Životní příběh nejslavnějšího, ale také nejproblematičtějšího amerického boxera. Životopisný příběh sleduje život slavného boxera, od roku 1964, kdy vstoupil do ringu jako Cassius Clay a porazil mistra světa v těžké váže Sonnyho Listona, až do roku 1974, kdy se jako Muhammad Ali zapsal do historie legendárním soubojem s Georgem Foremanem. Mezi těmito dvěma zápasy sleduje jeho oslnivou sportovní kariéru stejně jako bouřlivý osobní život řízený jeho extrémními názory. Změnu jména, která měla symbolizovat odhození otrokářského dědictví, přijetí islámu jako nové víry, přátelství s problematickým aktivistou Malcolmem X, problematické vztahy se ženami i boj proti vietnamské válce, když odmítl narukovat, přestože to pro něj znamenalo konec sportovní kariéry.

Ten, který se stal Alim Proměna Willa Smithe v Muhammada Aliho znamenala nejen fyzickou změnu osmdesátikilového herce ve stokilového zápasníka. Šlo také o přeměnu duše. Zhruba rok před tím, kdy se poprvé rozjely kamery, začal pro Smithe obtížný úkol vstřebávání charakteristických znaků Aliho mluvy, jejích zvláštností, výstředního chování. Ještě těžší nežli vlézt do ringu bylo pro Smithe dostat se do Aliho hlavy. Musel na sebe vzít spousty podob - rebelanta, diplomata, tlučhuby, nápaditého rappera a šampióna. "To, co lidi uvidí, je určitě potěší," říká Angelo Dundee, Aliho trenér, který na filmu pracoval jako technický poradce produkce a jehož roli zahrál Ron Silver. "Will odvedl skvělou práci. Sledovat ho byl opravdu skvělý zážitek, pohyboval se přesně jako Muhammad. Když skáče přes švihadlo, díváte se na Muhammada. Výkonný producent filmu Howard Bingham, který zná Aliho skoro čtyřicet let, tvrdí, že Smith odvedl více než jen svou práci. "On je komediant, sportovec a také neuvěřitelný herec. Je to paráda." Film podpořil i samotný šampión. "Tenhle film je jediný, který říká, jak to skutečně bylo," uznává Ali. "Jenom já sám znám celý pravdivý příběh svého života a Will Smith s Michaelem Mannem jsou jediní lidé, které jsem chtěl a dal jim důvěru, aby tenhle příběh převedli do filmu. Stojím za nimi a jejich film je jediným, který jsem kdy podpořil."

Smith musel využít své boxerské umění a herecké schopnosti, aby mohl přesvědčivě ukázat celých deset let z Aliho života a kariéry. "Tím nejtěžším bylo jednoznačně vžití se do postavy. To mohl zvládnout jedině Will. Stal se Alim skrz naskrz, dokonce až tak dalece, že se mu zdály sny v Aliho řeči," říká Mann. "Jak přemýšlíte ve dvaadvaceti, jste-li Cassius Clay? Jak se to liší od způsobu přemýšlení Muhammada Aliho ve dvaatřiceti? Když sledujete Willa v roli Aliho, uhádnete, co si myslí, aniž by promluvil. A poznáte také, kdy mluví docela bezelstně, a kdy naopak jde o Aliho kalkul, snahu vyvést soupeře z rovnováhy - ať už v ringu nebo mimo něj. "Jednou z cest, jak se s touto záležitostí vyrovnat, byl důkladný rozbor Aliho řeči," dodává Mann. "Existuje například záznam rozhovoru, který Clay poskytnul ještě před prvním zápasem proti Listonovi a kde ho reportér požádal o předpověď výsledku. V jeho odpovědi, která vlastně není ani odpovědí udělá z předpovědi tři různá slova: ,předpověď´, ,přípověď' a ,popověď'. Dalším zkoumáním jsme došli k tomu, že si hraje se třemi znaky asi na pěti řádcích dialogu. Opakuje ten kousek. Vhled do způsobu, jak si pohrává s jazykem, komolí ho i jak dokáže přecházet mezi typy povah, pro nás znamenal velký objev." Pro perfektní zvládnutí Aliho řeči nacvičoval Smith louisvilský dialekt se svým jazykovým poradcem Denisem Woodsem. Několikrát se dokonce stalo, že i Loonie Aliová, Muhammadova manželka, se nechala splést Smithovým dokonalým napodobením šampionova projevu. Smith jí mohl zavolat a popovídat si s ní jako mladý drzoun Ali. "Přísahala bych, že je to Muhammad před dvaceti třiceti roky," přiznává ona.

Smithova povahová proměna šla ruku v ruce s jeho fyzickou změnou v boxera, při které musel čelit ranám profesionálních zápasníků. Willa ve filmu nezastupuje žádný kaskadér," přibližuje Mann. "Je to on, kdo dostává ty rány. On je bit. A sám rány rozdává." Angelo Dundee vedl některé ze Smithových tréninků a dával mu rady týkající se napodobení Aliho pohybu a vedení boje. Dundee říká: "Muhammad je šťastný jak blecha, že ho hraje právě Will Smith. Kdyby se mi Will dostal do rukou, když mu bylo dvacet, udělal bych z něj šampióna. Má pro to fyzické předpoklady a především na to má srdce." "Pěkně jsem se do Willa opíral," vzpomíná Charles Shufford, který si zahrál George Foremana. "Michael zkrátka chtěl, aby to vypadalo opravdově. Will mi řekl: ´Jen se do toho pusť. Nijak ty rány nehraj.' Will má natrénováno a boxovat umí. Vlezli jsme do ringu a šli do sebe natvrdo. Nemířili jsme sice na hlavu, jak je to v zápasech, ale i ty rány na tělo byly pěkně tvrdý." "Mannova a Smithova představa byla, že v tomhle filmu rány fingovat nechtějí," říká trenér Darrel Foster, který mimo jiných léta trénoval dokonce i slavného Sugar Ray Leonarda. "Aby Will skutečně mohl žít Aliho život, musel zakoušet i skutečné rány." Smith s Fosterem trénoval a trenér mu ukázal hodně širokou paletu ofenzivních i defenzivních stylů.

Mann si také přivedl konzultanta Dr. Jamese Puffera, ředitele Oddělení sportovní medicíny na UCLA a bývalého lékaře olympijského týmu Spojených států. Dr. Puffer vybrousil reakce Smithových rukou a očí, když vybral 11 charakteristických pohybů z klíčového prvního duelu mezi Clayem a Listonem, které pak Smith studoval z videokazet. Smith se ukázal být vnímavým žákem, dokázal do své techniky naprosto zřetelně vtělit celou řadu Aliho klamných pohybů ramena hlavy, které v době největší Aliho slávy mátly a rozptylovaly jeho soupeře. Současně s tímto nácvikem techniky prodělal Smith tvrdý výcvik v coloradském Aspenu, kdy pět dní v týdnu a šest hodin denně běhal v kanadách ve sněhu a řídkém vzduchu, zdvihal činky a boxoval. Když začínal se silovým tréninkem, zvedl na benchpress 80 kilo. Na konci roku už zvedal 165 kilo. Konečně mohl Smith do ringu s boxery. Mezi skutečnými boxery, proti nimž ve filmu nastoupil, byl i bývalý šampion polotěžké váhy Al Cole, bývalý mistr střední váhy James Toney, bývalý držitel titulu federace WBO v těžké váze Michael Bentt a stále boxující Charles Shufford. "Kromě toho, abych vypadal jako boxer, jsem se chtěl také naučit myslet jako boxer," říká Smith. "Abych to dokázal, musel jsem jíst jako boxer, spát jako boxer, posuzovat situace jako boxer ... stát se boxerem." Natáčení podrobilo Smithovu kondici náročnému testu. Trénink se vyplatil. Každý den, kdy se natáčely vyčerpávající bojové scény, vypadali Smith a Mann po dvanácti hodinách tak, že by klidně zvládli ještě jednou tolik.

Vedle toho, že Smith procházel přísným fyzickým a psychickým výcvikem, hovořil ještě se všemi, kteří Aliho za ta léta poznali a jež se podařilo sehnat. A také se potkal se samotným šampioném. "Poprvé, když Will potkal Aliho, začal ho přímo před ním napodobovat," vzpomíná výkonný producent Bingham. "Will rovnou skočil do své Aliovské role. A byl v tom skvělý. Asi po minutě, co se koukal, jak Will hraje Aliho, se ke mně Ali otočil a zeptal se: 'To jsem byl opravdu takový blázen?'" "Měl jsem pocit, že toho máme tolik společného," říká Smith, když se má s Alim porovnat. "Rozumím jeho lásce k životu. Rozumím jeho lásce k dětem. Rozumím jeho touze mít pořád kolem sebe známé lidi a přátele. Ztotožňuju se se spoustou věcí, které ho hnaly dopředu. Jen si nejsem jistý, jestli vůbec kdy můžu dosáhnout jeho velikosti. Hrát tuhle roli je sladké. Ale při vědomí, čím si musel projít, aby se stal největším ze všech ... Pro něj to všechno muselo být občas o dost trpčí."

Muhammad Ali
Je to stále jeden z nejznámějších lidí na světě. Ještě 45 let poté, co vtrhnul na scénu jako držitel zlata z olympiády v Římě, zůstává Muhammad Ali magickou postavou, již zná a miluje celý svět.

Ali, narozený 17. ledna 1942 jako Cassius Marcellus Clay junior v kentuckém Louisville dostal svou první lekci boxu od irského Američana, policisty Joe Martina, který si myslel, že jenom učí dvanáctiletého kluka, jak si má ochránit své kolo před rváči ze sousedství. Ale už v šestnácti letech vyhrál mladík louisvilský turnaj O zlaté rukavice v polotěžké váze. Dostal se také do čtvrtfinále regionálního mistrovství v Chicagu.

Po maturitě na louisvilské střední škole v roce 1960 vyhrál v Chicagu Turnaj šampionů, Národní soutěž O zlaté rukavice a titul Amatérské sportovní unie. Rok pak završil vítězstvím na římské olympiádě. Když se vrátil z Itálie domů, se zlatou medailí kolem krku, odmítli ho v místní restauraci obsloužit a Clay podle legendy reagoval na tohle pokrytectví tím, že zahodil svou medaili do řeky Ohio.

Sponzorován konzorciem bílých obchodníků nastoupil Clay 29. října 1960 ke svému prvnímu profesionálnímu zápasu, který vyhrál v šestém kole na body. V tomto důležitém bodě vzal Clay kariéru do svých rukou, když si smluvně zavázal Angela Dundeeho jako trenéra. Pod jeho vlivem si rychle osvojoval zcela unikátní boxerský styl. V listopadu 1962 porazil Clay devětačtyřicetiletého Archieho Moora a získal tak právo vyzvat šampióna těžké váhy Sonnyho Listona.

Mladý boxer se také postaral o svou propagaci natočením skladby "I Am the Greatest" i sebevědomým holedbáním o svém boxerském umění, své kráse a poezii před každým, kdo byl ochotný poslouchat. 26. února 1964, den po zdolání Listona a zisku titulu mistra Světové boxerské asociace šokoval Clay věřejnost, už tak rozezlenou jeho drzými prohlášeními, potvrzením zvěsti, že konvertoval k islámu. Krátce nato mu Elijah Muhammad přidělil jméno Muhammad Ali - jméno přeložitelné jako "hodný slávy".

Aliho přijetí učení Elijaha Muhammada a jeho následný rozchod s Malcolmem X rozezlily mnoho jeho fanoušků, černých i bílých. Ali se ale nijak nezatěžoval těmi, kteří nebyli ochotni akceptovat hloubku jeho přesvědčení, nic nezměnil ani krok WBA, která svůj nesouhlas vyjádřila odmítnutím schválit odvetný zápas proti Listonovi s tím, že bojoval pod jiným jménem, než jaké měl uvedeno na jeho boxerské licenci. V květnu 1964 se Ali poprvé vydává do Afriky. Dva měsíce po svém návratu potkal a hned si vzal za ženu Sonji Roiovou. Rozvedli se už za rok, když Sonji odmítla přistoupit na muslimské zvyky.

Polemiky, které se o rok později rozpoutaly kolem toho, jak Ali v prvním kole knokautoval v opakovaném zápasu Listona, pošpinily jeho korunu mistra světa. Liston šel k zemi po "přízračné ráně" a rozhodčí měl tolik práce s odstrkováním Aliho od ležícího soupeře, že zapomněl počítat do deseti. Ali pak většinu roku boxoval v exhibičních duelech, ale stačil se ještě vypořádat s výzvou bývalého šampina Floyda Petersona, kterého knokautoval ve 12. kole.

V roce 1966 vypršel jeho kontrakt s louisvilskými obchodníky. Jeho reputace rychle dostihovala dřívější chvástavé výroky a Ali se stává respektovaným vůdcem černošské komunity.
Ve stejné době byl Ali při vojenském odvodu překlasifikován do skupiny 1-A. Na volání strýčka Sama tehdy reagoval dnes slavným výrokem: "S Vietkongem já žádný rozepře nemám."

Ali ale dál bojoval i svými pěstmi. V roce 1966 obhájil pětkrát titul, naposledy proti Clevelandu Williamsovi v houstonském Astrodomu v zápase, který podle Howarda Cosella ukázal Aliho "v životní formě". V únoru 1967 se do Houstonu vrátil, aby tady obhajoval titul proti Ernie Terrelovi. Terrelovy narážky - zejména to, jak neustále nazýval šampiona Cassius Clay - vyprovokovaly Aliho, aby vyzyvatele v ringu řádně ztrestal. Ali už předem prohlásil, že si svého bývalého sparingpartnera poddá, a po 15. kole bylo zřejmé, že svůj slib splnil.

28. dubna 1967 Muhammad Ali oficiálně odmítnul nastoupit do Armády Spojených států, když za hlavní překážku uvedl skutečnost, že je "vyslancem islámského náboženství". Deset dní nato byl federálním vrchním soudem v Houstonu obžalován za vyhýbání se branné povinnosti. Porota složená jen z bělochů ho obžalovala a odsoudila, soudce Joe Ingraham mu udělil nejvyšší trest pěti let vězení a pokutu 10.000 dolarů. Zatímco čekal na odvolání, dostal Ali zákaz opustit zemi a přišel i o svůj pas. Od té chvíle se mu jako odsouzenému zločinci dostalo zákazu boxovat ve Spojených státech. Jeho boxerská kariéra tak byla ukončena v době, kdy měl být na vrcholu.

Ale Aliho život tím zdaleka neskončil. Pokračoval ve studiu učení Elijaha Muhammada, 17. srpna 1967 se oženil s Belindou Boydovou. Protože přišel o veškeré své výdělky, rozjel přednáškové turné po univerzitách, aby dokázal uživit svou rozrůstající se rodinu.
Ali oficiálně oznámil konec kariéry 3. února 1970 v době, kdy stále čekal na slyšení u Nejvyššího soudu. 28. června 1971 byl zproštěn viny rozhodnutím v poměru 8-0.
Rychle byly dojednány zápasy proti Jerry Quarrymu a Oscaru Bonavenovi. Ali oba vyhrál k.o. V březnu 1971 bojoval Ali s Joe Frazierem o titul WBA, který mu byl uzmut. V Madison Square Garden podlehl Ali po 15 kolech na body ve zničující bitvě, po které oba boxeři skončili v nemocnici. Frazier poté neboxoval celých deset měsíců. Ali si naplánoval pět tříkolových exhibičních zápasů během pouhých dvou červnových dní a v červenci pak zdolal Jimmiho Ellise v bitvě o titul mistra Severoamerické boxerské federace.

Od listopadu 1971 obhájil Ali tento titul pětkrát, než 31. března 1973 podlehl po 12 kolech Kenu Nortonovi na body. O šest měsíců později stejným způsobem získal titul zpátky. V lednu titul mistra NABF znovu obhájil, když porazil ve 12 kolech Joe Fraziera, jenž zatím titul WBA ztratil. Nyní Aliho čekala bitva, v níž chtěl sebrat mnohem prestižnější titul šampiona WBA impozantnímu obhájci Georgi Foremanovi.
Duel Ali - Foreman se měl konat v Zairu, promotér Don King ho nazval "Drsný boj v drsné džungli". Zápas přinesl Alimu titul šampiona těžké váhy, který mu po čtyři následující roky nedokázal nikdo sebrat, Ali jej obhájil v deseti duelech. Nedlouho po bitvě v Zairu se Ali potřetí oženil, vzal si Veroniku Porche. O svou korunu přišel Ali až v únoru 1978 po porážce s Leonem Spinksem, ovšem už v září ji na Spinksovi vybojoval zpět.

Podruhé ohlásil Ali konec kariéry v roce 1979, ale ještě jednou se nechal zlákat k boji o titul. 2. října 1980 se v devětatřiceti postavil Larrymu Holmesovi a mladšímu soupeři podlehl. Naposledy si zaboxoval v duelu s Trevorem Burbickem v roce 1981 a po další porážce boxerské rukavice nadobro pověsil na hřebík.
Později se na veřejnost dostala zpráva, že byl Ali stižen Parkinsonovou nemocí. Ačkoli byly ovlivněny jeho motorické schopnosti, výrazně také řeč, nijak neutrpěla jeho mentální kapacita ani odhodlání.

V roce 1990, nedlouho před Válkou v zálivu, navštívil Ali Irák, aby zde vyjednal se Saddámem Husajnem propuštění vězňů. Patnáct rukojmích mu bylo vydáno. Když Ali v roce 1996 zapaloval olympijský oheň v Atlantě, byl to jeden z nejpamátnějších okamžiků olympijské historie.
Většinu svých pověstných filantropických skutků prováděl Ali anonymně. Poskytoval svou podporu projektům, jako je mimo jiné Národní Parkinsonova nadace, Armáda spásy, Speciální olympiáda nebo Nadace pro výzkum spastické obrny. Pomáhá jedincům i organizacím bez rozdílu vyznání nebo barvy pleti, třeba Židovským domovům důchodců, katolickým církvím a spoustě škol. Alimu se od Sports Illustrated dostalo přízviska "Sportovec století", BBC jej zase vyhlásila "Sportovní osobností století", v Kentucky je "Největší postavou století státu Kentucky" a v anketě Světových sportovních cen byl vyhlášen "Světovým sportovcem století".

14. září 1987 byl Muhammad Ali uveden do boxerské Síně slávy. Také za jeho rozsáhlé humanitární aktivity se Muhammadovi dostalo nespočet ocenění. Vedle toho, že se mu od Amnesty International dostalo ocenění za celoživotní zásluhy, jmenoval generální sekretář OSN Muhammada Aliho Poslem míru. Muhammad byl také jmenován Mezinárodním velvyslancem Jubilea 2000, mezinárodní organizace usilující o odpuštění dluhů rozvojovým zemím. Mezi další ocenění patří Essence Award a cena XNBA Human Spirit, dále uznání od National Urban League, 100 black men, Givat Havivia, Nadace Oleandr, Národní konfederace křesťanů a židů, magazínu Time či od bývalého prezidenta Jimmyho Cartera, který označil Muhammada za "Propagátora přátelství mezi národy".
Je otcem devíti dětí, má šest vnoučat a posledních 15 let je ženatý s Loonie Aliovou.

"Potřeboval jsem najít příběh, který bych chtěl vyprávět," vzpomíná Michael Mann na začátek cesty "Aliho" na filmová plátna. "Film začíná rokem 1964 a končí v roce 1974. V jedné rovině jde o docela prostou zápletku: jistý muž vyhraje titul boxerekého šampióna těžké váhy, ale ten je mu nespravedlivě odebrán. Bojuje, aby se zbavil nařčení a nastupuje cestu za znovudobytím své koruny. Zjišťuje ale, že ztracený čas si vybral svou daň a připravil ho o mnoho z bývalého umění. Nadto proti němu stojí mladší a silnější sok. V Zaire se má postavit Georgi Foremanovi." Ovšem Mann, jehož výmluvné vystižení sociálních témat ve filmu "Insider: Muž, který věděl příliš mnoho" mu vyneslo nominace na Oscara, se nenechal zlákat vidinou natočení filmu ukazujícího historickou postavu či určitou epochu skrze své vidění světa. "Netoužil jsem vyprávět tenhle příběh jako dokumentární drama nebo idealizaci Aliho. Idealizovat ho by znamenalo snižovat jeho lidskost. Obral bych ho tím o všechny jeho rozpory a chyby, které nás dělají tím, kým jsme, ale také bych mu vzal jeho odvahu a odhodlání vyniknout jako člověk a sportovec." Ve snaze o zachycení skutečného Aliho ukazuje film takové scény, které odhalují vysoce osobní pohled na šampióna. Popisuje to i Will Smith: "Dostanete se na hotelový pokoj, kde se Ali rozhodne, že při odvodu ten krok dopředu neudělá. Potkáváte ho v ten večer, kdy se poprvé setkal se svou první ženou. Vidíte Aliho, jak sedí na benzínové pumpě v Chicagu a dívá se na přenos z olympiády v osmašedesátém. Sledujete jeho vzestup i pád, ne na titulcích, ale očima jeho přátel i samotného Aliho."

Will Smith

Smith je úspěšný filmový herec, televizní hvězda a hudebník. Ujal se náročné titulní role "Aliho," v životopisném filmu o legendárním boxerovi. Smith obdržel za svůj herecký výkon následující nominace: the Academy of Motion Picture Arts a Science (Academy Award), The Hollywood Foreign Press Association (Golden Globe), the NAACP, AFI a the Broadcast Film Critics Association. V televizi debutoval jako hlavní postava seriálu Fresh Prince.

Michael Mann

Narodil se v Chicagu a vystudoval University of Wisconsin. Poté se vydal do Anglie, aby na London Film School pracoval na své diplomové práci. Po ukončení školy zůstal v Evropě a rozjel malou produkční firmu vyrábějící dokumenty, krátké filmy a televizní reklamy. Do Spojených států se vrátil v roce 1971, aby tady točil a režíroval dokument "17 Days Down the Line" o cestě, kterou podniknul po svém návratu. V polovině 70. let začíná Mannova kariéra televizního scénáristy, pracuje na "Police Story", prvních dílech "Starskyho a Hutche" a seriálu "Vegas". V roce 1979 se podílí na scénáři a režíruje své první televizní drama "Míle od Jericha", ve kterém hraje Peter Strauss. Film posbíral čtyři ceny Emmy a cenu Spolku režisérů za nejlepší režii. V roce 1981 si Mann odbyl svůj debut i v kinech, když natočil film "Zloděj", modernistickou detektivku s Jamesem Caanem, Tuesday Weldovou, Willie Nelsonem a Jimem Belushim, za kterou si vysloužil i nominaci na Zlatou palmu v Cannes. Následoval gotický horor "Pevnost" z roku 1983 v hlavních rolích s Gabrielem Byrnem, Scottem Glenem a Ianem McKellenem. V roce 1986 natočil film "Lovec lidí/Červený drak", psychologický thriller inspirovaný první z knih Thomase Harrise o Hannibalu Lecterovi, ve kterém hrají William Peterson a Brain Cox v roli Lectera. V osmdesátých letech pokračoval Mann v práci na revolučním seriálu "Miami Vice" a opěvovaném dramatu z Chicaga a Las Vegas nazvaném "Crime Story" v hlavní roli s Dennisem Farinou. Také produkoval televizní miniseriál "Drug Wars: The Camarena Story", který v roce 1990 získal cenu Emmy, a byl výkonným producentem jeho pokračování "Drug Wars: The Cocaine Cartel", nominovaného na cenu Emmy v roce 1992. V roce 1992 se Mann podílel na scénáři filmu "Poslední Mohykán", který zároveň režíroval a produkoval. V hlavních rolích se objevili Daniel Day-Lewis a Madeline Stoweová. Po tomto úspěšném filmu režíroval v roce 1995 podle vlastního scénáře film "Nelítostný souboj" o napjatém vztahu mezi přehnaně pracovitým detektivem a profesionálním zlodějem. Zahráli si v něm Al Pacino, Robert De Niro, Jon Voight, Val Kilmer a Tom Sizemore. První velké role si zde odbyly i Ashley Juddová a Amy Brennemanová.