Bůh je velký - já ne

Informace Komentáře Obsazení Hodnocení Videoukázka Fotky

Bůh je velký - já ne Bůh je jenom jeden a láska překoná všechno...ale někdy je to zatraceně složité. 54% 631

54%	631 hlasů

Přehrát ukázku

Zobrazit fotky

Komedie / romantický, Francie, 2001, 100 min.
Dieu est grand, je suis toute petite / God Is Great, I'm Not
Kinopremiéra v ČR 20.6.2002 s titulky

Sdílet

Bůh je jenom jeden a láska překoná všechno...ale někdy je to zatraceně složité.
Dvacetiletá modelka Michele, v podání Audrey Tautou, u nás známé jako "Amélie z Montmartru", není spokojená se životem, který žije, ani s klukem, se kterým chodí. Situaci se rozhodne vyřešit radikálně - a začne její zběsilá honička za tím nejlepším náboženstvím a tím nejlepším chlapem. Zdá se, že obojí nalezne u židovského veterináře Francoise, ale to sebou nutně nese i problémy - jeho rodiče, její rodiče, rodinné a náboženské tradice a zmatky kolem vzájemných rozdílů.
Uprav informace o filmu

Režie: Pascale Bailly
Herci: Audrey Tautouová, Edouard Baer, Julie Depardieuová, Catherine Jacobová, Philippe Laudenbach, více...

Komentář k filmu Člověk hlavně nesmí čekat velkou věc, jakou byla předcházející Amélie z Montmartru (pak si totiž pořídí obrovské zklamání z Bůh je velký, já ne). Takže pokud se úmyslně vyhnu jakémukoli srovnávání, tak film má docela zajímavý námět o neustálém experimentování s náboženstvími, která si hrdinka volí podle to s kým zrovna chodí. Ano, to zní jako dost vážné téma, ale celkový způsob vyjádření příběhu má jakousi zvláštní ironii. Největší část je věnována judaismu. Ten je tu se svými tradicemi, zvyky a rituály představen víceméně přesně. Takže by se dalo říct, že film má i jakýsi osvětový přínos.
Všechny komentáře k filmu 6 + Napiš komentář k filmu a získej DVD ZDARMA

Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránka Videotéka: přidat si do ní film

O hercích

Audrey Tatouová

Narodila se 9. srpna 1978 ve francouzském Beaumontu. Celosvětově se prosadila v mnohonásobně oceněném snímku Jeana-Pierra Jeuneta "Amélie z Montmartru", nyní mj. natáčí film "Dirty Pretty Things" s renomovaným režisérem Stephenem Frearsem.

Rozhovor s Audery Tatouovou
Jak jste se dostala k tomuto filmu ? Přečetla jsem si scénář, líbil se mi. Líbila se mi komičnost v situacích i dialozích. Ani jedna věta nebyla zbytečná, zdálo se mi to brilantní, plné důvtipu... Potom jsem viděla předchozí filmy od Pascale - líbila se mi na nich spontánnost a přirozenost projevu herců. Jako kdyby jim dala velkou míru svobody.

Co přesně vás okouzlilo na tomto příběhu ?
Zalíbila se mi postava i příběh lásky - ten protiklad mezi Francoisem a Michele. Myslím, že se skutečně milovali, ale měli velmi odlišnou minulost. Francois je paměť - uchovává si vzpomínky, které prožil jeho otec. Má identitu, ale rád by se od ní odpoutal. Michele je zapomnění. O své minulosti neví nic. Když hovoří o otci, jakoby na něj ani nemyslela. Snaží se najít sama sebe, pátrá po své identitě.

Toto hledání se uskutečňuje především přes náboženství. Není to snad ani tak hledání náboženství, jako spíše rodiny, identity. Judaismus je více než náboženství. Proto se na něj Michele tak moc upne. Její hledání je složité. Její vztahy s rodinou i Francoisem jsou dosti neurotické. Jsou však zpodobňovány mimořádně směšně. To se mi právě líbilo.

Michele se pokouší vybudovat si identitu i prostřednictvím oblečení. Chtěla jsem, aby její účes i šaty nebyly moderní, aby jejich nemodernost působila nadčasově. Michele se vyjadřuje trochu banálním způsobem, ale její způsob oblékání není banální. Touha patřit ke katolicismu nebo buddhismu se spojuje s určitým folklórem. Jakoby ji změna zevnějšku měla přivést k vnitřní změně. Michele se postupně vzdává indických kalhot a všech rituálů - to je vývoj.

Cítíte se být Michele trochu podobná ? Asi mám něco z Michele. Řekla bych, že její postava se mi možná podobá nejvíc. Myslím, že Pascale má velmi správnou představu o životě a o lidech. Michelina tichost a plachost mi je velmi blízká, sama jsem taky taková vůči lidem, které neznám. Ale v soukromí je to jinak. Dokážu být tvrdá, což jsem ještě neměla možnost ve filmu ukázat.

O tvůrci

Pascale Baillyová (režisérka)
Pascale Baillyová o filmu:
"Výchozí myšlenkou bylo natočit vztahy rodičů a dětí na pozadí příběhu nemožné lásky mezi dvěma bytostmi, které mají všechno, aby se mohly milovat, ale nedaří se jim to. Během psaní scénáře i natáčení a dokonce i nyní si stále držím v hlavě obraz Michele a Francoise, jak si za sebou vláčí dva okovy - vězeňské koule - v podobě svých rodičů - kouli-matku a kouli-otce. Snaží se posouvat v životě dopředu i se svými koulemi u nohou, které je pouze brzdí. Jak říká Michele ve filmu svému příbuznému Jeanovi: "Jak je možné po vás žít?"
< br> "Když točím, je pro mě obzvláště důležité pohybovat se na hranici mezi pláčem a smíchem. Ráda hledám drama v komických situacích a komično v dramatických. Účinek je dynamický." "Někdy se cítím být více choreografkou než režisérkou. ,Pohled na pohyb vyvolává pocit štěstí, říkal Robert Bresson. Filmový pohyb se řídí pohyby duše i těla Michele i Francoise, kteří jdou jeden k druhému, poutají se k sobě, odpoutávají se, znova se připoutávají, naráží do sebe, ubližují si, aby se přesto vzchopili, posbírali energii a znovu pokračovali v pohybu, který je bez přestávky spojuje i rozděluje."

"Jak se oprostit od náboženství, když vaše vlastní rodiče to nedokázali ? Jak si může dvacetiletá Michele věřit, když její vlastní matka nedokázala v životě udělat volbu, která by ji učinila šťastnou ? Jak věřit v lásku, život ? Michele chce věřit: v něco, nezáleží na tom, v co. Chce se připoutat k něčemu nebo k někomu." "Nejděsivější představou pro Michele je, že by se podobala vlastní matce. Odmítá její katolickou výchovu "bez víry". Ona chce věřit. Chce prožívat skutečný život. Je jí dvacet, chce žít naplno, vášnivě, skutečně - což je v protikladu s matčiným životem, plným stereotypu a manželské nudy."
< br> "Film je postaven na listování Micheliným deníkem. Dvacet pět stran zachycuje tři roky jejího života. To umožnilo zrychlit tempo vyprávění. Dvacet pět stran proto, že Michele vzpomíná na 25 důležitých okamžiků svého života s Francoisem i po něm." "Michel je malá, přesto chce být manekýnkou - to znamená, že si neuvědomuje jaká je. Chce získat sebedůvěru."