fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    

54% 51 hlasů
5.4 10 51
rodinný / fantasy, Česká republika, , 90 min.
Kinopremiéra v ČR 28.4.2011 v SK 21.7.2011, DVD od 21.9.2011 Bontonfilm

Film v kinech
kina  
Benešov nad PloučnicíLetní kino 20:00


Režie:
Herci: , , , , , více...

Ukázka
02:00


V tomhle království chybí ke štěstí jen následník trůnu. Král si z toho nedělá těžkou hlavu, ale královna se trápí a pro potomka by se byla ochotná i upsat peklu. A protože čert nikdy nespí, čeká ji i jejího manžela půlnoční dostaveníčko v Čertově mlýně, kde dostanou prazvláštní nabídku. V první chvíli ji odmítnou, ale... Za pár měsíců se královně narodí princezna Štěpánka. Roste jako z vody a nejlíp je jí se Štěpánem, synem královniny komorné. Krátce před osmnáctými narozeninami se Štěpánka dozví o paktu, který kdysi její matka přece jen s čerty uzavřela. Podmínky jsou prosté a nekonečně kruté. Za to, že dostala od pekla život, stane se nevěstou jeho vládce. Král se na poslední chvíli pokusí dceru zachránit, uspořádá ples, na kterém si má Štěpánka z přítomných princů vybrat manžela dřív, než skončí ve spárech Lucifera. Ten však lest prohlédne a strašlivě se pomstí. Štěpánka, proměněná v černý přízrak, čeká na záchranu. Jediný, kdo je pro ni ochoten riskovat, je kamarád z dětství Štěpán. Dokáže láska porazit pekelné síly? Mladíka čeká strastiplná pouť, na jejímž konci čeká buď Štěpánka, nebo smrt.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Tahle pohádka se moc nepovedla. Její zápletka mě nijak nenadchla. A to i přesto, že mám čerty ráda. Snad se to příště povede lépe. Aspoň jméno princezny, které se v pohádkách neobjevuje :-)
Všechny komentáře k filmu 22+ Napiš komentář k filmu a získej netbook nebo tablet

Web: IMDB, Oficiální stránka    Videotéka: přidat si do ní film

Popis filmu Čertova nevěsta

Král Bořivoj a královna Alžběta žijí krásným životem. Poddaní je mají rádi . Jejich štěstí však kalí jediná věc - nemají potomky. Král si z toho nedělá těžkou hlavu, ale královna se trápí a pro potomka by se upsala i peklu. A protože čert nikdy nespí, čeká ji i jejího manžela půlnoční dostaveníčko v Čertově mlýně, kde dostanou prazvláštní nabídku. V první chvíli ji odmítnou. Ale za pár měsíců se královně narodí princezna Štěpánka. Roste jako z vody a nejlíp je jí se Štěpánem, synem královniny komorné. Krátce před osmnáctými narozeninami se Štěpánka dozví o paktu, který kdysi její matka přece jen s čerty uzavřela. Podmínky jsou prosté a nesmírně kruté. Za to, že dostala od pekla život, stane se nevěstou jeho vládce. Král se na poslední chvíli pokusí dceru zachránit, uspořádá ples, na kterém si má Štěpánka z přítomných princů vybrat manžela dřív, než skončí ve spárech Lucifera. Ten však lest prohlédne a strašlivě se pomstí. Štěpánka, proměněná v černý přízrak, čeká na záchranu. Jediný, kdo je pro ni ochoten riskovat, je kamarád z dětství Štěpán. Dokáže láska porazit pekelné síly? Mladíka čeká strastiplná pouť, na jejímž konci čeká buď Štěpánka, nebo smrt.


O filmu

obrazek
Mladá královna touží po dítěti a marně se modlí k sošce svaté Kryšpíny, aby její prosby vyslyšela. A když její prosby v nebi nepomáhají, odhodlá se královna dojít i s králem do čertova mlýna, kde čertovi, který tu žije, přednesou svou žádost. Ale když mají smlouvu podepsat vlastní krví, čertovu nabídku odmítnou.

V noci se objeví čert v královnině komnatě, ukáže jí podobu půvabné dcerky - a královna podepíše. Marně se snaží svatá Kryšpína královnu varovat, čert jí v tom zabrání. Narozeniny malé dcerušky jsou veselé a malý Štěpánek, syn královniny komorné, jí sám vymyslí jméno - Štěpánka.

Tu noc se v královnině ložnici opět zjeví čert a nad Štěpánčinou kolébkou přisoudí dítěti krásu, veselost, a až bude princezně šestnáct let, přijde si pro ni jako pro svou vyvolenou. Obě děti jsou stále spolu, Štěpán se stane princezniným nerozlučným ochráncem a všude Štěpánku doprovází. Princeznička má opravdu čerta v těle, skotačí s chlapci, jezdí na koni a pramálo dbá na to, že je královskou dcerou.

Čas utíká rychle a z obou dětí se stanou půvabní mladí lidé. Jednoho dne se objeví čert, připomene královně úpis i to, že si jeho pán, samotný vládce pekla Luciper, přijde o plese pro princeznu jako svou nevěstu.

Ale Štěpán, který Štěpánku chrání, se nedá jen tak lehce odbýt. Cestou domů na něj z kapličky zavolá Kryšpína, stěžuje si, jaká je jí v zahradě zima. Štěpán ji odnese k sobě domů do tepla a ona mu poradí, aby zašel za poustevníkem, že ten mu poví, jak Štěpánku před peklem ochránit.

Ten ho pošle v noci k čarodějnici, která hlídá kouzelný květ zlatého kapradí, chránící před vším nebezpečím. Štěpán se řídí jeho radami a nad zlou čarodějnicí po krátkém boji zvítězí. Jakmile se však zmocní zlatého kvítku, propadne se do podzimního labyrintu.

Mezitím už na zámku začal ples. Přišlo několik princů, kteří se ucházejí o Štěpánčinu ruku, dokonce i samotný sultán. Komorná Verunka, Štěpánova matka, každého nápadníka nenápadně postříká svěcenou vodou, aby tak objevila vyslance pekla.

Štěpán se pomocí kvítku dostane z podzemí a na poslední chvíli dorazí do zámku - jako poslední ženich. Při tanci dá Štěpánce amulet s kouzelným kvítkem a zapřísahá ji, aby ho nikdy nesundávala. Ona mu na oplátku věnuje svůj prstýnek. Jenže vtom se zjeví opravdu poslední nápadník - podivný starý král. A Verunka už nemá ani kapku svěcené vody. Příchozí nabídne Štěpánce překrásný šperk. Když princezna odmítne sundat amulet z krku a stát se jeho ženou, Luciper - neboť je to on - ji začaruje do temného přízraku.

Zoufalý Štěpán žaluje poustevníkovi, že zlatý kvítek zklamal. Ten mu vysvětlí, že kvítek plně ochrání jen toho, kdo ho utrhne. Když ho někomu dá, jeho moc je poloviční. Kryšpína opět poradí - ať se sám Štěpánky zeptá, jak ji lze vysvobodit. O půlnoci se Štěpánčin přízrak objeví na hradbách a rukou Štěpánovi naznačí, kterým směrem hledat možnost vysvobození. Je to v čertově mlýně, kam se Štěpán hned druhý den vypraví. Vsadí se s čertem, že splní tři úkoly, které mu peklo uloží, aby princeznu vrátil zpátky do života.

Hned první úkol je těžký - má uhodnout, kolik je čertovi let. Štěpán úkol splní. Druhý úkol je těžší - má ukrást bludičce Lekníně její zrcátko. Ale Štěpán svůj úkol splní. Nakonec je to opět svatá Kryšpína, která Štěpánovi poradí: ať zpochybní všemocnost pekla. Stane se, Luciper přistoupí rukoudáním na třetí sázku - musí Štěpánovi vytrhnout zcela bezbolestně z hlavy tři vlasy. Luciper vyškubne celý chomáč vlasů a Štěpán bolestí vykřikne, je vyhráno. Luciper roztrhá úpis a s celým svým pekelným doprovodem zmizí.

To se už u mlýna zjevuje přízrak Štěpánky, zbělá a nabude své lidské podoby. Princezna děkuje Štěpánovi za vysvobození. Není šťastnějších lidí na světě nad Štěpána a jeho krásnou princezničku.

O postavách

Václav Šanda
<>Obrázek nenalezen<> Štěpán
Mladý sympatický mládenec, který vyrůstá po boku princezny. Zamiluje se do ní a chrání ji před celým světem i před samotným peklem, odkud ji také nakonec vysvobodí.

Eva Josefíková
Štěpánka
Krásná, usměvavá princezna, plná života, milující Štěpánovu upřímnou povahu a neohroženost, díky níž je osvobozena od moci pekla.

Sabina Laurinová
královna
Kvůli své nedočkavé touze po dítěti se upíše peklu, ale později toho hořce lituje. Snaží se uchránit Štěpánku před peklem a vdavkami do daleké země, ale jen díky Štěpánově lásce k princezně se to podaří.

David Suchařípa
král
Má rád své lovy, koně a moc se o královnu nestará. A tak se nechá lehkomyslně zatáhnout do sporu s peklem. Nakonec děkuje Štěpánovi, který svou rytířskou odvahou zachrání jeho dceru před peklem.

Karel Zima
čert
Snaží se lovit duše pro peklo a svým slibem obstarání krásné dcerušky získá i samotnou královnu. Ta se mu upíše a čert na čas vítězí. Chystá princeznu jako nevěstu pro svého pána Lucipera.

František Němec
Luciper
Pán pekel je s prací svého čerta velmi spokojen a rozhodne se, že si vezme krásnou princeznu za ženu. Když ho Štěpánka odmítne, promění ji v noční přízrak. Láska Štěpána a princezny je natolik velká, že nakonec peklo prohrává.

Bára Munzarová
Verunka
Starostlivá Štěpánova maminka a královnina komorná, bojí se o své dítě jako každá máma, zvlášť když jde o souboj s peklem.

Marek Kališ (rozhovor)
obrazek
Jaká byla spolupráce s panem Troškou na scénáři?

Výborná, Zdeněk je velmi konstruktivní a vnímavý člověk, a tak veškeré nápady, které jsem měl, jsme spolu důkladně probrali, případně upravili, a dnes už jsou natočeny.

Jak dlouho jste scénář vyvíjeli?

Psali jsme ho intenzívně asi měsíc, pak je důležité na chvíli si od látky odpočinout, aby se člověk mohl na scénář podívat čistýma očima. Pak jsme scénář znovu upravili a doplnili a asi tak po čtyřech měsících byl scénář připraven k realizaci. Bohužel se v roce, kdy jsme ho psali, nerealizoval a museli jsme čekat na nového producenta, který by se látky ujal. A jsme moc rádi, že se panu Kudělovi s panem Predescu látka natolik líbila, že jsme ji mohli loni realizovat. No a v přípravách jsme znovu scénář se Zdeňkem upravili a doladili do konečné podoby. Takže se scénář vyvíjel celkem dva roky.

Na place působíte i jako pomocný režisér. Probíhalo natáčení hladce? Vyvstaly během něj nějaké komplikace?

Myslím si, že pohádka byla velmi dobře připravena k natáčení. Zdeněk má film vždy výborně připraven a ví, co chce. Máme podobné vidění realizace záběrů, a díky tomu, že s ním dělám skoro dvacet let, šlo natáčení opravdu skvěle. Jediné, co nás malinko zlobilo, bylo počasí, ale to jsme ovlivnit nemohli.

David Ployhar (rozhovor)
obrazek
Jaký byl první natáčecí den? Vyšly všechny záběry, které jste si s panem režisérem naplánovali? Nekomplikovalo vám práci sžívání se s prostředím a celým štábem?

První natáčecí den byl pro mě radostný, a to ze dvou důvodů. Za prvé jsme s mou přítelkyní Janou „stihli“ pár hodin před první filmovou klapkou přivést na svět syna Davida a za druhé jsem mohl být zase po třech letech součástí tvůrčího týmu pana režiséra Zdeňka Trošky. V reálech, v nichž se odehrávaly první natáčecí dny, jsem se Zdeňkem Troškou realizoval již dříve obrazové podklady Dvořákovy opery Rusalka pro Státní operu v Praze, takže jsem prostředí znal a cítil jsem se skoro jako ryba ve vodě. Jižní Čechy jsou malebně kouzelné a fotogenické. A co se týká štábu, je pan režisér obklopen z větší části stálými spolupracovníky, s nimiž jsem se již setkal na předchozích projektech, a nově příchozí jen rozšířili bezva partu, která se ráda scházela i po natáčení.

Pohádka se točila v zajímavých exteriérech. Nebylo občas těžké dostat se tam s technikou?

Obrazové vyprávění pohádky jsem chtěl maximálně podpořit i pohybem kamery. Atmosféra ve štábu byla taková, že jsem měl pocit, že nic není nemožné a všude se s kamerou dostaneme. Například na zřícenině Choustník, kde byl „plac“ vzdálen ve špatně přístupném terénu několik set metrů od příjezdové komunikace, nám pomohli kamerový jeřáb po částech přesouvat i někteří členové štábu, kteří tak činili (a nebylo to jen jednou) nad rámec svých povinností. Pro hůře přístupná místa jsme měli připravenu variantu „lehčí“ jízdy nebo steadicam.

Jedna scéna se točila na rybníku. Bylo to náročné? Nebál jste se, že vám kamera spadne do vody?

U snímání z hladiny rybníka bylo nepříjemné, že náš nafukovací člun, v němž jsme měli kameru, stále plul a otáčel se, což je bohužel přirozené. I při zapojení dalšího kotvícího plavidla se stále pohyboval, a tak se mírně měnila kompozice a ostrost obrazu a muselo se častěji opakovat. O bezpečné zajištění kamery se postaral grip pod vedením Otty Kobyláka a kaskadéři, vedení Luďkem Jelenem. Kdyby tyto dva znali na Titaniku, smutné dějiny kolosu by vypadaly určitě jinak.

Během natáčení se vám narodil potomek. Prozradíte nám, jak se vám podařilo skloubit první rodičovské povinnosti s filmováním?

Bylo to nejkrásnější a zároveň nejnáročnější, co mě v životě potkalo. Velice mě mrzí, že jsem nemohl být se svou partnerkou Janou v prvních dnech se synem Davidem doma, být jí oporou a pomáhat jí. Jelikož je ale fantastická máma, vše bravurně zvládla a já si s velikou radostí užíval rodičovské povinnosti, vždy když jsme netočili. Na druhou stranu mě hřeje pocit, že Davídek za pár let bude moci koukat na krásnou pohádku, jejíž byl nepřímou součástí, když vznikala, a která bude stárnout s ním.

Josef Jelínek (rozhovor)
obrazek
Kde jste hledal inspiraci? Bylo složité kostýmy navrhnout?

České pohádky sloužily jako předloha pro řadu filmů. Jejich klasické pojetí mne inspirovalo k navázání na jejich tradici. Vím, že režisér Zdeněk Troška obdivuje tuto poetiku, a tak jsem se snažil v této tradici pokračovat. Samotný příběh se spoustou roztomilých figurek jsem se snažil obléknout v duchu rokoka. S tím souvisí forma, která je dekorativní a umožňuje typologii postav, od krále přes královnu a princeznu až po služebnictvo. Vedle reálných postav se ve filmu objevují čerti, víly, čarodějnice, vodník, Luciper. Navrhovat kostýmy pro krásné lidi je inspirativní a velmi příjemné. Je potěšení dotvářet a vymýšlet kreace, které se líbí nejen interpretům, ale upoutají i široké publikum. Když máte fantazii a dobrou literární předlohu, všechno jde snadno.

Jak kostýmy vznikaly a jak dlouho?

Od grafických návrhů, které slouží jako předloha k realizaci, uběhla dost dlouhá doba, ať už to byly hlavní postavy, které se šily, či epizody a kompars, který se vybíral převážně z fundusu Státní opery a Filmových ateliérů Barrandov. Sólové kostýmy se realizovaly přibližně dva měsíce.

Všechny kostýmy v Čertově nevěstě jsou nádherné a propracované, ale přece jen… Které z nich byste vyzdvihl?

To je těžké. Uvědomuji si, že dekorativně pojatý dámský kostým královny upoutá větší pozornost než jednoduše řešený kostým pro sluhu. Všechny jsou chápány jako celek, protože pro mne je důležité řešit barevné kompozice včetně jednotlivých detailů.

Máte spočítáno, kolik kostýmů bylo v pohádce použito?

Okolo tří set.

Jak se vám spolupracovalo s týmem Čertovy nevěsty?

Určitě patřím ke všem, kteří budou na natáčení dlouho vzpomínat, ať už to byl samotný režisér, ti, bez nichž by kostýmy nevznikly (krejčovny), nebo ti, kteří oblékali herce a starali se, aby všechno probíhalo v pořádku.

Bobo Sobotka (rozhovor)
obrazek
Které masky v Čertově nevěstě stojí za zmínku?

Celá pohádka je výtvarně laděna do historického období rokoka. Záměrem bylo udržet dobovou autenticitu v účesech i v líčení, čistota stylu byla pro nás určující. Na začátku ještě postavy lehce poukazují na doznívající barokní dobu, aby pak po časovém skoku osmnácti let plynule přešly do stylu tzv. nízkého rokoka. Nejen herci, ale také všechny epizodní role i kompars důrazně dodržují v účesech i líčení určený styl, příkladem je velkolepá plesová scéna. Udržet čistotu historického období bylo náročné, ale divák jistě naši snahu ocení. Výtvarně evokují jednotlivé scény obrazy - plátna rokokových malířů Bouchera a Fragonarda. Z konkrétních postav stojí jistě za zmínku dvojrole čerta/myslivce, kterého hraje Karel Zima, královna Sabiny Laurinové, Luciper Františka Němce, ale i třeba malá role hejkala v úvodní sekvenci.

Jak náročné bylo maskovat čerty Františka Němce a Karla Zimu?

Dvojrole čerta/myslivce vyžadovala v začátcích příprav a při rozhodování o konkrétní podobě těchto dvou postav splnění základní podmínky, kterou žádal pomocný režisér Marek Kališ, aby přeličování při trikových záběrech, kdy se myslivec mění v čerta a naopak, netrvalo kvůli fixaci kamery přehnaně dlouho. I přes tento režijní požadavek jsme neslevili na kvalitě a výsledná podoba obou postav plně odpovídá jak scénáři, tak i představě režiséra Zdeňka Trošky. Samotné líčení Karla Zimy do role čerta trvalo téměř dvě hodiny, postava myslivce asi 90 minut. Naším největším nepřítelem byla během natáčení letní horka, chlupatý čert a sluneční paprsky, to byla vražedná kombinace. Někdy se muselo čekat, až rozpálenou pleť ochladíme ve stínu větrákem a zastavíme prýštící potůčky potu. První dny byl Karel při líčení dost netrpělivý, ale postupně se s věčně hnědou tváří a špinavým tělem sžíval a na zubní protézu, kterou měl jako čert neustále v ústech, se každý den upřímně těšil. František Němec coby Luciper byl velmi trpělivý. I když jeho maska nebyla tak náročná, strávil na maskérském křesle 45 minut. Skutečně profesionální přístup.

Jak dlouho trvalo namaskovat čarodějnici Janu Andresíkovou?

Natáčení v jeskyni čarodějnice pod skalním převisem bylo technicky dost náročné. Místo bylo obtížně přístupné, v první části je paní Andresíková nalíčena jako přívětivá babička kořenářka, v jemné šedivé paruce. V druhé části se pak mění v rozcuchanou divokou čarodějnici a po boji se Štěpánem se rozpadá v hromádku popela. Změnu líčení jsme museli opět kvůli fixaci kamery provádět na místě, nebylo možné odjet s herečkou do maskérny. Přeličování nám s kolegyní Libuškou Barlovou trvalo asi 45 minut. Měnil se účes, rozcuchané vlasy tvořily jakési pavučinové hnízdo s vetknutými větvičkami a pleť dostala strašidelné šedivé tóny.

Boris Masník (rozhovor)
obrazek
Kolik trikových záběrů Čertova nevěsta obsahuje?

Snímek je nabitý 195 trikovými záběry, což představuje zhruba 20 minut filmových triků.

Jak dlouho trvaly práce na jejich realizaci? Jak se triky zpracovávaly?

Práce na tomto projektu trvala od zahájení příprav rok. Vlastní realizace triků trvala tři a půl měsíce a podílelo se na ní celkem 14 kompozitorů a animátorů. Film byl natáčen klasickou filmovou kamerou na negativ 35 mm, ale jeho následné zpracování probíhalo v UPP, a. s., již digitálně.

Můžete vyzdvihnout důležité trikové scény?

K podstatným trikovým scénám patří na příklad:
Víla leknína (a ostatní víly) / počet záběrů 39 + 4
Víly jsou i v této pohádce průsvitná bleděmodrá stvoření, která se objevují, vznášejí a v obláčku mlhy zase mizí nad vodní hladinou. Podkladové záběry krajiny byly natáčeny „na place“ - tj. reálně, ale bez herecké akce. Víly samotné (víla Leknína je mimochodem jednou z hlavních postav příběhu) byly pak natáčeny podle podrobného trikového scénáře o měsíc později v ateliéru proti černému pozadí. Po digitální úpravě barevnosti, průsvitnosti, záře a dalších typicky „vílích“ vlastností byla tato vrstva spojena s vrstvou mlhy nad hladinou a podkladovým obrazem krajiny do výsledného obrazu.

Oživlá dřevěná soška Kryšpína / počet záběrů 39
Přestože měří pouhých 50 centimetrů, je „Svatá Kryšpína“ jednou z nejdůležitějších hereckých rolí této pohádky. Na rozdíl od svých „živých kolegů“ je pro ni ale kritika, že „hraje nějak dřevěně“, pochvalou. Dřevěná totiž opravdu je (a dosáhnout „dřevěného povrchu“ a „lehce prkenných pohybů“ bylo při její trikové realizaci jedním z nejtěžších úkolů). Triková podoba Svaté Kryšpíny je vytvořena pomocí počítačového 3D modelu a jeho animace. Vychází z reálné dřevěné polychromované sošky, která byla pro tuto pohádku navržena a vyrobena podle představ Zdeňka Trošky a požadavků scénáře. V trikových scénách tuto reálnou rekvizitu zastupuje 3D-Kryšpína (stejně jako když v nebezpečných scénách nahradí kaskadér herce, aniž si to divák uvědomí). Výsledné animace 3D-modelu jsou pak kombinovány s reálnými záběry hereckých akcí.

Štěpánka - černý přízrak / počet záběrů 25
Štěpánka je samotným Luciperem zakleta do „černého přízraku“, který se objeví vždy o půlnoci nad zámeckým parkem, bezmocně se vznáší v prostoru a po chvíli v obláčku kouře zase mizí. Herecké akce princezny Štěpánky v kostýmu přízraku se natáčely v ateliéru před zeleným pozadím (tzv. GreenScreen). Natočená reálná postava byla podle předem vytvořených a autory filmu schválených výtvarných návrhů proměněna do téměř nebarevné, průsvitné a rozvlněné podoby v digitální postprodukci. Poté byl stylizovaný „přízrak“ spojen s reálně natočenou krajinou a celý takto vytvořený záběr byl barevně přizpůsoben pohádkové atmosféře noční scény.

Kromě těchto hlavních obrazových efektů obsahuje pohádka Čertova nevěsta pochopitelně i další trikové záběry. Například pohádkovou atmosféru umocňuje hejno světlušek (digitálních) v mlze nad hladinou u Čertova mlýna, a naopak bílá čára po tryskáči nad zámkem by pohádkovou iluzi jistě rušila - bylo tedy nutno ji vyretušovat, atd. K celkovému obrazovému pojetí filmu také přispěly tvůrčí možnosti finálních digitálních barevných korekcí, které kameraman David Ployhar citlivě využil.

Václav Šanda (rozhovor)
obrazek
Vzpomínáte si, jaký byl váš první natáčecí den?

Během mého prvního natáčecího dnu se točily obrazy, v nichž jsem vystupoval pouze já. Většinou jsem kličkoval mezi stromy, přeskakoval pařezy a brodil se říčkou. Nervozitu jsem ale pociťoval i z těchto „obyčejných činností“. Seznamování s kamerou mi chvíli trvalo, ale během celého dlouhého dne se nade mnou smilovala. A myslím, že se v ten okamžik ulevilo celému štábu.

Jak jste se cítil v roli Štěpána? Byla to vaše první velká role?

Říká se, že kladný hrdina se hraje hůř než záporná postava. A Štěpán je „stoprocentní klaďas“. Snažil jsem se ale vytvořit z něj obyčejného kluka, který má své priority, za nimiž si stojí. Byla to má první filmová role vůbec. A můžu říct, že hraní před kamerou mě doslova pohltilo.

Jak jste se k roli dostal?

Přes klasický konkurz, na který mě pan Troška pozval společně s mnoha dalšími studenty různých hereckých škol.

Jak se vám hrálo s hereckou partnerkou „princeznou Štěpánkou“ Evou Josefíkovou?

Evička také studuje DAMU, je o ročník níž než já. Do té doby jsme se potkávali pouze ve škole a byli jsme kamarádi. Myslím, že během natáčení se z nás stali přátelé a přátelství pokračuje dodnes, což jsem moc rád. Prožít s ní celé prázdniny bylo skvělé. Před kamerou mi byla velkou oporou, na naše společné scény jsem se vždy moc těšil. Navíc se natáčelo blízko jejího bydliště, což znamenalo, že o mě bylo velmi dobře postaráno. Zejména co se domácí stravy týče.

Jaký byl pan režisér? Je na začínající herce hodný?

Pan režisér Troška je přesně takový, jak ho diváci znají z televize či z různých besed. Přátelský, optimistický a velmi vstřícný. Myslím, že celé natáčení pomáhal nejen mně, ale i Evičce. Trpělivě nám vysvětloval spoustu filmových pojmů a naučil nás, co je nutné pro práci před kamerou.

Na kterou scénu jste se těšil? Měl jste z nějaké strach?

Těšil jsem se zejména na setkání s herci, které už léta obdivuji. Spolupracovat s Bárou Munzarovou, Sabinou Laurinovou či panem Františkem Němcem je opravdu zážitek, na který budu ještě dlouho vzpomínat. Všichni se ke mně chovali velmi mile a brali mě jako hereckého partnera, i když věděli, že jsem u filmu nováčkem. Trochu jsem měl strach z jízdy na koni, protože se můj filmový kůň se mnou během tréninků moc neskamarádil. V den natáčení ale poslouchal jako hodinky. Naštěstí!

Na co se těšíte nyní? Uvidíme vás v nějakém dalším filmu?

V současné době zkouším antickou divadelní hru Médea od Eurípida, která bude mít premiéru 7. května 2011 v našem studentském divadle DISK. Dále mě čekají další tři role v „diskových“ představeních v rámci čtvrtého ročníku na DAMU. Co se týče dalšího filmu, zatím čekám. A doufám, že se dočkám...

Eva Josefíková (rozhovor)
obrazek
Vzpomínáte, jaký byl váš první natáčecí den?

Velice vtipný, protože se paradoxně natáčel závěr celé pohádky. Přijela jsem na místo, vklouzla do šatů, v natáčkách vypila ranní kávu a v rychlosti se seznámila se štábem. Pak jsem seběhla dolů do údolí a celý den jsme se s Vaškem znovu a znovu šťastně shledávali a závěrečně líbali.

Jak jste se cítila v roli princezny Štěpánky? Byla to vaše první velká role?

Štěpánka je veselá a rozpustilá holka, která si nezakládá na svém královském původu, a to mi je sympatické. Když se královna rozhodne převychovat ji v „dámu, jak se patří“, ponechá si svou nenucenost a čerty v očích. Je radost ztvárnit takovou princeznu, snad se mi to povedlo. Měla jsem tu čest zahrát si Barunku v Babičce v Národním divadle, ale ve filmu jsem dosud tak velkou roli nedostala.

Jak jste se k roli dostala?

Klasicky jsem se zúčastnila castingu. Málem jsem ho odřekla, protože jsem v tu dobu musela být jinde, ale na poslední chvíli jsem doběhla, a ono to vyšlo.

Jak se vám hrálo s hereckým partnerem „Štěpánem“ Václavem Šandou?

Jelikož jsme se s Vaškem znali už ze školy, bylo to moc příjemné a veškeré počáteční rozpaky šly stranou. Během natáčení se z nás stali blízcí kamarádi.

Na kterou scénu jste se těšila? Měla jste z některé strach?

Těšila jsem se na natáčení všech exteriérových scén na zámku v Buchlovicích, protože z toho kraje pocházím a v zámeckých zahradách jsem pobíhala už jako malá. Nikdy by mě nenapadlo, že tam jednou budu tancovat a jezdit na koni před filmovými kamerami. Obavy jsem měla ale právě tehdy, protože před pohádkou jsem na koni nejezdila. Tvrdě jsme s Vaškem trénovali a zvládli jsme to.

Měla jste nějaký oblíbený kostým? Který se vám líbil nejvíc?

Ze šatů jsem měla radost asi jako každá holka, která si jako malá hrála na princezny. Všechny byly nádherné, do detailu propracované a šité mně na míru, takže i přes jejich objemnost pohodlné. Smutně jsem je svlékala poslední den natáčení. Nejmilejší byly asi plesové a růžové.

Na co se těšíte nyní? Uvidíme vás v nějakém dalším filmu?

Momentálně se těším na intenzivní práci ve škole a na zkoušení hry Konec Masopustu v Národním divadle s panem režisérem Pitínským, který obsadil celý náš ročník. Těším se taky na léto, kdy bych se měla - pokud všechno dobře dopadne - vrhnout do dalšího natáčení.

Sabina Laurinová (rozhovor)
obrazek
Jak jste se cítila poprvé v roli královny?

Královna Alžběta je pro mě krásnou hereckou příležitostí, nechybí jí humor, ale ani důstojnost, a vystihuje královnu v rozpětí dvaceti let. Myslím, že jsme si docela „porozuměly“, ale výsledek uvidím opravdu až na plátně.

Jak se vám hrálo s hereckým partnerem, „králem“ Davidem Suchařípou?

Řekla bych, že se nám poštěstilo najít společný humor i názory na určité situace, a to je pro mě nejdůležitější předpoklad k dobré souhře.

Měla jste nějaký oblíbený kostým? Které šaty se vám líbily nejvíc?

Všechny kostýmy Josefa Jelínka byly báječné a každá herečka v jeho šatech doslova rozkvete. S Pepíčkem jsem měla možnost spolupracovat už poněkolikáté a musím říct, že si u něj vážím především toho, že jeho kostýmy jsou nejen krásné, přes dobové pojetí efektní na place, ale také praktické a nositelné pro herce. Vystřídala jsem jich během natáčení asi šestero a všechny byly pro mě kouzelné.

Pohádka se točila v nádherných exteriérech i interiérech, na které místo vzpomínáte nejraději? Které na vás nejvíc zapůsobilo?

Zdeněk Troška má cit nejen pro to seskupit kolem sebe lidi, kteří si rozumějí, ale také nikdy nezklame ve výběru krásných exteriérů a interiérů. Má estetické cítění, které se ve filmech dnes už tak často nevidí, zkrátka cit pro historii. Proto jsem byla opravdu nadšená na zámku v moravských Buchlovicích, kde jsme měli štěstí na báječné počasí i na skvělé lidi kolem. Vzniklo tam několik krásných přátelství, z nichž mám radost. Budu samozřejmě vzpomínat i na zámek v Ploskovicích.

Vaše dcery si také zahrály v Čertově nevěstě, jak se jim natáčení líbilo?

Nejsem rozhodně z těch, kdo by chtěl pašovat rodinu do filmu, ale Zdeněk si přál mít mé dcery v pohádce, a spojit tak příjemné s užitečným. Holky vypomohly a zároveň byly s maminkou. V pár obrazech si před kamerou hlavně hrály, i když starší Valentýnka to brala velmi zodpovědně. Bylo to občas náročné a taky veselé, ale především budeme mít na tuhle letní atmosféru a krásnou pohádku moc hezké společné vzpomínky.

Máte ráda pohádky? Čtete je dcerám před usnutím?

Kdo by pohádky neměl rád, myslím, že jsme na nich a s nimi všichni vyrostli. Starší Vája si už čte sama, často vehementně a tajně, s baterkou pod peřinou. Malá Mája si ráda prohlíží knížky celý den. Vždycky večer to u nás vypadá jako před stěhováním, a já pak musím dlouho přerovnávat knihovnu. Večery u nás patří spíš vyprávěným pohádkám, pokud ovšem nepadám únavou do kómatu a jen zdálky slyším dětský hlásek: Maminko, ty mluvíš nějak divně.

David Suchařípa (rozhovor)
obrazek
Vzpomínáte si, jaký byl váš první natáčecí den?

Jeden z prvních natáčecích dní mi utkvěl v paměti, protože jsem seděl asi osm hodin v sedle, což se mi nikdy předtím nestalo. Ten den byl pro mě takovým vstupem do natáčení této pohádky. Byl celkem náročný jak z hlediska počasí, tak objemu práce, ale štáb působil velmi profesionálně, všichni byli vždy na svých místech, prostě to šlapalo. Byl jsem velmi překvapen atmosférou na natáčení u Zdeňka, která byla sice velmi pracovní, ale panovala tu dobrá nálada a klid, což vydrželo po celou dobu. Většinou to tak skvěle nefunguje. Musím říct, že to bylo jedno z mých nejmilejších natáčení vůbec.

V pohádce ztvárňujete krále, máte s ním něco společného? Jezdíte na koni, byl jste někdy na lovu?

Na koni jezdím velmi rád a už se nemohu dočkat, až si budu moct vyrazit, a to máme s králem společné. Ale odmítám zabíjet zvířata, rozhodně nejsem lovec. Dovedu pochopit, že dříve byl lov součástí běžného života, protože šlo o získání potravy, ale pro zábavu opravdu nelovím.

Jak se vám hrálo s hereckou partnerkou, „královnou“ Sabinou Laurinovou?

Velmi dobře, je úžasná kamarádka a bezvadná herečka. Máme stejný styl humoru. Znám ji sice dlouho, ale nikdy jsme spolu nehráli před kamerou. Myslím, že jsme si opravdu sedli, a rád si to zopakuji.

Pohádka se točila v nádherných exteriérech i interiérech, na které místo vzpomínáte nejraději? Které na vás nejvíc zapůsobilo?

Buchlovická fonotéka.

Pohádka je bohatá na kostýmy a náročná na masky. Jak jste se cítil v parukách a pod silným make-upem?

Silný make-up jsem neměl, Bobo Sobotka líčí herce velmi citlivě. A na paruky jsem zvyklý. Bobo je velký profesionál a ví, že líčení a paruka nesmějí herci překážet. Cítil jsem se opravdu dobře.

Karel Zima (rozhovor)
obrazek
Vzpomínáte si, jaký byl váš první natáčecí den?

Ano, byly to scény v krásné krajině, pokud se nemýlím, v okolí Týna nad Vltavou. Pobíhal jsem coby čert u potoka před mlýnem a nemohl uvěřit, že mlýn není pravý, stejně jako všichni, kteří přišli na plac poprvé, jsem jen zíral. Už jsem viděl u filmu různé dekorace a stavby, ale tohle mi opravdu vyrazilo dech. Mlýn se tvářil, že nad tím potokem stojí minimálně tři sta let, bez nadsázky!

V Čertově nevěstě hrajete čerta. Jak jste se k této roli dostal? Byla to vaše první pohádková postava?

K roli jsem se dostal poměrně standardně přes casting. Čekal jsem, že budu dělat nějaké čertovské kreace, ale protože mě už Zdeněk Troška znal, jen si mě vyfotografoval, zeptal se, jestli mám o prázdninách čas, potom řek´ „no jo, ty voči, to je dobrý…“, a bylo. Pohádkových postav jsem si hlavně pro Českou televizi zahrál už několik, ale tohle byl můj první čert! Celé roky jsem tvrdil, že jsem se svým obličejem ideální typ na čerta, ale došlo na něj až teď, téměř ve čtyřiceti letech.

Pohádka se točila v nádherných exteriérech i interiérech, na které místo vzpomínáte nejraději? Které na vás nejvíc zapůsobilo?

K nezapomenutelným určitě patří zahrady zámku v Buchlovicích, několikasetleté stromy mnoha druhů, které jsem viděl poprvé v životě. Člověku se zdálo, že snad ani není v Čechách, ale v „Pánovi prstenů“… Jedním slovem nádhera, mnoho dní jsme se nemohli vynadívat. Ale i ostatní lokace byly krásné. Zámek v Ploskovicích, lesy a příroda vůbec z okolí Hluboké nad Vltavou, i již zmíněný mlýn a překrásný potok, u kterého stál.

Pohádka je bohatá na kostýmy a náročná na masky. Jak jste se cítil v parukách a pod silným make-upem?

Máte pravdu, co se týká kostýmů a masek, jedná se u Čertovy nevěsty skutečně o nadstandard. Já si taky musel chvíli zvykat, protože moje maska nebyla z těch jednodušších. Líčením a odličováním jsem každý den strávil zhruba dvě a půl hodiny. Ale protože se celé natáčení odehrávalo v neuvěřitelně pohodové a přátelské atmosféře, byl to vlastně jen detail… A já mám a vždycky jsem měl kostýmy rád, jsem asi exhibicionista, a tak mě to celé kolem líčení, paruk a kostýmů baví.

Prý jste během natáčení působil jako velký bavič celého týmu. Udržujete rád dobrou náladu i v soukromí?

Mám rád, když se lidi baví, jsem schopný pro to udělat téměř cokoli. Jsem rád, když je při práci zábava a pohoda, když všichni pracují na jedničku a profesionálně, ale zároveň je u toho sranda a nadhled. A to všechno na tomto natáčení bylo. Fantastická parta, skoro bych řekl rodina, v níž se stírají rozdíly mezi hlavním představitelem a kluky od rekvizit. „Mrazíkovskou“ terminologií: Nikdo se nad nikoho nepovyšoval a nikdo se nemusel před nikým ponižovat. Obrovskou zásluhu na tom má hlavně režisér Zdeněk Troška. Pohoda, klid a obyčejná lidská vřelost (v dnešní době nikoli úplně běžná) pramenily hlavně z něj. V soukromí se taky většinou snažím udržovat dobrou náladu i za cenu života, někdy s úspěchem, někdy méně, znáte to.

Bára Munzarová (rozhovor)
obrazek
Vzpomínáte si, jaký byl váš první natáčecí den?

Ano. První dojem z celého filmování byl velmi pozitivní. Směsice energie neuvěřitelně milých lidí z celého štábu a nádherný park boskovického zámku mi daly zapomenout, že bych snad měla mít před první klapkou nějakou trému. Celé natáčení jsem si doslova užívala ve velmi příjemné a přátelské atmosféře, kterou hnětl a utvářel svou širokou duší a dobrým srdcem laskavý pan režisér Zdeněk Troška. Nepřeháním. Kdo se Zdeňkem někdy točil, ví, o čem mluvím…

Jak se vám hrálo s filmovým synem „Štěpánem“ Václavem Šandou?

Moc dobře. Padli jsme si s Vašíkem do oka, a tím pádem i do náruče. Má dcera Aninka si ho velmi oblíbila a s naprosto bezelstnou, dětskou samozřejmostí ho adoptovala k nám do rodiny. Takže mám i „syna“.

Na jakou scénu nejraději vzpomínáte?

Miluji zvířata všeho druhu, díky své sestře „koňařce“ Takže když na plac nastoupil pan Tomšovský, profík jak se patří, a přivedl nejdřív pejska, a nakonec asi dvacet potkanů, které mi postupně rozmísťoval na ramena, do zástěry, ba i na hlavu, byla jsem na vrcholu blaha. Nekomentujte to…

Pohádka se točila v nádherných exteriérech i interiérech. Na které místo vzpomínáte nejraději? Které na vás nejvíc zapůsobilo?

Neumím vybrat favorita. Všechny lokace byly krásné a ze všech si v sobě nesu jen příjemné zážitky.

Jaký máte vztah k pohádkám? Čtete nebo četla jste je dceři před spaním?

Chvilka, když nemám představení, uléhám s dcerou Aničkou do postele a otvíráme knížku s klasickými pohádkami Karla Jaromíra Erbena nebo Boženy Němcové, je pro mě tím nejkrásnějším okamžikem dne. Díky tatínkovi jsem se naučila knížky milovat. Nečtu, ale hltám, a tak se snažím tenhle rozměr poznávání předat dál i Aničce. Má to svou atmosféru a kouzlo, otevřít si dnes, v době internetu, knížku, „zastavit se“, spustit úplně jiné fantazijní kanály a jen tak v klidu a tichu spočinout.


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Vzhledy:
    Vlastni
    Čtvrtek 31. 7. 2014 Svátek má Ignác
    Vyhrávej v casino.cz   Ušetři na UkažSlevy.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz