Božská Julie je vyzrálou, důvtipnou a často hlučnou oslavou ženství ve všech jejích nekonečných podobách. Vypráví příběh o skvělé herečce, která, na důležitém rozcestí svého života, musí vyřešit svoji roli - na jevišti i v životě. Držitelka Oscara, Annette Beringová, je všestranná a okouzlující vůdčí dáma v popředí filmu, která společně s držitelem Oscara, Jeremy Ironsem, Michaelem Gambonem, Juliet Stevensonovou, Lucy Punchovou, Miriam Margolyesovou, Brucem Greenwoodem, Maury Chaykinem a nováčkem Shaunem Evansem vede herecké obsazení. Adaptace klasického románu W. Somerseta Maughama Theatre zpracoval držitel Oscara Ronald Harwood a zrežíroval mezinárodně uznávaný režisér István Szabó, který se vrací do divadelního prostředí po svém snímku Mefisto. Kombinace pestré dobové atmosféry a série nadčasového pohledu na muže, ženy, život a umění. Divadelní svět a bohatě zdobené filmové scény přináší metaforu pro role, které všichni hrajeme v důvěrných vztazích a komediích, tragédiích a melodramatech našeho vlastního života. Producent Robert Lantos, jehož díla zahrnují taková dramata jako Sluneční jas, Sladké zítřky a Černé roucho, byl vždy okouzlen Harwoodovými nespoutanými scénáři. "Říkal jsem si, že by to mohl být film plný vytříbeného požitku," uvádí. "Je to o lásce, o touze; je to o triumfu, zradě a odplatě. A je to o seberealizaci a sebeobjevování. Obecná témata, která jsou základem všech dobrých filmů."

Román Theatre, zdrojový materiál pro Božkou Julii, napsal W. Somerset Maugham v roce 1937. Úspěšnou kariéru a věhlas si Maugnam získal díky svým městským, cynickým a vysoce komerčním hrám. Ostré obrazy jeviště, živé a výbušné herecké obsazení postav vycházely přímo z jeho osobního života. Ronald Harwood má ten dar, že dokáže skvěle přepracovat literární námět do podoby scénáře, což je vidět i v jeho mistrovském scénáři k filmu Pianista. I tentokrát si Harwood vytýčil cíl zachytit jádro Maughamova románu - zvláště jeho sofistikovaný humor - a věřil, že adaptace "může být v detailech odlišná, některé scény se mohou vypustit a některé vložit, ale srdce románu je nanejvýš důležité". Ačkoliv trochu pozměnil hlavní postavy - Juliin mladý milenec je Američan ne Angličan - zachovával nadále Maughamovu hereckou a spletitou linii mezi realitou a vnímáním. Scény důvtipně odhalují rozdíly mezi fantazií a skutečností, hraním a lidským chováním. Julie Lambert, rozmarná éterická bytost, která je úspěšnější ve své kariéře než v osobním životě, stále mění role - herečky, manželky, matky, přítelkyně, milenky - a občas jí připadá jednodušší hrát, než skutečně žít. Umí recitovat dialogy ze svých her, umí se rozplakat na povel - to jsou dovednosti, které však často vedou k těžkostem mimo jeviště. A k dovršení všech problémů, je Julie žena ,středního věku', která prožívá krizi. "Julie je žena, která je velice krásná a pověstná svým dobrým vzhledem," vysvětluje scénárista Ronald Harwood. "Ale ona se bojí, že svoji krásu ztratí. To musí být otřesný pocit a ona si začne zoufat. Je to skutečně běžné téma. Mnoho žen ve věku 40ti let cítí, že je život jen tak míjí a oni začnou být úzkostlivé a vyděšené. Nejsou celebritami jako Julie, takže o nich nevíte. Ale stává se to mnoha."

István Szabó, který, kromě Mefista, také natočil Sluneční jas, Schůzka s Venuší a Oberst Redl, vidí Božkou Julii jako univerzální příběh - takový, který je svými tématy blízký lidem, a je podobný jeho dalším snímkům. "Ačkoliv tam není žádné politické téma nebo záplatka nebo historický útisk," uvádí, "je ten předmět velmi podobný všem mým filmům. Je o lidech, kteří potřebují mít masku, protože jejich společnost a svět to po nich žádá. Vyžaduje se od nich, aby hráli role - jednu, se kterou nejsou občas spokojeni, a jednu, o které někdy neví, jak se jí zbavit. Příběh o Julii Lambet je určitým způsobem podobný Mefistovi." Podobné Mefistovi, ale točené v naprosto odlišném tónu. Božská Julie je velmi zábavná a občas i směšná, zvláště když nabízí vnitřní a emocionální průzkum dospívání zralé ženy. Lantos šel s tímto scénářem za Szabóem a doufal, že režisér uvítá možnost pracovat na tak příjemném a veselém filmu. "Istvánova díla byla vždy o historických souvislostech - válka, revoluce, komunismus, Nacisté, Fašisté - myslím, že přišel čas, aby se pobavil," říká Lantos. "Poukázal jsem na to, že nesl břemeno politické historie střední Evropy na svých bedrech dost dlouho a že je pravý čas se trochu pobavit."

Filmaři věděli, že najít pravou herečku pro titulní roli, to je klíč k oživění tohoto příběhu. Julie Lambert je samozřejmě srdcem a duší Božské Julie. Krásná, chytrá, talentovaná, zářící a unikátní, silná, ale také zranitelná žena, která dokáže zaplnit celé jeviště a naprosto ovládnout pozornost diváků až do posledního okamžiku. "Během zpracovávání scénáře jsme diskutovali o hereckém obsazení - kdo bude hrát tuto vysoce náročnou a zářivou roli?" říká Lantos. On a Szabó dospěli k závěru, že Annette Beningová, nominovaná na Oscara za svůj smělý a nezapomenutelný výkon v Americké kráse, je perfektní volbou.

Julie je náročná role, protože scénář vyžaduje dramatické a komediální schopnosti: jedna scéna může být dovádivá a výstřední, zatímco další je vážná a odhaluje důležité souvislosti. Beningová hraje svoji roli s elegancí, uměním, důvtipem, inteligencí a velkým humorem. Je ironií, že se Julie bojí, že ztratí svůj šarm, protože Beningová byla v každé scéně naprosto skvělá, byla inspirující a neodolatelná. Ve světě anglického divadla roku 1938 se cítila naprosto přirozeně. Kostýmy jakoby nenosila, ale přímo v nich žila. Annette Beningová dokázala okamžitě rozpoznat rysy své postavy a porozumět její psychologii. "Myslím, že je to příběh o ženě, podobné mnoha jiným ženám, která ve svém životě dospěla k místu, kde potřebuje přehodnotit, kdo vlastně je, a znovu se sama se sebou ztotožnit - a to se odráží v její práci a jejích vztazích s okolím," říká. Na Istvánu Szabóovi oceňuje to, že přiměje své herce být kreativní a sebejistí. "István je neuvěřitelně milý a má rád herce," vysvětluje. "V moderní filmografii je většina režisérů při natáčení v jiné místnosti s monitorem, kde mohou sedět a pozorovat, co kamera zabírá, takže herci jsou na place sami. Ale István sedí s vámi, hned vedle kamery a poskytuje vám zpětnou vazbu."

Jeremy Irons, který hraje Juliina manžela, Michaela, také nešetří chválou na režiséra Szabóa. Oceňuje režisérovu ochotu spolupracovat. "Natáčení je vždy příjemné a je to příjemný způsob práce, protože vám, jako herci, umožňuje být uvolněný a mít bujnou představivost. Něco podotknete a on řekne, ano, velmi dobrý nápad, udělej to.' A tohle se mi vážně líbí." Irons věří, že diváky fascinují vnitřní životy herců a že se rádi dívají na příběhy zasazené do různých časů. "Třicátá léta jsou historií, lidé měli jiný způsob života," říká. "To je kontrast modernímu životu. A samozřejmě vše vypadá velmi elegantně a překrásně a dívat se na krásné obrazy tak dlouho, jak se v nich něco děje, na tom není nic špatného."

Hvězdné herecké obsazení, výmluvný scénář a fascinující režie - Božská Julie je výjimečná ve všech směrech, ale práce výroby je zvláště pozoruhodná. Žhavé záběry Lajose Koltaia, několikanásobná spolupráce se Szabóem, mezinárodně uznávaný kameraman, který získal Evropskou filmovou cenu za film Sluneční jas a byl nominován na Oscara za film Malena (2000), dodávají filmu šmrnc a lesk. 30. léta také skvěle oživila vedoucí výrovy Luciana Arrighiová, která získala Oscara za snímek Rodinné sídlo (Howards End, 1992) a byla nominována za film Soumrak dne (The Remains Of The Day, 1993) a Anna a král (Anna And The King, 1999). "Již několikrát jsem tuto dobu ztvárnila ve filmu. 30. léta jsou má oblíbená, jak z pohledu architektury, tak i umění," říká. Arrighiová měla u Božské Julii zajímavý úkol: musela předvést kouzlo a fantazii divadelního světa a zároveň poukázat na realitu předválečné Anglie. "Museli jsme vytvořit rok 1938, který je skutečně světem víry a snů, který by se líbil i obyčejným lidem, kteří by chtěli zapomenout na svůj nevlídný, jednotvárný život díky půvabné Julii, jejím přátelům a rodině," vysvětluje. "Ale většinou jsme měli kolem sebe haldu novin a zjišťovali jsme, co se v té době skutečně stalo."

Během diskuzí o filmu poznamenal jednou Ronald Harwood, že Julie je stále obklopena zrcadly, protože si je stále vědoma svého vzhledu, stále kontroluje, jestli je krásná, sexy. "Juliina ložnice, která byla vytvořena přesně podle námětu Syrie Maughamové, manželky W. Somerseta Maughama a slavné návrhářky interiérů v 30. letech, byla pro výtvarníka noční můrou," říká Arrighiová. "Mělo tam být 60 zrcadel! To byl tedy extrém, ale zrcadla jsou všude, aby zdůraznily Juliino sebevstřebávání a zkoumání svého vzhledu. A pokaždé, když některé z nich míjí, se na sebe podívá."

Annette Bening
Annette Beningovou znají diváci po celém světě díky jejím dovednostem a všestrannosti jak v komických tak i dramatických rolích. Excelovala ve vysoce oceňovaném snímku Americká krása, za který získala nominaci na Oskara i na Zlatý Glóbus v kategorii nejlepší herečka (drama). Za stejnou roli získala cenu Screen Actor's Guide Award a cenu BAFTA. Návštěvníkům kin však není až tak známa Annettina úchvatná a oceňovaná divadelní kariéra. Objevila se v Tiffany Theatre ve hře Alana Bennetta Talking Heads, stejně jako v titulní roli ve hře Henrika Ibsena Hedda Gabler v Geffen Playhouse, v Los Angeles 1999. Narodila se v Topeka, Kansasu, a vyrůstala v San Diegu, Kalifornii. Vystudovala Státní Univerzitu v San Francisku před tím, než byla přijata do American Conservatory Theatre. Její divadelní příprava směřovala k rolím v letních Shakespearovských slavnostech a oblastním hrám, než ji její kariéra zavedla do New Yorku. Brzy dostala roli v Coastal Disturbances, za kterou byla nominovaná na cenu Tony Award a získala cenu Clarence Derwent Award za nejlepší herecký debut roku.

István Szabó
Maďarský režisér István Szabó si získal mezinárodní uznání jak od kritiků, tak i od diváků, nejen za neobyčejnou krásu svých působivých filmových námětů, ale také pro historický a současný význam poslání, které jeho společenská a politická témata přinášejí. Poté, co vystudoval prestižní maďarskou Akademii Art of Theatre and Film (obor režie), se ve věku 26 let vrhnul na svůj první režisérský počin (r. 1964). Čas snění, který mu vynesl na festivalu v Locarnu Stříbrného leoparda a na maďarském filmovém festivalu cenu poroty pro nejlepšího režiséra, ho ustanovil přední postavou nové generace maďarských filmařů.
Za svoji kariéru nasbíral nesčetné množství cen a nominací např. Cena poroty (Locarno) a Cena pro nejlepšího režiséra (Maďarský národní filmový festival) za film Otec, Oscar pro nejlepší zahraniční film, cena FIPRESCI za nejlepší scénář (Cannes) a cena Film Critics Awards (z Anglie, Itálie a Polska) za film Mefisto, Stříbrný Medvěd (Berlin) a cena European Screenwriter Award za film Milá Emmo, drahá Bobi.