Nebel byl něco, na co se těšilo pěkně dlouho, dávno předtím, než měl přijít na podzim do kin. Slibovalo to podmanivou estetiku a´la Sin City či Válka s Bašírem. Navíc v tom byl ten otisk lidí, kteří se na projektu podíleli. Třeba zrovna autora předlohy Jaromíra Švejdíka (scénář, výtvarník), který kdysi na začátku devadesátých let natočil desku „Nebel“ (mlha) se svou kapelou Priessnitz. Po nějaké době přišel trailer. Mazec! Konečně se ty zatuchlé vody českého filmu rozčeří a zase si budeme moct lebedit, jako v dobách, kdy bylo možné být na ten náš „státní fond“ patřičně hrdý. Pak je tu další předěl, skoro ani nejde dospat, očekávání ještě umocňují zprávy z Benátek a Toronta, kde se film v průběhu festivalových projekcí setkal s velkým ohlasem.  
A je to tu, opona se rozevírá. „Lipová lázně - 7:57, Ramzová - 8:19, Nové Losiny – 8:34, Hanušovice – 8:53, Bohdíkov – 9:03, Bohutín – 9:15, Bludov lázně – 9:18, Bludov – 9:24 odříkává monotónně, jemně autistický vlakový dispečer.* Ocitáme se v drsné, dešti, sněhem a větrem bičované krajině Jeseníků na trase, které se říká „slezský Semmering“. Provázet vás na ní bude zasmušilý, do sebe hluboce ponořený Alois Nebel. Bude vám vyprávět o starých časech, které se k němu neodbytně každou vlakovou soupravou vracejí a snad (?) nabádají, aby se konečně odstřihl a šel dál. Bude vám tvrdit, že ho občas obklopí mlha, se kterou přicházejí halucinace, mluví na něj pokorným a dobrotivým hlasem, že: „všecko bude dobré…“  
Ohromný nástup. Noir jako prase, po všech stránkách. Když posloucháte Nebel od Priessnitz a sledujete pozorně film, musí to k vám přijít. Podstata, divoká (nezkrotitelná) a krásně chladná podstata Jeseníků. Osobně ten kraj znám, můžu dosvědčit, že se tahle práce povedla nadmíru dobře. Temná a uhrančivá atmosféra (ano, v souvislosti s tímto dílem se to slovo zřejmě skloňovat nepřestane) nás neopouští, zůstává s námi na každém kroku. Hlídá a podtrhuje ji strážce nejpovolanější, totiž Nebel (pozpátku „Leben“ – život a mlha, ze které vystupují a v níž zanikají věci, lidé, vzpomínky, které se na ně váží anebo mlha, ve které občas bloudíme a nevíme kudy se vydat).  
Teď k tomu, co by pro někoho mohl být kámen úrazu. Nechci vnímat tento projekt jako nějaký lineární příběh, který utváří dějová linka, ani to nejde. Syžet selhává (ale dívat se na to dá i jako na záměr, viz níže), lidi se v tom ztrácejí. Z předloh tří komiksů autorů Jaroslava Rudiše a Jaromíra Švejdíka Bílý potok, Hlavní nádraží a Zlaté hory se do filmu dostává jen jakési torzo, motivy postav se jen naznačují, často chybí základní informace k pochopení toho, co se na plátně odehrává. Člověk je z toho lehce zmatený a neví na čem je. Ty důvody, proč tomu tak je, mohou být různé. Nešťastná selekce důležitého a toho méně. Napadlo mě taky, že by to vlastně mohl být šikovný trik, jak si získat ještě více čtenářů původního rukopisu. Něco jako – líbilo se vám to? Chcete vědět víc? Ok – tady máte link ;-). Že by vlastně celý film mohl být takový protažený trailer.  
Nejde moc přistoupit na to, že bylo v plánu zpracovat historická fakta odsunu sudetských němců či převratu v 89. roce. Na to se těmto okolnostem uvnitř filmu věnuje pramálo prostoru, spíš to funguje jako pozadí, které sice nemá být umenšováno, ale sloužit bude jinému účelu. Tomu ryze estetickému, výtvarnému. Proto Nebel není ani tak film jako spíš galerie obrazů. Jeden vedle druhého může samostatně existovat a působit, aniž by byl částí nějakého většího celku. Jako kompakt účinkuje v druhém plánu a vyvolává Emoci. Tak to bylo podle mě všechno připraveno.  
Vedle excelentního Miroslava Krobota výrazně zajímá Tereza Voříšková, vyhřeznutá z vizí Lojzy – postava, která byl odsunuta a která je stejně hypnotická jako ústřední „westernový“ hrdina. Tereza má neuvěřitelný potenciál, i v takovém braku, jako byly „Bobule 2“ zářila svojí přirozenou osobností. Přesto ovšem nelze v rámci filmu jako je tento zkoušet hodnotit jednotlivé složky oproti tradiční produkci. Rotoskopie (animační technika, se kterou se pracovalo a která to tu všechno definuje) umožňující na podkladě hraného snímku (zde tuším trvalo natáčení měsíc pak spousta let tvrdé dřiny ve studiích) nový, animovaný tvar zásadně mění i prvky herectví. Jakkoliv zůstává zachován v patrnosti ten organický, hraný základ – přesto převládající je komiks.  
Vedle živelného manifestu jesenické přírody – v Nebelu převážně prší, fouká syrový vítr, dost to připomíná náladu Se7en od Finchera nebo též z komiksu vycházející Vrány (Alex Proyas) – je tady taky jasně znát demonstrace lásky k železnicím, vlakům a lidem, pohybujícím se v tomto fascinujícím prostředí. Pak je tu pochopitelně osobní příběh jednoho nádražáka z rodu Blakeovců (Dead man – Jim Jarmusch) nebo Spencerovců (Eraserhead – David Lynch). Jakkoliv, i v případě, že by vám naznačené nic moc neříkalo, mám za to, že zpozornit je na místě. Přiznávám se, ano, čekal jsem víc, přesto však je to velice slušné. Dávám 70%.  
* Časy nebudou pravděpodobně odpovídat filmové verzi, jsou jen ilustrační.