je Česká televize a společnost UPP. Distribuce je prozatím plánována ve všech koprodukčních zemích a jedná se i o jejím dalším rozšíření.

Petr Oukropec (rozhovor)
Proč jste se rozhodl se z producenta stát režisérem?

To rozhodnutí vyplynulo ze samotných okolností vzniku filmu Modrý tygr. Velmi jsem toužil udělat film pro děti a hledal tvůrce, kteří by tento můj záměr naplnili. Bohdan Sláma a Tereza Horváthová mi dali poslední impulz k režii, když poznali, jak moc jsem s látkou propojený vnitřně. Navíc znali moji práci s dětmi v divadle a i proto mi více důvěřovali.

Čím vás zaujala právě kniha Modrý tygr?

Je to příběh v jádru hluboký a silný, příběh o hodnotě vnitřní svobody a radosti z ní. Navíc je vyprávěný s humorem, lehkostí a dětskou samozřejmostí. Je dobrodružný a používá fantazii jako reálný nástroj vhodný k dobývání našeho světa. A také má hlavní postavu Johanku, je legrační ve chvílích, kdy bojuje, a chcete být s ní, když si vymýšlí a sní.

Museli jste děj knihy pro filmovou adaptaci hodně měnit?

Kniha je ve své struktuře vrstevnatou mozaikou s různými dějovými odbočkami, příběh si skládáte pomalu a musíte zapojit čtenářskou fantazii. To je na literatuře a poezii krásné.

Jaké bylo režírovat živého tygra?

Důležité bylo rozhodnutí pracovat s tříměsíčním mládětem tygra a dohoda s panem Berouskem, že bude zvíře vychované pro nás a na děti si bude zvykat od narození. Trnuli jsme, aby se s ohledem na termíny natáčení narodil včas. Nakonec jsme mohli používat tygry dva - dvojčata Arona a Tarzana.

Co pro vás tento tygr v příběhu symbolizuje?

Tygr představuje jinakost, ke které se okolí musí nějakým způsobem postavit. Když ho dokážete přijmout takového, jaký je, je to dobré. Ale když ho jen tak odsuzujete nebo si ho chcete přivlastnit, tak to moc dobré nebude. Ale modrá je také barva moře, modré je nebe a modrá je i barva naděje.

Jak vnímáte současnou situaci dětského filmu v Česku?

Je neprávem trochu podceňovaný a v Česku se často zaměňuje s kostýmní pohádkou. Děti touží sledovat své příběhy a u nás je navíc silná tradice filmů pro děti, které byly divácké, ale zároveň něco sdělovaly a jsou díky tomu trvalé. Měli bychom se pokusit tuto tradici rozvíjet i dnes.

Která fáze natáčení vás nejvíce bavila - psaní scénáře, shánění peněz, režie nebo střih filmu? A co vás na samotném režírování nejvíce překvapilo?

Film mě baví právě proto, že v sobě zahrnuje různé fáze, a že jste chvíli sám, potom se stočlenným štábem a pak znovu sám se střihačem nebo zvukařem. Váš vlastní film vás navíc sám o sobě neustále překvapuje a musíte být neustále ve střehu a zkoncentrovaný, abyste rozpoznal, co je „jeho“ a co do něj naopak nepatří.

Chcete v režisérské dráze dál pokračovat? A co ta producentská?

Určitě budu dál hledat příběhy vhodné ke zfilmování, ale také nepřestanu oslovovat jiné režiséry. Sílu k další práci jsem vždy čerpal z diváků a jejich reakcí. Těším se, co mi napoví teď.

Tereza Horváthová (rozhovor)
Co bylo impulsem pro napsání Modrého tygra?

Zahlídla jsem ho na Karláku, před bufetem... Co pro vás v příběhu symbolizuje onen modrý tygr?

Na to je odpověď jen v této tygří písni...

prašivá kočka
bídný pes
krvelačná šelma
nebeská lest
magické zvíře
duch, nebo žal
ten co chodí
nepozván
jen stín na zdi
představa
výmysl, zločinec
tajemná zahrada
jen mrknutí oka
pouhý vzdech
jen krátká vzpomínka
jíní na oknech
nechtěná návštěva
spleť křivých čar
zůstane, zas zmizí
nepoznán.....
na některé otázky by se odpovídat nemělo...

Spolupracovala jste i na přípravě filmu? A jak?

Psala jsem scénář, nejdřív sama, pak s Petrem Oukropcem. Byla to veselá práce. Dál jsem to nechala na impresáriovi (P.O.)... scenárista by se režisérovi do práce neměl moc plést.

Jak jste s výslednou podobou filmu spokojená?

Líbí se mi intimita a uvěřitelnost, která vznikla mezi čtyřmi hlavními hrdiny, líbí se mi způsob vyprávění i to legrační dětské vkloubení animací, myslím, že to je hezkej, komorní a přitom pestrej film a je opravdu pro děti, ale jinak jsem u toho moc blízko na nějaké skutečné kritické posuzování.... Těším se na premiéru v kině.

Modrý tygr vyšel ve vašem rodinném nakladatelství Baobab, ceněném pro kvalitní dětské knížky - co tu nyní chystáte k vydání?

Každý rok vydáváme deset až dvanáct knížek. Teď právě vycházejí skvělé, divoké pohádky Sylvy Fišerové Egbérie a Olténie pro větší děti, a čekají nás: Velikonoční knížka Terezy Říčanové, velká obrazová prvotina mladinké Evy Macekové Den s Oskarem, dvě nové Dagmar Urbánkové: otáčecí Cirkus Ulice a Zmrzlina a další autorské knížky, pak také nějaké překlady, výjimečné knížky Kitty Crowter, nový díl Babara a pokud budou peníze, tak Sezóny od Blexbolexe.... Uvidíme, jak nám letos budou plány vycházet.

Jan Hartl (rozhovor)
Ve filmu pracujete v botanické zahradě - jak se vám tohle prostředí zamlouvalo?

Panu architektovi Henrichovi Borarosovi se tak skvěle povedlo vytvořit svět botanické zahrady, co pamatuje dávno minulé časy, že se i kolemjdoucí Karlíňáci zastavovali a zálibně koukali na to zjevení. A já tam mohl, mezi stromy a kytkami, trávit tolik času. Kdo by si přál víc.

V tak velké roli jste se v českém filmu dlouho neobjevil - čím vás přesvědčil právě tento film?

Přesvědčil mě scénář a zaujatost mladých lidí z Negativu.

Jaká byla spolupráce s debutujícím režisérem Petrem Oukropcem?

Už když se Petrovi celá záležitost dvakrát za sebou těsně před natáčením kvůli penězům zhroutila, a on přesto vytrval, říkal jsem si, ten člověk zasluhuje respekt. Pak se mi to při filmování jen potvrdilo.

Sledujete současné filmy pro děti? Máte pocit, že je Modrý tygr něčím výjimečný?

Moje děti už se na dětské filmy dávno nekoukají, čili ani já nemám bohužel přehled.

Jak se vám pracovalo s dětskými herci a s živým tygrem?

Linda i Jakub byli moc fajn, už proto, že se na rozdíl od tygra chovali slušně a nesnažili se mě každou chvíli kousnout do všech možných částí těla.

Barbora Hrzánová (rozhovor)
Hrajete ve filmu matku holčičky, která zachraňuje botanickou zahradu před zbořením - čím vám tato postava imponovala?

Líbilo se mi, že svou dceru brání jako lev. A je lehce asociální, to je milé.

Co máte společného s vaší filmovou hrdinkou?

Prudkou povahu, lásku ke zvířatům a nedůvěru k úředníkům.

Jak se vám pracovalo s dětskými herci či s živým tygrem?

Děti byly naprosto profesionální a navíc velice dobře vychované, takže bezvadně. Závěrečná scéna na lodi se točila v dešti, byla zima, a já skutečně obdivuji, že to děti jako skuteční profesionálové vydržely, ani necekly.

A co se týče tygra?

Já mám ke zvířatům speciální vztah a vždy dávám pozor, aby nebyla přetěžována. Ve filmu jsme pracovali se dvěma různými tygry, protože jeden v průběhu natáčení vyrostl. Staral se o ně pan Berousek, setkání s ním bylo pro mě také velmi podnětné, a musím říct, že vše v tomto směru probíhalo v pořádku.

Měla jste z tygra na place někdy strach?

V jednu chvíli nastalo skutečně drama, a to když moje filmová dcera Linda stála s Kubíkem dvacet centimetrů od tygra, natáčela se zrovna dlouhá scéna, kdy všichni mluví, a tygr začal být neklidný. Pan Berousek proto krví pomazal divan, aby ho mohl tygr oblizovat a uklidnit se tím. A tygr ten divan místo oblizování svýma obrovskýma tlapama rozsápal. V tu chvíli ve mně byla malá dušička, dívala jsem se střídavě na tygra a na děti a neubránila jsem se myšlenkám „co by kdyby...“ Ustáli jsme to všichni, ale příjemné to skutečně nebylo.

A jaká byla spolupráce s debutujícím režisérem Petrem Oukropcem?

Obdivovala jsem ho, že hned na svůj debut vzal děti, zvíře, animaci a Hrzánovou dohromady.

A s vaším hereckým partnerem Janem Hartlem?

Jsem moc ráda, že jsem se s ním na place setkala. Jako studentka jsem na něj chodila do divadla a jeho Sluha dvou pánů byl nezapomenutelný. Naše spolupráce ve filmu Modrý tygr klapala po všech stránkách.

Jakým divákům se podle vás bude líbit Modrý tygr?

Líbil se mi hned scénář, takže můžu říct, že diváci jako já to ocení.