Charly Gordon je zaměstnán jako pomocník v malé bostonské pekárně a po práci chodí do večerní školy, kde se učí číst a psát. Má IQ 59 a jeho jednoduchý svět obsahuje ještě pravidelné vyjížďky turistickým autobusem, při nichž se seznamuje s historií města, a stejně také pravidelné kruté žertíky, jimž ho vystavují jeho "kamarádi" z pekárny. Charlyova usilovná snaha o sebezdokonalení však nepřináší viditelné výsledky. Na přímluvu učitelky z večerní školy Alice Kinianové se podrobuje různým testům, ani ty však nesignalizují sebemenší pokrok. Obzvláště ho rozčiluje, když pokaždé prohrává závod s laboratorní myškou Algernonem o to, kdo dřív najde cestu bludištěm. Všechno se změní po experimentální mozkové operaci, jíž se Charly podrobí. Hranice jeho inteligence se najednou posouvají donekonečna... Snímek Charly (1968) je adaptací povídky Daniela Keyese Květiny pro Algernona (1959, později přepracované i do románové podoby) a stojí a padá s vynikajícím výkonem Cliffa Robertsona v titulní úloze. Režisér Ralph Nelson (1916-1987) patří ke generaci tvůrců, kteří získali ostruhy v televizi (podobně jako Sidney Lumet, Arthur Penn nebo Franklin Schaffner) a bývá připomínán především v souvislosti se svým nábožensky laděným dramatem Lilie polní (1963) kvůli oscarovému výkonu jeho hlavního protagonisty Sidneye Poitiera. V Charlym přivedl ke stejnému ocenění také Cliffa Robertsona. I přes určitou poplatnost době svého vzniku (násilná implantace filozofie hippies a celého milostného motivu nebo zbytečné použití tehdy módního děleného plátna) zůstává Charly působivou studií jednoho neobvyklého lidského osudu.