Sandy je krásná sexy žena, matka dvou dětí, které bylo právě čtyřicet. Žije na hezkém předměstí malého města a zvládá mistrně všechno možné - peče koláče, připravuje svačiny, vozí děti do školy, stará se o svou vysněnou sportovní ligu. Dokonalá idylka se ji rozpadne jednoho rána, když zjistí, že ji manžel podvádí. Okamžitě se sbalí i s oběma dětmi a přestěhuje se do New Yorku, aby si našla práci a začala nový život. Zde se seznámí s Aramem Finkelsteinem, milým 24 letým absolventem vysoké školy, který je na tom momentálně špatně. Zjistil, že ho francouzská žena, kterou si před 14 dny vzal, napálila a chtěla si ho vzít jen kvůli zelené kartě. Romantický optimista, teď nově rozvedený mladý muž, se urputně snaží zachovat víru ve své pojetí světa.

Aram pracuje jednak v Centru pro ženy a pak ještě jako barman v kavárně ve stejném domě, kde si Sandy pronajala byt. Navážou spolu nekomplikované přátelství. Když Sandy dostane místo v newyorkské sportovní síti, požádá Arama, aby ji hlídal děti. Ten její nabídku přijímá. Koneckonců žádnou kariéru nebuduje, má jen pár přátel a tráví příliš času se svými starostlivými rodiči.

Sandy se v práci velmi daří a nabídnou ji povýšení. Její nejlepší kamarádka ji povzbuzuje, aby začala zase chodit na rande, ale po jedné katastrofální noci je Sandy pevně přesvědčená, že má v životě už randění za sebou. Mezitím se Aram stane větší součásti jejich života. Je s ním legrace a její děti ho milují. Velmi rychle se vytvoří prozatímní rodina a přestože je celá řada důvodů, proč by spolu neměli být, Aram a Sandy se do sebe zamilují. Narážejí na odpor vůči svému vztahu ze strany přátel i rodiny a oba si musí ujasnit, zda nalezli něco, co je zábavné jen pro současnou chvíli, nebo zda to může trvat navždy.

O vzniku filmu

Od scénáře na plátno

Bart Freundlich začal psát scénář filmu Sexy 40, když dokončoval svůj předchozí film Nevěřte mužům, v kterém hrál David Duchovny a jeho žena Julianne Moore. "Na rozdíl od jiných filmů, které jsem natočil, jsem chtěl tentokrát experimentovat s více tradiční sympatickou hlavní postavou. Začalo to jménem Aram Finkelstein, inspirovanou spisovatelem Aramem Schroyinem. Je to tak úžasné židovské newyorské jméno, že jsem prostě chtěl po něm postavu pojmenovat," říká Freundlich. Na konceptu a vývoji postavy Arama pracoval Freundlich skoro rok a vytvářel různé verze scénáře. "Začalo to opravdu příběhem mladého muže, kterého opustí jeho francouzská žena, ale příběh se brzy rozvine do paralelních příběhů Arama a Sandy, dvou lidí kterým se stala pořádná křivda a kteří nakonec najdou jeden druhého."

Freundlich, inspirovaný filmaři jako je Woody Allen a filmy jako je Absolvent, říká: "Film také potvrzuje, že vztahy jsou v životě důležité. Bez ohledu na to, jak jste zraněný, nebo nakolik si myslíte, že už nemáte budoucnost, vždy něco přijde a většinou jde o to se uvolnit a dovolit, aby se stalo něco nového." Rovněž ho zajímalo téma dvou lidí rozdílného věku, kteří zažívají stejnou věc - Aram, 24 letý kluk, která se rozvádí a který zažil stejné věci jako Sandy, které je 40 let. "Věkový rozdíl mezi nimi byl až druhořadý. Spíš je to příběh o dvou zraněných lidech, kteří se snaží dát spolu dohromady a který je natočen jako komedie."

Původně byl film o velmi koncentrovaném časovém úseku života, momentu kdy se člověk zamiluje, ale protáhlo se to na delší dobu. "I když je jeden ve vztahu připraven se posunout o krok dál, musí být oba na stejném místě, aby se vztah vyvinul dál," říká Freundlich. "Tyto postavy prožívají stejnou bolest, jako většina lidí, kteří se musí z jednoho vztahu na dlouhou dobu oddělit, nechat všechno opravdu plavat, aby se k sobě zase vrátili. Vím, že je to zastaralý názor, ale já tomu opravdu věřím."

Freundlich chtěl natočit komedii, která není jen zábavná, ale která je také reálná. "Doufám, že si lidé po zhlédnutí filmu, při kterém se budou celou dobu smát, také něco velmi reálného odnesou." The Rebound má kořeny v historii romantických komedií, ale je na pomezí burleskní komedie a reálného, lidského a naturalistického filmu. Freundlich chtěl divákům nabídnout nenucenost, kterou diváci v romantických komediích hledají, ale zároveň je nechtěl nudit pořád stejnými věcmi. "Je nutné vytvořit pohodlné křeslo, do kterého se lidé usadí, ale jakmile si sednou, je třeba předvést úžasný tanec."

Freundlich popisuje úvod filmu jako " určitý těsnopis pro věci, které jsou v romantické komedii rozpoznatelné, rychlé, snadné indikátory, kdo jaký je. Sandy je perfektní máma. Aram je ztracený absolvent vysoké školy, kterého nechala jeho žena. On je kluk z města. Sandy je z předměstí. Ale pomalu se dostáváme k reálným podrobnostem postav a tito lidé se stávají skuteční, aby si k nim diváci vytvořili vazbu. Na konci filmu by měli diváci uvěřit v jejich vztah a díky komedii by je měli mít rádi."

Ačkoliv Freundlich film popisuje jako tradiční love story, je to také film o životní filosofii dvou lidí. "Není to jenom o tom, dostat druhou šanci s někým jiným, ale také o tom, jak být věrný sám sobě a věřit světu. Optimistický a romantický Aram skutečně věří v dobro na světě a drobné momenty. Jeho filosofií je, že život je o lidech, s kterými jednáme, o lidech, které vídáme denně. Život není o tom, mít úspěch, dostat novou práci, získat povýšení." Hodně humoru ve filmu vychází z toho, jak se svět snaží tuto filosofii v Aramovi udusit, ale Aram si pozitivní náhled zachová, což je opravdu základ jeho postavy.

Svůj scénář dal Freundlich svému dlouhodobému producentovi a kamarádovi Timovi Perellovi, který byl producentem jeho předchozích filmů vč. rodinného dramatu Otisky prstů, velmi intenzivního dramatu World Traveler a jeho první komedie a zároveň posledního filmu Nevěřte mužům. "Myslel jsem si, že v dalším filmu napíše opět něco velmi temného a vyzývavého, takže jsem byl překvapený, že napsal komedii, která šla ještě dál než film Nevěřte mužům," říká Perell. "Bart je velmi humorný a první čtení scénáře bylo velmi zábavné, ale postava Barta obsahovala také vřelou lidskost. Některým úvodním scénám jsem se pořádně zasmál a rozesmějí mě i dnes, když ty scény vidím," dodává Perell.

Po několika verzích byl scénář připraven a mohl být poslán finančníkům, z nichž jedním z nich byla společnost The Film Department. "Společnost The Film Department dostala scénář v pátek a v pondělí ráno přišli s nabídkou. To vypovídalo hodně o jejich nadšení a podpoře tomuto filmu," říká Perell. "Přestože zde byly ještě další zájemci, zaujalo nás to, protože o filmu mluvili tak nahlas a zareagovali tak rychle. Setkali jsme se s Markem Gillem a byl nám moc sympatický. Mark Gill, Robert Katz a Neil Sacker byli úžasní partneři a my jsme byli jejich prvním velkým filmem."

Hrozila stávka herců a to znamenalo, že filmaři museli postupovat velmi rychle, aby film dokončili do 15. června. Měli sedm a půl týdne na předprodukci a přestože film neměl žádné obsazení, muselo se to zvládnout. "Je složité dát všechno dohromady, ale tlak hrozící stávky nám vlastně velmi pomohl," říká Perell. "V dnešní době je neobvyklé, aby společnost jednala tak rychle, jak tomu bylo v případě The Film Department, ale své sliby vždy dodrželi a postupovali jsme dál velmi rychle."