John Travolta (rozhovor)
Čím Vás tento film oslovil?

Jako herce mě nejdříve zaujme to, jak můžu postavu ztvárnit jinak, než kdyby ji hrál někdo jiný. Tohle je násilnická postava, s kterou jsem mohl jako herec něco udělat. Mohl jsem být jiný, než jsem sám. A lákalo mě i jméno vynikajícího filmaře Luca Bessona, který se podílel na scénáři. A myslím, že mě lákalo i jméno režiséra, protože Pierre u několika filmů už prokázal, že umí takový druh filmů natočit. Takže mě oslovily všechny tyto prvky.

Jak byste popsal postavu Waxe?

Agent CIA, který se nechová ortodoxně. Je jedním z těch chlapíků, který - protože je tak dobrý - si může dovolit chovat se trochu neeticky, protože odvádí excelentní práci, která je pro běžného agenta CIA nadprůměrná.

Řekl byste, že jste neordotoxní typ herce?

Asi záleží na tom, co si představujete pod pojmem neordotoxní. V tomhle případě, bych já osobně vůbec nedělal věci, které Wax dělá, ale to neznamená, že nemůžu hrát někoho, kdo se neordotoxně chová. Takhle to bylo v Pulp Fiction, stejně tak ve filmu Operace: Hacker a ve filmu Tváří v tvář a v mnoha jiných filmech, kde hraju chlapíky, kteří se do určité míry chovají neeticky, ale tohle je výhoda, kterou jako herec a umělec máte. Hrajete různé typy postav.

Kdo určil, jak bude Wax vypadat?

Myslím, že jsem to byl já sám, Pierre a Luc. Zrovna jsem dotočil film s Tony Scottem a Denzlem Washingtonem, který se jmenuje Únos vlaku 123 a v tom filmu jsem vypadal tak trochu drsně a říkal jsem si: "Tohle zabralo, ale jak bych měl v tomhle filmu vypadat jinak?" Tak jsme se rozhodli, že dáme pryč vlasy a že budu mít kozí bradku a že budu oblečený jako dobrodruh. Tihle hoši jsou dneska z nějakého důvodu skoro styloví. Prohlíželi jsme si fotky těchhle chlápků s pistolemi a jizvami v kožených bundách a kalhotách pro parašutisty a vypadali úžasně. A byla to zároveň taková bizarní kombinace půvabu a zbraní.

Líbil se Vám nový “střih vlasů”?

Moc. Protože jde o holohlavý vzhled, dává mi to svobodu být holohlavý. Je to velmi důležité, protože film je vizuální medium, vy se díváte jen na to, co je na plátně, takže jako herec musíte mít vzhled, s kterým jste naprosto spokojen. Postava je tak věrohodnější.

Kdekoliv se Wax objeví, na letišti, kdy ho vidíme poprvé, i v ulicích, dělá na nás silný dojem, mluví přímočaře...

Jasně, celníkům dává zabrat, mluví hrubě, používá výhrůžky a předsudky, nechce toho vůbec nechat. A kdybych měl normálnější oblečení a choval se normálně, nebylo by to tak zajímavé. Když jste oblečený jako já, víc vás to pobaví, než urazí. Kdybych byl v obleku, bylo by to nepříjemné, protože byste si řekli: "Kdo je ten chlápek, co takhle mluví?" Ale s oholenou hlavou, kozí bradkou, drsným hlasem, to z nějakého důvodu tolik nevadí. Nevybíravý jazyk používá jako interpunkci pro své nápady, s kterými se netají. Chci tím říct, že to není neúmyslné, je to součást toho, jak chce komunikovat s překupníky drog, v kruhu prostitutek, nebo s vládními úředníky, které potřebuje nějakým způsobem napálit. Takže tenhle způsob vyjadřování používá spíš jako nástroj, než svůj přirozený styl. Takhle k tomu přistupuje. Aby obstál v ulicích, volí pouliční styl. Je to typ chlápka, kterého byste si najali za spoustu peněz k tomu, aby šel do hodně nebezpečných situací, válečných oblastí a tak podobně, aby prováděl špionáž, utajované úkoly a on by odvedl dobrou práci. Ničeho se nebojí, protože zvládne jakýmkoliv způsobem každého v každé situaci. A nebojí se smrti. Má mentalitu válečníka.

Jak byste popsal vztah Waxe a Reese?

Myslím, že se Wax nejdřív snaží odhadnout, jaký Rees je a nakolik se na něj může spolehnout a nakolik mu bude prospěšný. Jak se to snaží odhadnout, neustále posuzuje, jak na tom s ním je, ale ví, že Reese dodává jeho chování rovnováhu. Umí se vyjadřovat, je chytrý, má svůj zdravý selský rozum, který vyvažuje můj drsný selský rozum. Dostal jsem instrukce, že mu pomoct, aby se mi více podobal. Takže přebírám kluka, který má určitý potenciál a mám z něj udělat někoho trochu drsnějšího. Mám tedy úkol, ale zároveň si zjišťuju, jaký je.

A jak se Vám s Jonathanem Rhys Meyersem spolupracovalo?

Je úžasný. Je to skvělý herec, je sympatický a dá se s ním mluvit o čemkoli, co se týká práce nebo přístupu. Je s ním hodně srandy. Má smysl pro humor, je profesionál, jeden z nejprofesionálnějších herců, s kterými jsem kdy pracoval. Umí své repliky, chodí včas, v každém záběru podává úžasný výkon a můžete se na něj spolehnout a přizpůsobit se—on se vám také přizpůsobí, pokud to potřebujete.

A s režisérem Pierrem Morelem?

Viděl jsem jeho film 96 hodin a Luc Besson ho velmi doporučoval. Když jsem se s Pierrem setkal, viděl jsem, že je velmi inteligentní, má dobrý smysl pro logiku a chuť natočit opravdu dobrý film. Je to velmi elegantní muž, umí dobře komunikovat, je velmi střízlivý a ví, co chce, protože můžete například zkoušet nějakou scénu a on vám řekne: "Mohl byste to zkusit takhle?" A já obvykle zjistím, že s ním souhlasím. Má plno dobrých nápadů, je snadné s ním vyjít a myslím, že ho štáb respektuje a dělají pro něj, co je v jejich silách. Takhle on to s lidmi opravdu umí.

Jonathan Rhys Meyers (rozhovor)
Co Vás zaujalo na filmu Bez soucitu?

Přečetl jsem si scénář a chtěl jsem tenhle druh filmu natočit. Chtěl jsem pracovat s Pierrem Morelem, protože jsem viděl jeho film 96 hodin. Chtěl jsem pracovat s Johnem Travoltou a Lucem Bessonem a Virginií Besson-Sillou. Hraju chlápka, který má určitou dětskou představu, přestože je dospělý a velmi zodpovědný, ale má takovou představu, co to obnáší dělat špiona, kterou získal z komixů. Tenhle prvek je trochu dětinský, ale pak si pomalu začne uvědomovat, že to není jen o autech Jamese Bonda, pěkných oblecích a tajných akcích. Skutečný svět je plný špíny, krve, zmatku a odporných věcí. Prožívá si jaksi svou fantazii a ta se mu mění v noční můru přímo před očima.

Reese je Waxem fascinován. Bylo tomu tak pro vás i při práci s Johnem Travoltou?

Neřekl bych, že mě Travolta fascinuje, ale mám ho rád. Moc jsme si to spolu užili, protože on je velkorysý a velmi vřelý člověk. Ve filmové branži se pohybuje už dlouho, takže má spoustu úžasných historek a hodně zkušeností. Ale je to opravdu ryzí člověk, velmi otevřený a vřelý, je to ikona své doby. Když Reese vidí Waxe, je fascinovaný, protože je jiný, než očekával. Rees čekal někoho uhlazeného v obleku a objeví se někdo, kdo vypadá jako člen motorkářského klubu z Floridy. Nosí na krku taková ta chromová srdce, je to velmi silná osobnost, velká americká osobnost. Takže Reese je v šoku, že potkává pravý opak člověka, než jakého si představoval. Žádný úsudek jsem si o Johnovi předem nedělal, ale velmi jsem si to s ním užil. Měli jsme štěstí, protože chemie buď funguje, nebo ne a to předem nikdy nevíte. Takže my jsme měli štěstí, že jsme si padli do oka a vypadá to, že to dopadlo dobře.

Bavilo Vás natáčet svůj první akční film?

Ano, ale je to těžké. Když natáčíte akční film, je zábavnější, když se zrovna natáčí hrané scény. Je to proto, že akční scény vypadají dobře, ale jsou komplikované, je technicky komplikované je natáčet. Takže to neplyne, ale všechno je to po malých částech a pak se to sestříhá dohromady a vypadá to skvěle. Ale natáčení tak skvělé není, jenom to zabírá čas.

Když natáčíte, kontrolujete si často scény na monitoru?

Ano. Ale na monitor se dívám jenom, abych si zkontroloval, jestli nedělám fakt nějakou hloupost. Když jsem byl mladší, dělal jsem blbosti s rukama, nebo s sebou škubal a tak. Vzpomínám si přímo na jeden krásný záběr z filmu Tudorovci, kde jsem seděl u stolu s Jane Seymour, je to ta nejhezčí kompozice vůbec, až na to, že je z profilu a já mám vysoké holínky na noze přetočené a to kompozici toho záběru zkazilo. Takovéhle věci sleduju.

Pierre Morel (rozhovor)
Chtěl jste po filmu 96 hodin natočit něco jiného?

96 hodin byl film s jedním hrdinou, který má jeden cíl, takže struktura filmu byla dost přímá. Tady je struktura komplikovanější, protože když čtete scénář, začíná to jako zábavný film o parťácích. Bylo hezké ten příběh rozvinout, pomalu, ale jistě do temnější zápletky. Z naprosto zábavné věci pomalu vyvinout něco temnější. Poslední zápletka na konci je hodně temná.

Bylo to komplikovanější zvládnout dva herce?

Byla to výzva, protože ve filmu 96 hodin jsme měli jednoho hrdinu. Tady se jedná spíš o vztah mezi dvěma chlapíky. Jsou prostě dva, což byla nakonec legrace. Ti dva chlapíci jsou každý jiný, ale musí spolupracovat a to je na tom právě zábavné—musíte s těmi dvěma jednat, jsou to dvě postavy, dva herci, kteří se dost liší v tom, jak se chovají, jak pracují.

Kde jste vzal nápad obsadit ve filmu Johna Travoltu s Jonathanem Rhys Meyersem

Byl to Lucův nápad obsadit Johna Travoltu, roli jsme Johnovi nabídli proto, že když se podíváte na všechny ty filmy, v kterých za svou kariéru hrál, je vidět, že hraje vždy jinak. Rád si hraje se svým vzhledem, rád se jinak oblékne, změní si účes, v každém filmu je jiný. Pořád se mění, baví ho pořád hrát různé postavy. Nikdy předtím jsme ho v podobné roli neviděli, tak jsme si mysleli, že by to byl dobrý nápad a on s tím souhlasil. Wax je impozantní, chová se velmi neobvykle, agent, který má věčně prst na spoušti. Moc jsme si užili, když jsme spolu s Travoltou tu postavu vytvářeli. Jonathan je svým způsobem klasický herec. Ten rozdíl je při natáčení vnímat. John je velmi americký, studiový herec—rád si s postavou na place hraje, ale než se postava rozvine, stojí to nějaký čas a zkoušení. Jonathan, je na druhou stranu ve svém přístupu velmi britský. Hodně se připravuje předem, zná všechny své repliky, takže jakmile se začne natáčet, ví přesně, kam jít. Vlastně se oba svým postavám podobají. Johnova postava - agent Wax je bláznivý chlapík, který pořád improvizuje, zatímco Jonathanova postava - Reese, je velmi pedantský chlapík, který si všeho nastuduje z knížek. Takže ve skutečnosti se oba dva dost podobali svým postavám ve filmu.