Sdílet
| <>OBRÁZEK NENALEZEN<>
Už ve svém předchozím televizní filmu Liščí doupě dokázal mladý autor a režisér Petr Strnad oslovit své diváky tím, že vytvořil uchopitelný, poznatelný, komunikující - a přesto zcela jedinečný svět, zvláštní snad především mírou toho, co je odhaleno pod samozřejmou maskou obyčejných věcí, činů a vztahů. Pouť lidskou psychologií, výprava za tím nejhlubším a nejskrytějším v lidské mysli, anatomie pocitů, narážejících na realitu života i doby pokračuje a rozvíjí se i v jeho druhém televizním filmu. Tajemná, zdánlivě náhodná a přece logická cesta jednoho naprosto současného krachujícího manželství naráží na katalyzující přítomnost adoptovaného dítěte, jakéhosi andělíčka naděje, který ovšem stejně jako všichni ostatní živí a cítící tvorové může být požehnáním i zkázou zároveň. Ani málo, ani moc - to je poctivý, procítěný, vysoce profesionální a v současné době nepříliš častý pokus o pronikání do složitých záhybů lidské psychiky - a to nikoli formou skrytě poučující eseje, který se jen tváří jako drama, ale skutečně vzrušujícího, dynamického, široce komunikujícího vyprávění o malém kousku té veliké lidské komedie, jak se odehrává právě dnes, teď, v čase, který všichni bezprostředně známe a vnímáme. Chceme-li mluvit jazykem škatulek, je to televizní film ze současnosti. Pouť krajinou lidských sounáležitostí je samozřejmě velkou výzvou pro herce. Režisér Petr Strnad obsadil do filmu Vilmu Cibulkovou, Slávku Budínovou, Lukáše Vaculíka, Jana Teplého mladšího, Barboru Srncovou a Lenku Termerovou. Je to tedy film, kde herec a jeho kvalita hrají důležitou, nepominutelnou roli. Je to příležitost vnímat hereckou profesi v její nejvzrušivější podobě, v psychologii vztahů. Kameraman David Ployhar a další spolupracovníci Petra Strnada zároveň naznačují, že jde o projekt generační, že je nazírán a interpretován způsobem, který pro klasickou formu vyprávění hledá vlastní výraz, vlastní přesvědčivost, podmíněnou mírou své možná kratší, ale rozhodně ne méně intenzivní zkušenosti. Česká veřejnoprávní televize v široké paletě pořadů, které vyrábí pro svého diváka, hledá i projekty, které se snaží pohlédnout dál za těch pár desítek minut, kdy přeběhnou obrazovkami. Ani málo, ani moc - to je něco, co by mohlo mít šanci uvíznout alespoň záchvěvem skutečného, autentického, pravdivého pocitu v duši vnímajícího diváka. Ani málo, ani moc - samozřejmě lásky, protože tu všichni žijeme, nebo po ní alespoň toužíme. |