Babel

Na počátku dá marocký pastevec Abdullah synům pušku na ochranu stáda před šakaly. Chlapci z ní lehkomyslně vystřelí na vzdálený autobus a těžce zraní americkou turistku Susan. Zatímco její manžel Richard se zoufale snaží sehnat pomoc, jeho hospodyně Amelie, která má odjet do Mexika na synovu svatbu, přemýšlí, kdo by jí pomohl a postaral se mezitím o jejich děti. Ve stejnou dobu se v Tokiu pokouší dospívající hluchoněmá dívka Čieko vyrovnat se sebevraždou matky, svým postižením i neshodami s otcem.

Babel se natáčel během jednoho roku na třech kontinentech za účasti herců hovořících hned několika rozdílnými jazyky - Brad Pitt, Cate Blanchett, Gael García Bernal, Kôji Yakusho, Adriana Barraza a Rinko Kikuchi vystoupili před kamerou spolu s neherci z Maroka, Mexika i Japonska. A pakliže film ukazuje na bariéry tvořené hranicemi, rozdílnou kulturou a směsicí rozličných jazyků, pak s těmi samými problémy musel bojovat před začátkem natáčení i sám režisér a celý filmový štáb.

Pro režiséra Alejandro Gonzáleze Iñárritu bylo natáčení podle jeho slov zatím tou největší výzvou v jeho filmařské kariéře. „Babel vznikl v potřebě vyjádřit mé pocity, které naplňovaly mé srdce a mou mysl - ty nepochopitelné paradoxy, které se dějí na celém světě dnes a denně.“

„Natáčení Babelu bylo vlastně takovým jedním Babelem samo o sobě,“ poznamenává režisér. „Celá produkce byla naprosto unikátní a odlišná od ostatních filmů, které jsem předtím natočil. V podstatě jsme totiž museli natočit čtyři rozdílné filmy a vzájemně je do sebe propojit tak, aby spolu fungovaly. Byla to pro nás opravdová logistická výzva, ale to nejtěžší byla intelektuální a emocionální část celého projektu.“

„Nejlepší na natáčení filmu Babel bylo, že v začátcích to byl film o věcech mezi lidmi, které nás rozdělují, o psychických bariérách i o těch jazykových, ale během dlouhého natáčení jsem zjistil, že vlastně točím film o věcech, které nás spojují - o lásce a bolesti. To, co učiní Japonce nebo Marokánce šťastným, může být naprosto odlišné, ale věci, které učiní tyto dvě osoby nešťastné, jsou ve své podstatě shodné,“ říká Iñárritu.

„Během natáčení jsme měli spoustu stejných problémů jako naši filmoví hrdinové - komunikace byla někdy opravdu obtížná,“ vysvětluje. „Babel byl vytvářen stovkami lidí pocházejícími z různých koutů naší planety. Při natáčení v Maroku jsme například měli ve štábu lidi hovořící arabsky, berbersky, francouzsky, anglicky, italsky a španělsky. Často jsme měli herce pocházející z jednoho města, ale hovořící jiným jazykem, takže už tyto jazykové bariéry tvořily výzvu, která se prolínala celým natáčením.“

Iñárritu chtěl film natočit pohledem zevnitř a vyhnout se tak tradičnímu pohledu zvenčí, který často bývá založen pouze na neznalosti a předsudcích. I proto se snažil v každé zemi, ve které probíhalo natáčení, strávit nějaký čas, aby mohl nasát místní poměry i atmosféru. Vžít se do místních poměrů se mu lépe dařilo i díky najímání místních neherců, kteří tak filmu dodávají na autenticitě a syrovosti. I přesto, že většina z nich před kamerou v životě nestála, nebránila režisérovi v důvěře, kterou do nich vkládal - a ta se mu bohatě vyplatila. Ve filmu nevnímáme bariéry, které jsou tak často u neamerických herců v hollywoodských filmech patrné. Pro režiséra to byla ale jedna ze zásadních věcí, které využil u každého jednotlivého příběhu založeného především na reakcích místní lidí a neherců.

„Hranice jsou více či méně vytvořené v nás samých, než v nějakých fyzických překážkách, bariéry jsou výtvorem našich myslí a to, co nás činí šťastnými je pokaždé naprosto odlišné narozdíl od toho, co nás činí nešťastnými - ať už je to na pomezí kultur, ras, jazyků nebo postavení,“ myslí si Alejandro González Iñárritu. „A toto poučení je vlastně i smyslem mého filmu Babel - ukázat na to, co nás spojuje a ne na to, co nás rozděluje.“

První z linií filmu sleduje americkou dvojici, která má značné problémy sama se sebou, a kterou tragédie zastihne uprostřed dovolené na poušti v muslimském Maroku, kde je místní jazyk a kultura pro cizince konstantní hádankou. To vše ovlivní charaktery obou postav znázorněných Bradem Pittem a Cate Blanchett a vede k vyústění v naprosto ukázkovou definici nedorozumění mezi blízkými lidmi. „Při pohledu zvenčí vypadá tato dvojice ztracená v poušti, ale při bližším pohledu zjistíme, že jde vlastně o dvojici ztracenou v jejich osamění. „Pro mě jsou Susan a Richard párem, ve kterém ztratil jeden ke druhému respekt a vlastně až v poušti si jejich vzájemné odcizení uvědomí,“ dodává Alejandro González Iñárritu.

Mezitím se odehrává dramatický příběh marockých kluků, kteří omylem ovlivní životy své i jiných natolik, že si to sami nedokázali ani v duchu představit. „Pro mě znamenal tragický příběh těchto kluků více podstatný zlom v životě silně věřících muslimů než jen příběh dvou kluků, kteří jsou stíháni policií. Moment, kdy otec vidí jak jeden z hochů sleduje svoji nahou sestru a je to pro něj stejně nebo dokonce více důležité než to, že jeden z nich vystřelil na autobus, je pro mě opravdu těžko představitelný - nic již v podstatě nedává smysl. Když je zničen článek v řetězu, je v podstatě celý řetěz nefunkční,“ dodává k dalšímu příběhu režisér.

Další část filmu se odehrává na pomezí americko-mexické hranice, když se mexická chůva osudově rozhodne, že převeze dvě americké svěřené děti ilegálně do Mexika, aby se mohla zúčastnit svatby svých příbuzných. „Její příběh je o těch, kteří se snaží přejít americké hranice v touze začít jiný a lepší život, ale právě díky určitému nedorozumění se jim to nedaří,“ říká Alejandro Gonzáleze Iñárritu.

V poslední linii sledujeme ovdovělého otce, který se snaží najít cestu ke své hluché dceři uprostřed moderního města jakým je Tokio. Tento příběh o mladé dívce, která se uchýlí k sexuálním extrémům, aby tak naplnila svoji touhu po citech, ukazuje další stránku jazyků - tu fyzickou. „Komunikace není jen to, co je nebo není řečeno, ale může být vyvolána i fyzicky. V případě mladé Japonky Chieko jde nejen o vyrovnávání se chybějící matkou, ale především o slova, kterých se hluché dívce nedostává. Když se někoho nemůžete dotknout slovy, přichází na řadu komunikace fyzická,“ domnívá se režisér.

Brad Pitt
Brad Pitt vyrůstal ve Springfieldu jako nejstarší ze tří dětí ve věřící rodině. Jeho otec Bill Pitt vlastnil přepravní společnost, jeho matka pracovala ve škole. Po dokončení střední školy začal studovat na Univerzitě v Missouri žurnalistiku, grafický a reklamní desing a reklamu. Od dětství se velmi zajímal o film a vše kolem něj. Nakonec se rozhodl, že opustí školu a vydá se do Los Angeles, kde si zahrál v jednom nepříliš úspěšném televizním seriálu. Aby si vydělal na herecké kurzy, věnoval se obvyklým zaměstnáním začínajících herců: prodával zmrzlinu, hlídal parkoviště a v převleku kuřete dělal živou reklamu. Zpočátku bral ‚štěky‘ pro reklamu a televizi a snažil se dostat k filmu.

Cate Blanchettová
Cate Blanchett je jedním ze tří dětí matky Australanky a otce Američana, který zemřel, když jí bylo deset let. Po střední škole se rozhodla studovat ekonomii a umění na Melbournské univerzitě. Studium však nedokončila a místo toho se rozhodla cestovat. Jistou dobu žila v Anglii a v Egyptě, nakonec se ale vrátila zpět do rodné Austrálie, kde se v Sydney zapsala na divadelní školu National Academy of Dramatic Arts. Po jejím dokončení v roce 1992 působila v divadelním spolku Sydney Theatre Company.

Gael García Bernal
Narodil se 30. října 1978 v Guadalajaře v Mexiku. Jeho rodiči jsou mexičtí herci Patricia Bernal a Jose Ángel García, po jejichž boku se jako dítě poprvé dostal na jeviště. V letech 1999 až 2001 jako první Mexičan vystudoval herectví na dramatické škole ‚Central School of Speech and Drama‘ v Londýně. Světový ohlas a řadu ocenění mu získala role Octavia v mexickém filmu Amores perros - Láska je kurva.

Rinko Kikuchiová
Herečka Rinko Kikuchi se narodila 6. ledna roku 1981 v Kanagawě. Svou kariéru začala jako modelka ve věku patnácti let pod svým vlastním jménem Yuriko Kikuchi. Jméno Na Rinko si změnila jméno až v roce 2004. Debutovala v roce 1999 ve filmu Ikitai.

Alejandro González Iñárritu
Tento dnes již světoznámý filmař se narodil roku 1963 v Mexico City. Debutoval v roce 2000 filmem Amores perros - Láska je kurva, který byl nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Kromě této nominace získal film více než šedesát cen na filmových festivalech a stal se jedním z nejúspěšnějších filmů roku. Kromě filmů se spolu s kolegy podílel Iñárritu také na projektu 11’09’’01, zaměřenému na nešťastnou událost 11. září 2001.

Guillermo Arriaga
Narodil se a vyrůstal v Mexico City a za svůj život režíroval, produkoval a napsal mnoho krátkých filmů, dokumentů, televizních seriálů a reklam. Známý pro své komplexní vidění charakterů postav zakomponových do děje napsal Guillermo Arriaga scénáře pro Iñárritua k jeho dvěma předchozím filmům Amores perros - Láska je kurva a 21 gramů.

Rodrigo Prieto
Narodil se v Mexico City, kde také vystudoval kameru. Kariéru začínal jako kameraman komerčních reklam a až později se dostal k celovečerním mexickým filmům jako Sobrenatural a Un Embrojo. Při natáčení reklam se Prieto setkal poprvé s režisérem Alejandro Gonzálezem Iñárritu, který mu nabídl spolupráci na jeho prvotině Amores perros - Láska je kurva. Práce na tomto filmu mu umožnila dostat se do širšího povědomí filmařů a získat tak další zakázky.