Dustina Hoffmana asi vždycky budu mít za takového hereckého přeborníka přes různé outsidery, zoufalce, muže, kteří jsou nějakým způsobem využíváni či přímo zneužíváni. Je to pan herec a myslím si zcela jistě, že hlavně díky jeho velkému herectví, které předváděl snad ve všech svých /zejména starších filmech/ je tento snímek již filmovou klasikou, na kterou se vždy a ráda znova podívám. Velmi se mi líbila zejména finální scéna, kdy "unesl" nevěstu z kostela /ale ona s ním šla dobrovolně, že/ a bránil ji před rozlíceným davem svatebčanů velkým křížem. Taky ta scénka, kdy paní zfrustrovaná a nejspíše hodně zhrzená matinka zfackovala svou dceru ve svatebních šatech přímo v kostele, to byla tedy Itálie.
I když autor předlohy k tomuto filmu byl po shlédnutí závěrečné scény taky pořádně rozlícený, jak jsem tak četla. No, co naplat. Jinak chválím tvůrce za dobře zvolený hudební doprovod k filmu. Ty písničky na mě působí velmi pozitivně, i když ty texty asi všechny úplně pozitivní nebyly /nepřekládala jsem/, každopádně atmosféra těch songů mě doslova přenesla do doby "květinových dětí".
Dávám hodnocení 10/10.