Hrdinou další z nesmrtelných komedií v nichž vládne král komiků Vlasta Burian, je setník c. a k. armády František Procházka (samozřejmě Burian), jehož vojenská kariéra byla předčasně ukončena nuceným odchodem výslužby, a to jako trest za to, že jeho vojáci zpívali zakázanou písničku o polním maršálkovi. Navštíví svého synovce Rudi Eberleho, který slouží kdesi v Haliči, v odlehlé posádce kde je sice velícím důstojníkem plukovník Přecechtěl, ale všechno má pod palcem spíš energická paní plukovníková. Když při své návštěvě objeví v jedné ze skříní uniformu polního maršálka, neodolá - voják tělem i duší - pokušení a vyzkouší si ji. Shodou okolností očekávají v této zapadlé posádce tajnou inspekci polního maršálka, který má přijet inkognito. Samozřejmě, že je to Procházka, koho všichni považují za skutečného nejvyššího velitele a on se do této role dokonale vžije. Po slavnostní přehlídce uspořádá polní cvičení, dobře povečeří u paní plukovníkové a zbytek večera stráví s ostatními důstojníky v divadle. Jen tak mimochodem odhalí dávno hledaného špiona, pomůže lásce Rudiho a Lili, jediné dcery paní plukovníkové a perfektním vojenským vystupováním se zalíbí pravému maršálkovi natolik, že jej okamžitě reaktivuje, povýší na majora a jmenuje svým nástupcem.

Předlohou filmu se stala fraška E. A. Longena, komedie o setníku Františku Procházkovi, který využije situace a vyzkouší si maršálskou uniformu. Je tak považován za vrchního velitele rakouské armády a způsobí u zapadlého útvaru v Haliči nevýslovný poprask. Filmový přepis překypoval situační komikou i slovním vtipem, umocněným režijními nápady. Film přesvědčivě dokázal, že čeští tvůrci si rychle osvojili nejen novou technologii, ale že našli i adekvátní filmovou řeč. Umělecký úspěch se zde snoubil s mimořádným úspěchem technickým i diváckým.