Snímek Blíženci je nejnovějším projektem japonského režiséra Shinya Tsukamota, za hranicemi své země opěvovaného kultovního tvůrce. Při psaní scénáře se Tsukamoto volně inspiroval povídkou "Soseiji" ("Dvojčata") spisovatele Edogawy Rampa, velkého ctitele Edgara Allana Poea. Tsukamoto - scenárista, režisér, kameraman a střihač v jedné osobě - Rampovu povídku rozvinul a zpracoval právě v duchu E. A. Poea. Pro režiséra představuje snímek Blíženci radikální obrat v jeho kariéře: Vůbec poprvé se vydal do historie (snímek je zasazen do Tokia na začátku 20. století) a poprvé natáčel za studiové peníze s populárními japonským herci. Vznikl brilantní art-horror, který vypráví příběh dvou bratrů, dvojčat, svádějících krutou bitvu o srdce jedné ženy. Což je na druhou stranu téma, jež není Tsukamotovým fanouškům cizí. Co režiséra na příběhu zaujalo? "Mladší bratr zabije starší dvojče a zmocní se jeho identity i ženy. Slibné, ale chce to přitlačit. Tak jsem staršího bratra nechal hodit do studny. Mladší bratr zatím žije v bohatství - všechno se obrátí vzhůru nohama. V jistém smyslu jde o prostý souboj dobra a zla, jenže se ukáže, že tak jednoduché to není - nejste vždycky schopen říct, kdo je dobrý a kdo zlý. Chtěl jsem, aby se diváci řídili vlastními měřítky dobra a zla."

Snímek se natáčel v autentickém domě z počátku 20. století. Herci se oblékli do stylových kimon a viktoriánských šatů. Aby tvůrci podpořili tajemnou, hororovou atmosféru, lehce deformovali účesy, make-up i kostýmy. Všem hercům vyholili obočí. Tsukamoto vysvětluje: "Naše maskérka je zvláštní člověk. Byla to ona, kdo s tím nápadem přišel. Nejdřív mě to udivilo. Čekal jsem problémy. Měli jsme slavné herce, a kdo ví, co by to udělalo s půvabem naší hrdinky. Bude i bez obočí krásná? Ale rozhodl jsem se, že jim to navrhnu. Kdyby jen jediný z nich něco namítal, nechal bych to plavat." Herci se zamysleli a nakonec se shodli, že za zkoušku nic nedají. "Ve starém Japonsku se říkalo," pokračuje Tsukamoto, "že obočí je tím nejvýraznějším místem na tváři. Blázna poznáte už podle toho, že se mu zadíváte na jeho obočí. Podívejte se, jak se obočí maluje v japonských comicsech. Takže co když se zbavíte nejvýraznější části tváře ... co se stane? Aby se mohli vyjádřit, museli herci přijít s úplně novým grimasami." Režisér Tsukamoto proslul jako tvůrce nízkorozpočtových nezávislých snímků (především kultovních filmů Tetsuo a Tetsuo II: Body Hammer). V čem podle něho spočívá rozdíl, když film financuje studio? "Když jsem točil nezávislé filmy, tak jsem si herce vybíral na konkursech. Někdy jsem se i takhle dostal ke známým jménům. Jenže tentokrát jsem i pro malé role dostal velké hvězdy - ty, které jsem chtěl. Což je bezesporu výhoda. Jenže dneska je to s japonským filmovým průmyslem tak, že natáčet studiový snímek ještě neznamená, že dostanete ranec peněz." Čímž se dostáváme k rozdílu mezi studiovým a nezávislým filmem. "Abych byl upřímný, pořád se píše o tom, jak se nezávislé filmy točí úplně jinak. Není to tak docela pravda. I ty nezávislé stojí peníze. Možná se to v ničem neliší. Všechno jenom trvá déle. U velkého filmu se můžete spolehnout na schopnosti dobrých herců a lidí zajišťujících výrobu. Všechno je rychlejší, což znamená úsporu peněz. Nezávislé filmy od vás ve skutečnosti vyžadují spoustu času." Takže se fanoušci nemusejí obávat, že by spolupráce se studiem Tsukamota a jeho filmařský styl zkompromitovala? "Od psaní scénáře přes výběr herců a práci s kamerou až po stříhání mě nechali, abych točil vlastní film, v podstatě jde o povedený mix nezávislého stylu a známých herců."

Masahiro Motoki
Bývá označován za nejpohlednějšího japonského herce. Někdejší pěvecká hvězda se téměř přes noc zařadila mezi přední herecké představitele mainstreamových i nezávislých snímků. Objevil se v mnoha domácích diváckých hitech; z nich jmenujme: Sumo Do, Sumo Don't, The Mystery of Rampo či Smím prosit?.
Motoki se taktéž prosadil i na nezávislé scéně. Zahrál si v ceněných (byť už ne tolik úspěšných) snímcích jako Manga Apartment, Last Song či Bird People of China, jehož úspěšné putování po mezinárodních filmových festivalech ještě neskončilo. Motokiho četné role ve filmu, divadle a televizi ho zařadily mezi nejznámější japonské herce; zároveň patří k hrstce těch, jejichž tváře jsou povědomé i divákům za hranicemi Země vycházejícího slunce.

Ryo
Je charismatická vycházející japonská hvězda, která snímkem Blíženci debutuje na filmovém plátně. Předtím Ryo působila jako modelka, zpěvačka a herečka v četných úspěšných televizních seriálech. Svou tajuplnou krásu naposledy předvedla v televizním filmu z lékařského prostředí "Nothing Lasts Forever" a v populárním seriálu "Naomi". Vedle toho se jako modelka objevuje v televizních reklamách.

Shinya Tsukamoto (režisér, scenárista, kameraman, střihač)
Tsukamoto je kultovní režisér a scenárista, který se z prvních pokusů s 8-mm kamerou vypracoval na jedničku mezi japonskými nezávislými filmaři. V mezinárodním měřítku je to snad nejuctívanější tvůrce svojí země - doma v Japonsku paradoxně takového věhlasu nedosahuje. Tsukamoto své filmy nejen píše a režíruje, ale obyčejně se na nich podílí i jako výtvarník, kameraman, střihač a dokonce v nich i hrává. Snímky Tetsuo (1989) a Tetsuo II: Body Hammer (1992) putovaly s vynikajícími ohlasy po filmových festivalech a Tsukamotovi vynesly pověst novátorského nezávislého filmaře. Jak Tetsuo (někdy překládaný jako Iron Man) tak Tetsuo II: Body Hammer vyšly v USA a v západní Evropě na videokazetách - aby se společně se snímky jako Akira či Ghost in the Shell staly modlami fanoušků - technofilů. S filmy Tokyo Fist (1995) a Bullet Ballet (1998) se Tsukamoto vydal trochu jiným směrem: Místo vztahu člověka a stroje tentokrát zkoumal téma násilí jako moderní umělecké formy. Blíženci (1999), jeho nejnovější snímek, je Tsukamotův první "mainstreamový" projekt pro japonskou distribuční společnost - v jeho rodné zemi se mu dostalo širokého nasazení v 70 kinosálech.