fb  Sdílet
   Informace    Recenze    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    Podobné filmy    

67% 614 hlasů
6.7 10 614
film / thriller, drama, historický, Slovensko/Česká republika/Velká Británie/Maďarsko, , 140 min., od 12 let
Kinopremiéra v ČR a SK 10.7.2008, DVD od 9.11.2009 Bontonfilm

Režie:
Herci: , , , , , více...

Ocenění: 2008, Český Lev, Výtvarný počin (J. Jakubisko, J. Pecharová), Divácky nejúspěšnější film


Ukázka
02:06



Vzkříšení čachtické legendy.
Historický velkofilm Juraje Jakubiska a současně nejdražší filmový projekt střední Evropy přivádí k životu krvavou legendu o Čachtické paní. Ta se podle pověstí koupala v krvi panen a na svých panstvích po léta vraždila a mučila své poddané. Kruté skutky dovedly hraběnku Erzsébet Báthory (1560 - 1614) až do Guinnessovy knihy rekordů, v níž je vedena jako největší vražedkyně všech dob. Ústřední postavou filmu je Erzsébet Báthory, u nás známá jako Alžběta Báthory. Kým ve skutečnosti byla? "Krvavou hraběnkou", sadistickou vražedkyní, nebo obětí temných intrik, pomluv a bezpráví? Krutou, nemilosrdnou vladařkou, či zranitelnou, osamělou vdovou, jejíž krutost nepřesáhla zvyky doby? Nebo obojím? Pohledy historiků na životní příběh této kontroverzní šlechtičny se rozcházejí. Pojetí její osoby coby vraždícího monstra zpochybňují nové důkazy ukazující na hraběnku, která se díky svému bohatství a nezávislosti stala terčem spiknutí lidí, usilujících o její rozsáhlé majetky. Svědecké výpovědi o jejích krutostech jsou konfrontovány s faktem, že ve svém čachtickém sídle byla uvězněna bez procesu a soudu. Režiséra Juraje Jakubiska zaujal právě "nový" pohled. Manžel Alžběty Báthoryové, František Nádasdy, bojuje ve válkách s Turky a ona sama dohlíží na správu rozsáhlých rodových majetků a na výchovu dětí. Manžel jí jednou pošle dárek v podobě italského malíře Merisiho Caravaggia, který zůstane na jejím dvoře několik let. Mezi ním a osamělou ženou vznikne zvláštní pouto. Tou dobou se už ale nad její hlavou začnou stahovat zlověstná mračna, které ještě víc potemní po smrti jejího manžela. Mocná a bohatá žena musí čelit nepřátelům, kteří jsou schopní čehokoliv, i vlastním vnitřním běsům. Zvěsti o šílené vládkyni, která se ve snaze zastavit stárnutí koupe v krvi nevinných panen, začínají sílit.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Mně se Bathory líbila. Sice nebyla ničím extra výjimečná, ani mě nějak extra neuchvátila, ale prostě se mi vcelku líbila. V podstatě mě ale zklamalo, že z Bathory udělali celkem milou ženskou, co se jen koupala v červené vodičce, aby měla krásnější a hebčí tělíčko. Takže se celý film celkem vleče jen kvůli tomuhle. To je asi tak jediný, co k tomu můžu říct.
Všechny komentáře k filmu 136+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránka    Videotéka: přidat si do ní film

Recenze

Režisér Jakubisko si společně s celým štábem a všemi, kdo se na filmu podíleli zaslouží obrovské ocenění. Věřím, že kdo shlédl tuto filmovou lahůdku, byl zcela zaskočen vřelým pocitem, který od filmu stejně jako já neočekával... Celá recenze
hharyk, 9 z 10

Popis filmu Bathory

Za největší vražedkyni všech dob označila Guinnessova kniha rekordů nejbohatší uherskou šlechtičnu, která se prý koupala v krvi krásných panen, Alžbětu Báthoryovou. Ani historici nemají jasno, zda právem či neprávem. Postupně se v průběhu staletí rozvíjela a Alžbětiny údajné zločiny nabíraly na zrůdnosti. Oficiální dokumenty o její vině ale nalezeny nebyly. Existují sice zaznamenané výpovědi svědků, ovšem nepřímých a jejich hodnověrnost je zpochybnitelná. Alžběta nikdy nestála před soudem a zemřela bez procesu, uvězněná na Čachtickém hradě. Jejímu příběhu se v posledních letech začalo věnovat několik historiků, kteří pojetí její osoby coby vraždícího monstra zpochybňují a předkládají na základě historických výzkumů důkazy o tom, že se spíše stala kvůli svému obrovskému majetku obětí spiknutí. Jako osamělá vdova mohla být terčem útoku mnoha lidí, bažících po jejím majetku, v čele s tehdejším palatinem Jurajem Thurzem. Manžel, František Nádasdy, bojuje ve válkách s Turky a ona se sama stará o děti a zároveň o rozsáhlé rodové majetky. Režisér se drží dostupných historických faktů a neprozkoumaná - tzv. "bílá" místa dějin zaplňuje dle své fantazie. Tak se do příběhu dostává také malíř Caravaggio či Monteverdi, tvůrce první opery. V roli Alžběty uvidíme Annu Frielovou, jako její manžel František Nádasdy se představí Vincent Regan, Caravaggia ztvárnil Hans Matheson a čtveřici hlavních postav uzavírá Karel Roden jako Juraj Thurzo. V dalších rolích uvidíme mj. Franka Nera, Tima Preece, Deanu Horváthovou, Bolka Polívku, Marka Vašuta, Jiřího Mádla či Lucii Vondráčkovou.


O filmu

<>Obrázek nenalezen<> Alžběta Báthory je vrah!

Alžběta Báthory, legendární Čachtická paní, mocná a krutá, démon a vrah. Krvelačná hraběnka, hrůzostrašný přízrak, vražedkyně a mučitelka stovek nevinných děvčat a žen. Podle Guinnessovy knihy rekordů největší vražedkyně všech dob.

Zde jsou jen některé z nezvratných důkazů o její vině:

- trýznění a vraždění se věnovala od roku 1585 až do jejího konečného uvěznění v roce 1610

- zprávy o jejím řádění dorazily až ke králi Matyášovi II., který nařídil palatinovi Juraji Thurzovi, aby je vyšetřil

- 29. prosince 1610 byla Alžběta Báthory přichycena palatinem přímo při činu ve svém čachtickém sídle

- její pomocníci přiznali vinu v plném rozsahu obžaloby a byli za své ohavné skutky odsouzeni u soudu v Bytči k trestu smrti a následně popraveni

- obvinění dosvědčili, že se Alžběta koupala v krvi mladých děvčat a žen, a tím si zachovávala stálou mladost

- přiznali, že na Alžbětin příkaz unášeli děvčata a mladé ženy ze širokého okolí

- dle těchto nezvratných svědectví se také věnovala pitvám a studiu zavražděných lidských těl. Své choutky maskovala předstíraným lečitelstvím, při němž mučila své oběti. Mnohé z nich její „lečebnou kúru“ nepřežili

- existují záznamy, že po svém zazdění a zamezení přísunu čerstvé krve viditelně zestárla

- před spravedlivým trestem unikla v roce 1614, kdy čekajíc na svém hradě na soud v noci zemřela

Nenáviděná a krvavá Alžběto Báthory. Budeme bojovat za tvé zavržení a prokletí. Kéž tvá duše propadne věčnému utrpení a zatracení.

Samozřejmě se najdou i zaslepenci, kteří šíří lži a vylhané důkazy o nevině kruté Alžběty Báthory. Nenechte se zmást jejich laskavými pohledy a páchnoucí dobrotou, i když na ně narazíte ještě dnes. Buďte obezřetní!

obrazek
Alžběta Báthory je oběť!

Alžběta Báthory, legendární Čachtická paní, něžná a bezmocná, anděl a oběť. Světice, léčitelka, zachránkyně mnoha životů. Živitelka tisíce poddaných, opatrovnice sirotků, ochránkyně nebohých a potřebných. Pokorná protestantka a oddaná služebnice Boží. Pro svou krásu a nedozírné bohatství byla nařčena z mnoha ohavných zločinů, které nikdy nespáchala.

Zde jsou jen některé z nezvratných důkazů o její nevině:

- mocný Alžbětin nepřítel, palatin Juraj Thurzo, usiloval o její majetek. Zosnoval proto podlé spiknutí, Alžbětu uvěznil a nikdy nezahájil vyšetřování, ačkoliv k tomu byl několikrát vyzýván samotným králem Matyášem II.

- Alžběta Báthory nikdy nebyla řádně odsouzena a její údajné zločiny nebyly nikdy prokázány

- neexistuje žádný dobový psaný dokument o jejích zločinech

- byla podle, protiprávně a bez jakéhokoliv soudu zazděna na svém čachtickém hradě, kde roku 1614 zemřela, v samotě a ponížení

- její údajní spolupachatelé byli krutě mučeni a jejich přiznání byla získána právem útrpným

- po vynuceném doznání byli okamžitě popraveni, aby už nemohli svědčit v případném procesu

- Alžběta byla vzdělaná a velice schopná správkyně obrovského majetku, a jako taková by si své poddané (tedy svůj majetek) z rozmaru nelikvidovala

- navíc, zabíjet vlastní poddané nebylo v rozporu s dobovým právem, a nebylo tudíž považováno za zločin

- v krvi se pro její rychlou srážlivost rozhodně koupat nedá

- na čachtickém hradě, ale ani na jiných panstvích rodu Báthory se nikdy nenašla těla obětí, kterých údajně bylo více než 600

Milovaná Alžběto Báthory. Budeme bojovat za tvé očištění a spravedlnost. Kéž tvá duše dojde věčného klidu a spasení. Samozřejmě se najdou i služebníci zlých mocností, šířící údajné pravdy a důkazy o vině laskavé Alžběty Báthory. Nenechte se zmást jejich ohavnými úklady páchnoucími sírou, i když na ně narazíte třeba ještě dnes. Buďte obezřetní!

Juraj Jakubisko (rozhovor)
obrazek
Jste režisérem a scenáristou filmu. Skoro všichni Vaši herci o Vás tvrdí, že během celého natáčení jste skoro nejedl, ani nespal, ačkoli oni sami už po mnohem kratší době cítili nesmírnou únavu. Kde berete tolik energie?

Ze všech etap, kterými film prochází, mám nejraději realizaci, tedy čas natáčení. Nejvíc energie člověk spotřebuje, když film vymýšlí, když ho vytváří. Režisér musí neustále zdolávat překážky. Energie narůstá přímo úměrně s celým štábem a je důležitá hlavně pro moment, kdy chcete rozjet celý projekt. Samozřejmě, že člověk ji nesmí všechnu vyčerpat při natáčení, protože ho ještě čeká nekonečná cesta dokončovacích prací, kdy můžete ještě mnoho vylepšit, ale i pokazit, anebo z toho udělat něco jiného. Musí vám ještě něco z té invence zůstat.

Často připomínáte skutečnost, že po Alžbětě Báthory se nezachoval (kromě pár rukopisů) žádný předmět, kterého by se dotýkala.

Objevil se člověk, který tvrdil, že má nějaké její šaty a kovovou truhlu, ale ztratili jsme na něj kontakt. Vím jen, že byl odněkud z okolí Piešťan a je ochotný nám to poskytnout. Ale myslím si, že v oficiálních zdrojích - v muzeích, ať už na Slovensku, anebo v Maďarsku - se nezachovalo nic.

Jak často jste navštěvoval ruiny Čachtického hradu ještě před tím, než začalo natáčení filmu? Chodil jste si tam pro inspiraci? Dýchalo na Vás tajemství toho místa?

Když jsem byl před natáčením na Čachtickém hradě - a byl sem tam několikrát, vybavila se mi povídání historiků, která jsem četl. Dokonce jeden vyprávěl: „když jsem vešel, dýchla na mne z těch stěn ta krev a vraždění, volání obětí.“ Já jsem tam šel kvůli něčemu jinému, díval jsem se, co všechno z Čachtického hradu a legendy zůstalo, a hlavně jsem hledal, zda se tam nezachovalo něco, co by mě inspirovalo trošku jiným způsobem. Na mě teda nedýchala ani krev, ani výkřiky, jelikož jsem neuvažoval o Báthory jako o vražedkyni. Viděl jsem jen zříceninu, která je v dost žalostném stavu a zjistil jsem, že nemůžeme natáčet v žádné jeho části, ani v podzemí, a že budeme muset hledat něco jiného, podobného.

Věříte, že se ještě někdy přece jen podaří očistit pověst Alžběty a najde se i její tělo?

Věřím. Dnešní mladá generace je zvyklá dělat si svůj vlastní názor. Potřebuje jen informace, k nimž už má dnes díkybohu celkem neomezený přístup. V případě Báthory chybí důkazy. Pracuji tedy s historickými fakty, logikou a fantazií. Čachtická legenda má mnoho tváří a ty chci divákům ve filmu ukázat. Moje Alžběta Báthory byla velice mocná, ale vůči svým nepřátelům nakonec bezmocná. Uměla být krutá i něžná. Byla matka i milenka, anděl i démon, obět i vrah. Kladu si mnoho let po její smrti otázku, zda byla vinná, či nevinná. Svým filmem hledám odpověď.

Jaké jsou Vaše pocity takto krátce před premiérou? Je to úleva, že se skončila tak obrovská práce, anebo napětí, jak ho diváci přijmou?

Samozřejmě, pocity před premiérou jsou mučivé jako vždy. Neexistuje totiž žádný bezpečný návod jak natočit dobrý film, zároveň ale existuje množství způsobů jak udělat špatný film. Každý režisér, který natočí i tu nejhorší věc ve svém životě, si stále myslí, že by to mohlo mít úspěch a že to byl možná jeho nejlepší film.

Anna Friel (rozhovor)
obrazek
Jak jste se dostala k roli Alžběty Báthory ve filmu Juraje Jakubiska?

Je to dost dlouhý příběh. Četla jsem scénář, když probíhal casting a hledala se hvězda pro hlavní roli Alžběty. Nakonec vybrali Famke Janssenovou, což mne malinko rozčarovalo, protože mě ta role velmi zaujala. Cítila jsem to tak silně, že jsem Jurajovi napsala dopis, jak mě ten film nadchl a jak moc chci hrát Alžbětu, a doufala jsem, že nás jednoho dne osud dá dohromady, když už se to nestalo na tomto projektu. Naštěstí to s první herečkou nedopadlo a oni se vrátili ke mně. Letěla jsem na pohovor s Jurajem a Deanou a čtyři měsícé poté jsem byla tu.

Co si myslíte o postavě Alžběty Báthory?

Alžběta Báthory je tou nejlepší postavou, jakou herečka může hrát. Prochází vším, od jízdy v krásných kočárech, šermováním, až po jízdu na koni. Je to silná osobnost, hrdinka v pravém slova smyslu. A velká bojovnice plná vášně a skvělá milenka.

Změnila práce na filmu váš pohled na Alžbětu Báthory?

Každý příběh má dvě strany. Alžběta Báthory je běžně vnímána jako krvelačná vampýrka, vdova koupající se v lidské krvi, což projektu přidává na atraktivnosti. Myslím ale, že ve filmu je mnohem chytřejší. Byla to žena, která věděla hodně o medicíně, byla velmi sečtělá, mluvila mnoha jazyky a myslím, že na to, aby se koupala v lidské krvi, byla příliš inteligentní. Krev se totiž rychle sráží a tuhne, takže není lehké se v ní koupat - a toto koupání by ani nemělo příliš užitku. Cítila jsem, že byla velmi nejistá, protože kolem sebe měla spoustu silných mužů. Myslím, že příběh, tak jak jej vypráví film, je mnohem realističtější.

Jak se vám líbila spolupráce s Jurajem Jakubiskem?

Juraje absolutně zbožňuju. Byla jsem na začátku malinko rozhozená kvůli komunikačním problémům, také jsme neměli moc času na zkoušky. Ale Juraj mi vyšel hodně vstříc a upravil roli, aby mi seděla. Přiměl mě tvrdě pracovat, vždy jsem měla pocit, že chce abych uspěla, abych byla dobrá, a tak mě pořád dokola popoháněl. Strašně dře, nikdy jsem tak moc v životě nepracovala. Velmi se mi po něm stýská, přirostl mi k srdci. Navždy zůstane mimořádným režisérem, od kterého jsem se mnoho naučila.

Můžete si vzpomenout na nejtěžší moment?

V tomto filmu bylo těžkých momentů mnoho, protože měl obrovskou produkci. Myslím, že jsem ztratila nervy, když jsem byla v poslední scéně s Alžbětou skoro upálena. To bylo těžké.

A jak k tomu došlo?

Scéna už byla připravená, měla jsem zazpívat celou písničku - chorál - a Juraj řekl: “Když to dozpíváš do konce a v místnosti bude ještě hořet, začni zpívat od začátku.” Text písničky byl přilepený na stropě nad postelí, protože byl obtížný, ve slovenštině, a večer předtím se musel malinko předělat. Všechno bylo hrozně uspěchané a celý pokoj se najednou ocitnul v plamenech. Sotva jsem vypustila dvě první slova z pusy, už jsem ani necítila obličej. Myslím, že ve filmu ta scéna zůstala přesně takhle.

Co bylo pro vás nejpříjemnější?

Nádherné obrazy. Některé scény s lány máku a levandule, krásný pocit, když jimi člověk projíždí při západu slunce v kočáru ze 17. století, taženém obrovskými černými koňmi.

A co vás pobavilo?

Když jsem se koupala v měděné lázni a zjistila jsem, že jsem na ni alergická, celá jsem se osypala. Ani jsem se nenaštvala, bylo to legrační. Říkala jsem si, že jsem teď Báthory i s kopřivkou a modřinami. A taky mě pobavila scénka, kdy Alžběta sedí manželovi na ramenou jako na koni, křičí „Hajra, hajra!“ a mává nad hlavou mečem.

Při natáčení jste navštívila několik exteriérů. Jak se vám líbily? Máte nějaké nejoblíbenější místo?

Myslím, že se mi nejvíc líbil exteriér v horách na Slovensku. Otevřeli jste okna a za nimi byl krásný výhled na zasněžené hory a žlutá pole. To bylo krásné. Pak se mi líbil ještě Točník a Telč. A vůbec všechny hrady, v kterých jsme natáčeli, jsou úžasné. Ale čtyři měsíce jsem žila s kufrem, takže jsem se těšila, až přijedu domů a vybalím ho.

Natáčela jste ještě někdy v tolika exteriérech?

Ne, nikdy. Nemohla jsem uvěřit, že jich v jednom filmu může být tolik. Byl to velmi ambiciózní projekt. Říkala jsem si, že to je moc náročné, že bychom klidně mohli zůstat v jednom hradu a předstírat, že jich je šestnáct. Ale ne, my jsme museli všech šestnáct projet a na výsledku je to samozřejmě poznat, film je úžasně výpravný.

Zkuste porovnat vaše prvotní očekávání a skutečné natáčení.

Vždycky jsem věděla, že mě čeká velké dobrodružství. A věděla jsem, že to bude pěkná dřina, ale drama se neodehrávalo jen ve filmu, ale i za ním. Tím nechci říct, že to je špatné, jen jsem si připadala, jako bych prolétla tornádem, a to můj život není zrovna usedlý. Do filmu jsem šla jako člověk s určitými vlastnostmi a řekla bych, že z něj sem vyšla jako někdo úplně jiný jiný. Připadám si silnější, myslím, že už zvládnu cokoliv.

A pracovala byste s Jurajem znovu?

Ano, to bych moc ráda. Film Bathory je dotočený a Alžběta mi chybí. Ano, moc ráda bych s Jurajem točila znovu.

A co si myslíte o českém štábu?

Jsou to bezpochyby ti největší dříči, na které jsem kdy narazila. Na place tráví celé dny, šest týdnů bez přestávky! Hodně na mě zapůsobili. Říkala jsem si, že až se vrátím do Anglie, bude to pro mě pěkný šok: „Jedem, dvanáct hodin denně! Ale jděte, o čem to mluvíte? Spánek? Jídlo? Kdo to potřebuje?“

Hans Matheson (rozhovor)
obrazek
Jak jste se dostal k roli Caravaggia ve filmu Juraje Jakubiska?

Bylo to přes Annu Friel. Zavolala mi. Naše společná kamarádka, maskérka, s ní o mě mluvila a jí se zdálo, že by bylo zajímavé, kdybych byl do této role obsazen. Anna mi zavolala a řekla: „Víš co? Neměl bys zájem přečíst si scénář?” a já na to „Jo, jasně…” Ale byla to také zajímavá shoda okolností, protože dva týdny předtím jsem si koupil tři Caravaggiovy reprodukce v muzeu v Londýně. Caravaggia jsem odjakživa miloval, úplně mě fascinoval. Šel jsem na výstavu, ale nedostal jsem se tam, protože byla vyprodaná, tak jsem se vrátil a rozhodl jsem se, že si koupím ty reprodukce. Pověsil jsem si je na chodbě a za dva týdny mi telefonovali z produkce. Měl jsem zvláštní pocit, takovou předtuchu… Já takovým věcem naslouchám. To k vám mluví vaše intuice. Takové věci rozezvoní vaše vnitřní zvonečky a to se mi líbí. Tak jsem si řekl, že je poslechnu a zariskuju.

Co si myslíte o postavě Caravaggia?

Koupil jsem si velkou biografii Caravaggia a začal jsem ji číst ještě předtím, než jsem se s Jurajem setkal. Překvapilo mě, kolik o něm existuje informací, kolik je kolem něho zapředeno intrik. Když jsem potkal Juraje, ukázal jsem mu tu knihu a on mi na to řekl: „Hansi, my jsme si vytvořili vlastního Caravaggia.” To pro mě bylo osvobozující, protože je těžké nést na svých bedrech váhu takové silné a vlivné historické osobnosti a hrát ji. Caravaggio je v tomto příběhu Jurajovou invencí. Takže se na něj nemůžeme dívat jako na dokument o Caravaggiovi; pro mě je to spíš emocionální cesta a vztah mezi charaktery. Caravaggio vchází do příběhu jako katalyzátor a tak trochu i jako výzva pro aristokracii a způsobu chování Alžběty. Caravaggio se chce o Alžbětě dozvědět víc, když maluje, chce rozbít brnění, které má na povrchu, a zachytit její vnitřek, čím opravdu je. A tato jeho vlastnost je pro mě velmi důležitá. Má v sobě i určité prvky, které jsem převzal z knihy, nevypočitatelné a prchlivé emoční hlubiny. Nereaguje tak, jak by si lidé představovali, protože je svobodný a volný. Myslím, že hodně historických postav bylo považováno za vrahy právě proto, že se chovali tak svobodně a otevřeně.

Změnila vaše role vaše vnímání opravdového Caravaggia?

Jak můžeme opravdu vědět, kdo to byl Caravaggio, to neví nikdo. A to je právě ono, když je někdo tak slavný jako Caravaggio. Kdo může vědět, jaký byl, kdo ho může opravdu znát? Myslím si, že jediné, co se opravdu změnilo, je způsob, jakým se na něj dívám jako na umělce a na to, jak soudí a provokuje.

Změníme malinko téma… O čem je film?

…byl to nádherný večer a on mi řekl, že film je o tajemstvích. Pomyslel jsem si, že je to chytře řečeno a souhlasil jsem. Každá postava něco tají a to ji taky ničí, všichni se setkávají, aby se něčemu naučili, a jsou si vzájemně výzvou. Pro Caravaggia je to především to, že v minulosti někoho zabil a teď utíká a skrývá se sám před sebou, řekl bych, že proto nemůže v noci spát. To, že film je o tajemstvích, považuju za velmi zajímavý pohled.

Jak se vám s Jurajem jako s režisérem pracovalo?

Tedy, velmi se liší od režisérů, se kterými jsem pracoval v minulosti, protože Juraj vám opravdu věří a respektuje vás; věří a respektuje, že to, co uděláte s rolí, je správné. Dává vám svobodu dělat skutečně to, co chcete. Dává vám připomínky, velmi zajímavé připomínky, chce ale abyste na to přišel sám, abyste si postavu vytvořil. Chce po vás, aby fungovala. V širokých záběrech chce, abyste si našel pohodlnou pozici, ve které budete hrát. Nikdy předtím jsem takto nepracoval, protože v divadle máte čtyři nebo pět týdnů na to, abyste si našli “prostor” pro práci, takový, který vám připadá nejlepší. A ve filmu v podstatě přijdete a musíte to zvládnout za jeden den. Myslím, že po vás Juraj vlastně chce, abyste pracovali ještě více než u jiných režisérů, protože po vás chce, abyste přesně věděli, co děláte. Opravdovou výzvou bylo překládání, protože jsem si přál normálně si s ním popovídat, stejně tak jako rozebrat postavu. Ale spoustu věcí řekl beze slov, hodně toho vypovídá už způsob, jakým se na vás dívá. Je s vámi a je s vámi i jeho energie, vytvořil pro mne tak nádherný svět, ve kterém jsem měl možnost hrát. Myslím, že Jurajův Caravaggio je nádherná invence, řekl bych, že jeho scénáře vůbec jsou jako romány. Ještě nikdy ve svém životě jsem nečetl scénář, který by byl tak podobný románu.

Jak se vám pracovalo s režisérem, který nemluví vaší řečí a vy nemluvíte tou jeho?

Vlastně je to dost náročné, protože musíte dřít dvakrát víc. Když se natáčí, máte málo času, takže napětí je velmi silné a možná stihnete udělat jenom dva tři záběry, protože slunce zapadá. Překládání někdy zabere čas, vznikají nedorozumění a věci se v překladu ztrácejí. Myslím, že se s tím spousta lidí setkala. Nakonec jsem považoval za jednodušší něco prostě udělat, instinktivně, a on jenom řekl ano nebo ne a ukázal mi fyzicky a dokonce i emocionálně, co tím myslel. Někdy o věcech mluvíte, vznikne nedorozumění a čas je ztracený. Někdy vám nezbývá nic jiného než něco prostě udělat. Myslím, že jsme nakonec našli rytmus a tempo.

Pracoval byste ještě někdy s režisérem, který nemluví anglicky?

Moc rád bych s Jurajem znovu pracoval. Napadlo mě, že bych s Jurajem moc rád dělal nějakého Shakespeara, protože si myslím, že by výborně zvládl shakespearovskou produkci. I přesto, že Shakespearův jazyk je velmi omezující, jsou jeho hry velmi dramatické a cítím, že by to Jurajovi sedlo. Uvidíme, jestli nám na to v životě zbude čas.

Co pro vás bylo ve filmu nejtěžší?

Zřejmě ta jazyková bariéra. I když jsem v něm měl nějaké trapné momenty, jako když jsem měl nahatý běžet přes divočinu, to bylo trapné.

Proč?

No, byla tam spousta mužů kolem, kteří se na mě koukali. A víte, všichni máme malinko „problém” s pohybem určitých partií, nikdy to není lehké.

Nějaké dramatické momenty?

Bylo tam spousta dramatických momentů. Na začátku natáčení jsem se cítil velmi frustrovaně, jako že nedokážu komunikovat s Jurajem. Zabere to nějaký čas než vznikne vzájemný vztah a důvěra. Když nemáte jazykovou výbavu a nemůžete se vyjádřit, měl jsem pocit, že nemůžu ani dělat svou práci a ne vždy hraju tak, jak bych chtěl. Byl jsem z toho zoufalý, protože jsem chtěl udělat vše pro to, abych odvedl dobrou práci. Připadal jsem si sám. Ale to je normální na každém filmu, chvíli to trvá, a ke konci filmu si uvědomíte, že jste klidní a spokojení s okolím a lidmi, se kterými spolupracujete. Takže na začátku jsem si říkal, jestli to vůbec někdy bude fungovat. Jestli si někdy najdeme to pokojné místo, abychom mohli pořádně odvést svou práci. Ale nakonec to fungovalo.

A co nejpříjemnější moment?

Zažil jsem během natáčení spoustu legrace. Velmi rád tančím na hudbu 80. let, ale dost špatně a lidi to vždy rozesměje. Jedna z nejlepších chvílí byla, když jsme s Williamem, dialogovým coachem, rozhodli, že musíme tenhle špatný tanec nějak dostat do filmu. Byl tam moment, kdy jsem hrál na loutnu s dalšími muzikanty, ve scéně, kdy je Alžběta nedopatřením otrávena Nádasdym. Byl tam někdo z komparzu, neuvěřitelně tančil, měl nejlepší pohyb boků, jaký jsem kdy v životě viděl. Rozhodli jsme se, že tedy i já tam malinko zatančím jako na 80. léta, takže doufám, že to ve filmu zůstane.

Jak byste porovnal své počáteční očekávání se skutečným natáčením?

Od začátku jsem věděl, že to bude oproti produkci amerických velkofilmů jiná zkušenost, ale to je to, co se mi na filmu líbilo. Někdy musíte riskovat. Bylo to legrační, protože jsem si jednou na scéně uvědomil: „Bože, tak tohle znamená dělat evropské filmy! Konečně se mi to splnilo!“ Bylo skvělé, fantastické, opravdu.

Franco Nero (rozhovor)
obrazek
Jak se vám pracovalo na Bathory? Byla to vaše první spolupráce s Jurajem Jakubiskem, nebo jste se spolu setkali už i na jiných filmových projektech?

Ne, nebylo to naše první tvůrčí setkání, už jsme spolu pracovali na filmu Post coitum.

Pan Jakubisko je pověstný tím, že při natáčení nezná únavu. Jak jste zvládal jeho tempo?

Jestli je pan Jakubisko známý jako režisér, který se nikdy neunaví, jsem já známý jako herec, který se nikdy neunaví. Takže jsme pěkné duo!

Jak se vám spolupracovalo se zahraničními herci, kteří se na projektu Bathory podíleli - Annou Friel, Hansem Mathesonem a Vincentem Reganem? Setkali jste se v průběhu natáčení i mimo „plac“?

Jsem zvyklý spolupracovat s herci - cizinci. Obzvlášť dobré zkušenosti a vzpomínky mám, co se týče českých herců, konkrétně na Karla Rodena, se kterým jsem se spolupodílel již na dvou předešlých filmech. A pracovat s anglickými herci, to je pro mě velmi emotivní, protože jsem je vždycky považoval za nejlepší na světě.

Pracoval jste s řadou světových režisérů. V čem je Juraj Jakubisko jiný?

Juraj je jiný, neboť je jedinečný: trochu „blázen“, v nejlepším slova smyslu. A proto, že je také velký malíř, shledávám ho geniálním!

V Bathory jste ztvárnil postavu krále Matyáše. Kdybyste si mohl vybrat jinou roli z filmu, která by to byla?

Už od dětství se mi líbilo hrát krále, proto bylo velmi příjemné hrát právě Matyáše.

Jak vnímáte režisérovo netradiční pojetí příběhu Alžběty Báthory? Znal jste její osudy už před natáčením?

Ano, znal jsem legendu o hraběnce Báthory, podle níž byla obviněna z upírství, zabíjela nevinné panny a koupala se v jejich krvi. Juraj se, přirozeně, prokopal mnohem hlouběji k osobnosti Alžběty.

Film se natáčel na řadě zajímavých míst v České a Slovenské republice. Máte nějaké oblíbené?

Mým nejoblíbenějším místem, kde jsem točil, byl Telč, který je na seznamu UNESCO.

Které scény vás nejvíc bavily? Máte nějakou úsměvnou historku z natáčení Bathory?

Má oblíbená scéna je ta, kde sedě za stolem a poslouchaje Karla Rodena, hladím po hlavě obrovského psa (přirozeně, abych ho udržel na místě, dával jsem mu tajně pamlsky, ovšem tak, aby to kamera nezachytila). Nicméně jsem se ke své lítosti dozvěděl, že tato scéna možná ve filmu nebude.

Práce na Bathory byla náročná. Jak jste relaxoval po jejím skončení? Nebo jste se hned pustil do dalšího projektu?

Pro mne to nebylo nijak zvlášť vyčerpávající, také vzhledem k tomu, že má role není velká a neměl jsem mnoho natáčecích dnů. Proto jsem neměl dovolenou a začal okamžitě pracovat na novém projektu.

Deana Jakubisková-Horváthová (rozhovor)
obrazek
Jste hlavní producentkou filmu Bathory a zároveň hrajete jednu z hlavních postav. Jak jste dokázala skloubit tyto dvě náročné role?

To nejlépe posoudí diváci. V posledních letech působím především jako producentka a přiznám se, že do filmové role se mi moc nechtělo. Od začátku mi bylo jasné, že z mého pohledu je pro film důležitější úloha producentky, která bude nesmírně náročná. Ale tak to už v životě chodí - nakonec jsem přeci jen skončila na „place“ v kostýmu a v masce staré čarodějnice - s nenápadným mobilem na uchu, kterým jsem komunikovala s anglickým koproducentem. S odstupem času toho samozřejmě nelituji a jsem šťastná, že jsem si Darvulii mohla zahrát.

Anna Darvulie byla podle historických skutečností léčitelkou, podle některých dokonce čarodějnicí. Máte k této oblasti nějaký vztah i vy?

Jedno oko mám modré a druhé zelené - prý to je znamení čarodějnic. Každopádně se vždy spoléhám na vlastní intuici a většinou s určitým předstihem vím věci, které se stanou. Je to ale dvojsečná zbraň. Někdy se to hodí a je to praktické, ale jindy tak přicházím o dobrodružství a různá překvapení. Také samozřejmě věřím na zázraky a duchovní síly, věci okolo nás, které neumíme vysvětlit. Jak jinak by se nám podařilo natočit něco tak náročného a velkého?

Při vaší obrovské pracovní vytíženosti - měla jste možnost poznat zahraniční herce a blíže se s nimi dohodnout na případné další spolupráci?

Samozřejmě, byl to velmi intenzívní kontakt. Hlavně s Annou, se kterou jsme na plátně většinou spolu. Také jsem jako manželka režiséra mohla ostatním interpretovat jeho - pro ostatní možná neidentifikovatelný - výraz. A nakonec jsem občas musela unaveným anglickým hercům vysvětlit, že u nás se točí, dokud není natočeno, a že natáčecí čas je relativní veličina a s Jakubiskem ještě relativnější.

Jak těžké bylo získat finance pro tak obrovský filmový projekt?

Na tuto otázku si sama dodnes neumím odpovědět. Pamatuji si, že když jsme poprvé veřejně oznámili záměr natočit tento film a výšku jeho rozpočtu, většina přítomných se usmívala. Je ale pravdou, že tento projekt měl od začátku požehnání. Podpora slovenského Ministerstva kultury, České televize, Českého grantu, Slovenské televize a také Eurimages rozhýbala kola osudu. Jsem nesmírně poctěna, že jsme získali důvěru i v bankách, které s námi začaly profesionálně spolupracovat na financování Bathory v podstatě tak, jako to funguje ve filmovém průmyslu všude ve světě. Bez všech těchto institucí by náš film určitě nevznikl a za to jim patří obrovský dík.

Nepropadala jste občas beznaději a myšlenkám, že se vám potřebné finance nepodaří sehnat?

Určitě, některé okamžiky byly opravdu těžké. Skutečné finanční problémy přišly ale v momentě, kdy byl projekt asi v polovině realizace. Tehdy byl tlak dodavatelů opravdu největší, ale věřila jsem tomu, že jsme určitě všichni nedošli sem do tohoto bodu, neinvestovali tolik času, talentu, energie a námahy jen kvůli tomu, aby se film nakonec nedotočil. Držela mě víra a naděje, ale také loajalita a pomoc lidí, kteří byli nablízku a kterým na projektu záleželo.

Jakým způsobem jste došli k výběru hlavních zahraničních herců - Anny Friel, Hanse Mathesona a Vincenta Regana?

Výběr hlavní představitelky byl opravdu těžký. Skloubit představy režiséra, producentů, koproducentů, distributorů, časové možnosti adeptek na hlavní roli a náročnost úlohy se zdálo nemožné. Nakonec jsme vybrali Annu, která se stala tou jedinou Alžbětou, kterou si dnes umíme představit. Žena „krev a mlíko“, ale zároveň současná a autentická. Myslím si, že přesně taková byla i grófka Alžběta Báthory. Výběr Hanse a Vincenta byl už potom jednoduchý. Dva úplně odlišné typy mužů. Oba mimořádní herci, osobnosti a přitažliví muži.

S Frankem Nerem jste spolupracovali už na filmu Post Coitum. Jak zareagoval, když jste ho oslovili k další spolupráci?

Franco se stal pomalu rodinným přítelem. Další natáčení pro nás tedy nebylo jen prací, ale především skvělou příležitostí být opět spolu, tvořit a užívat si přítomnost toho druhého.

Momentálně jste nejvýznamnější producentkou na území České a Slovenské republiky. Jak se cítíte v této úloze?

Zní to pěkně, ale trošku nadsazeně. Pokud by byla řeč o ženách-producentkách, je nás tu příliš málo, aby to něco znamenalo. Pokud ale hovoříme o producentství jako o profesi, tak je to určitě tvrdě a poctivě vybojované prvenství. Jestli jsem v něčem skutečně první, potom je to ochota riskovat.

S manželem Jurajem Jakubiskem jste mnohokrát spolupracovali v pozici režisér - herečka. Jaká je ale spolupráce režisér - producentka?

Jako každá mince, i tato má dvě strany. Na jedné je to absolutní důvěra, rovnováha, společný cíl, intimita - jednoduše manželský soulad. Ta druhá je neúprosný boj mezi režisérem, jehož hlavním zájmem je volnost, svoboda, žádná omezení, jen jeho tvorba, která je pro něj jakoby hrou, a producentem, který musí strážit rozpočet, být racionální a udržet tvůrce v mezích normy. Někdy je to užitečné, jindy to situaci maximálně komplikuje. Stejně jako v životě, také tady platí - něco za něco.

Zanedlouho vás čeká premiéra filmu - pro vás důležitá hlavně z producentské stránky. Pustíte se ještě někdy do velkofilmu takovýchto rozměrů?

To samozřejmě nezáleží jen na mně. Byly chvíle, kdy jsem byla přesvědčená, že takový nápor už nechci nikdy zažít. Na druhé straně si hluboce vážím této těžce nabyté zkušenosti a myslím si, že by bylo ji škoda nevyužít při dalším, ať už stejně velkém, nebo ještě větším projektu. Uvidíme, jaké má Bůh plány...

V Praze spolu s manželem vlastníte krásný dům. Máte čas i na takové obyčejné věci, jako je uklízení, případně péče o zahrádku?

Na úklid mi mnoho času nezbývá. Přes víkend relaxuji u sporáku a vařím i několik jídel současně. Baví mě to a myslím, že právě proto celé rodině tak chutná. Jurajův relax je zahrada. Domnívám se, že kdyby nebyl umělcem, uživil by se celkem klidně jako hospodář. Pravděpodobně by měl nejchaotičtější pole s nejnesmyslnějším obsahem, ale každoročně největší úrodu v širokém okolí. Má jednoduše ten dar - co do země co i jen náhodně vloží, to se určitě zazelená a urodí.

Je ve vaší domácnosti místo také pro nějakého domácího miláčka? Psa, případně kočku?

Ne v domácnosti! V rodině! Náš pes Edgar je její neoddělitelnou součástí. Je náš a každý z nás má někdy pocit, že on je ten jediný, kdo mu rozumí.

Co váš syn Jorik? Bydlí stále s rodiči? Netouží se osamostatnit?

Ačkoli stále bydlíme pod jednou střechou, je to vlastně už dospělý a samostatný člověk. Někdy mám sice pocit, že je to pořád malé dítě, ale to si asi jen neumím zvyknout na to, jak rychle se stal mužem. Náš dům je rodinný a myslím si, že pod jednou střechou budeme dále žít spolu. Prarodiče, rodiče, děti i vnoučata. Vlastní i nevlastní. Tak jako dnes.

Kráčí také v uměleckých šlépějích svých rodičů?

Vypadá to, že si hledá vlastní cestu a rozhlíží se na vícero stran. Studuje filozofii, ale též se ukazuje jako schopný a kreativní manažer. V těchto dnech stříhá svůj vlastní dokument, takže opravdu těžko říct. Čas ukáže, v čem najde svoje naplnění a co si získá jeho srdce.

Nepřející hlasy předpovídaly zpočátku vašemu manželství s Jurajem Jakubiskem krátké trvání, přece jen jste dvě silné osobnosti úplně odlišné povahy. Jak se vám podařilo setrvat v harmonickém svazku tolik let? Prozradíte nám recept?

Prozradím, a velmi ráda, protože poslední dobou se s Jurajem pro okolí stáváme vyhynulým druhem. Musíte vždy myslet na toho druhého, na jeho priority, musíte umět přinášet oběti, ale neúprosně za to požadovat adekvátní uznání a výhody v postavení. Obdarovávat a žádat za to dary. Všechno je postavené na rovnováze, na úctě a pokoře. Milovat a chtít být milována. Oba vždy musíte vědět, co do vztahu vkládáte, a nebát se požadovat od partnera stejnou investici. Jedno je ale zavazující - nesmíte zradit pokud nechcete být zrazen.

Monika Hilmerová (rozhovor)
obrazek
Jak se vám pracovalo na Bathory? Byla to vaše první spolupráce s Jurajem Jakubiskem, nebo jste se spolu setkali už i na jiných filmových projektech?

Účinkovala jsem pod jeho režií v několika projektech Radošinského naivního divadla. Těší mě, že jsem teď hrála v jeho filmu, neboť si jeho filmařské práce velmi vážím a chtěla jsem poznat, jak svoje filmy tvoří.

Pan Jakubisko je pověstný tím, že při natáčení nezná únavu. Jak jste zvládala jeho tempo?

Je těžké porovnávat výdej energie herce a režiséra, neboť při natáčení má každý jiné úlohy. Zda bych dokázala nasadit a udržet tempo jako on, bych mohla posoudit, jedině pokud bych si s ním vyměnila místo. Opravdu má neuvěřitelně mnoho energie, která jako by neměla konce.

Jak je to s filmovou postavou, kterou jste ztvárnila? Věděla jste o ní něco už před natáčením na základě legend o čachtické paní?

Ano, znala jsem základní údaje o jejím životě, ale víceméně jsem ji vytvořila podle scénáře a připomínek pana režiséra.

Jak se Vám spolupracovalo se zahraničními herci, kteří se na projektu Bathory podíleli - Annou Friel, Hansem Mathesonem, Vincentem Reganem, Frankem Nerem? Setkali jste se v průběhu natáčení i mimo „plac“?

S Annou Friel a Hansem Mathesonem jsem absolvovala nácvik dobového tance a to bylo velmi bezprostřední a přátelské. A stejně tak i natáčení. Měla jsem zkušenost s anglickými a americkými herci z jiných filmů a musím říct, že i když nešlo o světoznámé herce, vždy se chovali příjemně.

Film se točil v angličtině. Jak se vám hrálo v této řeči?

Tak jako vždy, když nehraju ve své mateřštině. Chce to z mé strany více příprav, spolupráci s lektorem, čtení, poslouchání, komunikaci v té řeči v co největší míře. Ale baví mě to, protože se tím zdokonaluji v jazycích a v herectví mi to přináší nové poznatky a výrazové prostředky.

Dosud jste ve filmech často hrála jemné, citlivé povahy. Ve filmu Bathory hrajete manželku palatina Juraje Thurza - Alžbětu Czoborovou, krutou a nelítostnou paní. Měla jste problém vžít se do role?

Ne, hrála jsem už i potvory. Například ve filmu Oběti a vrazi jsem hrála ženu zodpovědnou za smrt rodičů a to byla pěkná mrcha. Ale je pravda, že do krutých charakterů nejsem obsazovaná často. O to víc mě baví je hrát. Objevuji tak nové pocity, způsoby myšlení a lidské charaktery a zkouším si, jaké je být v jejich kůži.

Cítíte se dnes být spíše filmovou, nebo divadelní herečkou? Jak vzpomínáte na Radošinské naivní divadlo?

Naplňuje mě jedno i druhé. Nevím, co miluji víc - zda film, nebo divadlo. Naštěstí sama na sebe nežárlím, takže můžu milovat a žít oboje. A Radošinské naivní divadlo, to je pro mě jako ta první láska, která nerezaví.

Práce na Bathory byla náročná. Jak jste relaxovala po jejím skončení? Nebo jste se hned pustila do dalšího projektu?

Na relax jsem neměla moc času, protože jsem natáčela slovenský film Rozhovor s nepřítelem. Šlo o přesně opačný typ filmu, byl velmi komorní, i co se týká počtu herců a členů štábu. Mám ráda změny, které filmy přináší - ponořit se do nových příběhů a míst, poznávat se s novými lidmi. Přinášejí mi do života přátelství i nové zážitky. Dobíjím tak energii, takže vlastně relaxuji přímo prací.

Boleslav Polívka (rozhovor)
obrazek
Jak se vám pracovalo na Bathory? Byla to vaše první spolupráce s Jurajem Jakubiskem, nebo jste se spolu setkali už i na jiných filmových projektech?

První spolupráce to nebyla. Mnozí diváci si třeba vzpomenou na krásný film Sedím na konári a je mi dobre, nebo Pehavý Max a strašidlá. S filmem Sedím na konári… jsem byl od jeho vzniku. S Jurajem jsme se navštěvovali a zažili spoustu zábavy. Zasvěcoval mě také do tajů filmování. On byl takový můj guru. Takže mohu s hrdostí prohlašovat: Někdo má FAMU, já mám Jakubiska!

Pan Jakubisko je pověstný tím, že při natáčení nezná únavu. Jak jste zvládal jeho tempo?

S Jurajem natáčení nekončí ani po natáčení... Po něm vždy vše hodnotí, připravuje další den. Zkrátka jak říkají kněží: Kněžství vyžaduje člověka celého. Juraj je do svého díla ponořen, stává se jeho součástí, je inspirátorem i vykonavatelem. Ke svým spolupracovníkům je něžný i krutý. Pro mnohé to může být vyčerpávající. Mě to s ním baví.

Jak se vám spolupracovalo se zahraničními herci, kteří se na projektu Bathory podíleli - Annou Friel, Hansem Mathesonem, Vincentem Reganem, Frankem Nerem? Setkali jste se v průběhu natáčení i mimo „plac“?

Oni jsou vychovaní k nehrané kolegialitě, mají radost z práce. Vědí, že je to živí. Takže o nich a jejich přístupu se mohu vyjádřit jenom pozitivně. Anna Friel měla kupříkladu před každým záběrem sluchátka a pouštěla si dobovou hudbu - kvůli atmosféře.

Film se točil v angličtině. Jak se vám hrálo v tomto jazyce?

Na angličtinu jsme měli dialog kouče, takového jazykového poradce, spíše poradkyni, která se snažila vymýtit z mé angličtiny lehký valašský přízvuk. Bylo to s ní těžké, ale když se dověděla, že jsem valašský král, mnohé to usnadnilo. Chodila kolem mě po špičkách a ke každé kritické poznámce sbírala dlouho odvahu. Britka!

Hrál jste v řadě filmů a ztvárnil spousty postav - veselé i vážné. Jak vnímáte svoji roli v Bathory? Snažil jste se do ní vnést svůj osobitý humor, nebo jste se důsledně držel scénáře?

Chci být při každém filmu, na kterém dělám, užitečný. Vím, že být v konfliktu s režisérem užitečné není. Jak říká režisér Kaloč: „Herec a režisér jsou jako dva břehy. Čím jsou si blíž, tím je proud bystřejší.“

Všichni vás známe jako velmi zábavného člověka. Bavil jste po skončení natáčecího dne svými kousky či historkami filmový štáb?

Čas od času. From time to time.

Jiří Mádl (rozhovor)
obrazek
Jak se vám pracovalo na Bathory? Byla to vaše první spolupráce s Jurajem Jakubiskem, nebo jste se spolu setkali už i na jiných filmových projektech?

Ne, bylo to naše první takové setkání. Spolupracovalo se mi fajn, protože pan Jakubisko má podobný styl práce jako Karel Janák, se kterým jsem doteď točil nejvíc. Natáčení byl zážitek. Obrovský štáb, neskutečná výprava, zahraniční herci… Nádhera.

Pan Jakubisko je pověstný tím, že při natáčení nezná únavu. Jak jste zvládal jeho tempo?

Snažil jsemse. Já jsem ještě stíhal, ale je to možná i tím, že jsem na place nebyl stále. Jak to například vydrželi osvětlovači nebo pan Brabec, ovšem nechápu.

Jak se vám spolupracovalo se zahraničními herci, kteří se na projektu Bathory podíleli - Annou Friel, Hansem Mathesonem, Vincentem Reganem, Frankem Nerem? Setkali jste se v průběhu natáčení i mimo „plac“?

S Annou ano, a docela dost jsme si povídali. Jinak se zbytkem jsem se spíš jen pozdravil, protože scény jsem měl hlavně s Annou a Bolkem Polívkou.

Film se točil v angličtině. Jak se vám hrálo v tomto jazyce?

Obrovská zkušenost. Bavilo mě to. Řekl bych, že se tím dokonce lépe vžívá do cizí postavy. V češtině prostě v každém druhém slově hledám sebe.

Většina diváků vás zná jako hlavního protagonistu filmů pro mladší generace, kde ztvárňujete zpravidla postavy nevázaných jinochů - a najednou taková změna - mnich. Nebude to pro vaše obdivovatelky šok?

Doufám, že ano...

Vaším nejbližším hereckým partnerem ve filmu je Bolek Polívka. Jak se vám s ním hrálo?

Fajn, ale často jsem měl problém, abych se ve vážných scénách s ním nesmál. To, co dokáže těsně před klapkou říct, je neuvěřitelné… Zvlášť když máte v záběru plakat.

Jak vnímáte režisérovo netradiční pojetí příběhu Alžběty Báthory?

Myslím, že se to teď aspoň nebude porovnávat s knihou, a navíc je to takto určitě zajímavější. Těch ryze krvavých filmů je na světě dost.

Film se natáčel na řadě zajímavých míst v České a Slovenské republice. Které se vám líbilo nejvíc? Měl jste vůbec čas při tom všem cestování vnímat i krásu a historii místa, kde jste pracoval?

Krásně bylo v Telči, v Tatrách, ale například i v Bratislavě v ateliérech. Zbytek si ani moc nepamatuju. Těch lokací bylo strašně hodně.

Máte nějakou úsměvnou příhodu z natáčení Bathory, nestal se vám třeba nějaký pořádný trapas?

Ano - jednou jsme seděli s Bolkem Polívkou mimo plac a čekali na záběr. Najednou zavolali: „Herci na plac!“ Tak jsem se zvedl a Bolek mi říká: „Kam se cpeš? Volal tě někdo?“

Práce na Bathory byla náročná. Jak jste relaxoval po jejím skončení? Nebo jste se hned pustil do dalšího projektu?

Téměř hned jsem se vrhl na natáčení filmu Gympl s Tomášem Vorlem.

Lucie Vondráčková (rozhovor)
obrazek
Jak se vám pracovalo na Bathory? Byla to vaše první spolupráce s Jurajem Jakubiskem, nebo jste se spolu setkali už i na jiných filmových projektech?

Prvním filmem, který jsem s panem Jakubiskem točila, byla Nejasná zpráva o konci světa. To mi bylo asi šestnáct. Pak Post coitum a teď Bathory. Je to jednoznačně nejnáročnější projekt z těch tří.

Pan Jakubisko je pověstný tím, že při natáčení nezná únavu. Jak jste zvládala jeho tempo?

To asi nejde zvládnout. On při tomhle projektu snad ani nespal. To, že nejedl, nebo jen tak letmo, už je daná věc. Měl tisíce nápadů a málokdo mu stačil. On ale uměl energii i rozdávat, takže to vyšlo.

Jak se vám spolupracovalo se zahraničními herci, kteří se na projektu Bathory podíleli - Annou Friel, Hansem Mathesonem, Vincentem Reganem, Frankem Nerem? Setkali jste se v průběhu natáčení i mimo „plac“?

Komunikovala jsem hlavně s Annou. Byla perfektní. Skvěle připravená, profesionální a moc šikovná. Učila jsem se od ní. A taky máme za sebou obě stejnou roli ve hře Na dotek. Jenže ona na Broadwayi. Jemný detail... Báthory jí sedla jak ulitá.

Film se točil v angličtině. Jak se vám hrálo v tomto jazyce?

Cizí jazyky mě baví. Je to dost dobrodružství, myslet v jiné řeči, ale k tomuhle projektu to prostě patřilo. Navíc se ještě pracovalo na správných variacích angličtiny. Já třeba bojovala s tím, že jsem měla moc britskou výslovnost, která se tam zoufale nehodila. Tak jsem se ji snažila trochu poškrábat a pošramotit.

V Bathory jste ztvárnila Alžbětinu služku. Která postava z filmů Juraje Jakubiska - vzhledem k tomu, že jste hrála hned v několika - je vaše nejoblíbenější?

Pan Jakubisko mi dává možnost filmově růst. Nemá mě ve svých představách jakkoli zafixovanou a neměnnou, ale naopak mi dává stále těžší a důvtipnější úkoly. Takže každá ta role přišla přesně v době, kdy přijít měla.

Svým zjevem se možná více hodíte do romantických filmů. Jak jste se dokázala vžít do atmosféry tohoto díla?

To možná dřív, když jsem měla dlouhé vlasy, ale teď dostávám nabídky spíš na moderní a dynamické holky od vedle. Ale samozřejmě, když mi nasadí paruku, jsem zas zpátky v křehkosti. Někdy je to příjemná změna.

Pro vás bylo natáčení Bathory obzvláště náročné, neboť jste v té době zároveň pracovala v zahraničí. Co bylo pro vás tou hlavní motivací k tomu, že jste současně přijala roli v Bathory?

Nějak si ani neumím představit, že bych Jakubiskovým v projektu odmítla hrát, protože při těch třech, které jsme spolu prožili, jsem měla možnost se učit a být s lidmi, kteří jsou zajímaví a kterých si moc vážím. Je to ohromná škola, vidět pana Jakubiska při práci.

Film se natáčel na řadě zajímavých míst v České a Slovenské republice. Které se vám líbilo nejvíc? Měla jste vůbec čas při tom všem cestování vnímat i krásu a historii místa, kde jste pracovala?

Nejvíc mi asi přirostl k srdci Křivoklát. Točila jsem v těch místech i Janu z Arku, tak se tam cítím víc doma než kdekoli jinde. A magická byla Telč.

Které scény vás nejvíc bavily?

Když jsem musela viset hlavou dolů jako netopýr právě v křivoklátském sklepení a pak taky scény v bratislavských ateliérech.

Práce na Bathory byla náročná. Jak jste relaxovala po jejím skončení? Nebo jste se hned pustila do dalšího projektu?

Copak pro nás. Herec si odtočí svou roli a může jít dál. Ale produkce a všichni, kteří na Bathory doteď pracují, to jsou dříči a andělé v jednom. Je to obrovský projekt a ti, kteří jedou dál, si zaslouží obdiv.

Marek Vašut (rozhovor)
obrazek
Jak se vám pracovalo na Bathory? Byla to vaše první spolupráce s Jurajem Jakubiskem, nebo jste se spolu setkali už i na jiných filmových projektech?

První.

Pan Jakubisko je pověstný tím, že při natáčení nezná únavu. Jak jste zvládal jeho tempo?

Vzhledem k tomu, ze má role je okrajová (celkem 6 natáčecích dnů), nebylo to nic těžkého.

Jak je to s filmovou postavou, kterou jste ztvárnil? Věděl jste o ní něco už před natáčením na základě legend o čachtické paní?

O Gáboru Bethlenovi jsem předtím nikdy neslyšel. Dokonce jsem si myslel, že je to jen postava stvořená režisérovou fantazií, ale jen tak pro jistotu jsem ji „hodil do googlu“ - a zastyděl jsem se za svou neznalost. Bylo z toho pár hodin strávených na internetu. Je to velká postava uherských i evropských dějin, srovnatelná svým významem s Albrechtem z Valdštejna. Nechybělo mnoho a Bethlen se mohl stát i králem českým! Ve filmu ale zdaleka takový význam nemá, s čachtickou paní se ve skutečnosti možná ani nikdy nesešel.

Gábor Bethlen se později stal sedmihradským knížetem. Dovedete si sám sebe představit na místě knížete v období, kdy se film odehrává?

Dovedu - jen bych byl raději knížetem koncem devatenáctého století. Doba třicetileté války, ve které žil Bethlen, byla na moje gusto příliš neklidná.

Ke Slovensku máte silný citový vztah. Co jeho historie? Máte nějaké oblíbené místo, dýchající historií, kam se vždy rád vracíte?

Určitě. Mým favoritem je Banská Štiavnica a okolí, Kremnica a v neposlední řadě mám moc rád bratislavské Staré Město. A nesmím zapomenout ani na historické centrum Košic.

Juraj Jakubisko je charismatický režisér. Jak s ním vychází herec, který ho možná ani tolik nezná?

Nemůžu mluvit za jiné, ale já dobře. Někoho možná znervózňovala jistá pomalost, ale ta je většinou způsobena jeho perfekcionismem. Na rozdíl od jiných režisérů dbá na detaily, a protože „maluje“ velké historické plátno, aranžmá je složité. Dlouho jsem neměl možnost se podílet na tak výtvarně bohatém a náročném filmovém projektu.

Jak vnímáte režisérovo netradiční pojetí příběhu Alžběty Báthory?

Jak už jsem poznamenal - myslím, že to bude „typický Jakubisko“, tedy výtvarný počin s fantaskními prvky, kterému navíc nechybí humor, nikoli snaha o historicky věrný příběh. Důležité v něm jsou barevné, výpravné scény, kde pro jejich dokonalou vizuální srozumitelnost slova nejsou důležitá. Proto postavy vedle dialogů v angličtině mluví klidně i slovensky, maďarsky nebo turecky. V kontextu obrazu pochopíte vše. Je to opravdu mezinárodní film. A takových se u nás moc nerodí.

Marek Majeský (rozhovor)
obrazek
Jak se Vám pracovalo na „Bathory“? Byla to Vaše první spolupráce s Jurajem Jakubiskem, nebo jste se spolu setkali už i na jiných filmových projektech?

Účast na natáčení filmu Bathory pro mě byla velmi zajímavá a inspirující nejen jako pro herce. Jako dítě jsem miloval historii. Snil jsem o tom, že se jednou stanu druhým Schliemannem a objevím „svoji Troju“. Dodnes proto velmi rád v rámci své herecké profese účinkuji v dramatických příbězích z časů minulých, jako byly například televizní inscenace „Zpověď“, „Matouš“, „Blouznění srdce a rozumu“, „Germinie“,a takový byl pro mne i film Bathory. S panem režisérem Jakubiskem jsem měl možnost poprvé spolupracovat už ve svých filmových hereckých začátcích. Bylo to ve filmu „Lepší je být zdravý a bohatý než chudý a nemocný“.

Pan Jakubisko je pověstný tím, že při natáčení nezná únavu. Jak jste zvládal jeho tempo?

Souhlasím s tím; pan Jakubisko, když žije tvůrčím procesem při natáčení, je obdivuhodně pracovitý a zapálený pro věc. Myslím si, že tato jeho nevyčerpatelná energie přeskakovala na všechny ostatní, kteří se na filmu podíleli. Čerpal jsem ji i já, takže jsem jeho tempo s radostí zvládal.

Jak je to s filmouvou postavou, kterou jste ztvárnil? Věděl jste o ní něco už před natáčením na základě legend o čachtické paní?

Abych řekl pravdu, postava Alžbětina synovce Gábora Báthoryho, kterou jsem ve filmu ztvárnil, mi před natáčením mnoho neříkala. V paměti jsem měl uložené pouze dojmy ze známé knihy Jozefa Nižňanského o Alžbětě Báthoryové, přečtené v dětství.

Jak se Vám spolupracovalo se zahraničními herci, kteří se na projektu Bathory podíleli - Annou Friel, Hansem Mathesonem, Vincentem Reganem, Frankem Nerem? Setkali jste se v průběhu natáčení i mimo „plac“?

Všichni zahraniční herci, se kterými jsem měl možnost natáčet, byli dokonalými profesionály. Spolupráce byla proto fantastická. Především Hans Matheson byl plný šibalské energie a tvořivých nápadů.

Film se točil v angličtině. Jak se Vám hrálo v tomto jazyce?

Protože jsme měli před natáčením dokonalou jazykovou přípravu, před kamerou jsem nepociťoval žádnou nejistotu z hraní v cizí řeči.

V roli Gábora Báthoryho jste ve filmu zamaskovaný téměř k nepoznání. Jak dlouho vám trvala tato každodenní příprava?

Tahle otázka mě mile pobavila, protože namaskovat mě trvalo maximálně 10 minut. Vlasy i hustý plnovous jsou moje. Pokud je to možné, snažím se každé postavě, kterou interpretuji, ať už v divadle, nebo ve filmu, přiblížit co nejpřirozeněji.

Na Slovensku jste známý hlavně jako dabingový a divadelní herec. Máte také nějakou vytouženou filmovou postavu, kterou byste si chtěl zahrát?

Měl jsem to štěstí, že - navzdory poměrně mladému věku - jsem na divadelních prknech odehrál množství výrazných rolí. Těžko budu tedy ještě o nějaké speciální snít. Co se týče filmu, na Slovensku je momentálně taková situace, že herec je vděčný za každou smysluplnou postavu. Kdybych přece jen měl vášnivě snít, umím si představit, jak bych přenesl svoje divadelní postavy Hamleta a vikomta de Valmont na filmové plátno.

Jak vnímáte režisérovo netradiční pojetí příběhu Alžběty Báthoryové? Studoval jste - vedle scénáře - i historické prameny?

Filmové ztvárnění příběhu Alžběty Báthoryové panem režisérem Jakubiskem mě velmi zaujalo svojí nekonvenčností, tajemností a košatostí děje.

Film se natáčel na řadě zajímavých míst v České a Slovenské republice. Které se Vám líbilo nejvíc? Měl jste vůbec čas při tom všem cestování vnímat i krásu a historii místa, kde jste pracoval?

Těžko vybírat jedno nejzajímavější místo, protože všechny lokace, kde jsem měl možnost natáčet, byly nádherné. V přestávkách jsem vždy využil volný čas k procházce v blízkém okolí.

Které scény Vás nejvíc bavily?

Určitě to byly ty bojové a také jezdecké.

Práce na „Bathory“ byla náročná. Jak jste relaxoval po jejím skončení? Nebo jste se hned pustil do dalšího projektu?

Okamžitě jsem se pustil do zkoušení jedné divadelní inscenace.

Podobné filmy

Jíst, meditovat, milovat
(Eat, Pray, Love) Poté, co Julii Roberts rozvrátí životní jistoty a priority rozvod, vezme...
dnes 11.25
Nova Cinema
Robinsonka
Miroslava Šafránková v hlavní roli příběhu dospívající dívky, jejíž život změní náhlá smrt...
dnes 15.30
ČT1
Smrtící bouře
(Stormagedon) Program Echelon se vymkne kontrole a začne ovládat veškeré počítačové systém...
dnes 16.10
Prima Cool
Podobné filmy
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.

logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Vzhledy:
    Vlastni
    Neděle 24. 7. 2016 Svátek má Kristýna
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz