Indiánská žena najde k smrti vyděšeného malého chlapce. Je to potomek nájezdníků, kteří vybíjejí indiánskou rasu. Indiáni je nazývají Dračí lidé. Žena vezme chlapce do své vesnice a rada starších nakonec rozhodne, že chlapce, kterému začali říkat Duch, přijmou mezi sebe. Duch vyroste v silného muže, ale když má zasednout k ohni s ostatními bojovníky, je vyzván, aby nejprve zjistil, kdo opravdu je. Duch se tedy vydá do džungle. Když zaslechne útočné troubení, rozběhne se zpátky do vesnice. Tam zjistí, že všichni z jeho vesnice jsou mrtví, a sám se dá do boje s nájezdníky, z něhož vyvázne se zraněním. Duch se schová v jeskyni, kde ho najde indián Stopař se svými lidmi. Duch jim řekne, aby hned odešli, ale oni ho vezmou k sobě. Když se Duch zotaví, vysvětlí Stopařovi, že musí vzít svůj lid a jít pryč, neboť Dračí lidé brzy přijdou do vesnice... Duch se vydá Dračím lidem naproti a je odhodlaný jich co nejvíc zabít, než přijde sám o život. Ze Stopařova kmene se k Duchovi přidá němý indián, který se ukáže jako zdatný pomocník. Duch ví, že sám nemá šanci, a tak líčí různé pasti, které mu pomáhají postupně likvidovat bandu Dračích lidí. Duch s němým indiánem se na noc ukryjí v jedné jeskyni, kam za nimi dorazí i Stopařova dcera Starfire. I ona jim pak pomáhá s líčením pastí; ve třech hodně Dračích lidí dostanou, ale když na ně nachystají velkou past, přijdou indiánští bojovníci. Ti nemají tušení o strategii Duchova boje, vrhnou se na Dračí lidi útokem, a tak skončí v obří pasti sami. Stopař, Starfire a Duch jsou pronásledováni a polapeni. Vůdce Dračích lidí po nich chce ukázat, kde je další indiánská vesnice. Poté, co zabijí Stopaře a Starfire hrozí useknutím ruky, Duch svolí, že je k indiánům dovede. Starfire se zlobí, ale pak pochopí, že Duch je sice povede k vesnici, ale velmi nebezpečnou cestou, a doufá, že ji mnoho Dračích lidí nepřežije.

Podle nejnovějších vědeckých poznatků přistály dávno předtím, než se vůbec narodil Kryštof Kolumbus, na březích Ameriky vikingské válečné lodě ze severní Evropy a brutální severští válečníci se proháněli po území, na němž dnes leží Boston a New York.

Když se vikingové, proslulí svými brutálními nájezdy, po nichž zůstávala jen spoušť, poprvé vydali do Nového světa (osídleného již přes 25 000 let indiány), pravděpodobně hledali nová úrodná území. V Americe je však z dosud nezjištěných příčin potkala záhuba -hordy válečníků zmizely a jejich civilizace se brzy zhroutila. Vikingské ságy vyprávějí o krutých bitvách s lidmi, kteří tehdy v Americe žili, ale co se v okamžiku střetu těchto dvou válečných kultur stalo doopravdy, bude zřejmě navždy zahaleno tajemstvím.

Právě tato historická epocha tvoří základ filmu Cesta bojovníka - akčně-dobrodružného příběhu, který dramatickým způsobem vykresluje první kontakt mezi vikingy a Vampanoagy, indiány z východního pobřeží.

„Vždycky mi připadalo, že ta představa vikingů a amerických indiánů žijících ve stejném světě, a ten epický konflikt dvou různých kultur, který se mezi nimi pravděpodobně odehrál, by vydala na skvělý filmový příběh,“ říká režisér Marcus Nispel. „Ale přestože mě vikingové fascinují, nikdy jsem neměl příliš rád historické filmy. Líbí se mi drsné příběhy o přežití člověka, který je vystaven extrémní nepřízni osudu. Takže Cesta bojovníka není jen film o konfliktu vikingů s indiány, ale také nadčasový příběh o muži, který musel učinit ve svém životě radikální změnu - proměnit se ze zaslepeného mstitele ve vůdce svých lidí a zachránit je.“

Inspirací ke vzniku tohoto filmu byly nejen zásadní historické nálezy, ale také norský film Stopař z roku 1987, který získal Oscara v kategorii nejlepší zahraniční film a zaujal kritiky svým snovým zpracováním akčně-dobrodružné látky. Snímek se odehrával v Laponsku a spojoval nelítostnou brutalitu a kouzlo starodávných časů v příběhu chlapce, který přežil krvavý útok na svůj mírumilovný kmen a stal se hrdinským vůdcem. Producenti Mike Medavoy a Arnold W. Messer ze společnosti Phoenix Pictures byli tímto filmem tak nadšeni, že ihned začali usilovat o autorská práva na natočení jeho remaku.

Medavoy s Messerem se snažili v průběhu let projekt rozpracovat v několika různých inkarnacích, ale zlom v jejich snažení učinil teprve oběd s vycházející režijní hvězdou Marcusem Nispelem, která po mnoha inovativních počinech ve videoklipové a reklamní branži debutovala úspěšným remakem kultovní klasiky Texaský masakr motorovou pilou. Nispel před Medavoyem a Messnerem zmínil svůj dlouholetý záměr natočit film o střetu vikingů s indiány - a to byl impuls, který odstartoval veškeré následující dění.

„Marcus cítil velkou touhu natočit film o příjezdu seveřanů do Severní Ameriky a my jsme měli práva na film Stopař - takže začalo být velmi brzy jasné, že to jde skvěle dohromady,“ říká Arnold Messer.

Nispel začal spolupracovat se scénáristkou Laetou Kalogridis, která se ponořila do velkého průzkumu všech známých reálií a domněnek o působení Vikingů v severní Americe. V 60. letech archeologové objevili v malém městě L’Anse Aux Meadows v Newfoundlandu 1 000 let starý vikingský tábor, čímž definitivně potvrdili, že vikingové do Severní Ameriky skutečně dorazili. Od té doby zůstává otázkou, jak daleko do vnitrozemí se jim podařilo proniknout a jaké výsledky jejich snažení přineslo.

Skutečnost, že tato historická záhada není dodnes ani zdaleka vyřešena, umožnila Kalogridis a Nispelovi využít vlastní fantazie a obohatit známé historické reálie nezbytnou dávkou fantazie. „Jedna z věcí, která nám přišla velice zajímavá, bylo to, že kamkoliv se vikingové vydali, tam i zůstali - Amerika však byla výjimkou. Podle všeho tam utrpěli drtivou porážku. Ale jak přesně to proběhlo? Jak vypadal ten střet s tamějšími obyvateli? To byly ty velké nezodpovězené otázky, které se nám honily hlavou,“ říká Nispel.

Kalogridis zajímalo zejména to, jaký vliv by měl konflikt mezi těmito dvěma kulturami na sirotka jako je Ghost, který v průběhu děje začíná chápat, že je to právě ona fanatická krvelačnost, která přivede vikingy do záhuby. „Je to film o přežití v naprosto děsivých podmínkách a o tom, jaké je to být součástí nějaké kultury,“ říká Kalogridis. „Od začátku mi připadalo, že stěžejní je především komunikace mezi Ghostem a Pathfinderem, protože díky ní je ten příběh tak skvělý - v Ghostovi zuří veliký vnitřní konflikt, snaží se zjistit, kým ve skutečnosti je.“

Představitelé titulních postav

Při hledání vhodných představitelů se Marcus Nispel zaměřil nejprve na titulní postavu Ghosta - vikingského sirotka, který vyroste v udatného indiánského bojovníka a rozpoutá nemilosrdnou válku proti svým někdejším krajanům. Poté, co si ve filmu Bournův mýtus a trilogii Pán prstenů všimnul Karla Urbana, uvědomil si, že přesně splňuje jeho představu o dosud neokoukaném herci, který u publika dosud nemá stabilní image akčního hrdiny.

Urbana role přitahovala, protože se radikálně lišila od všech nabídek, které kdy dostal. „Je to akčně-dobrodružný příběh, Ghost je ale unikátní a složitá postava,“ podotýká herec. „Když jako dítě přišel o své nejbližší při ztroskotání lodi, byl adoptován americkými indiány. Od té doby se snažil asimilovat a zapadnout do jejich kultury. Ale je v něm něco, co mu brání v tom, aby byl ten přerod úplný. Není stoprocentní indián ani stoprocentní viking - zůstal někde na půli cesty. Je to vlastně první multikulturní Američan. A nyní se musí postavit démonům minulosti - téměř doslova - aby prokázal svou loajalitu a cenu, a to jak sobě, tak svým lidem.“

Urbana na roli přitahovala zejména její drsná a historická podstata - něco, co jej mohlo zavést do nejkrutějších bitev a nejtemnějších zákoutí válečníkova srdce. „Líbí se mi, že ta postava je přirozený bojovník, který se nevzdává a vždycky se dokáže znovu postavit na nohy. V průběhu filmu je Ghost vytrvale pronásledován a musí projít extrémně náročnou zkouškou své fyzické zdatnosti, vůle a duše. V globálu je ten příběh o tom, jak se promění ve skutečného bojovníka - a muže, který si zaslouží patřit ke svým lidem.“

Jedním z udatných bojovníků v tomto filmu je žena - Pathfinderova krásná dcera Starfire, jejíž vášeň ke Ghostovi ji přiměje k tomu, aby mu pomohla změnit jeho budoucí osud. S nabídkou této role se Marcus Nispel obrátil na herečku Moon Bloodgood, s níž před necelými deseti lety spolupracoval na televizní reklamě, a která se mezitím stala respektovanou herečkou. Nedávno ztvárnila pilotku v dobrodružném filmu Eight Below. „Připadalo mi, že Ghost je muž, který je stejně jako spousta ostatních lidí rozpolcen mezi svou dobrou a špatnou stránkou. A Starfire je velice důležitá, protože vidí ten jeho potenciál a pomůže mu stát se lepším člověkem,“ podotýká herečka.

Líbila se jí také představa doplňování fiktivních střípků do chybějící části amerických dějin. „Představa zuřivých bitev mezi vikingy a indiány je strhující,“ říká Bloodgood. „Možná se nikdy nedozvíme, co se v té době dělo doopravdy, ale fantazírovat o tom je velmi zábavné. Přemýšlení o tom, co se mohlo stát, když tyhle severští obři vtrhli do Ameriky a dvě naprosto odlišné kultury na sebe střemhlav narazily… to mě bralo.“

Ghosta, Moonfire a zbytek celého kmene vede vstříc jejich nevyhnutelnému osudu tajemná a mocná síla: moudrý a zručný šaman Pathfinder, jehož úkolem je udržet své lidi naživu i během krutých zkoušek jejich vytrvalosti. V roli této mystické postavy si Marcus Nispel nedokázal představit nikoho jiného než Russella Meanse, proslulého indiánského aktivistu, který má na kontě tucty filmových rolí.

„Russell Means tuhle roli nehraje, on je ta postava,“ říká Nispel. „Je to indián, aktivista a na lidi okolo sebe skutečně působí jako výrazná vůdčí osobnost.“

Přestože Means připomíná, že indiánská i vikingská kultura je příliš komplexní na to, aby ji dokázal pojmout imaginární akčně dobrodružný film typu Cesty bojovníka, byl vypravěčským stylem jeho autorů uchvácen. „Z mého pohledu je to film o nedostatku vzájemného porozumění mezi jednotlivými kulturami. Je to o ignoranci a o tom, jak ji lze překonat.“

Mezi další důležité postavy patří indián Blackwing, kterého si zahrál Jay Tavare (Ztracené, Návrat do Cold Mountain, Adaptace), zuřivý vůdce vikingů Gunnar v podání Clancyho Browna (seriály Carnivale, Ztraceni), který se musel všechny své repliky naučit ve starodávné islandštině, a Gunnarův zástupce Ulfar, jehož ztvárnil německý herec Ralf Moeller.

Inovativní výtvarná stránka

Režisér Nispel věděl už od začátku, že má příležitost zpracovat Cestu bojovníka unikátním vizuálním stylem, který ji bude odlišovat od ostatních dobrodružných příběhů o přežití. Vzhledem k tomu, že se film odehrává v době, která je mimo dosah historických pramenů, měl v tomto směru téměř neomezenou tvůrčí volnost.

Na úvod vytvořil spolu s výtvarníkem a ilustrátorem Christopherem Shyem detailní storyboardy. Shy má pověst jednoho z nejzajímavějších komiksových tvůrců současné doby a je známý pro své bohaté a detailní kresby. Místo toho, aby ilustrovali pouze několik klíčových sekvencí, zpracovali tímto způsobem celý film. „Rozhodli jsme se ho před samotným natáčením celý namalovat,“ vysvětluje Nispel. „S Christopherem se mi spolupracovalo naprosto skvěle. Oba máme rádi hrdinské postavy a stejné druhy filmů, fantasticky jsme si to užili.“

Výsledné obrazy - střídavě brutální, éterické a emocionální - okouzlily každého, kdo měl možnost je vidět. „Bylo jasné, že Cesta bojovníka bude jako obživlý komiks,“ říká vedoucí výroby Bradley J. Fischer. „Marcus má úžasný vizuální styl a dokázal vytvořit svět, který se hodně lišil od reality, ale fungoval podle jasně stanovených pravidel.“

Práce na konkrétních věcech začala přemýšlením nad tím, jak přivést dvě znesvářené kultury k životu. Vampanoagové byli původními obyvateli oblasti, z níž je dnes Massachusetts a Rhode Island. Pobývali zde nejméně 10 000 let jako rybáři, lovci a válečníci, kteří se snažili žít v harmonii s přírodou. Je to tentýž kmen, který se v 17. století spřátelil s britskými poutníky a později podlehl nemocem, které do jejich oblasti Evropané zavlekli.

Přestože vývoj situace Vampanoagů v koloniální éře je dobře zdokumentován, jak žili v 9. století zůstane asi navždy hádankou. „Mluvíme o životě před tisíci lety, ke kterému nemáme vůbec nic,“ říká režisér. „A když si promluvíte s několika indiány a historiky, zjistíte, že každý má úplně jiný názor na to, jak to tehdy vypadalo. Žili opravdu v obydlích na stromech? No, kdyby původně přišli z Asie, tak možná jo. Mluvil jsem s vedoucími všech oddělení a požádal jsem je, aby se zamysleli nad tím, jaké to tehdy mohlo být. A výsledek je vlastně takovým hybridem spousty různých teorií a nápadů.“

Když přišla řada na vikingy, byl Nispel pevně odhodlán narušit zaběhaná klišé. „Během shromažďování materiálů jsme zjistili, že v 9 z 10 amerických knih jsou vikingové popisováni jako ti roztomilí zakrslíci s rohatými helmami,“ směje se. „Lidé je tu vnímají spíše jako karikatury, zatímco v Evropě si je stále pamatujeme jako drancovníky! V Evropě jsou stále vnímáni jako významná historická síla.“

Vikingové byli komplexním společenstvím, které těžilo z agresivně vedených válek, ale také excelovalo v mořeplavbách, farmaření, obchodování a spoustě různých řemesel. Ve své snaze získat ve světě co největší vliv začali plenit města a vesnice napříč celou Evropou, díky čemuž získali pověst zběsilých a nemilosrdných válečníků.

Nispel chtěl tento atribut zdůraznit a vyhnout se jakékoliv suché a historicky přesné interpretaci. Své vikingy si představoval jako muže, vychované k tomu, aby oslavovali násilí a zdolání nepřítele, což je nakonec přivedlo do záhuby. Kromě toho pro ně vymyslel unikátní vzhled, který se vyhýbá standardním klišé i názorům některých současných historiků, že vikingové slavné helmy s rohy dost možná nikdy nenosili.

Při převodu své vize na plátno Nispel úzce spolupracoval s hlavním výtvarníkem Gregem Blairem, s nímž v minulosti natočil film Texaský masakr motorovou pilou. „Z hlediska mé profese je natáčení s Marcusem práce snů, protože tenhle chlap je vizuální génius,“ říká Blair. „Má k výtvarné stránce neuvěřitelně silný vztah, hrozně mu záleží na tom, jak to všechno vypadá. Byl pro mě neustálou inspirací.“

Stejně jako Nispel začal Blair důkladným průzkumem dostupných pramenů, které doplňoval vlastní představivostí. „Chtěli jsme tu indiánskou kulturu ztvárnit co nejvěrněji a projevit k ní co největší úctu, ale zároveň jsme se snažili, aby ten film co nejlépe vypadal. Zjišťovali jsme co nejvíce věcí o jejich životě a už tehdy jsme věděli, že za žádnou cenu nechceme pokračovat v tom stereotypním vykreslování amerických indiánů, kteří musí v každém filmu bydlet ve vigvamech. Tohle byli Vampanoagové, kteří žili na východním pobřeží, ne na Velkých pláních, takže tentokrát publikum uvidí jiné výjevy, než na jaké je zvyklé.“

Po dlouhých nocích, které proležel v knihách o indiánech, se Blair pustil do budování kompletní vesnice Wetus, již tvořila dřevěná obydlí na podloží ze spletené trávy. „Američtí indiáni měli spoustu druhů staveb,“ podotýká výtvarník. „Vampanoagové žili ve dvou typech obydlí: jeden byl podlouhlý, obdélníkový a druhý byl menší, rodinný a s takovou malou kupolí. Ve filmu jsme se těmto historickým návrhům přiblížili, i když jsme ty domy stavěli spíše v sekcích - podobně jako třeba operu v Sydney! Z časových a bezpečnostních důvodů jsme je postavili místo ze dřeva z oceli a pěny a pak jsme je pokryli mechem a kůrou.“

Pro vikingy musel Blair postavit mj. realistickou dračí loď, v níž tehdy křižovali Atlantik. Plavidlo, které uvádělo do pohybu až 60 veslařů, dokázalo dopravit na vzdálená pobřeží až 400 bojovníků.

Blair úzce spolupracoval s proslulou návrhářkou kostýmů Renée April, do jejíž filmografie patří snímky jako Den poté nebo Milujte svého zabijáka. Ta filmové vikingy obdařila neotřelým vzhledem. „Chtěli jsme najít rozumný kompromis mezi těmi barbary z kreslených karikatur, skutečnými poznatky o jejich komplexní kultuře a až zvířecí brutalitou, kterou představují,“ vysvětluje návrhářka. „Každopádně jsme ale chtěli, aby vypadali jako obrovské, drsné a hodně, hodně, hodně děsivé mašiny na zabíjení.“

Nispel se rozhodl film natočit téměř výhradně v exteriérech, které tvořilo krásné okolí kanadského Vancouveru. Ani tentokrát nezradil svou pověst režiséra, který pracuje naprosto strhujícím tempem, a natočil celý film za pouhých 53 dní. Vzhledem k tomu, že z nich produkce ve studiu strávila pouze dva, nacházel se celý štáb téměř neustále v pohybu.

„Líbilo se mi, když se herci sami zhostili kaskadérských kousků… když je ve scénáři napsáno ‚ze skály spadne osmdesát lidí‘, tak se to také stane - v tomhle filmu nejsou digitální, ale skuteční,“ říká režisér. „Úzkostlivě jsme se snažili udělat každou scénu co nejautentičtější, protože dle mého názoru lidé při sledování filmu podvědomě vnímají, když je tam něco přimalováno. Nechci, aby se publikum cítilo rozptylováno nebo podvedeno nějakým digitálním efektem. Ať jsou jakkoliv dobré, myslím, že si při nich stále uvědomujete, že tohle či tohle se doopravdy nestalo. Ale pokud vaši herci a lidé ze štábu visí na laně uprostřed obrovské skály a kamera se může normálně pohybovat, pak je to reálný, autentický zážitek,“ podotýká Nispel.

Věrohodnost často vyžaduje i velké oběti - zejména všudypřítomné nebezpečí a nepohodlí. Herce a štáb sužovaly průtrže mračen, členitý terén, mrazivé teploty a spousta dalších obtíží, které vyvrcholily na svahu hory Stawawmus Chief Mountain. „Chief byl obzvláště nebezpečný, protože tam byla spousta mechem obrostlých a hodně kluzkých kamenů. Navíc tam díky těm obrovským stromům byla i ve dne tma jak v pytli,“ vzpomíná Nispel.

Režisér však věděl, že pokud chce zachytit nepřikrášlenou podobu života v tehdejším prostředí, nemá jinou možnost. „Každého jsem předem varoval, že tam bude vítr a hnusné počasí, a že budeme pořád lozit po skalách. Ale bylo skvělé, že jsme měli hodně vytvrdlé herce a štáb, kteří byli připraveni pracovat bez jakýchkoliv výhrad v dešti, vodě a bahně.“

Nepříznivé počasí a terén však pouze posílily atmosféru na place a nutily herce k ještě lepším výkonům. „Počasí mělo na filmu velký podíl. Myslím si, že když se herci potí nebo naopak klepou zimou a adrenalin teče proudem, přestanou hrát a začnou být skuteční. Stávají se vikingy a indiány a všechny dějové prvky do sebe začnou zapadat,“ dodává Nispel.