Emir Kusturica
Na základě úspěšných amatérských filmů natočených na střední škole Emira Kusturicu doporučila amatérská organizace Bosny a Hercegoviny k přijetí na FAMU. Studoval v ročníku Otakara Vávry a nikdy se ke svému profesorovi nepřestal hlásit: "Byl tam jeden vynikající pedagog, profesor Otakar Vávra, a tomu se dařilo přimět nás k analýze a k určitému druhu strukturálního myšlení," svěřil se loni na MFF v Karlových Varech. Kusturicovo cvičení ze 3. ročníku Guernica bylo oceněno na karlovarském festivalu CILECT 1977, v rámci studia dále natočil krátké snímky Jedna část pravdy a Podzim. Školu absolvoval v roce 1978 a po návratu do Jugoslávie pracoval v sarajevské televizi. Jeho první domácí snímek Nevěsty přicházejí byl zakázán "pro explicitní použití sexuálního tabu" (incest), za následující film Bufet Titanic podle povídky Iva Andriće obdržel Kusturica režisérskou cenu na národním televizním festivalu v Portoroži. Na plátně debutoval nostalgickou komedií Vzpomínáš na Dolly Bell? o trýznivém dospívání chlapce v Sarajevu 60. let, za časů studentských rokenrolových kapel a pod výchovným vlivem komunisticky zapáleného tatínka.

Vyučuje na Akademii scénických umění v Sarajevu a přijímá pozvání na Columbia University v New Yorku. Zpočátku tam vůbec neuvažuje o natáčení, nakonec však podle námětu jednoho ze svých žáků realizuje snímek Arizona Dream. Podle scénáře Dušana Kovačeviće, v koprodukci Jugoslávie, Maďarska a Německa, v barrandovských a bulharských ateliérech vzniká Kusturicův nejnáročnější projekt Underground, který je autorovým účtováním s poválečnými dějinami Jugoslávie včetně jejího krvavého rozpadu; film sice vítězí na MFF v Cannes, ale pro své "jugonostalgické" vyznění je v následnických zemích přijat chladně. Autora se zvláště dotkla kritika v Bosně a reaguje prohlášením, že přestává točit filmy. Po třech letech je ale na benátském festivalu uvedena cikánská burleska Bílá kočka, černý kocour a Kusturica za ni převezme Stříbrného lva za režii. Poté se objeví jako herec v roli odsouzence ve francouzsko-kanadském historickém dramatu režiséra Patrice Leconta Prokletí ostrova Saint-Pierre.

Emir Kusturica je znám jako charismatický, ale i konfliktní a emotivně reagující umělec; jeho dílo charakterizuje intenzivní múzičnost, strhující temperament, vypjatá citovost a magická vizualita. Při natáčení často improvizuje v úsilí dosáhnout ve finální verzi úchvatnějších obrazů, než jaké byly projektovány ve scénáři - jeho filmy obvykle překypují přes obvyklou metráž a někdy mají více verzí.