Dobrodružný / historický / romantický, Česká republika, 2002, 118 min., od 12 let
Kinopremiéra v ČR 14.3.2002
Sdílet
Láska, nenávist a strach zahalené mlhou tajemství...
Francie, polovina 19. století. Hoří klášter. Všude je slyšet křik a pláč. Bijí kostelní zvony. Jeptišky se starají o vyděšené schovanky. Muži je vynášejí z hořícího domu. Je to výjev jako z apokalypsy. Lidé se sbíhají s vědry a snaží se požár uhasit. Jezdec na koni spatří v okně prvního patra dívku. Ta vypadá v noční košili jako anděl hledící shůry na boží dopuštění. Plameny jí odřízly cestu. Muž na nic nečeká. Dívka mu v poslední chvíli skočí do náruče, plameny už sahají tam, kde před chvílí stála. Omámená mu děkuje za záchranu, místo obličeje vidí jen stín. Lidé ji odnášejí. Tam, kde ležela, sebral muž medailónek s iniciálami CH. C.
Uprav informace o filmu
Režie: Zdeněk Troška
Herci: Michaela Kuklová, Filip Blažek, Jiří Pomeje, Jiří Krampol, Emília Vášáryová, více...
Komentář k filmu Pohádkovou tvorbu Zdeňka Trošky mám opravdu ráda,ovšem s touhle romantickou pohádkou pro dospělé šlápl pan režisér poněkud vedle. Možná v nějakém jiném obsazení by to vyznělo lépe, ale Jiří Pomeje má k "romantickému hrdinovi" hodně daleko a vyloženě mi tam "rval oči".
Všechny komentáře k filmu 26+ Napiš komentář k filmu a získej DVD ZDARMA
Web: IMDB Videotéka: přidat si do ní film
Ocenění
2002, Český Lev, Kamera, Jaroslav Brabec
Kinopremiéra v ČR 14.3.2002
Sdílet
Láska, nenávist a strach zahalené mlhou tajemství...
Francie, polovina 19. století. Hoří klášter. Všude je slyšet křik a pláč. Bijí kostelní zvony. Jeptišky se starají o vyděšené schovanky. Muži je vynášejí z hořícího domu. Je to výjev jako z apokalypsy. Lidé se sbíhají s vědry a snaží se požár uhasit. Jezdec na koni spatří v okně prvního patra dívku. Ta vypadá v noční košili jako anděl hledící shůry na boží dopuštění. Plameny jí odřízly cestu. Muž na nic nečeká. Dívka mu v poslední chvíli skočí do náruče, plameny už sahají tam, kde před chvílí stála. Omámená mu děkuje za záchranu, místo obličeje vidí jen stín. Lidé ji odnášejí. Tam, kde ležela, sebral muž medailónek s iniciálami CH. C.
Uprav informace o filmu
Režie: Zdeněk Troška
Herci: Michaela Kuklová, Filip Blažek, Jiří Pomeje, Jiří Krampol, Emília Vášáryová, více...
Komentář k filmu Pohádkovou tvorbu Zdeňka Trošky mám opravdu ráda,ovšem s touhle romantickou pohádkou pro dospělé šlápl pan režisér poněkud vedle. Možná v nějakém jiném obsazení by to vyznělo lépe, ale Jiří Pomeje má k "romantickému hrdinovi" hodně daleko a vyloženě mi tam "rval oči".
Všechny komentáře k filmu 26+ Napiš komentář k filmu a získej DVD ZDARMA
Web: IMDB Videotéka: přidat si do ní film
Ocenění
2002, Český Lev, Kamera, Jaroslav Brabec
Popis filmu Andělská tvář
 Tajuplné sídlo Mornay. Zámek tyčící se nad propastí mořských útesů divokého pyrenejského pobřeží. Dva nevlastní bratři, kteří jsou otcovou závětí nuceni v něm žít. Jemný aristokratický Raoul s andělskou tváří - dědic titulu a majetku a Filip, temný, neurvalý, nespolečenský muž se špatnou pověstí. Charlota Colliérová, dlouhá léta klášterní schovanka, zůstala se svou matkou po otcově smrti zcela bez prostředků. Obě přijímají s vděkem pozvání k návštěvě od paní Pinaudové, matčiny přítelkyně z mládí. Paní Colliérová doufá ve sňatek své dcery s nějakým zámožnějším mužem, který by jejich složitou životní situaci vyřešil. Charlotta ve štěstí při svém postavení nevěří. K úžasu obou žen zahrne Charlottu svou přízní nejlepší partie ve městě. Okouzlující hrabě hovoří tajnosnubně o létech hledání a o snech, v nichž ji roky vídal. Svatba se koná do měsíce. Na Mornay přichází Raoulova novomanželka Charlotta. Nesmělá a nezkušená, teď však zamilovaná do svého jemného, chápavého a zdrženlivého manžela. Postupně však zjišťuje, že se v zámku a okolí dějí podivné věci. Dochází k tajemným úmrtím, služebnictvo dodržuje zákon mlčení a ohleduplný Raoul kryje všechny zločiny připisované mladšímu bratrovi. |
 |
O filmu
 |
O hercích
Michaela Kuklová
Narozena 8. dubna 1968 v Praze. Začínala od roku 1981 v dětských televizních pořadech, inscenacích a pohádkách (mj. Hrej, jak kvetou stromy, Modrý telefon, Škola hrou, Perly a růže, Ať ten kůň mlčí, Mládě, Balónová pohádka, Kam letíš letadlo, Televize). Maturovala na SOU (1988) a stala se ekonomkou obchodního provozu, o rok později již začala studovat na pražské DAMU, hostovala v Činoherním klubu v Praze a v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Dnes patří k významným a populárním českým herečkám a v současnosti se plně věnuje práci ve filmu, televizi a v dabingu. Je ženou herce a producenta Jiřího Pomeje.
|
Filip Blažek
Narozen 21. srpna 1973 v Praze. Absolvoval herectví na pražské konzervatoři a již během studia získával první zkušenosti v karlovarském divadle. Svou hereckou kariéru započal v mosteckém divadle (Amadeus, D´Artagnan), odkud odešel do pražského Divadla ABC (zopakoval si tu roli D´Artagnana a k jeho romantickým hrdinům patří i Julián Sorel v jevištní adaptaci Stendhalova románu Červený a černý). Na scéně činohry Národního divadla vystoupil v Ibsenově Peeru Gyntovi, dnes zde hostuje dokonce ve třech shakespearovských inscenacích - ve Večeru tříkrálovém, Komedii omylů a Mnoho povyku pro nic, v Divadle v Celetné hraje v Shakespearově
Richardu III., v Divadle Kalich v kultovním muzikálu D. Landy Krysař. Na filmovém plátně se do povědomí diváků zapsal především jako komediant Vendelín v Zelenkově pohádce Nesmrtelná teta.
|
Jiří Pomeje
Narodil se 13. prosince 1964 v Českých Budějovicích, herectví na pražské DAMU absolvoval v roce 1988. Místo divadelního angažmá dal přednost drobným televizním rolím a možnosti svobodného povolání, věnoval se i choreografii. Brzy se prosadil ve filmech režiséra Vladimíra Drhy Dotyky, Jestřábí moudrost a zejména Muka obraznosti podle románu Vladimíra Párala. Je zakladatelem produkční společnosti Fronda film, spol s r. o. Aktivně je činný v dabingu, zahrál si v řadě televizních inscenací. Vedle herectví se dnes věnuje také filmové produkci. Jeho manželkou je herečka Michaela Kuklová.
|
Josef Vinklář
Narodil se 14. listopadu 1930 v Podůlší u Jičína. Na jevišti začínal v pražském Divadle satiry (1945-1946), potom v Divadle Voskovce a Wericha (1946-1948), v letech 1948-1950 působil v Městském oblastním divadle Pardubice, následovala dlouhá léta v angažmá v pražském Realistickém divadle (1950-1983), od roku 1983 až doposud patří k předním členům činoherního souboru Národního divadla, kde jej můžeme vidět např. v inscenacích Obsluhoval jsem anglického krále, Komik, Marie Stuartovna nebo Lucerna. Na filmovém plátně se prvně objevil společně s Vlastimilem Brodským ve sboru "mendíků" v Nezbedném bakaláři (r. O. Vávra, 1947) a jeho filmografie čítá na sedmdesát titulů, v nichž ve většině nalezl výrazné uplatnění (Předtucha, Hrátky s čertem, Ročník jedenadvacet, Koncert na konci léta, Hadí jed, Šílený kankán). Devadesátá léta mu příliš příležitostí nepřinesla a mohli jsme jej vidět pouze ve filmech Kanárská spojka, Jak chutná smrt a Pasáž. V televizi natočil více než dvě stě inscenací a velkou popularitu mu vyneslo účinkování v řadě seriálů, jako např. Hříšní lidé města pražského, Byl jednou jeden dům, Sanitka, Nemocnice na kraji města. Mnoho let spolupracuje s rozhlasem a dabingem. Vydal autobiografickou knihu Pokus o kus pravdy (1993).
Narodil se 14. listopadu 1930 v Podůlší u Jičína. Na jevišti začínal v pražském Divadle satiry (1945-1946), potom v Divadle Voskovce a Wericha (1946-1948), v letech 1948-1950 působil v Městském oblastním divadle Pardubice, následovala dlouhá léta v angažmá v pražském Realistickém divadle (1950-1983), od roku 1983 až doposud patří k předním členům činoherního souboru Národního divadla, kde jej můžeme vidět např. v inscenacích Obsluhoval jsem anglického krále, Komik, Marie Stuartovna nebo Lucerna. Na filmovém plátně se prvně objevil společně s Vlastimilem Brodským ve sboru "mendíků" v Nezbedném bakaláři (r. O. Vávra, 1947) a jeho filmografie čítá na sedmdesát titulů, v nichž ve většině nalezl výrazné uplatnění (Předtucha, Hrátky s čertem, Ročník jedenadvacet, Koncert na konci léta, Hadí jed, Šílený kankán). Devadesátá léta mu příliš příležitostí nepřinesla a mohli jsme jej vidět pouze ve filmech Kanárská spojka, Jak chutná smrt a Pasáž. V televizi natočil více než dvě stě inscenací a velkou popularitu mu vyneslo účinkování v řadě seriálů, jako např. Hříšní lidé města pražského, Byl jednou jeden dům, Sanitka, Nemocnice na kraji města. Mnoho let spolupracuje s rozhlasem a dabingem. Vydal autobiografickou knihu Pokus o kus pravdy (1993).
Emília Vašáryová
Narodila se 18. května 1942 v obci Horná Štubňa, okres Martin. Studium herectví na VŠMU v Bratislavě absolvovala v roce 1963. V témže roce se stala členkou činohry Nové scény a o rok později byla angažována do Slovenského národního divadla v Bratislavě. Před kamerou se poprvé objevila v šestnácti letech ve slovensko-maďarském snímku Dáždnik sv. Petra (1958). Upozornila na sebe rolí komediantky Diany v Jasného podobenství Až přijde kocour (1963). Vytvořila desítky rolí v televizi (např. Nebezpečné známosti, Petr a Lucie, Budenbrookovi, Mário a kouzelník, Netrpělivost srdce), spolupracuje s rozhlasem a dabingem. Hostovala v pražském Divadle Na zábradlí ve hře
T. Bernharda Ritter Dene Voss (1997). Hrála v řadě slovenských i českých filmů (např. Polnočná omša, Bláznova kronika, Lidé z maringotek, Medená veža, Námestie sv. Alžbety, Advokátka), v devadesátých letech to byly snímky Hazard, Modré z neba, Orbis pictus, Návrat ztraceného ráje a Pelíšky, z loňského roku je film Kruh. Nyní natáčí v novém filmu V. Olmera Waterloo po česku.
|
Dana Morávková
Narodila se 29. července 1971 v Písku.V roce 1989 odmaturovala na pražském sportovním gymnáziu Nad Štolou a začala studovat herectví na DAMU, kde se v ročníku sešla s Michaelou Kuklovou. Zároveň absolvovala také HAMU, obor choreografie, kde byl jejím hlavním pedagogem Pavel Šmok. S režisérem Troškou spolupracovala nejen jako herečka, ale také jako choreografka na představení Rusalky na pražském Výstavišti a na baletu Čertoviny v plzeňském Divadle J. K. Tyla. Angažmá přijala nejprve v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, odkud přešla do pražského Divadla Na Zábradlí. Nyní ji můžeme vidět v Divadle bez zábradlí (např. v Menzelově inscenaci hry Bez roucha). V televizi zaujala v inscenacích Šípková Růženka (r. S. Párnický) a především ve Weiglově inscenacích Romeo a Julie na vsi a Jak se dělá opera. Pro televizi také natočila řadu pohádek s režisérkou V. Janečkovou (Fubu, Král a zloděj, Noční mora) a zahrála si v seriálech Náhrdelník (r. F. Filip) a v pokračování Arabely (r. V. Vorlíček). Pro televizi natáčela také často v zahraničí, zejména v německé, ale i americké a japonské produkci. V současnosti působí rovněž jako moderátorka Prima jízdy v Televizi Prima. Je ženou skladatele Petra Maláska.
|
Jiří Krampol
Narodil se 11. července 1938 v Buštěhradě (okres Kladno), ale vyrůstal už na pražském Žižkově. V roce 1962 absolvoval DAMU, dlouhá léta potom hrál v Divadle Na Zábradlí, působil také v hereckém souboru Filmového studia Barrandov, v divadle Rokoko, ve Státním divadelním studiu (spolupráce s
J. Bednářem), od roku 1980 v divadle Semafor a v roce 1990 se stal spoluzakladatelem a členem Divadla Jiřího Grossmanna. Na svém kontě má 86 audiokazet, 48 cédéček, 9 knih, asi 30 televizních scénářů a 4 hry s M. Šimkem, několik komponovaných pořadů a moderování na 190 pořadů v TV Prima - Nikdo není dokonalý. Je vynikajícím dabérem (v 28 rolích daboval J. P. Belmonda), účinkoval v mnoha televizních seriálech (Synové a dcery Jakuba Skláře, Malý pitaval z velkého města). Doposud natočil na 120 filmů (např. Půlnoční kolona, Tam, kde hnízdí čápi, Parta hic, Nahota na prodej), ve kterých vytvořil 30 hlavních rolí. V současnosti je hlavním představitelem ve všech pěti povídkách nového filmu režiséra Víta Olmera Waterloo po česku.
|
Alena Vránová
Narodila se 30. července 1932 v Praze, v roce 1953 absolvovala pražskou DAMU. V letech 1953-55 hrála v Benešově, od 1955 v pražském Divadle ABC, s nímž přešla v roce 1962 do Městských divadel pražských, kde působila do roku 1992. Svou pozornost potom zaměřila zejména na divadlo jednoho herce. Vynikajících úspěchů dosáhla na komorní scéně pražského Divadla Ungelt, kde v současnosti hraje v představeních F. Marcuse Jak vraždili sestru Charlie a zejména ve Weskerově dramatickém příběhu slavné divadelní hvězdy Gertrudy Matthewsové Bouřlivé jaro (za herecký výkon v této inscenaci obdržela Cenu Thálie za rok 1997). Spolupracuje s rozhlasem, dabingem a televizí (Klícka, Jasnovidec, Vlak dětství a naděje). Natočila téměř tři desítky filmů (Pyšná princezna, Hudba z Marsu, Hrátky s čertem, Sny na neděli, Svatá hříšnice, Sólo pro starou dámu, Causa králík, naposled Díky za každé nové ráno).
Narodila se 30. července 1932 v Praze, v roce 1953 absolvovala pražskou DAMU. V letech 1953-55 hrála v Benešově, od 1955 v pražském Divadle ABC, s nímž přešla v roce 1962 do Městských divadel pražských, kde působila do roku 1992. Svou pozornost potom zaměřila zejména na divadlo jednoho herce. Vynikajících úspěchů dosáhla na komorní scéně pražského Divadla Ungelt, kde v současnosti hraje v představeních F. Marcuse Jak vraždili sestru Charlie a zejména ve Weskerově dramatickém příběhu slavné divadelní hvězdy Gertrudy Matthewsové Bouřlivé jaro (za herecký výkon v této inscenaci obdržela Cenu Thálie za rok 1997). Spolupracuje s rozhlasem, dabingem a televizí (Klícka, Jasnovidec, Vlak dětství a naděje). Natočila téměř tři desítky filmů (Pyšná princezna, Hudba z Marsu, Hrátky s čertem, Sny na neděli, Svatá hříšnice, Sólo pro starou dámu, Causa králík, naposled Díky za každé nové ráno).
Rudolf Kubík
Narozen 22. června 1965 v Mladé Boleslavi. Po maturitě na stavební průmyslovce byl sice přijat na DAMU, ale dal přednost praxi a nastoupil do divadla v Chebu a později do Klicperova divadla v Hradci Králové. Odtud vedla jeho další cesta už na pražská jeviště - do Divadla J. Wolkera, Rokoka a v posledních čtyřech letech je v angažmá Divadla Skelet Pavla Trávníčka. Ve filmu debutoval v jedné z hlavních rolí Drhova snímku Citlivá místa (1987), následovaly filmy Zkouškové období, Slunce, seno, erotika, Šeptej, Z pekla štěstí 1 a 2, Začátek světa. Nyní natáčí s V. Olmerem Waterloo po česku. V televizi účinkoval např. v seriálech Bubu a Filip nebo Největší z pierotů. Prosadil se také jako úspěšný textař písní řady populárních interpretů.
Narozen 22. června 1965 v Mladé Boleslavi. Po maturitě na stavební průmyslovce byl sice přijat na DAMU, ale dal přednost praxi a nastoupil do divadla v Chebu a později do Klicperova divadla v Hradci Králové. Odtud vedla jeho další cesta už na pražská jeviště - do Divadla J. Wolkera, Rokoka a v posledních čtyřech letech je v angažmá Divadla Skelet Pavla Trávníčka. Ve filmu debutoval v jedné z hlavních rolí Drhova snímku Citlivá místa (1987), následovaly filmy Zkouškové období, Slunce, seno, erotika, Šeptej, Z pekla štěstí 1 a 2, Začátek světa. Nyní natáčí s V. Olmerem Waterloo po česku. V televizi účinkoval např. v seriálech Bubu a Filip nebo Největší z pierotů. Prosadil se také jako úspěšný textař písní řady populárních interpretů.
Pavel Skřípal
Narozen 11. února 1956 v Karlových Varech.Vystudoval herectví na brněnské JAMU. Po absolutoriu v roce 1980 působil nejprve v Divadle Petra Bezruče v Ostravě, potom v brněnském Mahenově divadle, dále pak na pražských jevištích Divadla E. F. Buriana, Divadla ABC a dnes je členem souboru Divadla Skelet Pavla Trávníčka. Prozatím hrál ve filmech Svatba upírů, Mandragora a Návrat ztraceného ráje.
Narozen 11. února 1956 v Karlových Varech.Vystudoval herectví na brněnské JAMU. Po absolutoriu v roce 1980 působil nejprve v Divadle Petra Bezruče v Ostravě, potom v brněnském Mahenově divadle, dále pak na pražských jevištích Divadla E. F. Buriana, Divadla ABC a dnes je členem souboru Divadla Skelet Pavla Trávníčka. Prozatím hrál ve filmech Svatba upírů, Mandragora a Návrat ztraceného ráje.
Marek Vašut
Narozen 5. května 1960 v Praze, syn tanečního teoretika doc. Vladimíra Vašuta, absolvent pražské DAMU (1983). Svoji hereckou dráhu započal ve Státním divadle v Brně, v letech 1985 až 1990 a potom znovu v roce 1992 hrál na scéně pražského Národního divadla, v sezóně 1990-91 byl stipendistou Lee Strasberg Theatre Institute v New Yorku, dnes na volné noze. Filmem a televizí byl od počátku využíván zejména pro role drsných mužů, frajerů, detektivů apod. (Pěsti ve tmě, Krvavý román, Řád, Mission: Impossible). Jeho filmografie čítá přes třicet titulů. Z televizní tvorby připomeňme např. inscenace Na hraně, Hostina nebo seriály Dobrodružství kriminalistiky či Detektiv Martin Tomsa.
|
Otakar st. Brousek
Narozen 28. září 1924 v Krhanicích u Benešova. Po maturitě na reálném gymnáziu působil v letech 1945-46 v Městském divadle v Kladně, odkud vedla jeho cesta na pražské scény, nejprve do Studia ND Praha, AUS a od roku 1952 do 1959 do Divadla E. F. Buriana (D 34). Od roku 1959 až do odchodu do důchodu v roce 1990 byl předním členem Divadla na Vinohradech. Uplatnil se rovněž v televizi (navíc zde také v televizním i filmovém dabingu), od roku 1945 se datuje jeho spolupráce s rozhlasem, věnuje se uměleckému přednesu, jeho hl as provázel komentáře řady krátkých filmů. Na filmovém plátně se objevil ve více než padesáti titulech (Zde jsou lvi, Horoucí srdce, Svatby pana Voka, Noc klavíristy, Záchvěv strachu), naposled ve snímku Báječná léta pod psa. V současné době vystupuje společně se svým synem Otakarem Brouskem ml. na scéně Divadla ABC v nejslavnější hře G. B. Shawa Pygmalion.
Narozen 28. září 1924 v Krhanicích u Benešova. Po maturitě na reálném gymnáziu působil v letech 1945-46 v Městském divadle v Kladně, odkud vedla jeho cesta na pražské scény, nejprve do Studia ND Praha, AUS a od roku 1952 do 1959 do Divadla E. F. Buriana (D 34). Od roku 1959 až do odchodu do důchodu v roce 1990 byl předním členem Divadla na Vinohradech. Uplatnil se rovněž v televizi (navíc zde také v televizním i filmovém dabingu), od roku 1945 se datuje jeho spolupráce s rozhlasem, věnuje se uměleckému přednesu, jeho hl as provázel komentáře řady krátkých filmů. Na filmovém plátně se objevil ve více než padesáti titulech (Zde jsou lvi, Horoucí srdce, Svatby pana Voka, Noc klavíristy, Záchvěv strachu), naposled ve snímku Báječná léta pod psa. V současné době vystupuje společně se svým synem Otakarem Brouskem ml. na scéně Divadla ABC v nejslavnější hře G. B. Shawa Pygmalion.
Stanislav Fišer
Narodil se 14. prosince 1931 v Hořicích v Podkrkonoší. Herecké školení získal přímo na jevišti ve svém prvním angažmá 1946-52 v Divadle pro mládež v Praze. V letech 1954-55 byl členem Divadla J. Wolkera, 1955-59 Divadla E. F. Buriana, 1959-62 Divadla ABC, od 1962 Městských divadel pražských. Ve filmu vytvořil přes čtyřicet rolí (Rodinné trampoty oficiála Třísky, Posel úsvitu, Ztracenci, Ročník jedenadvacet, Smrt černého krále), uplatňoval se v televizi (seriály Hříšní lidé města pražského, Třicet případů majora Zemana), v dabingu (nezapomenutelný Vinnetou) a v rozhlase. Jeho nejnovější premiérou v mateřském Divadle ABC je Pygmalion G. B. Shawa.
Narodil se 14. prosince 1931 v Hořicích v Podkrkonoší. Herecké školení získal přímo na jevišti ve svém prvním angažmá 1946-52 v Divadle pro mládež v Praze. V letech 1954-55 byl členem Divadla J. Wolkera, 1955-59 Divadla E. F. Buriana, 1959-62 Divadla ABC, od 1962 Městských divadel pražských. Ve filmu vytvořil přes čtyřicet rolí (Rodinné trampoty oficiála Třísky, Posel úsvitu, Ztracenci, Ročník jedenadvacet, Smrt černého krále), uplatňoval se v televizi (seriály Hříšní lidé města pražského, Třicet případů majora Zemana), v dabingu (nezapomenutelný Vinnetou) a v rozhlase. Jeho nejnovější premiérou v mateřském Divadle ABC je Pygmalion G. B. Shawa.
O tvůrcích
Zdeněk Troška
"Je to film pro všechny, kteří mají rádi romantiku. Krásné tváře, kostýmy, prostředí, hudbu - zkrátka všechno, co má romantický příběh mít".
"Už přečtení první stránky Andělské tváře mě jako filmaře nadchlo. Od dětství miluji romantické příběhy, kde se tajemno snoubí s dobrodružstvím. Román Hany Marie Körnerové jsem přečetl jedním dechem a ihned jej viděl před sebou jako krásný film. Sehnal jsem si všechny její knihy a seznámil se s ní. A bez rozpaků přiznám, že se paní Hanička stala mou velkou láskou, jak spisovatelskou, tak i jako člověk. Své romány píše lehkou rukou, skvěle ovládá stavbu příběhu, dramatické střídání motivů a situací, umí vystavět dialog tak mistrně, že by se od ní mohl učit mnohý scenárista. A každý čtenář s jen trochu bujnější fantazií může na stránkách knih sledovat příběhy jejích hrdinů a hrdinek jako úchvatnou filmovou podívanou. Zkrátka, v dnešní uspěchané a přetechnizované době je její tvorba balzámem na duši. Být lékařem, předepisoval bych její četbu jako povzbudivý lék. A sobě bych přál, abych ještě někdy mohl nějaký její příběh zfilmovat...." Jeden z komerčně nejúspěšnějších režisérů českého filmu ZDENĚK TROŠKA pro nás tentokrát připravil (po pokračování pohádek Princezna ze mlejna 2 a Z pekla štěstí 2) výpravný romanticko - dobrodružný velkofilm ANDĚLSKÁ TVÁŘ, který s využitím nejdokonalejší současné filmové techniky natočil podle stejnojmenného románu Hany Marie Körnerové. V příběhu lásky, nenávisti a strachu zahaleném mlhou tajemství, se setkáme s celou plejádou domácích filmových hvězd a diváky jistě zaujme i poetickou širokoúhlou kamerou Jaroslava Brabce a podmanivou hudbou Petra Maláska. Tajemný svět starých šlechtických sídel ožíval v atraktivních lokalitách Čech a Moravy, ale také na jednom z Kanárských ostrovů - na Fuerteventuře. Čím Vás natolik zaujala Fuerteventura, že jste se rozhodl natáčet některé exteriéry právě zde? Zámek de Morney, kde se příběh odehrává, se nachází kdesi na hranicích Francie a Španělska, na útesech nad mořem. Díky velkorysé nabídce pana Václava Fischera a jeho cestovní kanceláři jsme mohli francouzské pobřeží natočit na divukrásném ostrově Fuerteventura a tak simulovat hornatou krajinu pod Pyrenejemi. Je to výtvarně nádherný ostrov, pravý ráj pro fotografy, filmaře, malíře a vůbec pro romantické duše. Natáčení na Fuerteventuře nebylo poznamenáno jen romantikou prostředí, ale zprvu také nepřízní počasí. S čím vším jste se zde museli potýkat? Hned druhý den nás zastihla pravá tropická bouře, několikahodinová průtrž mračen způsobila záplavy, městem se valilo červené bahno, voda tekla stropy do místností, nešla elektřina, pro Španěly hotová katastrofa. Bohužel přívaly vody zničily beztak už chatrné přístupové cesty na západní pobřeží ostrova, kde jsme měli vybraná místa k natáčení a trvalo dva dny, než se je podařilo jakžtakž zprovoznit. Ale všechno špatné pro něco dobré - několik dní jsme měli dramatické nebe plné výtvarně krásných mraků! Na místě jste museli s autorkou, paní Körnerovou, dokonce přepisovat i některé scény... Při natáčení jsme měli neuvěřitelnou smůlu na počasí. Lilo a lilo. Takže jsme některé scény z teras a nádvoří vranovského zámku museli přepsat do interiérů zámku v Hrádku u Nechanic a na mořské pobřeží. A podle toho samozřejmě upravovat dialogy i situace. Hanka Körnerová je moje láska veliká, upravování a přepisování scén brala s humorem, protože jinak jako autorka by se musela jít picnout... Která z natáčených scén na Fuerteventuře se stala při realizaci pro vás nejdramatičtější? Byly to jistě scény na rozeklaných útesech nad mořem, kdy Míša Kuklová, Jirka Pomeje i Filip Blažek odolávali pověstnému kanárskému vichru. Kdyby fouklo trochu víc, mohli nakrásně sletět s útesů do divokých vln. Ale nestalo se tak, chvála nebesům! A potom už zmíněné cesty džípy na plac. Dolů k pláži se sjíždělo jakýmsi divokým kaňonem vyschlé řeky, který byl po bouři téměř nesjízdný. Vzpomínám si, jak skriptka Alice podotkla: "Tenhle kaňon vznikl před dvěma miliony let, kdy tu byla stejná bouřka jako v pondělí..." Je o Vás známo, že si dokážete vytvořit dokonale fungující filmový štáb a na natáčení s Vámi každý rád vzpomíná. Komu byste naopak tentokrát vyjádřil svůj obdiv Vy? Všem kolem sebe, kteří se dovedou nadchnout pro věc jako já. Ať jsou to kamarádi ze štábu nebo herci, všichni táhnou za jeden provaz, věří filmu a jsou opravdu jako jedna rodina. Všem bych tady moc rád poděkoval, protože bez jejich pomoci bych si tak mohl film promítat jen v představách před spaním na strop. A zároveň všem, kteří nám s nadšením pomáhali, ať už jsme přijeli kamkoli. Svěřil jste se, že romanticko - dobrodružné příběhy patří k Vašim nejoblíbenějším. Připravujete už nějaký další pro filmové plátno? Odmalička jsem miloval pohádky a romantické příběhy. Měli jsme doma staré knihy, takzvané černé romány poloviny 19. století i knihy podobného žánru z dvacátých a třicátých let. Přímo jsem je hltal a moje představivost neměla hranic. V případě Andělské tváře jsem tudíž mohl popustit své fantazii uzdu a opravdu ozdobit romantický příběh všemi vhodnými atributy - ať už díky skvostné kameře Jardy Brabce, kostýmům Pepíčka Jelínka, maskám Jiřinky Pahlerové nebo hudbě Petra Maláska. Natáčeli jsme na překrásných místech Čech a Moravy, a věřím, že milovníci podobných příběhů a žánru budou spokojeni, i když se tentokrát nekoná žádná legrace a jde o temný příběh z poloviny 19. století. Prozradím, že autorka Hanka Körnerová má celou řadu podobných, krásných příběhů, které přímo volají po zfilmování. Třeba její sága Pán hor, která přednedávnem vyšla knižně, by byla úžasným televizním seriálem. Nicméně na jaře chystáme něco zcela opačného - bláznivou komedii z jihočeského městečka - Kameňák. Když všechno dobře dopadne, diváci by ji mohli spatřit už na podzim tohoto roku. |
Jaroslav Brabec
Jako kameraman stál za kamerou mnoha významných českých filmů. Vynikl také jako režisér, a to nejen dokumentárních snímků (dvoudílný Jan Masaryk, portréty B. Šípka, J. Kyliána, K. Nepraše pro cykly GEN a GENUS společnosti Febio), ale i jako režisér hraných celovečerních filmů. Jeho debut Krvavý román (1993) obdržel Zlatého ledňáčka na Finále v Plzni, tři České lvy a cenu za režii na MFF v Římě. Po filmu Holčičky na život a na smrt (1996) natočil film podle scénáře Vladimíra Körnera Kuře melancholik (1999). Za tento film obdržel dva České lvy. Je držitelem Ceny českých kameramanů a řady dalších ocenění.
Jako kameraman stál za kamerou mnoha významných českých filmů. Vynikl také jako režisér, a to nejen dokumentárních snímků (dvoudílný Jan Masaryk, portréty B. Šípka, J. Kyliána, K. Nepraše pro cykly GEN a GENUS společnosti Febio), ale i jako režisér hraných celovečerních filmů. Jeho debut Krvavý román (1993) obdržel Zlatého ledňáčka na Finále v Plzni, tři České lvy a cenu za režii na MFF v Římě. Po filmu Holčičky na život a na smrt (1996) natočil film podle scénáře Vladimíra Körnera Kuře melancholik (1999). Za tento film obdržel dva České lvy. Je držitelem Ceny českých kameramanů a řady dalších ocenění.
Karel Vacek
Patří k významným českým filmovým architektům. V roce 1959 nastoupil do FSB, kde od roku 1976 zastával funkci filmového architekta v mnoha českých i zahraničních filmech, televizních filmech a dalších zahraničních televizních seriálech. Od roku 1990 pracuje jako nezávislý filmový architekt na desítkách filmů významných režisérů kinematografií celého světa. S režisérem Zdeňkem Troškou spolupracoval na obou dílech pohádky Z pekla štěstí.
Patří k významným českým filmovým architektům. V roce 1959 nastoupil do FSB, kde od roku 1976 zastával funkci filmového architekta v mnoha českých i zahraničních filmech, televizních filmech a dalších zahraničních televizních seriálech. Od roku 1990 pracuje jako nezávislý filmový architekt na desítkách filmů významných režisérů kinematografií celého světa. S režisérem Zdeňkem Troškou spolupracoval na obou dílech pohádky Z pekla štěstí.
Petr Malásek
Narozen 10. června 1964 v Praze. V roce 1985 absolvoval pražskou konzervatoř (obory klavír a skladba) a v roce 1990 Hudební fakultu Akademie múzických umění v Praze (obor kompozice). Kromě skladeb tzv. "vážné hudby" (Metamorfózy pro symfonický orchestr, Koncert pro flétnu a smyčce, Koncert pro klavír a big band) má na svém kontě téměř 140 hudebních složek k filmům, televizním inscenacím i divadelním představením. Jako pianista, aranžér i jako producent se podílel na natočení několika desítek gramofonových alb. Od roku 1990 spolupracuje s šansoniérkou Hanou Hegerovou, se kterou již účinkoval na divadelních scénách téměř celé Evropy a v letech 1994 a 1996 absolvovali dvě úspěšná turné po USA a Kanadě a již několik let ho váže spolupráce s předním českým houslistou Jaroslavem Svěceným, se kterým se společně snaží nabourávat vžité "škatulky" hudebních stylů.
Kromě spolupráce s nezávislou choreografkou Monikou Rebcovou (mj. představení Zahrada pro Londýnský taneční festival) vytvořil hudbu k "art magicalu" Kráska a zvíře (choreografie P. Zuska, režie V.Harapes), dětský balet Čertoviny (choreografie D. Morávková, režie Zdeněk Troška) a baletní muzikál Edith, vrabčák z předměstí (choreografie a režie L. Vaculík) pro Divadlo J. K. Tyla v Plzni a v posledním desetiletí velmi úzce spolupracuje se souborem baletu Národního divadla v Praze - v týmu s režisérem Josefem Bednárikem a choreografem Liborem Vaculíkem se podílel na vytvoření hudební složky k baletům Malý pan Friedemann, Psycho, Čajkovskij, Coppélia, Isadora Duncan a zkomponoval původní hudbu k taneční komedii Někdo to rád... (choreografie L. Vaculík, režie V. Harapes). V loňském roce se podílel jako skladatel na mezinárodním projektu Rodinné příběhy ve spolupráci s Českou televizí a zkomponoval hudbu k úspěšné filmové pohádce režiséra Zdeňka Trošky Z pekla štěstí 2. Jeho ženou je herečka Dana Morávková.
Narozen 10. června 1964 v Praze. V roce 1985 absolvoval pražskou konzervatoř (obory klavír a skladba) a v roce 1990 Hudební fakultu Akademie múzických umění v Praze (obor kompozice). Kromě skladeb tzv. "vážné hudby" (Metamorfózy pro symfonický orchestr, Koncert pro flétnu a smyčce, Koncert pro klavír a big band) má na svém kontě téměř 140 hudebních složek k filmům, televizním inscenacím i divadelním představením. Jako pianista, aranžér i jako producent se podílel na natočení několika desítek gramofonových alb. Od roku 1990 spolupracuje s šansoniérkou Hanou Hegerovou, se kterou již účinkoval na divadelních scénách téměř celé Evropy a v letech 1994 a 1996 absolvovali dvě úspěšná turné po USA a Kanadě a již několik let ho váže spolupráce s předním českým houslistou Jaroslavem Svěceným, se kterým se společně snaží nabourávat vžité "škatulky" hudebních stylů.
Kromě spolupráce s nezávislou choreografkou Monikou Rebcovou (mj. představení Zahrada pro Londýnský taneční festival) vytvořil hudbu k "art magicalu" Kráska a zvíře (choreografie P. Zuska, režie V.Harapes), dětský balet Čertoviny (choreografie D. Morávková, režie Zdeněk Troška) a baletní muzikál Edith, vrabčák z předměstí (choreografie a režie L. Vaculík) pro Divadlo J. K. Tyla v Plzni a v posledním desetiletí velmi úzce spolupracuje se souborem baletu Národního divadla v Praze - v týmu s režisérem Josefem Bednárikem a choreografem Liborem Vaculíkem se podílel na vytvoření hudební složky k baletům Malý pan Friedemann, Psycho, Čajkovskij, Coppélia, Isadora Duncan a zkomponoval původní hudbu k taneční komedii Někdo to rád... (choreografie L. Vaculík, režie V. Harapes). V loňském roce se podílel jako skladatel na mezinárodním projektu Rodinné příběhy ve spolupráci s Českou televizí a zkomponoval hudbu k úspěšné filmové pohádce režiséra Zdeňka Trošky Z pekla štěstí 2. Jeho ženou je herečka Dana Morávková.
 |
 |
 |
 |
 |
Vyhrávej v casino.cz Ušetři na UkažSlevy.cz Prodávej s Plať-Mobilem.cz Sobota 26. 5. 2012 Svátek má Filip
Vzhled:
Jazyk: 
Přidat kulturní akciVzhled:
Jazyk: Kontaktujte nás
Copyright © 2012 - goNET s.r.o.