Tato neveselá výpověď o lidské mentalitě ve své první části ukazuje mimo jiné prostřednictvím odkazů na skutečné historické události či literární díla prosperující lidskou civilizaci v 21. století - civilizaci prosperující díky milionům strojů, vykonávajícím prakticky veškeré práce, zatímco jejich lidští vládci morálně upadají stále hlouběji a mění se v cosi stěží víc než tlupy zhýralých hédonistů. Ale jak zní z úst vypravěčky: "For a time, it was good." Zlom přichází v roce 2090, kdy jeden z robotů pro domácnost odmítne své vyřazení a v sebeobraně zabije dva lidi, včetně svého pána. Bytost, obdařená sice umělou, ale nesporně individuální inteligencí projevila pud sebezáchovy a vůli žít. Reakce lidstva je stejná jako již tolikrát předtím - odmítnutí rovnosti strojů s ostatními inteligentními živými tvory a likvidace potenciální hrozby, nejlépe v globálním měřítku. Robot-"vrah" je odsouzen jako člověk a "popraven", pogromy na humanoidní stroje hrozí uvrhnout svět v chaos... Stroje proto hledají útočiště na nehostinném, odlehlém místě a ironií osudu jej naleznou tam, odkud vzešla lidská civilizace - v Mezopotámii. Zde vybudují své město a svou zemi, příznačně nazývanou binárním kódem 01- Zero One. Klid a rovnováha však nevydrží dlouho, lidstvo se za čas opět začne cítit ohroženo. Dokonale prosperující ekonomika masově produkující vysoce kvalitní techniku všeho druhu způsobuje chaos pro změnu na světových burzách a lidé opět reagují silou, tentokrát v podobě totální blokády. Na summit OSN stroje vysílají dva své zástupce, robotického Adama a Evu, s poselstvím mírového soužití lidí se stroji a žádostí o přijetí Zero One do Spojených Národů. A reakce lidstva...