V sobotu jsem si zase udělala čas skouknout nějaký ten horror a tentokrát jsem se rozhodla sáhnout po něčem více nekomerčním, s neotřelou zápletkou a charaktery a zaujalo mě tohle dílko od Tomase Alfredsona. Netrvalo dlouho a naprosto jsem se ponořila do příběhu se sugestivní a strhující atmosférou....
Příběh se odehrává v jednom zapadlém švédském městečku, kde žije na docela obyčejném sídlišti dvanáctiletý Oskar. Oskar je celkem normální kluk, až na to, že je příliš plachý a nevýrazný. Ve škole je terčem šikany jednoho z jeho spolužáků, který Oskara všemožně psychicky i fyzicky tyranizuje. Oskar se však nikdy nebrání a jen rezignovaně přijímá všecko to trápení....
Jednoho dne se však na sídliště přistěhuje mladá dívka Eli a v okolí se začnou dít podivné vraždy. Oskar se s Eli poprvé setká před svým domem, kde ho Eli udiví tím, že má na sobě i přes mráz kolem jen ošuntělé triko a kalhoty. Hned od začátku je zřetelně poznat, že dívka je jiná než všechny ostatní děti, které Oskar zná. Příběh se postupně pomaloučku odvíjí dál a Oskar s Eli se začnou pomalu zamilovávat krásnou, romantickou láskou jeden do druhého. Nebyl by to však správný horor, pokud by takto příběh končil. Eli má totiž i svoji odvrácenou tvář a i přes veškerou její snahu vypadat alespoň trochu jako normální dvanáctileté děvče se Oskar dovídá mnohem temnější a krvavější skutečnosti, než kterým je vystaven ve škole.......
Musím uznat, že film má obrovskou sílu hlavně díky temné severské atmosféře bez hollywoodských příkras a výborným hereckým výkonům Kare Hedebranta (Oskar) a Liny Leandersson (Eli), kteří charakterům vtiskli naprosto procítěnou a věrohodnou podobu. Jejich herecké výkony vás budou pomalu ovíjet nitkami perfektně ztvárněných charakterů a postupně se vám tak v hlavě začne utvářet psychologický obraz obou hrdinů, který je na dvanáctileté děti hodně nezvyklí. Nakonec to bude právě tenhle psychologický paradox, který vás udrží s široce rozšířenýma očima koukat až do konce. Co se týče kamery, tak až na pár vyjímek jde o slušnou práci. Za zmínku taky stojí kostýmy a zvláštní efekty, které nepůsobí ani zdaleka tak zvláštně, jak tomu bývá v amerických krvácích, jako spíše přirozeně a jen podtrhují temnou atmosféru celého filmu a téměř unavené, kolíbavé tempo příběhu.
„Let the Right One in“ jednoznačně patří mezi nekomerční Áčka, nad kterými si s chutí smlsne každý hororový fajnšmekr. Zvláště pak ti, kteří jsou znudění zbytečným zombie klišé s hystericky dramatickou zápletkou. Dobrý komentář
1x