fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    

78% 1692 hlasů
7.8 10 1692
akční / hudební / komedie / krimi / thriller, Velká Británie/USA, , 113 min., od 12 let
Kinopremiéra v ČR a SK 27.7.2017 s titulky, DVD a Blu-Ray od 29.11.2017 Bontonfilm

Režie:
Herci: , , , , , více...


Ukázka
02:31



Jeden opravdu dobrý řidič stačí.
Talentovaný mladý řidič, který zajišťuje zločincům únik z místa činu, je ve své práci tím nejlepším z oboru i díky hudbě, kterou si během ní pouští. Když se Baby setká s dívkou svých snů, vnímá to jako příležitost opustit život zločince a začít znovu. Poté, co je ale mafiánským bossem přinucen zúčastnit se další akce, která je předem odsouzena k neúspěchu, ocitá se v ohrožení jeho život, láska i svoboda.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu ,,KDYŽ BYL MLADŠÍ, UDĚLAL JEDNU CHYBU. A OD TÉ DOBY HO TO PRONÁSLEDOVALO…“ ///

Úvodní adrenalinová (?) honitba vyvolá dojem, že se Kurýr dočkal syna. Při loupežích totiž nejde vo to, co a jak ukrást, ale jak nejefektivněji vodjet (za zvuku mixu všelijaký muziky). Baby je hodnej, trochu jinej… prostě týpek, jehož úkolem je vohromit publikum. A daří se mu to! Po loupežnickým úvodu přichází romantický intermezzo… no ale já su celkem rád, když se jde zase loupit. Neříkám, že je to nuda, on i Debbie jsou sympaťáci, navíc si maj co říct (což ostatně platí i vo vostatních), ale je to prostě cílený na ty mladší – čemuž (asi?) vodpovídá i soundtrack. Zlodějská a romantická týnejdžerská jízda, která se snaží (a daří se jí to!) bejt pro všechny. Vodsejpá to, úniky jsou fajn, bohužel to ale nemám potřebu vidět znova.


/// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem muzikální řidič. 2.) Pochopím, proč do akce nebrat lidi, kteří sami nechcou. 3.) Thx za titule „tkimitkiy“.

/// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE *** NAPĚTÍ *
Všechny komentáře k filmu 14+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB    Videotéka: přidat si do ní film

O filmu Baby Driver

obrazek
Sympatický, ale trochu naivní. Mladý, ale se starou duší. Občas trochu šašek, ale velmi seriozní, pokud je třeba. V tom, co dělá, je neuvěřitelně dobrý, ale občas si tak docela neuvědomuje, jaké důsledky to má. Takový je Baby v podání Ansela Elgorta, hrdina, kterého Edgar Wright vytvořil proto, aby jeho prostřednictvím mohli filmoví diváci zakusit nebezpečný život zločince, ale současně poznali důsledky, které přináší.

„Film je rozvržený tak, že začíná snem stát se řidičem, který pomáhá zločincům uprchnout z místa činu, a velice záhy se proměňuje v noční můru života zločince,“ popisuje Wright. „Úvodní honička je pojata jako velmi precizně načasovaná sekvence. Všechno dokonale klape. Pak se v následujících situacích začínají věci velice rychle komplikovat a objevují se velmi zásadní důsledky. Po celou dobu filmu se nad hlavním hrdinou stahují mračna. Dříve či později Babyho jeho štěstí opustí.“

Baby, se kterým se setkáváme na začátku filmu - ukrytý za svými slunečními brýlemi a se sluchátky na uších, a následně naprosto fenomenální řidič - je tím nejúžasnějším zlodějským učněm, jakého si lze představit. „Je to mistr svého oboru, ale současně se od zbytku party drží stranou,“ říká Wright. „Zcela doslova se od nich drží co nejdál, protože s nimi opravdu nechce mít nic společného. Velmi mylně se domnívá, že můžete zločince převážet, ale přesto jím sami nebýt. Chce se tvářit, jako že s těmi špatnými věcmi nemá nic společného, že je jenom řidič a nic víc. Akční scény jsou svým způsobem jeho povoláním a myslím, že existuje řada lidí, kteří se snaží držet si od své práce odstup tím, že předstírají, že jsou někým jiným. A pak, když večer přijdou domů, tak mohou být sami sebou.“

Když Wright tuto postavu vymýšlel, představoval si ji jako variaci na silné a mlčenlivé hrdiny, které ztělesňovali Clint Eastwood a Steve McQueen, ale s tím, že to celé může být jen zástěrka. „Setkáte se s ním a vidíte, že jde o skutečné eso svého oboru, ale pak okamžitě začínáte poznávat, jaký je doopravdy. Skutečnost, že je dobrý v něčem, co by opravdu neměl dělat, vytváří zajímavý konflikt.“

Hudba, která snímek Baby Driver drží pohromadě, je podle Wrighta pro dvojí povahu hlavního hrdiny velmi příznačná. Pouštět si během práce do sluchátek hudbu působí velmi efektně, ale ve skutečnosti tím maskuje nedostatek, kterým trpí následkem automobilové nehody v dětství. „Má vadu sluchu, tinnitus, píská mu v uchu následkem nehody, která ho v dětství potkala,“ popisuje Wright. „Vedlejším důsledkem toho je, že s nikým nechce moc mluvit, protože lidé, kteří mají sluchové problémy, se často při mluvení více stydí. Ale dalším aspektem toho je, že si hudbu pouští, aby ono pískání potlačil. Je to pro něj nejprve jakási bezpečnostní pojistka, která se posléze proměňuje v nefalšovanou posedlost. Celý svůj život musí mít podkreslený soundtrackem, protože není schopen nic dělat, pokud mu k tomu nehraje ta správná hudba.“

Babyho jeho starý a hluchý adoptivní otec pobízí k tomu, aby s životem zločince skončil. Setkání s milou a krásnou servírkou Deborou mu ještě silněji připomíná, jak moc je jeho život pomýlený a o kolik lepší by mohl být. Ale je pouze na něm, aby ten krok učinil a přerušil kontakt se svým starým životem. Jakou za to bude muset zaplatit cenu? „Líbí se mi představa hrdiny, jenž si musí vybrat mezi tím, v čem je opravdu dobrý, a tím, čím by doopravdy chtěl být,“ popisuje Wright.

Edgarovi Wrightovi samotnému bylo zhruba nějakých jednadvacet let, podobně jako Babymu, když ho při poslechu skladby Bellbottoms od Jon Spencer Blues Explosion napadlo, že by se jednalo o skvělý podkres k automobilové honičce.

O řadu let později měl možnost tuto honičku navrhnout a vystavět kolem ní celý film. „Byl to výsledek vášně a ztělesněný sen. Dvě moje velké vášně se spojily v jediném filmu. Vždycky jsem toužil natočit akční film, který byl vystavěn na hudbě.“ Producenti Nira Park, Eric Fellner a Tim Bevan byli nadšeni z možnosti uchopit pečlivě promyšlené motivy Wrightova akčního thrilleru a vytvořit z nich ojedinělý choreografický a filmový zážitek.

„V našem filmu je možná hudba a choreografie, ale rozhodně to není žádný běžný muzikál,“ směje se Wright popisu svého pozoruhodného detektivního příběhu. „Současně jsme museli zachovat tu pravou atmosféru, aby šlo o film napínavý a dramatický, ale především zábavný a vzrušující.“

„Je to postmoderní muzikál,“ míní kameraman Bill Pope, který s Wrightem spolupracuje již dlouhou dobu. „Takže se tam nezpívá a netančí na ulici, ale svět se podřizuje rytmu hudby.“ Wright, známý svými inovativními filmy, si vychutnává příležitosti, které na plátně vytvářejí ojedinělé výsledky. „Edgarovy filmy jsou vždy náročné,“ pokračuje Pope. „Jsou komplexní, zejména tento konkrétní, protože tu nenatáčíme jen nějakou obyčejnou bankovní loupež se střelbou a dělobuchy a policisty a automobilovými bouračkami. Máme tu déšť i blesky. A to vše se podřizuje hudbě, takže stěrače stírají do rytmu. Lidé umírají do rytmu. Výstřely pistolí jsou do rytmu a obvykle se všechno natáčí v jednom záběru. A vypracovat a nacvičit tomu všemu choreografii je odvážné.“

Choreograf Ryan Heffington popisuje první den natáčení, během kterého se točila jedna z nejrozsáhlejších scén. „Byla to scéna na ulici, kdy Baby v jednom záběru projede tři bloky. Museli jsme vypracovat choreografii chodců. Museli jsme mít choreografii pro obsluhu v kavárnách, pro děti, pro pobíhající psy. Je to jako obrovská hra s realitou, kdy navenek vše působí jako realistická scéna, ale ve skutečnosti to má své přesné načasování a rytmus.“

„Tenhle film se neodehrává na pozadí hudby jen proto, že má Edgar rád hudbu,“ říká producentka Nira Park. „Je to způsob, jak diváky vtáhnout do mysli hlavního hrdiny filmu, jak jim ukázat svět jeho očima a ušima. Aby se Baby vyrovnal se svou traumatickou minulostí, potlačuje svět kolem sebe a neustále poslouchá hudbu z ukradených iPodů.“

„Jde o akční thriller natočený způsobem, jakým dosud žádný natočený nebyl - jsou v něm automobilové honičky, napínavé akční sekvence, přestřelky, to vše do rytmu více než třicítky písní, které Edgar vybral ještě předtím, než dokončil scénář.“

Čtyři roky před zahájením natáčení se Wright sešel se střihačem Paulem Machlissem a dali dohromady seznam více než 30 písní, kterými se měl scénář filmu inspirovat. „Jde o něco, co bylo součástí už mých předchozích filmů, a nápad na hlavního hrdinu, který neustále poslouchá hudbu, mi umožnil to celé posunout na zcela novou úroveň.“

Ansel Elgort, který ztvárnil Babyho, si vzpomíná, jak ojedinělý tento projekt už od samého prvopočátku byl. „Původně se scénář šířil na iPadu a byly v něm malé smajlíky 'Baby Driver', na které jste mohli kliknout a ke scénáři vám začala hrát hudba. Ta byla hlavním motorem celého scénáře, a film samotný tak přesně funguje také. Když jste ten scénář četli, mohli jste vnímat rytmus oněch scén.“

obrazek
„Hudební prvky, které jsou velice zajímavé, Edgarovi umožňují pohrávat si s jeho výjimečně rozvinutými tvůrčími dovednostmi,“ míní Jon Hamm, který si zahrál lupiče Buddyho. Pomocný režisér filmu a vedoucí kaskadérského týmu Darrin Prescott říká: „Edgar je úžasný vizionář a jeho styl je velice ojedinělý, takže je tenhle film skutečným důkazem jeho tvořivosti. Od samého počátku říkám, že by bylo velice zajímavé zadání pro filmovou školu vzít nějakou mainstreamovou píseň a vypracovat k ní choreografii například bojové scény nebo automobilové honičky. To, co tu děláme, není vůbec snadné. Má to celou řadu komplikací. Myslím, že tenhle film můžete sledovat třeba tucetkrát a pokaždé objevíte něco nového, nějakou věc, která je pro filmy Edgara Wrighta charakteristická.“

Wrightovi na filmových loupežích záleželo natolik, že se dokonce setkal s technickým konzultantem jménem Joe Loya, který byl počátkem devadesátých let odsouzený za bankovní loupež a odseděl si sedmiletý trest. Loya napsal knihu s názvem The Man Who Outgrew His Prison Cell: Confessions of a Bank Robber, jenž Wrighta inspirovala k tomu, aby se s Loyou setkal. „Loya nám pomohl zajistit, aby každá z loupeží ve filmu působila autenticky,“ říká Park. „S ohledem na všechny další přidané prvky chtěl mít Edgar jistotu, že budou loupeže ve filmu působit realisticky a uvěřitelně.“

Edgar Wright o hereckém obsazení filmu Baby Driver uvažoval už dlouhé roky před tím, než se film vůbec začal natáčet. Ačkoliv si původně Babyho představoval malého - „protože já jsem sám malý,“ dodává s úsměvem - po setkání s Anselem Elgortem si údajně uvědomil, že nikdo jiný titulní roli filmu ztvárnit nemůže.

„Zejména mě na něm okouzlila skutečnost, že je velice muzikální a umí hrát na spoustu různých nástrojů,“ říká Wright. „V jedné z mých oblíbených scén má Ansel na hlavě sluchátka a poslouchá Davea Brubecka, a začne u toho na stole předstírat hru na klavír. Sledovat jednadvacetiletého herce, jak prožívá jazzovou skladbu z padesátých let bylo okouzlující a hypnotizující. Ansel je v tomto ohledu fascinující.“

Elgort vysvětluje, že právě láska k hudbě, kterou s Edgarem sdílí, je při jejich prvním setkání v Los Angeles spojila. „Sešli jsme se spolu v Los Angeles a zašli jsme na oběd, a bavili jsme se u toho pořád jen o hudbě,“ říká herec. „Tehdy jsem ani neměl tušení, o čem ten film vlastně má být, ale oba jsme sdíleli lásku k hudbě.“

„Ansel je hudbou skutečně posedlý, stejně jako hlavní hrdina filmu,“ říká Wright. „Jeho život hudba a rytmus zcela ovládají a Ansel má zkušenosti s tancem. Navíc je to skvělý herec a velice sympatický člověk.“

Elgort se role Babyho nadšeně ujal. „Líbilo se mi, jak eklektická role to je,“ vysvětluje. „Pracuje jako řidič, takže jsem se musel naučit řídit, má neslyšícího adoptivního otce, se kterým si zpívá, takže jsem se musel naučit zpívat, a jeho život je řízen hudbou, takže to zahrnuje i taneční a choreografické výzvy.“

„Baby se neustále snaží předvádět před nejrůznějšími zločinci, které Doc najímá,“ vysvětluje jeho herecký kolega Jon Hamm, který představuje lupiče Buddyho. „Objevuje se u něj celá řada vražedných a nebezpečných lidí s cílem provést jednu konkrétní loupež, a jsou poměrně šokovaní, když zjistí, že mají spolupracovat s velmi mladým chlapcem.“

„Buddy velice záhy zjistí, že je Baby ohromně schopný,“ pokračuje Hamm. „A týmy, se kterými vykrádá banky, jsou odkázány na někoho, kdo je na místo činu a z něj dopraví co nejrychleji a nejefektivněji je možné - a Baby musí dokázat, že je v tom opravdu dobrý, a to velice rychle.“

„Ansel má po celý film myslím velice náročný úkol,“ vysvětluje Hamm. „Baby je postava, která si žije ve vlastním světě a nosí sluneční brýle a sluchátka a moc toho nenamluví, a je tedy zajímavé ztvárnit postavu, která se k okolnostem vyjadřuje prostřednictvím volby hudby, jíž poslouchá. Během první loupeže ho sledujeme, jak trsá v autě, zatímco my máváme ve vzduchu pistolemi a lidé křičí. Je to postava téměř až podivně komická, ale současně temná, protože spolupracuje se zločinci,“ pokračuje Hamm.

Podle Lily Jamesové, která ztvárnila Babyho vyvolenou Deboru, jí Elgort velmi usnadnil nutnost s Babym sympatizovat. „Fandíte Babymu, protože má velice dobré srdce a máme možnost pozorovat jeho vztah s Joem, jeho adoptivním otcem, který je opravdu krásný. Dělá to všechno proto, aby Joeovi a sobě zajistil lepší život, a vy chcete, aby mu to vyšlo, a naopak mu rozhodně nepřejete, aby ho tenhle děsivý svět zcela zničil. Myslím, že má opravdu dobré srdce a Ansel to svým výkonem velmi zdůrazňuje, pojal Babyho jako člověka, který je krásný a zranitelný, ale sympatický.“

Co se týče obsazení dalších rolí ve filmu, prohlašuje Edgar Wright, že od samého počátku plánoval snímek Baby Driver jako týmový film, už třeba jen z toho důvodu, že ačkoliv by Baby svým kolegům rád unikl, nemá možnost to realizovat. „Základní myšlenka je, že vezmeme samotáře a umístíme ho do společnosti lidí, se kterými opravdu nechce být,“ říká Wright.

Na samém vrcholku celé loupežné skupiny stojí její organizátor, mafián Doc. Potřebuje lidi, kteří se zločinu nevěnují kvůli vzrušení, ale proto, že je to jejich práce a berou ji vážně. Kdo jiný by se hodil pro roli smrtelně vážného mafiánského bosse více než oscarový herec Kevin Spacey, který poslední dobou udivuje diváky svými výkony v roli prezidenta Franka Underwooda v seriálovém hitu stanice Netflix Domek z karet.

obrazek
„Měl jsem vymyšlený předběžný realistický seznam herců a Kevin figuroval na mém seznamu herců vysněných,“ popisuje Wright, který je Spaceyho fanouškem od chvíle, kdy vtrhl na filmovou scénu se snímky Konkurenti, Sedm či Obvyklí podezřelí. „A měl jsem to štěstí, že se mi ten sen podařilo splnit. Zaletěl jsem do Baltimore a setkal se s ním během natáčení Domku z karet, on souhlasil a já z toho byl naprosto nadšený a představoval jsem si, jak úžasné bude, až se pustí do dialogů, které jsem pro něj napsal. Sledovat Kevina v záporné roli je prostě zábava. Zbožňujete ho bez ohledu na to, jak velký padouch je.“

„Doc je člověk, kterého nezajímají výmluvy, je to hlava celého týmu. Počítám, že kdyby nevykrádal banky, byl by z něj úžasný trenér, protože je schopen zajistit spolupráci všech těch absurdních, šílených sociopatů a psychopatů, a samozřejmě Babyho.“

„Postava Doce Kevina Spaceyho je jakýmsi symbolickým loutkářem, který tahá za nitky, a Kevin takovou roli ztvárnil ohromně úžasně na mnoha úrovních,“ vysvětluje Jamie Foxx, který ztvárnil Batse, jednoho z lupičů. „Je to neuvěřitelně talentovaný umělec, který dokáže takovou postavu ztvárnit velmi realisticky.“

Ačkoliv má Doc Babyho služby zcela pod kontrolou, nedá se říct, že by jeho motivace nechápal. „Je jako jeden z těch příšerných otců, kteří přesto občas mají opravdu dobré chvilky,“ míní Wright. „Ale většinu času na něj má naprosto ničivý vliv.“

Jakmile bylo vyřešeno obsazení mafiánského bosse a jeho řidiče, přišli na řadu členové loupežného týmu, kteří museli působit hrozivě, ale současně umět pracovat s rytmem. „Obsadit herecký tým je velice náročné,“ říká producentka Nira Parková. „My jsme museli obsadit sedm rolí lupičů včetně Babyho coby jejich řidiče. Chtěli jsme mezi nimi mít jisté kontrasty od hrozivých postav přes vyrovnané až po nadšené střelce, ale současně jsme potřebovali herecký tým, který si bude schopen poradit s choreografií podle hudebního doprovodu.“

Pouze jedna z těchto postav byla psána pro konkrétního herce, a to sice postava Buddyho, pro kterého si Wright představoval Jona Hamma. Tento herec, který získal cenu Emmy za seriál Šílenci z Manhattanu, se účastnil už vůbec prvního čtení scénáře filmu Baby Driver v roce 2012, a byl jediným z herců, který byl přítomen celému procesu jeho vzniku.

„S Edgarem se znám a jsem už delší dobu fanouškem jeho tvorby,“ vysvětluje Hamm. „Edgar mě požádal, abych se zúčastnil původního čtení rané verze scénáře a já měl okamžitě zájem, i když to bylo pět nebo šest let před zahájením samotného natáčení. Scénář se mi okamžitě zamlouval a věděl jsem, že se jedná o zajímavý nápad, ze kterého by mohlo vzniknout něco opravdu úžasného.“

Hamm byl nadšený z možnosti připojit se k Wrightovu týmu a vyzkoušet si opačnou stranu zákona poté, co ztvárnil tajného agenta FBI Adama Frawleyho ve filmu Město. „Je celkem zábavné zahrát si nenapravitelného padoucha,“ vysvětluje Hamm.

Hamm, který je nejznámější svou rolí reklamního agenta Dona Drapera v seriálu Šílenci z Manhattanu, říká, že se snaží vyhledávat co nejrozmanitější role. „Od dob Šílenců z Manhattanu se snažím vyhledávat role, které jsou naprostým opakem Dona nebo se od něj alespoň dostatečně odlišují. Don byl velice upjatý a řídil se pravidly, i když měl rozhodně i své temnější chvilky. Ale tahle příležitost byla rozhodně příkladem změny, po které jsem toužil.“

Z Hammova pohledu je Buddy také příkladem někoho, kdo touží po změnách. „Buddy byl velice úspěšný obchodník s akciemi, který udělal několik velice špatných rozhodnutí a ocitl se na opačné straně zákona. Teď svou inteligenci a šarm uplatňuje pro zločinecké účely.“

„Buddy se setká se svou přítelkyní Darling a vedou spolu ten do jisté míry romantický, ale nevyhnutelně tragický život zločinců s veškerým vzrušením a nebezpečím, které s ním souvisí,“ pokračuje Hamm.

Darling, hnědovlasou krásku, si zahrála Eiza Gonzalez, kterou Wrightovi doporučil jeho přítel, režisér Robert Rodriguez. „Říkal mi, že se z ní brzy stane obrovsky úspěšná herečka a že by mě rozhodně měla zajímat. A měl pravdu. Na Eize je pozoruhodné, že je naprosto okouzlující, je úžasně milá a velmi zábavná, ale když se začne chovat drsněji, tak vám nažene hrůzu. Něco podobného zažíváme s Jonem a Eizou i v našem filmu. Působí na vás jako sympaťáci, ale když jim hrozí nějaké nebezpečí, začnou se bránit a je to opravdu děsivý pohled.“

„Líbilo se mi, že je Darling velice ojedinělá postava, je naprosto šílená a tak trochu odtržená od reality, což podle mého názoru musí každý zločinec být, pokud má být schopen vykrádat banky nebo zabíjet lidi,“ míní Gonzalez. „Rozhodně musíte být trochu mimo. Ale moc se mi líbí, že je současně pořád velice ženská.“

„Chtěl jsem představovat ženu, která tenhle svět chápe, takže jsem začala studovat životní osudy Candice Martinezové, zvané 'mobilní lupička', protože během loupeží, které spáchala, vždy s někým mluvila po telefonu,“ vysvětluje Gonzalez to, jak se na roli připravovala. „Bylo pro mě důležité pokusit se pochopit něčí motivace nad rámec volby životního stylu, takže jsem si toho o ní hodně přečetla a poslechla si její příběh, nastudovala její minulost a zjistila, o co jí šlo.“

Dalším představitelem zcela odlišného temperamentu je v Docově týmu Bats, obezřetný drsňák, kterého Wright označuje za jednu z nejzábavnějších postav, jaké kdy napsal. „Je to pravděpodobně ten největší padouch na dlouhé seznamu padouchů.“ Té nejzkaženější postavy ve filmu se ujal oscarový Jamie Foxx.

„Byl jsem z toho velice nadšený,“ říká Wright o Foxxově obsazení. „Pojal ho s velkým šarmem, ale jeho šarm je ve skutečnosti snahou vás obelstít. Je jedním z těch lidí, kteří touží po tom, abyste jim byli bližší, protože vás chtějí bodnout do zad. Jamie je velice přitažlivý a Bats je usměvavý sociopat, někdo, komu se nedá vůbec důvěřovat. Baby chápe, že Batsova přítomnost nevěští nic dobrého, a do jisté míry se za každou cenu snaží držet od něj co nejdál. Líbí se mi představa Jamieho coby ztělesnění naprostého chaosu a zkázy.“

„Nikdy jsem nic podobného nezažil a Edgar na mě udělal velký dojem svou ochotou riskovat a pokusit se vytvořit něco skutečně svěžího a unikátního,“ říká všestranně nadaný Foxx. „Co se Batsovy postavy týče, je velice prostá. Chce peníze a nechce se kvůli tomu s někým seznamovat nebo přátelit. Pokud se vyskytnou nějaké komplikace nebo objeví nějakou slabinu, vyřídí to svým specifickým způsobem.“

Než se ale Bats objeví na scéně, plní jeho roli v týmu Griff, kterého si zahrál Jon Bernthal. Herec, který v seriálech podle comicsů společnosti Marvel ztělesňuje mstitele Punishera, se s radostí chopil ojedinělé výzvy, kterou pro něj představovala postava Griffa.

obrazek
„Griff vám leze na nervy,“ míní Bernthal. „Je to problémový člověk a myslím, že jediná věc, která je lepší, než nemuset s ním mít co do činění, je mít ho na své straně. Je lepší, pokud ho máte při sobě, než když stojí proti vám. Tihle lidé jsou členy zločineckého podsvětí, ve kterém vás lidé znají na základě vaší pověsti. Rozhodně to nejsou žádní amatérští zlodějíčci.“

Partu lupičů uzavírají Lanny Joon a také baskytarista skupiny Red Hot Chilli Peppers Flea, který se s Wrightem znal a s nadšením se k jeho hereckému týmu připojil. „Přečetl jsem si scénář a byl jsem z něj naprosto nadšený,“ vysvětluje Flea. „Edgar tu přišel s úžasnou, ojedinělou a pozoruhodnou vizí, a kombinace hudby, akce a emocí je velice ojedinělá.“

„Hudba je nejdůležitější částí mého života a Edgar ji v tomto filmu postavil do velice významné a klíčové role,“ hodnotí Flea hudební prvky filmu. „Je to ohromně zajímavý a vzrušující koncept a bylo velice zábavné sledovat Edgara, jak celý projekt realizuje.“

Po tak působivé sestavě zločinců bylo hledání dalších herců komplikovanější. Kdo by mohl ztělesnit Deboru, milou a přátelskou servírku, která Babymu poskytne naději, že by jeho život mohl mít větší smysl? Wright oslovil britskou herečku Lily Jamesovou, Popelku z filmového hitu společnosti Disney.

„Naprosto mě okouzlila,“ přiznává Wright. „V podstatě při své zkoušce udělala totéž, co předvádí i ve filmu. Do své postavy se doslova vžije, ztělesňuje světlo naděje v Babyho introvertním životě. Poslal jsem video z jejího konkurzu Billovi Popeovi, mému kameramanovi, jehož názoru velice věřím, zejména co se týče herců a hereček. Neřekl jsem mu, proč mu to posílám nebo co si o tom myslím. Zhruba o půl hodiny později mi odpověděl mailem s pouhými dvěma slovy. Stálo v něm: 'Obsaď ji.'“

„Debora dělá únavnou a neperspektivní práci a je velice záhy jasné, že ji k jejímu aktuálnímu životu nic nepoutá,“ míní Jamesová. „Nemá rodinu a je tak trochu tulačkou, která chci uniknout. Je to snílek a miluje hudbu, což je důvod, proč si s Babym tak skvěle rozumějí.“ Navzdory takovému množství hudby a rytmu, které se ve filmu objevují, v něm najdeme pouze jedinou postavu, jejíž hudební motiv připomíná srdeční tep, a tou je Joe v podání C. J. Jonese. Babyho adoptivní otec a ztělesnění jeho svědomí je ve filmu proto, aby s ním sdílel svoje radosti, ale připomínal mu, že zločin se nevyplácí. Tvůrci filmu věděli, že je pro tuto roli Jones coby světově proslulý bavič neslyšících naprosto ideální.

„Z C. J. vyzařuje obrovské množství neuvěřitelně pozitivní energie a skvěle se rozumí s Anselem, který se musel naučit znakovou řeč, protože Jonesova postava ve filmu neslyší. To je velice důležitý detail jejich vzájemného vztahu, protože Baby po traumatické nehodě trpí tinnitem a trápí ho neustálý neutuchající zvuk. Takže je hezké, že má velmi důvěrný vztah k někomu, kdo je sice velice výrazný, ale přesto zcela tichý.“

Wright prohlašuje, že spolupráce s Jonesem byla velice emocionální a vřelá, ale současně také „ohromná legrace. C. J. je neslyšící standup komik a je ohromně vtipný.“ Nečekaným důsledkem této spolupráce pak podle Wrighta bylo zlepšení jeho vlastních komunikačních schopností. „Pokud spolupracujete s někým, kdo vám odezírá ze rtů, velice rychle si uvědomíte, že polovina toho, co říkáte, jsou nesmysly. Musel jsem se vyjadřovat mnohem konkrétněji a k věci. Spolupráce s ním byla skvělá.“

Wright je také zodpovědný za celou řadu drobných rolí pro rockové hvězdy, mezi něž patří Jon Spencer - jehož skladba Bellbottoms ve filmu hraje významnou roli - Big Boi, Killer Mike, Sky Ferreiraová, která se v jednom z flashbacků mihne coby Babyho matka, a Paul Williams, ale i řada dalších. „Říkal jsem si, že by bylo vtipné do filmu obsadit hudebníky,“ soudí Wright, „protože se jedná o film, který na hudbě velmi výrazně staví.“

„Edgar je fanouškem skupiny Outkast a mojí tvorby a přímo mě oslovil, a já jakožto jeho velký fanoušek jsem samozřejmě s nadšením souhlasil,“ říká Big Boi. Killer Mike jeho nadšení sdílí, zejména kvůli hudební složce tohoto Wrightova projektu. „Zbožňuji filmy, které jsou podkreslené hudbou, je to vždycky zábavnější a pomáhá to akci vygradovat. A jsem navíc muzikant, takže to mám samozřejmě rád. Je úžasné dostat možnost se na něčem takovém podílet.“

Vzhledem k tomu, že je hudba podstatou celého filmu a navíc je úzce spjata s jeho hlavním hrdinou, není tak překvapivé, že Wright měl většinu písní pro film vybranou ještě dříve, než napsal jediné slůvko jeho scénáře. Skladby jako Bellbottoms od The Jon Spencer Blues Explosion, Neat Neat Neat od The Damned, Brighton Rock od Queen či Hocus Pocus od Focus ho inspirovaly k vymyšlení choreograficky velmi bohatých scén filmu. „Ty písně dávají scénám filmu jejich podobu,“ říká Wright. „Bellbottoms má dlouhý dvouminutový úvod, než se skutečně rozjede, takže je ideální pro řidiče, který čeká před bankou na to, aby odvezl lupiče, jež ji právě vykrádají. Po oněch dvou minutách začíná útěk.“

Ale hudbě se nepodřizují jenom automobilové akční scény: Baby má své vlastní „číslo“ na ulicích Atlanty za doprovodu Harlem Shuffle a dokonce i přestřelky jsou synchronizovány s jistými skladbami. „Prvotním zárodkem celého tohoto nápadu byla myšlenka, zda by bylo možné natočit akční film, který je kompletně postaven na hudbě,“ říká Wright. „Hudba je tu motivujícím faktorem.“

Z tohoto důvodu bylo nalezení správného choreografa na zcela srovnatelné úrovni s hledáním ostatních tvůrčích členů štábu, což znamenalo nutnost oslovit Ryana Heffingtona. Ten se proslavil zejména jako choreograf videoklipu Chandelier od Sii či We Exist od Arcade Fire, a s nadšením se chopil Wrightem prezentované výzvy, aby se poprvé ve svém životě ujal choreografie v rámci celovečerního filmu. Heffingtonovým tvůrčím partnerem byl pomocný choreograf Ryan Spencer, který se v oboru pohybuje už od svých tří let a v patnácti letech se stal samostatným choreografem, působícím v USA i po světě.

„Edgar je velice specifický v tom, co požaduje, a zná naprosto každý detail celého filmu, ale současně důvěřuje týmu, který sestavil a nechal mi volnost pro práci, což z něj činí skvělého spolupracovníka a úžasného režiséra,“ říká Heffington.

„Myslím, že to, co budeme dělat, bylo převážně určeno dějem filmu. A Edgar měl hodně co říct k tomu, jaké pohyby a časování si představoval a jakou náladu vše mělo mít. Mohl jsem vymyslet řadu původních nápadů a kreací. Myslím, že v kombinaci s Edgarovým režijním vedením se nám tak podařilo tento film v mnohém obohatit.“

Elgort, stejně jako jeho šest hereckých zločineckých společníků, měl s hudbou a choreografií jisté zkušenosti, což brali producenti filmu v úvahu, když herce obsazovali. „Při obsazování rolí bankovních lupičů jsme věděli, že bude třeba, aby měli zkušenosti s rytmem a dokázali se řídit choreografií, protože to bylo pro vznik tohoto filmu naprosto klíčové,“ vysvětluje Park.

„Herci velice intenzivně nacvičovali choreografii jednotlivých scén, ale doufáme, že vše bude působit nenuceně. Myslím, že součástí mých povinností je zajistit, aby vše působilo přirozeně a snadno,“ dodává Heffington.

Wright Heffingtona označuje za tvůrčího génia, který pomohl hercům si při hereckých výkonech počítat rytmus, tak jako to dělají tanečníci. „Pokud jsme například natáčeli přestřelku, načasovanou s hudbou, přiměl je si tuto část rytmu zapamatovat. Ryan zašel za Johnem Hammem a naznačil mu rytmus, ve kterém daná scéna je. Pak ho přiměl si to zapamatovat a nakonec se to celé složilo s hudbou. Skutečně to funguje.“

obrazek
„Zkoušet jsme s Anselem začali v Los Angeles asi šest měsíců před začátkem natáčení, abychom získali povědomí o Anselově pohybovém stylu a o tom, co je pro něj přirozené, a snažili jsme se do toho nepřidávat moc z Babyho, takže jsme mohli posoudit, jakým směrem se s tou postavou následně vydat.“

Elgortova matka ho v jeho devíti letech vzala na konkurz do Školy amerického baletu, kde zahájil své oficiální taneční vzdělávání. Později navštěvoval Professional Performing Arts School, střední školu Fiorella H. LaGuardii a letní tábor Stagedoor Manor, díky kterým se dále vypracoval po stránce taneční a umělecké. Když zrovna nenatáčí žádný film, produkuje elektronickou taneční hudbu pod uměleckým jménem Ansolo.

„Začal jsem s obvyklými dialogovými zkouškami, než mě Edgar požádal, abych se pustil do tance, protože Baby se neustále pohybuje v rytmu, ať už mu zní v duchu či tančí před zrcadlem, jako by kolem něj nikdo jiný nebyl.“

Ostatní členové hereckého týmu se nácviku choreografie věnovali v průběhu natáčení. „Ve scénách se toho odehrává tolik, že jsme skutečně museli vše řešit velice rychle, ale jsou to profesionálové a před kamerou jsou velice sebejistí,“ dodává Heffington.

„Všechno šlo velmi rychle, což byl další důvod, proč museli mít naši herci zkušenosti s hudbou a rytmem, takže se dokázali rychle přizpůsobit a udělat přesně to, co se po nich chtělo,“ přitaká Park.

Eiza Gonzalezová, která představuje Darling, prozrazuje, že pro ni bylo náročné předstírat, že nemá žádné problémy se střelbou z pistolí. „V mém případě navíc na vysokých podpatcích a ještě k tomu do rytmu hudby,“ dodává.

Pro Elgorta je filmová hudba rozšířením postavy někoho, kdo žije ve svém vlastním světě. „Baby nemá počítač. Žije zcela mimo systém. Takže hudbu získává z několika iPodů, které nejsou jeho. A proto je jeho hudební doprovod skutečně unikátní a odlišný,“ říká Elgort.

Vysvětluje také, že řadu z písní ve filmu nikdy neslyšel, ale encyklopedické znalosti hudby, kterými Wright disponuje, filmu dodávají na zábavnosti. „Po hudební stránce je tento film velmi rozmanitý a to je skutečně zábavné. Diváci jsou tak neustále ve střehu,“ říká Elgort.

„Skutečně dobrý DJ je takový, který dokáže lidi rozpohybovat, aniž by neustále hrál samé hity, a tenhle soundtrack není tvořen pouze hity,“ zmiňuje Elgort s odkazem na své vlastní zkušenosti s prací DJ. „Jedná se o celou řadu velice eklektických nahrávek, které jsou opravdu skvělé.“

Wright prohlašuje, že Elgort filmu po hudební stránce sám přispěl, což vyplynulo z jeho konkurzu. „Zeptal jsem se ho, jakou píseň zná zpaměti. On odpověděl, že Easy od Commodores. Já na to opáčil, že je to úžasná náhoda, protože ji mám v iTunes. Pustil jsem ji a pak jsme její části improvizovali. Nakonec to skončilo přímo ve filmu.“

Ale nejen představitelé hlavních rolí museli správně načasovat své herectví. Choreograf Heffington instruoval pro každou scénu také statisty, stejně jako i kamerový tým, kterému musel vysvětlit, jakým způsobem má akci zabírat.

Wright měl současně nablízku svého dlouholetého střihače Paula Machlisse, aby scény stříhal v reálném čase a všechny výstřely, světelné efekty, pohyby herců a kamer a srážky automobilů probíhaly v rytmu doprovodné hudby. „S výjimkou jediné skladby jsme pracovali s populární hudbou, kterou jsme nemohli upravovat nebo ji zpomalovat či zrychlovat,“ říká Machliss. „Bylo třeba zajistit, aby každá sekvence délkou odpovídala stopáži dané písně a kadenci jejího rytmu.“

„Tenhle film nebude mít obdoby,“ domnívá se Heffington. „Není to muzikál. Jedná se o nový žánr romantického příběhu s akcí, automobilovými honičkami, násilím a tancem. Svým způsobem je určený naprosto všem, a herci v něm jsou navíc naprosto skvělí.“

Vzhledem k tomu, že skvělé řidičské dovednosti byly pro napínavý film Baby Driver klíčové, bylo třeba zajistit, aby vše bylo naprosto špičkové - choreografie akčních scén, auta i kaskadérský tým. Wright za pomoci celkem tří výtvarníků storyboardů začal mapovat jednotlivé automobilové honičky, které poté proměnil v animace, poskytující hrubou představu o tom, jak bude daná scéna probíhat. „Ty animace mají celkem hodně blízko k výsledné podobě scén ve filmu,“ říká Wright. „Další fází byla spolupráce s kameramanem, kaskadéry a týmem fyzických efektů. Které pasáže budou vyžadovat řidiče kaskadéry? Kdy postačí samotní herci? Jaké vybavení použijeme?“

Wright nechtěl akční scény „drobit“, tedy je natáčet více kamerami, natočit tisíce metrů filmu a celou scénu následně skládat dohromady až ve střižně. „Animace nám posloužily jako skvělé vodítko, protože jsme věděli, kolik záběrů bude pro kterou sekvenci třeba,“ vysvětluje Wright. „Díky nim můžeme natočit co nejvíce materiálu s co nejmenším úsilím.“

Dalším důležitým estetickým prvkem pro Wrighta byl důraz na honičky za denního světla, které napomáhají napětí. Kromě toho se bankovní loupeže obvykle odehrávají za bílého dne. „Je pravděpodobně jednodušší natáčet dálniční honičku v noci, protože pak můžete potřebnou část silnice snáz uzavřít. Natáčení za bílého dne je mnohem náročnější, ale měl jsem pocit, že bude působit mnohem lépe.“

Když přišla řada na rozhodnutí, jaká auta použít, usoudil Wright, že nechce používat auta drahá či nelogická - chtěl použít taková, která by byla pro bankovní lupiče praktická. Sean Ryan, automobilový koordinátor filmu, o všech honičkách říká: „Musely působit velkolepě, ale především musely působit realisticky. Wright si zjistil, která auta se v Americe nejčastěji kradou, a na základě toho jsme auta pro naše scény vybírali. Použili jsme přes 150 aut a každé z nich mělo svou specifickou funkci a proces jeho výběru se v rámci Edgarových vizí velice podobal procesu obsazování hereckých rolí.“

„Skuteční bankovní lupiči by ukradli auto, které nebude postrádáno,“ říká Wright. „Pak ho někde nechají stát a odjedou jiným nenápadným autem. Základní myšlenkou je - a to vyplynulo s rozhovorů s lidmi, kteří skutečně řidiče lupičům dělali - sehnat si automobil, který splyne s ostatními. Bílí, šedé nebo červené auto, prostě běžné barvy, jakých je na silnicích plno.“

Aby bylo možné posoudit kaskadérský potenciál každého z automobilů, pustil se kaskadérský tým sestavený pomocným režisérem a hlavním vedoucím kaskadérského týmu Darrinem Prescottem a vedoucím kaskadérského týmu Jeremym Fryem do testování, aby následně na základě komunikace s Ryanem potřebné možnosti doladili v souladu s tím, co měl Wright naplánováno, a přitom byla vždy na prvním místě bezpečnost.

obrazek
„Byl to ohromně vzrušující projekt, který se po řidičské stránce z více důvodů velmi odlišuje,“ vysvětluje Prescott. „Edgar je úžasný týmový hráč, který umožnil našemu kaskadérskému týmu vypracovat a nacvičit kaskadérské scény a automobilové sekvence s velkou dávkou svobody. Navíc jsme se snažili, aby veškeré řidičské umění ve filmu bylo skutečné. Naše řidičské dovednosti nebyly vylepšovány žádnými vizuálními efekty.“

Pro první loupež se nakonec tvůrčí tým rozhodl vybrat červené Subaru WRX. „Edgar byl skálopevně rozhodnutý tohle auto použít, protože je známé svou manévrovatelností - je rychlé a agilní. Přesně takové auto byste si vybrali, pokud byste chtěli z místa činu co nejrychleji zmizet,“ říká Ryan. „Znalci aut vědí, že je to vlastně utajený rally speciál,“ dodává Wright s odkazem na své podklady.

„Jakmile jsme se rozhodli, jaká auta budou pro loupeže použita, museli jsme rozhodnout, která kaskadérská čísla podstoupí a poté posoudit, kolik daných aut s různými mechanickými schopnostmi budeme potřebovat,“ pokračuje Ryan. „Například jsme měli k dispozici čtyři Subaru. Jedno z nich muselo mít pohon na všechna čtyři kola, aby bylo možné natočit otočku o 270 stupňů, při které budou zadní kola zablokována, ale přední muselo být možno odblokovat, aby řidič mohl vyrazit kupředu, když vyřadí zpátečku. Je to všechno hrozně technické,“ směje se Ryan.

„Tahle auta mají standardně náhon na všechna čtyři kola, což znamená, že když přidáte plyn, v podstatě se roztočí všechna čtyři kola,“ popisuje Fry. „Takže pokud máte dostatečný výkon a šlápnete na plyn více, začnou se všechna čtyři kola protáčet. V případě auta s pohonem zadních kol, což není standardní konfigurace těchhle vozů, se budou protáčet jenom kola zadní. Díky tomu je s nimi možno driftovat. Driftování v autech s náhonem zadních kol a s náhonem všech kol se liší. Takže ve filmu máme některé prvky, pro které je potřeba auto s náhonem všech čtyř kol, a jiné jsou zase mnohem snazší a dynamičtější s auty s náhonem na zadní kola.“

I v případě ostatních loupeží měl Wright podobně specifické požadavky, takže si pro druhou loupež zvolil Chevy Avalanche, se kterým bylo třeba vyjet na cihlovou zeď, a pro poslední z nich Mitsubishi Galant, se kterým byly také prováděny pozoruhodné kaskadérské kousky. „Museli jsme udělat celou řadu technických úprav, abychom s těmi auty dokázali přesně to, co po nás Edgar požadoval.“

Pro postavu Kevina Spaceyho byl zvolen vůz Mercedes Benz S550, prestižní automobil hodný mafiánského bosse, ačkoliv nakonec skončí v Babyho rukách. Aby s autem ale bylo možno dělat požadované kousky, musel být modifikován jeho řídící počítačový systém, protože je automobil navržený tak, aby při jízdě sám prováděl potřebné korekce, pokud dojde k nějakým nepředvídaným manévrům. „Užili jsme si pořádnou porci driftování na parkovišti v Altantě. V tomhle autě jsme natáčeli spoustu akce a některé prvky byly opravdu neuvěřitelné.“

Kdykoliv to bylo jen trochu možné, seděli za volantem aut přímo herci. Před začátkem natáčení na počátku roku 2016 se Ansel Elgort, jehož hrdina Baby je hlavním řidičem všech automobilů ve filmu, a Jon Hamm podrobili řidičské instruktáži pod dohledem Prescotta a Frye pro potřeby scén, ve kterých mohou diváci hercům vidět do obličeje. „Spolupracovali s námi průběžně asi měsíc, snažili jsme se Ansela naučit to nejdůležitější a ukázat mu, co ta auta budou dělat a jak se s nimi jezdí,“ říká Ryan. Po této době za volantem Elgort vtipkoval, že ačkoliv v běžném životě řídí Chevrolet Tahoe, teď, když už ví, co se s ním dá dělat, je připravený na Subaru.

Potřeby filmu ale nekončily jen u kaskdérských kousků samotných, bylo navíc třeba vypracovat choreografii aut s hudbou. „Začínali jsme předběžnou vizualizací, což znamená, že jsme všichni změřili natáčecí lokace a poté si je na parkovišti okruhu Atlanta Motor Speedway nasimulovali a natrénovali na nich konkrétní situace, které chtěl Edgar ve filmu mít, protože jsme museli vědět naprosto přesně, jak se ta auta budou pohybovat, a to včetně načasování,“ objasňuje Prescott.

„Nárazy aut je potřeba sesynchronizovat s rytmem písní v dané scéně a ta píseň má pevně danou délku, která je neměnitelná, takže jsme vše museli naprosto dokonale trefit,“ pokračuje Prescott.

Co se kaskadérských kousků, které museli řidiči v exteriérech v Atlantě provést týče, některé z nich se dosud v žádném filmu neobjevily, včetně odvážného prvku se dvěma otočkami o 180 stupňů. „Většina režisérů by něco takového natočila na obrovském parkovišti a následně okolní budovy doplnila pomocí počítačů, ale Edgar to samozřejmě chtěl natočit doopravdy,“ vysvětluje Prescott.

Za volantem v případě konkrétně tohoto kousku seděl právě Fry, který se objevil v některých z nejslavnějších filmových automobilových honiček například ve filmech John Wick, Naboř a ujeď či Drive. „Ten manévr jsme realizovali v úzké uličce v centru Atlanty, kde nebyl žádný prostor pro chyby. Bylo třeba rozjet auto úzkou uličkou, rychle ho mezi dvěma budovami otočit o 180 stupňů, a následně odtud znovu otočkou o 180 stupňů rychle zmizet, a jemu se to povedlo na jedničku,“ chválí ho Prescott.

Herec Jon Bernthal, jehož postava se v nejedné z popisovaných napínavých situací ocitá, to shrnul velice výstižně: „Je to lepší než jízda na horské dráze,“ směje se.


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Pátek 15. 12. 2017 Svátek má Radana
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz