Pakliže někdy vytvoříte hit, vydělávající hodnoty, o nichž se vám ani nesnilo. Můžete si dělat prakticky co chcete. Přesně tak to udělal Mel Gibson. Horko těžko natočil Umučení Krista, které však i přes pochybné kvality vydělalo takovou hromadu dolárků, že si teď může „Šílený Max“ hrát na svém vlastním rybníčku. Mel je tak trochu provokatér a než aby si zvolil nějaký klasicky laděný snímek, zvolil opět něco nečekaného. A proto je zde Apocalypto, jež má být menší kapitolou z historie kmene Mayů, žijících před 1400 lety v oblasti Mexika a Guatemaly. Podle slibů to měl být skutečný náhled na kulturu, tak jak to zřejmě všechno bylo. Výsledek opět dokazuje, že by se PR materiálům nemělo věřit.
Apocalypto totiž ani náhodou není nějakou sondou mezi obyvatele tehdejší Střední Ameriky. Je to spíš představení jako vystřižené z National Geographic, akorát s tím rozdílem, že je zde víc krve a nic se neschovává mimo záběr. Dá se říci, že je to Umučení Krista v jiném prostředí. Stejně jako v eposu o Kristově tristním konci i zde je příběh nicotnou záležitostí, tady navíc obohacenou o spoustu nesmyslností. To bylo totiž tak. To jednou žilo několik Mayských kmenů, které se postupně napadaly. V jednom z nich žil muž známý jako Jaguáří Tlapa. Jeho vesnici napadnou nepřátelé, část vesnice povraždí a jeho samotného zajmou. Ještě předtím však stihne schovat svou žen a dítě do jedné díry v zemi.
Vážně bych dost nerad napovídal co se stane dál, už jen proto, že děj je opravdu tak slabý, že vyzradit víc by znamenalo vyzrazení veškerých informací, čímž bych vás ošidil o „zážitek“. Ale co, nebudu to tajit, já doufám, že nikdo rozumný tenhle film nenavštíví, jelikož je to neskutečné utrpení. Asi takhle. První hodinu a půl se neděje vůbec, opakuji vůbec nic. Mayové se svými zajatci pořád putují do svého hlavního města a je to nesnesitelná nuda. Pokud samozřejmě nepočítáte těch pár holých vět, jež herci neherci pronesou. A vám se celou dobu musí honit hlavou, co v sále pohledáváte.
Ano, vizuálně je to pěkná věc, občas se najde pár pěkných záběrů takřka epického rozměru. Bohužel se objeví až po polovině filmu, kdy už je divák v takovém limbu, že to není možné pořádně vnímat. S kulturními informacemi se pytel netrhne, takže zjistíte asi tak to, že Mayové přinášeli oběti svým bohům, aby získali lepší úrodu. Tyto oběti se museli zabít nožem na obětním oltáři. Po vyjmutí srdce se jim usekla hlava a to bylo vše. Pokud byste se přeci jen chtěli na Apocalypto podívat, tak poslední půlhodina není vůbec špatná. Vlastně je to to nejlepší z filmu. Je to tím, že začne obrovská honička, kdy Tlapa utíká džunglí a přitom vymýšlí pasti v Rambo stylu. V tomto momentě Gibson ukazuje, že v této póze je jako doma. Jenže na záchranu je příliš pozdě. Navíc, právě v závěru je vidět nejvíc nesmyslností a opravdu úsměvných scén. Těžko si nevšimnout, že Tlapova žena s dítětem přežívají minimálně 3 dny bez jídla a vody. Dobře možná by přežili, ale těžko by chodili tak vitálně.
K tomu si můžete připočíst hromadu nesmyslných klišé, jimž se režisér nebyl schopný vyhnout a nezbývá si říct, že je to skutečně hodně špatné. Na co je do děje použita malá holčička, jež prorokuje zánik civilizace, když o žádné proroctví ve skutečnosti nejde. Nejenže malé duchařské holčiny už vyšly z módy, ale do příběhu tato situace vůbec nezapadá. A jako bonus si přibalte ultra rychlý porod, který vypadá opravdu „zajímavě“. Rozhodně se pobavíte, jen ne tím způsobem, jakým byste chtěli.
Ono s celým Apocalyptem je to vážně těžké. Potenciál zde byl. Jenže to by se filmu musel ujmout někdo, kdo se nevyžívá pouze v bizardních úmrtích (uznávám, že zabití hadem a jaguárem bylo fajn) a haldách krve. Mela Gibsona jako herce mám rád, jeho Riggs, Šílený Max či William Wallace jsou skvělé postavy. Ani jako režisér není špatný (Statečné srdce bylo výborné), jenže nechápu, proč se musí realizovat v takto průměrných projektech, jejichž přínos do budoucna je naprosto nulový. Tenhle film mi vyšuměl za několik hodin od projekce z hlavy a já jsem za to rád, jelikož něco takového už nikdy nechci vidět. Mel by měl rychle natočit něco hodně dobrého, jinak už ho začnu skutečně nenávidět.