Vítejte v Moskvě.

Díky filmu Černá hodina se ocitneme s pěti mladými lidmi v Moskvě, kde po nečekaném útoku mimozemšťanů sledujeme jejich boj o holý život. Tento 3D thriller nám umožní spatřit krásy Moskvy spolu s dech beroucími speciálními efekty vizionářského filmaře Timura Bekmambetova. Režie se ujal neméně slavný režisér Chris Gorak.

Za bouře plné děsivých blesků přijíždí do Moskvy mladí, internetoví podnikatelé Sean and Ben. Chtějí zde zrealizovat své podnikatelské plány, neboť Moskva je v tu dobu mezinárodním ekonomickým centrem plným peněz a to jak lehce nabytých tak i lehce pozbytých. Cestovatelky Natalie a Anne uvízly v Moskvě také a to díky neplánované zastávce na cestě do Nepálu. Proč si, ale neužít noční život ve městě, které je považováno za Mekku zábavy.

Tyto dva páry se potkávají na místě, kde to vře a to ve Zvezde - klubu plném pozlátka a luxusu. Zde se setkávají s mladým Turkem Skylarem, švédským podnikatelem, kterému se podvedlo podvést Seana a Bena. Mekka mladých cestovatelů, supermodelek a moskevské zlaté mládeže se ale rychle promění v děsivou scénu poté, kdy se vše ponoří do tmy po vpádu mimozemšťanů.

Když přežijí počáteční útok a schovají se v podzemí, rozhodne se naše pětice po pár dnech opustit svůj úkryt a vydat se do města. To však začíná čím dál tím víc patřit mimozemšťanům. Město, které je teď zcela bez elektřiny, je opuštěné, a navíc jej okupuje naprosto neznámá síla. Za pomoci elektromagnetických vln začnou mimozemšťané brutálně zpopelňovat všechny živé tvory. Mimozemšťané jsou v podstatě neviditelní a může je prozradit pouze elektrická energie. Denní světlo je velmi nebezpečné a tak se ti co přežili, naučí putovat pouze v noci, neboť to jediné je bezpečné. Vše co jim bylo dobře známé je nenávratně pryč a oni se učí žít v těchto nečekaných podmínkách.

Na cestě úplně cizím městem se tato zmenšující skupina setká s různými pozůstalými, kteří jim pomohou rozluštit záhadu nezvaných návštěvníku, zjistit jejich cíle, poznat jejich slabosti a hlavně to nejdůležitější a to přijít na to jak se bránit.

Odvážní přežijí.

O vzniku filmu

Úplně na začátku byl rozhovor mezi Tomem Jacksonem a Monnie Willis. Tak před pěti lety se bavili o tom, jaké by to bylo přežít útok mimozemšťanů. Jaké by to bylo den po Dni nezávislosti. Zajímal je příběh čistě zaměřený na postavy. Jacobsovi se líbí lidskost versus sci-fi. Normální lidé za nečekaných okolností. Co by se stalo, kdyby byli napadeni, přemoženi a zabráni mimozemšťany. V tu chvíli vznikla ta myšlenka.

„Také se mi líbí představa lidí v okupovaném území, kteří nekapitulují,“ dodává Jacobson. „Je to celé tak trochu inspirováno filmy o 2. světové válce. Ocitáme se za nepřátelskými liniemi na mimozemšťany okupovaném území. Celý ten žánr vám umožní objevit v sobě hrdinství a to jak byste se chovali v mezních situacích. Ve filmovém světě jsou tato sci-fi témata zesílena a tím pádem je to pro publikum o to zábavnější.“

Jacobson se s nápadem obrátil na svou starou kamarádku Leslie Bohem a její parťačku, aby rozvinuly koncept. Ony vymyslely ten příběh a přišli s nápadem na název filmu Černá hodina. Pak se to vyvíjelo několika různými směry. Les a Megan napsaly skvělý příběh o zápasu člověka o holý život. Jacobson to prodal New Regency a pak vyvstal nápad přidat tam unikátní a překvapivý element. Za ta léta bylo ve  sci-fi viděno všechno možné. Tak proč tam nepřidat něco originálního?

„Učinili jsme velké rozhodnutí a to už na první stránce. Ať se to odehrává v Moskvě,“ odhaluje Jacobson. „To byla jedna z velkých myšlenek, která to všechno změnila… kde jsou ty postavy a proč zrovna Moskva. Přijíždějí do tohohle strhujícího, vibrujícího města, o kterém většina lidí slyšela jen z doslechu a to zejména Američané, kteří tam nikdy nebyli. Moskva je místem, kam se mladí vydávají za dobrodružstvím, říká Jacobson. Úplně nás všechny nadchlo, že je to skupinka cizinců v cizí zemi, která se po příchodu mimozemšťanů ještě více odcizí.

Autor scénáře Jon Spaihts začal pracovat na zcela novém scénáři odehrávajícím se v Moskvě. K filmu se také připojil Timur Bekmambetov jako producent. „Spolupráce s Timurem byla strhující, protože vizuální prvky a sci-fi má hodně v oblibě,“ říká Jacobson. „Navíc jsme potřebovali oko znalce na natáčení v Moskvě.“

Průkopnický režisér rád souhlasil s rolí producenta. „Produkce a režírování je pro mě skoro to samé. Když režírujete, tak nenatáčíte a neoblíkáte herce… prostě jen režírujete.“ Vysvětluje Bekmambetov. „Být producentem je také vedení průběhu natáčení. Lidé očekávají spoustu věcí, takže pro mě znamená produkce, to mít neustále na paměti a najít ty správné lidi, aby to udělali. Je to skoro to samé. Pořád hledáte ty správné lidi a tu pravou strategii.“

„Původně se to mělo odehrávat v malém americkém městě. Poprvé, když jsem mluvil s Tomem Jacobsonem, jsem řekl ´Můžeme to přesunout do Moskvy?´ Když se nato podíváte z jiného úhlu pohledu, tak je to hned zajímavý projekt. Jako třeba King Kong v Moskvě, to by byla věc. King Kong v  New Yorku, to přece nikoho nezajímá, už jsme to viděli.“ komentuje Bekmambetov. „Pro spoustu diváků je pořád fascinující ocitnout se v Moskvě. Ne mnoho filmů je zde západními filmaři natočeno a to dělá ten film jedinečný.“

„Moskva je svým prostředím na první pohled unikátní. Není tak hezká jako Paříž, tak velká jako Manhattan, ale má svou vlastní atmosféru a náboj. Jakmile přesunete jakýkoliv příběh do Moskvy, jakoby ožije,“ znovu zdůrazňuje Bekmambetov. „Také tu máme ruskou kulturu a odlišný způsob natáčení, který určitým způsobem ovlivňuje všechny u nás natočené filmy. Publiku se bude líbit, že je na tom filmu něco neotřelého. Je předurčen k úspěchu prostředím, kde se odehrává. Je to podobné jako s District 9.“

„Lokace sama o sobě se stala silnou stránkou při vyprávění příběhu,“ dodává Jacobson. „ Vizuálně je Moskva architektonicky silná a podmanivá, což jsme se snažili zachytit. Navíc je vše viděno z pohledu cizince. Moskva je také proslulá jako pulzující místo, plné peněz a nočního života. Tento novodobý Divoký Západ jsme se snažili zachytit také a to předně jeho lesk, kouzlo, hluk, hudbu a dynamiku místa… a pak ten kontrast, když padne.“

„Timur má určitou vizi a představu a zároveň má po boku skvělou skupinu lidí z jeho společnosti Bazelev, která pracuje na vizuálních efektech. Zabývali se vizuálním vývojem a přispěli svým konceptuálním uměním a animací. To byly pro nás ze začátku klíčové složky.“ vysvětluje Jacobson. „Ten film byl jeden nápad a pak je tu samozřejmě vizuální stránka a realizace obou. Takže Timurův moskevský tým začal pracovat v předstihu a to skoro dva a půl roku před natáčením. Za tu dobu vytvořili spoustu obrazů, které udávají tón filmu.“

„Vytvořili prvotní koncepty mimozemšťanů a vylidněnou Moskvu, to byly důležité složky filmu. Když si vezmete, že je to 14 milionové město a jim se podařilo ho vyprázdnit,“ dodává Jacobson. „ Později se ve filmu ukáže, že mimozemšťané něco vytváří a nás napadlo navrhnout jejich věže. Tento počáteční koncept byl velkou příležitostí pro režiséra, který začal řídit tu práci už od začátku.“

Tak rok před začátkem natáčením byl vybrán Chris Gorak, aby zaštítil tento projekt. „Hrozně rád jsem do toho s Chrisem šel, pro jeho film Mraky nad L. A. Podle mě to bylo autentické, upřímné, strašidelné, uvěřitelné a navíc v tom byli skvělí herci. Celé to bylo velmi přesvědčivé.“ říká Jacobson.

„Chris si přečetl scénář, ihned se o to začal zajímat, a jakmile něco řekl, tak to sedělo. Konkrétně se to týkalo určitých rovin vyprávění příběhu a to zejména pohybu postav příběhem. Chris měl pocit, že ta cesta byla důležitou složkou…co se dozvěděli o mimozemšťanech a vlastní situaci. To je řídící složka emocí toho příběhu. Vyprávění z tohoto úhlu pohledu má za úkol sledovat, jak přicházejí na to, co se děje.“ vysvětluje Jacobson.

„Černá hodina není jen o jeho režii, dal tomu ještě něco víc,“ souhlasí Wills. „Spoustu času o tom přemýšlel a zpracovával s herci jejich zážitky… jaké to je být v Moskvě. Snažil se ty postavy přivést k životu. Sám je původně uměleckým ředitelem a filmovým architektem, takže byl schopen ten film zinscenovat a ne jen využít Moskvy. Umístil postavy do velmi uvěřitelného post-apokalyptického velkoměsta.“

„Jakmile začnu být spokojen s vizuální podobou natáčení, mohu se zaměřit na scénář, postavy a vyprávění příběhu. Ty ostatní věci řeším až pak,“ říká Gorak. „Moskva byla úplně první věc, která mne nadchla. Mimozemšťané a vzájemné propojení s naším světem bylo senzační, ale to, že se to odehrává v Moskvě, bylo super. Dodalo to filmu nezastupitelnou strukturu.“

„Historicky je Moskva samostatnou kulturou a vzhledem k Evropě i něco jako poslední hranice. Měli jsme v úmyslu umístit naši skupinku cestovatelů do nevyváženého místa. Moskva to má a navíc nabízí tolik bohatství a velkou hustotu osídlení,“ říká Gorak. „Kromě toho je ruština pro všechny cizím jazykem. Moskvu vnímají ti mladí zápaďáci jako území nečekaných možností. Proto že neumějí číst nápisy v azbuce a tak vůbec neví, kam míří, jsou brzy pohlceni městem a zápasí o holý život.“

„Doposud jsme neměli možnost vidět mnoho filmů o napadení mimozemšťany a Moskva tomu dala neotřelou rovinu. Nikdy předtím jsem tu nebyl a teď tu jsem a ničím to tady,“ směje se Gorak. „Moc jsem se těšil, až to tu všechno prozkoumám a objevím ty kultovní místa, budu pracovat s týmem a vystavím verzi Moskvy, kterou nikdo nikdy předtím neviděl.“

„Chris se vydal na cestu, aby se nachystal na film, dozvěděl se něco a vybral ty nejlepší místa. Silná místa, která poznamenají ty postavy stojící uprostřed něčeho tak obrovského, mocného a zároveň brutálně krásného. Doufám, že podobně to budou vnímat i diváci,“ dodává Jackson.

„Když jsme pátrali po lokacích, ruský štáb byl trochu proti mým záběrům všech kultovních míst, které jsem nikdy předtím v amerických filmech neviděl. Pro ně je Rudé náměstí něco jako Socha Svobody, Times Square nebo nápis Hollywood. Já však toužil po všech těch pohlednicových záběrech. Chtěl jsem Rudé náměstí, katedrálu Krista Spasitele, Chrám Vasila Blaženého … všechna ta kultovní místa. Moskva je bohatá a pulzující hlavně díky těmto místům. Během natáčení jsem se něco dozvěděl o její historii a to filmu přidalo určitou strukturu, kterou by většina publika sama o sobě nikdy nezažila, natož při invazi mimozemšťanů.“

Jacobson dodává „Chris má zjevně jasnou vizi. Jeho um, co se týká vizuálních dovedností, je neuvěřitelným přínosem pro film a to zejména lokace. Když jsme přijeli do Moskvy, je to jako jakákoliv jiná mezinárodní metropole. Stejně jako Paříž, Řím, Londýn či New York je obrovská a je v ní obtížné natáčet, neboť má svá občanská pravidla. Chris vyzval produkci, neboť jeho záměrem bylo natočit mezinárodní film vyprávěn přes postavy, které mají v tom prostředí vypadat skutečně. Chtěl natáčet v Moskvě a to způsobem, který nebyl nikdy předtím viděn.“

„Chris se od té doby co přistál v Moskvě, nepřestal vrtět,“ směje se Wills. „Nikdo jiný ze štábu nemaká usilovněji a toto vedení povzbuzuje i ostatní k lepším výkonů. Máme omezený čas na každou lokaci a zároveň potřebujeme co nejvíc materiálu, takže každá vteřina je k dobru. Je to rozdíl, když si režisér vede účty.

Goraka zajímalo zejména unikátní pojetí sci-fi částí příběhu. “Obsah byl sám osobě zajímavý a tím, že jsem fanoušek vědecko-fantastických filmů, se mne ihned po přečtení scénáře zmocnila myšlenka na apokalypsu,“ dělí se o dojmy Gorak. „ Mimozemšťané, jejich neviditelná podoba a vliv na elektrické zdroje v okolí to vše jsem cítil jako výzvu v kinematografickém ztvárnění.“

„Smrtelná hrozba mimozemšťanů tkví v tom, že jsou neviditelní. Jejich útok je trvalý, smrtelný a nezvratný. Dobrým nápadem bylo, že to jsou elektrické bytosti, což hrdinové objeví v průběhu cesty,“ říká Jacobson. „I když je to poněkud vědeckofantastická logika, my jsme v tom viděli přínos. Takže jsme strávili soustu času s Gorakem jejím vkládáním do filmu. Ty jsou zčásti mechanické a zčásti elektromagnetické a jejich krví je elektřina. Vytvořili jsme tento štít, který je činí neviditelný a zároveň má dvojí účel. Je jejich obrannou i útočnou zbraní.“

Po té co se skryjí po počátečním útoku, se hlavní postavy vynoří a začnou pátrat po dalších přeživších. „Bytosti uvrhli celou planetu do doby kamenné. Není tu elektřina, telefony nefungují, prostě nicota … doba Temna. Naše postavy neví, co se stalo,“ upřesňuje Jacobson.

Přeživší putují opuštěnou Moskvou, aby našli pomoc a zároveň se vyhnuli nepříteli. „Mimozemšťané vysílají vlnovou energii, která se šíří okolím a podpálí všechno, co je ji schopno vést. Není to rentgen ani infračervené záření… je to něco zcela jiné,“ dodává Gorak.

„Bavilo mě to převrácení hrozby teroru. Světlo je vlastně nebezpečnější než tma,“ vysvětluje Gorak. „V tomto žánru je tma obvykle strašidelnější, ale tím, že mimozemšťané rozsvítí světla, když jsou poblíž, se žárovka stává známkou nebezpečí. Takže cestování v noci je bezpečnější, hlavně se vyhnout světlu a zůstat pokud možno ve tmě. V denní dobu to je hrůzu nahánějící.

„Jejich práce se světlem, elektrickými zařízeními je činí o to děsivější. Světlo jinak znamená bezpečí. V našem filmu je to naopak,“ dodává Jacobson. „Když je bytost blízko, tak se světlo mihotá a to bez jakéhokoli připojení ke zdroji, protože oni sami tu energii vyrábí. Hrdinové na to přijdou sami a brzy vymyslí, že jim žárovky, rádia, mobilní telefony a svítilny mohou posloužit jako varovná zařízení.“

„Jejich zbraní je rozkouskování. Prostě roztrhají lidské bytosti na malé kousky s trvalým spálením všech částic… prostě spálí tělo na popel. Rozkouskování je velmi násilný, organický a nedbalý proces, který není vždy dokonalý. Dvě rozkouskování jsou vždy odlišná,“ vysvětluje Gorak. „Má to původ ve fyzice a to je základem filmu, umožnit publiku zažít reálnou hrozbu.“

„Rozkouskování je něco jako štěpení dřeva,“ dodává Jacobson. „ Vracíme se k pojetí elektřiny v přírodě, takže rozkouskování je něco jako rozpad úderem blesku. Potřebovali jsme se vejít do věkové skupiny pod 13 let, tím pádem se podoba toho rozpadu utvářela poněkud dlouho. Na pozadí hororu to mělo být zároveň dobrodružné. Naším záměrem nebyla jen krása, ale i vědecký podklad.“

„Divák má možnost, to vidět z pohledu mimozemšťanů, kteří se shánějí po přeživších. V scénáři tento pohled původně nebyl. Gorak to navrhl. Začali jsme si uvědomovat, že se potýkáme s něčím neviditelným. Potřebovali jsme divákům naznačit, že se blíží ohrožení. Není náhodou, že se tu vyskytli a jdou po lidech. Oni vlastně nevidí tělesné teplo, ani kosti. Vidí pouze elektrické impulsy, které putují tělem, vycházejí z mozku dolů po páteři. Úplně ta myšlenka seděla.“

Bekmambetov nabídl Gorakovi praktickou i tvůrčí řízení při přípravách natáčení. Moc času však při samotném natáčení nestrávil. „Snažím se držet dál od placu,“ přiznává Bekmambetov. „ Je to svým způsobem unikátní příležitost, neboť nikdy předtím jsem producentem amerického filmu nebyl. Snažím se Chrise chránit. Chci, aby to rozehrál po svém. Můžu mu pomoci ohledně ruských reálií a chci se ujistit, že to bude emočně správné. Strávili jsme spoustu času s ruským týmem vizuálních efektů. Vytvářeli jsme předběžné vizualizace a výtvarné pojetí. Jako producent jsem to nikdy nechtěl režírovat. Je to příběh americké mládeže v Moskvě… jsem rád, že to vypráví Chris, neboť on je Američanem v Moskvě.“

„Timur a jeho tým odvedli úžasnou spolupráci. Z počátku jsem se já společně s Tomem, Monnie a Timurem setkali v jeho domě v L. A na pár kreativních dýcháncích, které byly velmi plodné,“ říká Gorak. Timur je neuvěřitelně kreativní filmař a po svém dodal styl mimozemšťanům, jejich pohybu i aktivitě.“

Gorak pokračuje,“ Timur tomu vždy něco přidal, aby to ozvláštnil… vážně mu to jde. Kdo je nepřítel a jaká jsou jeho pravidla. Timur se rád řídí mytologií sci-fi. Čím ti mimozemšťané jsou, z čeho jsou vyrobeni a co vlastně chtějí? Hodně jsme o tom všem diskutovali a pak z toho vznikly takové momenty, jako jsou blikající žárovky jakožto varovné zařízení. Tyhle momenty se vám zaryjí do paměti.“

Jacobson dodává, „Bylo to dobré spojení. Chris dal těm postavám reálný příběh a Timur zase teatrálnost. To, že nám představil Moskvu zevnitř, nám hodně pomohlo.“

Během vývoje filmu se do kin dostal 3D film Avatar, který překonal snad všechny žebříčky. „Původně měla být Černá hodina ve 2D, ale po uvedení Avataru začala studia silně uvažovat o 3D. Takže jsme na jaře 2010 natočili nějaké testy v L. A, abychom viděli, jak by to slušelo našemu projektu. Po pravdě řečeno jsem se zdráhal, už jsem ten film nosil v hlavě dost dlouho. Pak jsme zkusili něco natočit, a když to bylo ve finále na plátně, tak jsem souhlasil,“ přiznává Gorak.

„3D natáčení je poněkud velkolepé, neboť stojí víc peněz,“ dodává Bekmambetov. „ Bylo to statečné rozhodnutí, protože to změnilo všechny plány produkce a umožnilo nám to znovu promyslet všechny záběry. Co se týká choreografie 3D záběrů, tak je to úplně jiná disciplína. 3D je v začátcích a jeho postupy vlastně ještě neexistují. Každý další film je krokem dopředu. Musíme se naučit, jak nato a zároveň naučit diváky to strávit. Je to přece jenom jiné odvětví. Tím, že si s těmi novými hračkami hrajeme, přicházíme na to, jak fungují.“

„Vybrali jsme si 3D, abychom zabili dvě mouchy jednou ranou. Za prvé je zde prostředí neuvěřitelného města a za druhé náš mimozemšťan a jeho chování. Mysleli jsme si, že jejich elektrická podstata bude v 3D úžasná. Moskva je pro nás nová Pandora. Tuhle příležitost natočit první 3D film v Moskvě jsme si nemohli nechat ujít,“ dělí se o dojmy Gorak.

„Když chcete spáchat natáčení v 3D, tak tomu chcete dát něco víc, co vám 2D neumožňuje. To, že má publikum možnost vidět 3D rozpad na popel, jsme od začátku viděli jako klíčový zážitek.“

„Natáčení v 3D má působivou kvalitu. Taky tomu rád říkám průkopnické, dynamické pohroužení. Nejsou to jen 3 dimenze… je to o čtyřech, pěti až šesti dimenzích. Je to něco víc než jen vysoké rozlišení. Nacházíte se v prostředí a to je vytvarováno zcela jinak pro oko diváka. Popadnete ty postavy a dáte je divákům přímo před nos,“ říká Gorak.

„Tenhle film bude vzrušující jízdou nabytou emocemi. Jakmile představitelé vylezou z úkrytu a začnou si klestit cestu městem, čas je k nim neúprosný. Chris spolu s kameramanem Scottem Kevanem navrhli záběry se velkou hloubkou pozadí a při nich máte pocit, jako byste tam byli,“ popisuje Jacobson. „Tomuto filmu sedí 3D přirozeně, neboť se postavy vydávají na cestu. To ve 3D funguje vždy. Také se snažíme natáčet naturalistickým způsobem, což ve 3D moc vidět ještě nebylo. Už jsme viděli fantazy , rodinný film spolu s 3D videohrou přepracovanou na plátno, ale pořádný dobrodružný příběh ve 3D vlastně ještě ne.“

Těsně před natáčením se k tvůrčímu týmu přidal uznávaný odborný poradce na vizuální efekty Stefen Fangmeier. „Timur byl nápomocný při vývoji prvních návrhů mimozemšťanů, rozpadu a světel. Když však přišlo na samotnou realizaci, Stefen nám to pomohl dotáhnout do konce. Musíte mít pocit, že se to opravdu děje,“ říká Wills.

„Stefenův vklad do filmu byl neocenitelný,“ dodává Gorak, „Přidal tomu notnou dávku kreativity a smysl pro detail. To vše díky letům zkušeností. Nejen na place navrhl skvělé věci, ale i potom vymyslel, jak se mimozemšťané pohybují směrem ke kameře.“

„Když jsme začali pracovat s Timurem, okouzlil nás jeho tým plný talentovaných lidí v čele s  odborníkem na vizuální efekty Dimitryem Tokoyakem. Ten tomu všemu velel. Pak se k němu přidal Stefen Fangmeier a společně tvořili dokonalou souhru,“ dodává Jackson. „ Oni dva pochopili podstatu toho filmu,“ souhlasí Gorak. „Je to dlouhý proces odhalování, neboť mimozemšťané nefigurují hned v prvních záběrech. Jakmile však přeživší začnou rozumět jejich fyzice, boj může začít.“

„3D nám umožňuje vytvořit z toho intimní příběh skládající se z epických fází. Základem je vztah mezi lidmi a to je ta dramatická linka, která hýbe emocemi,“ říká Bekmambetov. „Toto pole působnosti vám dává rozsah a zároveň jste nohama na zemi. Je to unikátní tím, že si připadáte součástí filmu. Doufám, že diváci doslova prožijí tu obrovskou katastrofu. Je to vlastně první film ve 3D, kdy je zničen svět.“

Pro natáčení v 3D je práce herců stěžejní. „Napojení na postavy je důležité, protože nemůžete diváka odříznout a pak ho přimět se znovu koukat. Musíte být neustále propojeni s postavami. Díky bohu máme skvělé herce.“

„Moderní publikum lační po něčem, co ještě neviděli. Když však necítí spojení mezi sebou a tím co se odehrává na plátně, není jim to jedno,“ souhlasí Wills. Na prvním místě pro nás bylo propojení publika s příběhem. Až pak se rozehrál příběh s mimozemšťany za pomoci vizuálních efektů. Úkolem 3D to bylo ozvláštnit, ne přebýt.“