fb  Sdílet
   Informace    Recenze    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    

70% 722 hlasů
7 10 722
drama / komedie, Velká Británie/Francie/Belgie/Itálie, , 101 min., od 12 let
The Angels' Share
Kinopremiéra v ČR 26.7.2012 v SK 4.4.2013

Režie:
Herci: , , , , , více...

Ukázka
01:56



Alkoholem proti nezaměstnanosti.
Hořkosladká komedie nasáklá skotskou whisky. Robbiemu je něco málo přes dvacet let, nemá práci, se svou přítelkyní Leonie čeká syna, za napadení jiného mladíka je odsouzen k veřejným pracím. A k tomu všemu ho ještě rodina jeho přítelkyně vůbec nemá v lásce. V téhle situaci najde Robbie naději tam, kde by ji nejmíň čekal - ve skotské whisky. Když si Robbie odpracovává svůj trest, seznámí se s partičkou povedených existencí v čele s Rhinem, kleptomankou Mo a neodolatelně tupým Albertem. Vedoucí této pracovní skupiny Harry má vášeň pro whisky, a když celou partu vezme na degustaci tohoto ušlechtilého nápoje, objeví v sobě Robbie talent pro rozpoznávání těch nejjemnějších chutí. A když se navíc dozví, že se chystá aukce náhodně objeveného soudku té nejlepší whisky na světě, vycítí Robbie příležitost, jak zabezpečit sebe a svoji ro dinu jednou provždy.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Když se řekne "sociální drama", nezačnu určitě hýkat nadšením, ale tenhle kousek jsem si opravdu užil. Letos sedmaosmdesátiletý klasik Ken Loach dokazuje, že dokáže natočit svižný, vtipný a uvěřitelný film ze současnosti, u kterého se budete bavit, aniž byste museli vypínat mozek, a který Vás poučí bez toho, aby nudil.
Všechny komentáře k filmu 6+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky    Videotéka: přidat si do ní film
V TV televize út. 30.12. VOYO Cinema 18.10
VOYO Cinema 18.10


do mých oblíbených tv pořadů
Nastavení upozornění



Recenze

Andělský podíl byl představen jako především komedie. Režisér Ken Loach byl označen jako tvůrce převážně sociálně kritických dramat a i zde prý zanechal lehký otisk.  Já osobně bez znalosti jeho předešlých věcí jako je „Sweet sixteen“ nebo „Kes“ to vnímám obráceně. V první řadě drsná společenská úvaha se zábavnými přídavky.  Chci říct, že jsem se moc nesmál, ale to neznamená, že bych chtěl snižovat význam tohoto snímku. U něj se nejspíš budete občas usmívat, než popadat za břicho. To je to, o čem mluví přímo autor a s čím se ztotožňuju, tzn. autenticita, která dovolí si to prožít jako něco představitelného, jako něco z vlastního života.  Ostatně všechno vtipnější či nadsazenější by působilo nemístně v momentě zasazení do základní kostry příběhu, který vypráví o současných mladých ztracencích ze Skotska (Glasgow je přímé místo určení), jejichž šance na tzv. normální život je nulová.  Film se otevírá poblíž jedné nejmenované železniční trati, na jejímž nástupišti vrá... Celá recenze

Ken Loach (rozhovor)
obrazek
Proč zrovna tento příběh?

Na konci loňského roku se počet nezaměstnaných mladých lidí ve Velké Británii poprvé dostal přes hranici jednoho miliónu. Chtěli jsme vyprávět příběh o této generaci mladých, z nichž mnozí hledí vstříc budoucnosti, která jim neskýtá žádné možnosti. Mohou si být celkem jisti, že neseženou práci, stálou práci, jistou práci. Jak asi taková věc lidi ovlivní a jak vůbec takoví lidé sami sebe vidí?

Několik filmů jste natočil v Glasgow. Proč jste se rozhodl svůj příběh opět zasadit sem?

Jsou i jiná města jako Liverpool, Newcastle, Manchester nebo asi i některá místa v oblasti Midlands, kde byste narazili na podobné příběhy. Ale Paul pochází ze západního pobřeží, tam je jeho teritorium a tam se mu píše nejlépe. A Glasgow má takového ducha, že jsme o zasazení příběhu ani nepochybovali. Místní lidé a jejich kultura, smysl pro humor, postoje vůči životu a dějiny, to všechno má v sobě ohromnou sílu. Je tam cítit silná pospolitost a žádný individualismus, a přitom se místní lidé potýkají se stejnými problémy jako všude jinde.

Proč zrovna komedie?

Právě kvůli tomu rozporu. Vždycky se chcete vydat po nepředvídatelné stezce. Natočili jsme film Sweet Sixteen o chlapcích, kteří jsou ještě mladší než tito hrdinové, ale ocitli se ve stejně bezvýchodné situaci, a ten vyústil v tragédii. Ale tytéž postavy budou zažívat různé věci, z nichž některé budou komické a jiné nikoliv. Nás napadlo, že si vybereme jeden z těch komických zážitků.

Liší se proces natáčení komedie od natáčení vážnějšího snímku?

Ne, ten proces je víceméně stejný a předpokládám, že stejná je i základní estetika. Moje komedie většinou spočívá v tom, jak na sebe lidé reagují, jaké vtipy prohodí, ve vzájemných nedorozuměních nebo v načasování point... Nejde o grotesku. Svým způsobem je to příběh, při kterém se tu a tam usmějete, rozhodně se nejedná o řachandu, při které byste se smáli od začátku do konce. V mých komediích se totiž objevuje i několik temnějších momentů. Takže proces je stejný: snažím se o to, aby se diváci uvolnili a vžili do toho, co prožívají postavy na plátně, a když se ten příběh ukáže být vtipným, budiž. Když je ostrý nebo drsný, pak to tak má být. A když je nemilosrdný, tak je to také správně. Mým cílem je ukázat opravdové mezilidské vztahy a zasadit je do realistické vyprávěcí konstrukce. Pak se může stát, že vám můj příběh vykouzlí úsměv na rtech stejně tak, jako by vám takový příběh vykouzlil úsměv na rtech i v reálném životě. A stejně je to s pláčem, vztekem a vůbec čímkoliv.

Jak to bylo na začátku příprav filmu Andělský podíl?

Největší problém je vždycky v tom, co je ve scénáři a co jsou ty postavy zač. A pak při castingu. Ten nám trval poměrně dost dlouho a viděli spoustu adeptů na roli Robbieho. Jde o postupný proces eliminace. Mnozí jsou opravdu dobří, ale ne v tom, co po nich pak přesně budete chtít. Obhlídky míst natáčení už byly jen součástí přípravných prací, takže jsme absolvovali mnoho exkurzí po lihovarech, a to nám nečinilo sebemenší problémy!

obrazek
Popište nám postavu Robbieho.

Má za sebou velice drsné dětství, pěknou řádku násilností, odseděl si poměrně dlouhou dobu v nápravném zařízení pro mladistvé a teď se snaží dát si svůj život do pořádku. Je chytrý a citlivý a potkal dívku, kterou má velice rád. Čekají spolu dítě. Ale její rodiče se radikálně staví proti jejich vztahu, protože pro ně je Robbie pouhý chuligán a delikvent a dívčin otec ten svět zná jako svoje boty. Je majitelem několika klubů, vydělal spoustu peněz, přestěhoval svou rodinu do lepší čtvrti, ale přitom pochází ze stejných poměrů jako Robbie, takže je mu jasné, že ten mladík nemá téměř žádnou šanci na pořádný život. Tím pádem nemá víceméně šanci poskytnout spořádaný život jeho dceři ani jejich dítěti a v zájmu své dcery se rozhodne ty dva od sebe rozdělit, a k tomu neváhá použít pouličních metod. Je možné, že s tím otcem budete soucítit, tedy s jeho dilematem, nikoliv s praktikami, které používá. Pokud máte dceru a tu vám zbouchne někdo, kdo asi jede v drogách, rozhodně nejde pro ránu daleko a nečeká ho žádná budoucnost, asi byste si taky dělali starosti. Robbie se nachází v tom úseku života, kdy ho čeká boj o to, aby byl dobrým otcem a aby se postaral o rodinu. Což je pro něj zpočátku naprosto nepředstavitelné a vůbec netuší, odkud začít. Vzdělání ho pochopitelně minulo velkým obloukem, protože byl mladistvým delikventem ve světě, kde takový status byla norma. Tak jak z toho ven? Říká, že je odhodlaný, ale když pocházíte z výše popsaného světa a vaše perspektivy jsou takřka nulové, vystoupit z toho začarovaného kruhu je velmi těžké.

Jak se rozhodujete, kdy obsadit známé tváře jako Roger Allam do rolí jako je Thaddeus?

Nešlo o to, že by byl Roger známější, já ho prostě znal a věděl jsem, co umí. Umí hrát tak, že víte, že se u něj k něčemu schyluje, ale nejste si jistí, k čemu. Viděli jsme kromě něj spoustu jiných herců, ale žádný z nich kolem sebe nešířil takový ten dojem, že se děje něco podezřelého, ale já neumím přijít na to, o co jde. A k tomu ještě ten jeho smysl pro humor. On je ničema, ale ničema, nad kterým se pousmějete. To je prostě celý on a vyzařuje to ze sebe úplně automaticky.

A co ostatní herci?

Všichni jsou fantastičtí. Rád jsem zase spolupracoval s Williamem (Ruanem). Vždycky je fajn mít ve štábu někoho, na koho se můžete naprosto spolehnout. Pak je totiž možné režírovat více lidí skrze toho jednoho konkrétního člověka. Třeba jsem Williamovi řekl určitou poznámku a on byl takový profesionál, že ji dokázal začlenit do toho, co právě dělal. Vím, že se mi daří dostat určité reakce z ostatních, aniž by si ti lidé byli vědomi toho, že je zrovna režíruju. Gary (Maitland)podle mě nějakou dobu nestál před kamerou, ale s námi už natočil dva filmy a on je prostě takový... Člověk se při pohledu na něj vždycky začne usmívat. Vzbuzuje dojem, že žije v nějakém paralelním světě, který funguje podle úplně jiných zákonů než ten náš. A kromě toho je velice vlídný a přívětivý a když se mu stane něco nepříjemného, umí ve vás vzbudit soucit. Jasmin (Rigginsová) je potěšení samo: milá holka, velice vtipná, ale přitom umí být pěkně drsná a v dobrém slova smyslu ostrá. Dlouho jsme hledali vhodnou představitelku Leonie, partnerky Robbieho. Mysleli jsme si, že to bude úplná hračka, ale nakonec se ukázalo, že půjde o jeden z nejtěžších úkolů, protože bylo velice důležité přesně ukázat společenský status té postavy. Její otec vydělal spoustu peněz a přestěhoval se s celou rodinou, takže ta dívka nepatří do společenské vrstvy Robbieho a ostatních. Její otec se jí snaží poskytnout status střední třídy. Ona má přitom dost blízko k Robbieho světu na to, aby ho chápala. Najít někoho, kdo by se do takové role hodil, byla velká výzva. Musí se vyladit spousta rysů: ta dívka nesmí být příliš nóbl ani moc „z ulice“, mělo by jít o někoho, koho by mohl Robbie považovat za slušný úlovek. Hledali jsme dlouho a Siobhan (Reillyová) byla dívka, ke které jsme se průběžně pořád vraceli. Byla to rozkošná a skutečně nádherná dívka. Měl bych také něco říct o Charliem Macleanovi. Paul napsal postavu Roryho a Charlieho znal jako experta na whisky, takže je pochopitelné, že ho měl při psaní neustále před očima. Původně jsme ho chtěli k natáčení přibrat jako poradce, když tu mi Paul povídá: „Měl by ses s ním setkat.“ Jakmile jsme se uviděli, všechno bylo jasné: ten chlapík nám v tom filmu prostě musel hrát. Kdyby tu jeho postavu hrál někdo jiný, stejně by Charlieho ve všech směrech připomínala, ale asi by neměl Charlieho znalosti a zájem, ba ani lásku, kterou tento muž k whisky očividně chová.

obrazek
Jak funguje v tomto filmu whisky coby metafora?

O whisky jako o metafoře se rozhodně nechci bavit. Ať si s tím diváci poradí sami. Srovnejte si to s filmem Kes. V něm je ten pták pochopitelně oním svobodným duchem, kterým se malý hrdina nemůže stát. Ale my jsme se tehdy o žádných metaforách nebavili. Publikum si na ně přijde samo.

Jaké bylo natáčení?

Na začátku přišel malý zádrhel: já jsem se složil. Takže se natáčení trochu pozdrželo. Ale to byla jenom taková drobná lapálie. Jinak mám neskutečně mazaný produkční tým, který umí řešit problémy ještě dřív než nastanou. Jsou jako dokonale sladěný orchestr a asistent režie David Gilchrist hraje první housle. Kolikrát jsem si říkal, že by to asi zvládli i bez dirigenta.

Je natáčení komedie větší zábava?

Pokaždé je to dřina. Ráno se vzbudíte celý zpocený a říkáte si: „Zvládnu to? Stihneme udělat to, co jsme si naplánovali?“ Takže na mě je to moc velký stres na to, abych se u toho bavil. Jistěže pak během dne nastanou tu a tam legrační situace, ale ráno před sebou vidím jenom tu hromadu práce, co se má udělat a cítím lehký závan paniky, že se nestihne všechno. Součástí režisérské práce je umění skrývat tu vnitřní paniku, protože ta se nesmí projevit.

Vy po všech těch filmech, co jste už natočil, panikaříte?

Každý den, celý den, ano. I během těch dnů, kdy by měl být celkem klid, před vámi stojí hora, na kterou musíte vylézt a tento úkol nelze nijak zjednodušit. Něco se dá zjednodušit tím, že už za ty roky znáte jisté zkratky a víte, jak na věc, ale fyzická námaha zůstává stejná. Musíte do toho vložit veškerou svou energii, nesmíte projevit slabost, protože jinak to každý pozná a poleví.Když poleví štáb ve svém úsilí, odrazí se to i na hereckých výkonech. Adrenalin musí být všudypřítomný, aby ze sebe herci vydali maximum. Pokud se bude atmosféra podobat bezvětří, nemůžete očekávat herecký hurikán. A není fér nechat to břímě na hercích, nemůžete jen tak posedávat před monitorem a říkat. „Tak do toho. Hraj.“ Herci musí cítit konstruktivní tlak a konstruktivní napětí a konstruktivní energii, protože teprve tehdy budou moci rozněcovat jiskry mezi sebou navzájem. A to všechno musí vzejít od režiséra. Nejde o nic jiného než o to, co se bude dít před kamerou, co mají v očích, co se mezi nimi odehrává. A vy musíte vytvářet malé vlny energie, které prostřídáte s chvilkami klidu, kdy se třeba na placu něco přestavuje, a pak to zase rozhoupat. Může jít o úplné blbosti, jako třeba že začnete pobíhat, pobíháte mezi nimi a kamerou, prostě jakmile vyvinete trochu energie, nakazíte i ostatní. Já třeba považuju monitory za smrt, protože když se režisér schová za monitor, tak se odřízne a nekomunikuje. Jako byste tím říkal: „Ať to za mě udělá někdo jiný.“

Co jste před natáčením tohoto filmu věděl o whisky?

Nic moc, a ani dnes nejsem bůhvíjaký expert, akorát vím, že ji musíte spíš čichat než ochutnávat a to se mi líbí. Ano, něco na tom vyhledávání jemných odlišností při ochutnávkách bude. Nelámete do sebe jednoho panáka za druhým, abyste se zpili jako dobytci, prostě vychutnáváte.

Co byste chtěl, aby si diváci z vašeho filmu odnesli?

Doufám, že se jim bude líbit setkání s jeho postavami, zvlášť s těmi mladými, kteří jsou označováni buď za „malé kriminálníky“ nebo za „pobírače sociálních dávek“ nebo podobně, a že pochopí, že mají před sebou přátelské, veselé, opravdové lidi. A že na každého z toho miliónu nezaměstnaných, o kterých se dnes píše ve statistikách, vychází jeden takový mladý člověk, který má před sebou poměrně beznadějnou budoucnost. V tom filmu před nimi stojí čtyři takoví mladí lidé. Nestojí za seznámení? Copak nejsou komplexní osobnosti, kteří mají svou hodnotu? Pevně doufám, že toto všechno diváci pochopí a zároveň se jim bude líbit i příběh.

Co má film Andělský podíl společného s vašimi předchozími filmy o mladých lidech?

V mých předchozích filmech měli mladí taky svoje „projekty“, stejně jako tito čtyři mají svůj projekt, v rámci kterého se snaží získat peníze díky své schopnosti rozeznávat whisky podle čichu. Mladík ve filmu Sweet Sixteen musel sehnat peníze na karavan pro svou matku. Billy Casper ve filmu Kes musel vycvičit jestřába. Ve všech se objevuje myšlenka, že lidé, kteří obecně nedojdou uznání, mívají své projekty, které dotáhnou nebo nedotáhnou do konce, a hlavně nadšení, odhodlání a talent, o kterých my ostatní nemáme tušení. Asi je to něco jako ten starý známý výjev květin na rozbombardovaných sutinách: v neobvyklých podmínkách se dějí neobyčejné věci. Mladí lidé jsou často vrženi do světa, který na ně nemá čas. Nemyslím si, že zaměstnání vyřeší všechno, ale pořádné řemeslo, dovednost nebo práce by vyřešily spoustu problémů, kterým tyto děti, a vůbec většina lidí, čelí. Protože nás přece definuje naše práce, ne? Ať už jste zedník, truhlář, fasádník nebo cokoliv, je to vaše identita a tak i sám sebe vnímáte. A teď si uvědomte, že právě toto spousta lidí nemá. Jsou tím, čím je nazývají jiní, což je „pobírač dávek“, a jsou neustále pod drobnohledem, jestli náhodou nepodvádějí. Jak asi můžete sám sebe v takové situaci vnímat?


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Vzhledy:
    Vlastni
    Čtvrtek 18. 12. 2014 Svátek má Miloslav
    Vyhrávej v casino.cz   Ušetři na UkažSlevy.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz