fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Fotky    

dokument, Česká republika, , 80 min.
Kinopremiéra v ČR a SK 7.9.2017

Film v kinech
kina  
LounySvět 20:00
PrahaKino Pilotů 13:30
JihlavaDukla 17:30
Hradec KrálovéBio Central 19:00
ŠumperkOko 20:00
BrnoScala 13:00
TáborSvět 14:00
MostKosmos 19:00
ChrudimMěstské kino Chrudim 10:00
HodonínSvět 17:30
Karlovy VaryKino Drahomíra 17:00
PlzeňBeseda 19:15


Režie:
Herci:




Životní příběh světové proslulé operní pěvkyně a herečky Soni Červené.
Celovečerní dokumentární film Olgy Sommerové o světově proslulé operní pěvkyni a herečce Soně Červené je příběhem ženy, jejíž malé dějiny, soukromý a profesní život byly ovlivněny velkými dějinami Evropy 20. století. Její umělecká dráha čítá sto operních rolí ve čtyřech tisících vystoupeních na jevištích pěti kontinentů.
Uprav informace o filmu

+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Videotéka: přidat si do ní film

O filmu Červená

obrazek
Celovečerní dokumentární film Olgy Sommerové o světově proslulé operní pěvkyni a herečce Soně Červené je příběhem ženy, jejíž malé dějiny, soukromý a profesní život byly ovlivněny velkými dějinami Evropy 20. století. Její umělecká dráha čítá sto operních rolí ve čtyřech tisících vystoupeních na jevištích pěti kontinentů.

Soňa Červená, pravnučka věhlasného výrobce žesťových nástrojů Václava Červeného se narodila v roce 1925 do rodiny pražského advokáta, zakladatele kabaretu Červená sedma Jiřího Červeného. Rodinná tragédie počala po nacistické okupaci Československa, kdy byl Sonin otec Gestapem transportován do Terezína a matka do koncentračního tábora v Ravensbrücku. Po válce uprchl Sonin manžel, pronásledovaný StB z Československa, a Soňa svoji kariéru započala v americkém muzikálu Divotvorný hrnec, který uváděl Voskovec s Werichem ve zcela vyprodaném Hudebním divadle v Karlíně.

Po komunistickém převratu byla Sonina matka zatčena, uvězněna na Pankráci, kde za podivných okolností během tří dnů zemřela. Její osud, právě tak jako osud její dcery Soni poznamenala nacistická i komunistická moc.

Soňa měla v Československu za sebou stovky představení v muzikálech, řadu rolí v brněnském operním angažmá, filmy, nahrávky a koncerty. Komunistická moc ji však řadila mezi nepřátele, a odborové a stranické orgány pražského Národního divadla jí zapověděly už dohodnuté angažmá v opeře. Využila proto pozvání Státní opery v Berlíně, kde jí po jediném představení nabídli stálé angažmá, a kde byla také poctěna významným oceněním Komorní pěvkyně.

Její devízou byla úchvatná barva hlasu, dokonalá příprava, bezvýhradná oddanost jevišti a naprostá spolehlivost výkonů. Proto ji v létě 1961 angažoval šéfdirigent Berlínské filharmonie Herbert von Karajan do Salcburku. Když do slavnostních her zasáhla jako blesk zpráva o stavbě berlínské zdi, nabídl jí angažmá ve Vídni. Rozhodla se berlínskou zdí projít, odejít do světa právě tak jako české operní hvězdy Ema Destinnová a Jarmila Novotná. Všechny tři pražské rodačky byly světově proslulé, všem třem zasáhly do soukromého a profesního života politické režimy.

Po útěku na Západ byla Soniným prvním angažmá Carmen v San Francisku, kde zpívala po boku slavného Maria del Monaco. Vystupovala v San Francisku, v Los Angeles, San Diegu, Seattlu a Chicagu, v operních domech od Palerma a Říma po Rouen a Glyndebourne - tam se na jevišti sešla s Lucianem Pavarottim. Od Barcelony přes Curych a Amsterdam po Bělehrad a zpět do Frankfurtu - tam se pracovně sešla i s Plácidem Domingem. Červenou zavedlo účinkování do milánské Scaly, do pařížské Velké opery, i na řadu amerických pódií. Jedenáct sezón zpívala v opeře v San Francisku, sedmkrát se objevila v Bayereuthu.

V San Francisku učila sólisty Janáčkovu Její pastorkyni česky, pak i ve Wexfordu, v Kolíně nad Rýnem, a v Brémách pak Janáčkovu Káťu Kabanovou a Věc Makropulos. Všechna tato Janáčkova díla přeložila do angličtiny, němčiny a francouzštiny, aby pěvci, kteří je zpívají v češtině, věděli, o čem zpívají.

Za vynikající výkony a reprezentaci byla ve Frankfurtu nad Mohanem podruhé jmenována komorní pěvkyní. Spolupracovala s režiséry Waltrem Felsensteinem i Wielandem Wagnerem, s dirigenty Herbertem von Karajanem i Rafaelem Kubelíkem.

Po uzavření čtyřicetileté operní dráhy získala nabídku prestižního činoherního divadla Thalia z Hamburku. Hlavním režisérem se jí stal Robert Wilson a hudebními skladateli Tom Waits a Lou Reed. Hostování s muzikálem The Black Rider nadchlo Vídeň, Paříž, Berlín, Amsterdam, Janov, New York, Hongkong, Londýn, San Francisco, Sydney a Los Angeles a s muzikálem Time Rocker dokonce i Rio de Janeiro.

Po třiceti letech emigrace se Soňa vrátila do Prahy, aniž ztratila svoji perfektní češtinu: „Všechno mi vzali, ale svoji rodnou řeč jsem si vzít nenechala.“

Ve svých 77 letech započala svoji druhou českou kariéru. Dosud účinkovala v pěti operách na Národním divadle. Březinovu a Nekvasilovu operu o procesu s Miladou Horákovou Zítra se bude… sama iniciovala, právě tak jako operu 1914, když požádala amerického režiséra Roberta Wilsona, aby se jí ujal ve svém třetím pražském hostování. V předchozí inscenaci Roberta Wilsona Věc Makropulos ztvárnila hlavní roli.

Navzdory dějinným turbulencím 20. století si zachovala svoji čest a noblesu. Nikdy se nevzdala svého češství, na němž lpěla jako vlastenka. Soňa Červená je nejenom svojí světovou uměleckou kariérou, ale i mravní integritou velkou ženou tohoto národa.

obrazek
Soňa prošla Berlínskou zdí

V Berlíně jsem zpívala krásné velké role ve Staats Oper unter den Linden, to byla mezinárodní Opera. A kdy tam začali stavět tu zeď, věděla jsem, že ten svět zazdívají.

Česká státní agentura mi nařídila, abych se vrátila. A já jsem věděla, že když se vrátím, tak už mě nikdy nenechají vyjet, a už mě snad nikdy nenechají zpívat. Ta zeď všechno zazdila, všechny moje plány a naděje. Tak jsem se rozhodla, že tou zdí projdu. Bylo to nejtěžší rozhodnutí mého života, protože můj otec ještě žil, a já věděla, že už ho nikdy neuvidím.

Ta zeď se stavěla v létě 1961, v Berlíně byl pořád ještě jeden přechod do západního Berlína, takzvaný Checkpoint Charlie pro cizince, a já jako Češka jsem směla projíždět tou zdí.

Nechtěla jsem porušit smlouvy, a tak jsem si říkala, že půjdu 9. ledna 1962, devítka je moje šťastné číslo. Ale 4. ledna mi zatelefonovala jedna kolegyně a řekla: „Spadla klec, Checkpoint Charlie je uzavřen.“ A já jak jsem byla, myslím, že na plotně se mi ještě něco vařilo, jsem chytla toho svého tehdejšího pejska, tu svoji Kačenku, nastoupila jsem do auta a jeli jsme. Všechno jsem nechala ležet. Přijeli jsme k Checkpoint Charlie, tam byl strašný zmatek a takový mladý východoněmecký policista říkal: „Nemůžete tady projet, musíte si obstarat povolení svého vyslanectví.“ Já jsem věděla, že to by byl konec jít na vyslanectví a chtít povolení. Tak jsem řekla, a to poprvé a naposledy v životě: „Soudruhu, večer zpívám v Lipsku a musím tady s tou mercedeskou zajet nechat spravit spojku, už to zase zlobí. Já se za dvě hodiny vrátím a jedu do Lipska. A jestli mě teď nepustíte, tak si to budete muset s lipským rozhlasem vyřídit. Budete mít potíže.“ A ten kluk měl takové krásné hnědé oči jako laň a řekl, tak jeďte, ale je to naposledy. A bylo to naposledy.

obrazek
Olga Sommerová o hrdince svého filmu

Se Soňou Červenou jsem se seznámila před dvanácti lety, tedy v době, kdy po Sonině třicetileté emigraci a čtyřicetileté nepřítomnosti v rodné Praze začala česká kulturní veřejnost postupně odkrývat její světovou pěveckou kariéru, která představuje sto operních rolí ve čtyřech tisících vystoupeních na jevištích pěti kontinentů. Natáčela jsem tehdy s ní, s výtvarnicí Adrienou Šimotovou a spisovatelkou Lenkou Reinerovou film Moje 20. století.

V jižní Francii, kde měla svůj vejminek, jsme točili, jak běhá po pobřežních hromadách kamenů nebo vstupuje oblečená do moře. Když večer, na rozdíl od nás, necítila únavu, začali jsme jí mezi sebou říkat osmdesátiletá holka. Při úplně prvním záběru se nám začal kácet stativ i s kamerou, protože na letišti si s ním zřejmě dobře poradili. Šli jsme nešťastně domů, a když jsme míjeli garáž, kde dva Francouzi cosi kutili, Soňa okamžitě zařídila, aby nám stativ spravili.

Vloni jsem se rozhodla, že musím napravit to, co jí česká kultura dluží, totiž poctu umělkyni, která byla po třicet let vymazána z povědomí svého národa. Soňa odešla ze své země z politických důvodů právě tak jako její slavné kolegyně Ema Destinová a Jarmila Novotná.

Film Červená jsem koncipovala jako příběh Soniných malých dějin ovlivněných velkými evropskými dějinami 20. století. Otec Jiří Červený, zakladatel kabaretu Červená sedma byl jako intelektuál za války deportován do Terezína, její matka Žofie z politických důvodů do koncentračního tábora v Ravensbrücku. Po válce se matka pěšky vrátila domů, ale po třech letech se o ni začala zajímat komunistická Státní bezpečnost, zatkla ji, a po třech dnech ji na Pankráci zabila. Soňa druhý den v noci z patologie maminku unesla a pochovala na Vyšehradě. Život nám předestírá absurdity, na které spisovatelé často nemají. Archiv bezpečnostních složek, kde jsou uloženy materiály Státní bezpečnosti na Soňu i její matku sídlí v bytě, který patřil matce Žofii, a kde Soňa vyrůstala. Soňa nás provedla salonem, svojí a matčinou ložnicí, kde jsou dnes kancelářské stoly a počítače.

Před svými pronásledovateli Soňa unikla do východního Berlína, kde dostala angažmá ve Státní opeře. Když se v roce 1961 postavila berlínská zeď, Soňa riskantně projela proslulým přechodem Checkpoint Charlie, když obelhala východoněmeckého policistu.

Za týden poté, ještě v uprchlickém táboře dostala nabídku angažmá v Deutsche Oper. Nejslavnější rolí v Sonině kariéře byla Carmen, kterou zpívala 156 x na jevištích tří kontinentů.

Sonin pradědeček Václav Červený byl proslulým výrobcem žesťových nástrojů, které u něj objednával Franz Josef pro rakousko-uherskou armádu. Málokdo ví, že vynalezl i saxofon, ale protože neměl na patentování, pan Sax si ho přivlastnil a nechal patentovat. Ve filmovém archivu jsme náhodou objevili reportáž o tom, že saxofon pochází z Čech.

Když jsme se Soňou odjeli točit do Berlína, navštívili jsme i Státní operu, kde začínala. Namísto rudých plyšových sedadel, zrcadel a pozlacených balkonů jsme se ocitli na staveništi rekonstruované Opery. Ale Soně to nevadilo, chodila mezi dělníky po jevišti jako někdejší diva a říkala, že je šťastná, že tam zase může stát jako kdysi.

V Praze začala Soňa svoji druhou českou kariéru v 77 letech. Dosud účinkovala na Národním divadle v pěti operách. Březinovu a Nekvasilovu operu o procesu s Miladou Horákovou Zítra se bude… sama iniciovala, právě tak jako operu 1914, když požádala amerického režiséra Roberta Wilsona, aby se jí ujal ve svém třetím pražském hostování.

Navzdory dějinným turbulencím 20. století si Soňa zachovala svoji čest a noblesu.

Přestože ji komunistický režim připravil o rodnou zemi, nikdy se nevzdala svého češství, na němž lpěla jako vlastenka, nikdy neztratila svoji perfektní češtinu a v osmdesátých letech v San Francisku dokonce přiměla vedení opery, aby nastudovalo Janáčkovu Její pastorkyňu v češtině. Všem účinkujícím přeložila libreto do angličtiny, francouzštiny a němčiny a učila je české výslovnosti.

Jednadevadesátiletá Soňa se pořád směje, ustavičně se na něco těší, stále chce pracovat. Právě teď studuje ve Stavovském divadle roli v Lorcově Krvavé svatbě, kterou režíruje duo SKUTR.

Soňa narozená ve znamení Panny je vždycky perfektně připravená na svoji roli, ale také na svůj život. Nebo i na smrt. U architekta Josefa Pleskota si objednala černý žulový náhrobní kámen, který musel jeřáb přenést přes zeď hřbitova v Hradci Králové. Soňa se rozhodla, že svůj poslední odpočinek najde v hrobce pradědečka Václava Červeného. Když položí k náhrobní desce se jménem Soňa Červená květiny, směje se: „Vím, že tam budu muset jít, ale nespěchá to!“ Ale já říkám: „Soňo, až to tady lidi uvidí, tak si budou myslet, že už jsi v Pánu!“ A Soňa odpovídá: „Tak to budu ještě dlouho žít.“


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Pondělí 25. 9. 2017 Svátek má Zlata
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz