Autorský záměr

Cinka Panna je historická postava. Víme, že byla první známou rómskou primáškou, ženou která uspěla v tradičně mužské profesi. Legendou, o jejímž životě se mnoho faktů nezachovalo. Naopak, jak to už to u legend bývá, časem se i jí jej připisují zásluhy, které není možné dokázat. A na druhou stranu druhou i hudební kompozice, skladby a úpravy písní, které mezitím zlidověly… Pro verifikaci její postavy byl pro mě směrodatný romský tradicionalismus. Film Cinka Panna není dokumentem mapujícím její život. Z pohledu příběhu hraného filmu je hlavní hrdinka v první řadě žena s hudebním nadáním. Tato teze se stává pro mě dominantní. Poskytuje prostor pro rozvíjení fiktivního příběhu romantického dramatu děvčete na prahu dospělosti, které hledá svoje místo v životě, ve své komunitě a v širších souvislostech společnosti…. Boj o uznání ji doprovází v soukromém životě, v patriarchální komunitě kočovníků a na cestě k její budoucí profesi.

Antitézou je společenství nomádů se svým tradicionalismem. Žije vlastními zvyky, pravidly, které jej chrání a umožňují mu přežít i v čase největší nouze. Navíc patriarchální kočovníci jsou, se svojí osobitou hierarchií hodnot, protipólem světa majoritního obyvatelstva. Příběh je vložený do dobových souvislostí. Odehrává se na začátku 18. století, v období po porážce Turků v Evropě. V Rakousko - Uherské monarchii se v té době rozpoutal boj o znovurozdělení vlivu na osvobozených územích.

Poselství filmu

Z bývalých kočovníků dnes pochází rómské etnikum. Dokázalo si uchovat svoji kulturní jedinečnost, vlastní životní pravidla…. Je však zmítané společenskými změnami, dobou, v které se dokáže obtížněji orientovat a uplatnit. Budu rád, když film Cinka Panna připomene vzor. Probudí v Rómech chuť poprat se s osudem. Pokračovat v cestě, na které je každý strůjcem svého úspěchu a štěstí.

Příběh

Příběh o touze, sebevědomí, lásce k hudbě, o složitosti lidského rozhodování, o emancipaci, o jiném, nesmírně poetickém romském světě - to vše je skryto Cinka Panně. Příběh se odehrává v 18. století, po odchodě Turků ze střední Evropy, na pozadí povstání místních zemanů. Hlavním tématem jejich boje byla touha po samostatnosti. Právě do této doby se narodila Cinka Panna. Postava, která se vymyká všem konvencím. Svádí svůj vlastní boj, s rodinou a tradicí, kterou přináší život v romské komunitě. Projevila hudební nadání, ale posláním ženy není stát se houslistkou, ale starat se o domácnost. Mladá děvčata jsou prodávané do manželství. Osudu se nevyhne ani Cinka Panna. Naděje vymanit se z nuceného manželství se probouzí ve chvíli, kdy vyjde najevo, že když žena do roka neporodí dítě, může ji otec ženicha vrátit zpátky s podmínkou vrácení peněz. Dcera pomáhá otcovi sehnat peníze, které rodina mezitím utratila. Cinka Panna v mužském převleku chodí hrát místním zemanům. Jejich tajemství ji zatáhnou do osidel doby. Najednou má k svému cíli - hrát jednou na císařském dvoru mnohem blíže, než vůbec tuší. Její cestu však zkomplikuje láska k manželovi.

Historické souvislosti - pozadí příběhu Cinka Panny

Uhersko ohrožovali koncem 17. a na začátku 18. století mocenské boje uvnitř monarchie a turecké nájezdy Osmanské říše. Podepsáním Karlovského míru (26. 1. 1699) ukončil habsburský král Leopold I. boje proti Turkům. Turecká otázka přestala být vnitřním problémem Uherska. Konsolidace poměrů na osvobozených územích se však stala vhodnou příležitostí na prosazování plánů vídeňského dvora v Uhersku na úkor šlechtické samosprávy. Protihabsburský odpor vyústil do stavovského povstání Kuruců.

Kurucmi se nazývali stoupenci Františka II. Rákoczy. Označení pochází z latinského slova: crux, crutiatus - kříž, ukřižování. Kuruci bojovali pod zástavami s křížem. Bez ohledu na společenské postavení, národnost a náboženství… Jejich protivníky byli císařští vojáci - přezdívaní Labanci. Původ slova se odvozuje z maďarského výrazu lafanc, nebo také z německého Lauf Hans! - Honzo, utíkej. Domácí obyvatelstvo se cítilo ohrožené neúměrným daňovým zatížením a šlechta nerespektováním svých svobod, výsad a centralizací moci v císařské Vídni.

Sedmihradský kníže František II. Rákoczy v roce 1703 otevřeně vystoupil proti Habsburkům s cílem dosáhnout nezávislosti Uherska. (18. 4. 1687 získali Habsburkové na zasedání uherského sněmu dědičné právo po meči na uherský trůn). Boje o moc se odehrávaly i na území dnešního Slovenska. Ve válce zahynulo 80 000 lidí. V roce 1707 sněm v Ónode (Zúčastnili se na něm zástupci svobodných královských měst z území ovládaného povstalci) zbavil Habsburky práva na uherský trůn. František II. Rákoczy se stal hlavou Uherské konfederace. Pravou rukou Rákoczyho byl Mikuláš Berčényi.

U moci se udrželi jen do roku 1711. Nakonec museli přistoupit na kompromis s Habsburky. Kurucká válka skončila Satmárským mírem (29. 4. 1711) Rákoczy a Berčényi nepřijali od Josefa I. milost a odešli do vyhnanství. Během vlády Kuruců, ale i mnoho let po jejich porážce byli Kuruci symbolem boje za svobodu a vzdoru vůči povýšeneckým postojům vládnoucích dynastií…

Skutečné revolucionáře ve fiktivním příběhu o Cinka Panně ztělesňuje postava zemana Rohonczyho. Z řad povstaleckých vojáků se po porážce formovaly zbojnické skupiny. V jedné z nich byl i Juraj Jánošík. V letech 1706 - 1708 bojoval v kurucké armádě. V našem příběhu vystupuje jako velitel Juraj - člověk s vojenskou zkušeností a organizačními schopnostmi.

Prostředí příběhu

Romové přišli do Evropy jako nomádi. Kočovný způsob jejich života formoval základy jejich kultury. V důsledku rozptýlení etnika, především po území východní a střední Evropy, se postupně vytratil kontakt mezi jednotlivými kmeny. K asimilaci s domácím obyvatelstvem však nikdy nedošlo. V důsledku toho se jednotlivé společenstva dostaly na okraj majoritních společností. Kočovníci se usazovali na okrajích měst a vesnic, na pozemích o které nikdo neměl zájem. Postupně si začali vytvářet provizorní obydlí - osady, takové, jaké jejich potomci obývají dodnes. Žili tu ve velkorodinách, v kterých základní majetek byl společný. Ten spravoval Baro Šero a ve vážných věcech rozhodoval "kris“ - rada starších, která se řídila principy obyčejového práva. Romové žili v závislosti na velkém kolektivu, který jim poskytoval ochranu v čase nouze. U nomádů vždy dominovala radost ze svobodného rozhodování se, z možnosti se kdykoliv sbalit a jít, která eliminovala touhu po vlastnictví většího majetku. Pro kočovníka majetek znamenal jen břemeno a zodpovědnost. Romové neobdělávali půdu. Potraviny získávali za protislužby, které poskytovali okolnímu obyvatelstvu. Stali se z nich řemeslníci, kteří zpracovávali přírodní materiály. Jejich vrozená muzikálnost, smysl pro ozdobnost a citlivost jejich duší je předurčovaly k povolání hudebníků. V regionu střední Evropy a především na územích dnešního Maďarska a Slovenska se vytvořila staletá tradice romské lidové hudby. Stala se nezbytnou součástí každé veselice. Ať už to byla vesnická zábava, anebo šlechtický bál. Tyto okolnosti dopomohli ke zrodu slavných romských hudebníků. Mezi dnes už legendárními primáši se v patriarchální společnosti dokázala prosadit i jedna žena. Narodila se začátkem 18. století na území dnešního Slovenska a v Rakousko-Uherské monarchii ji znali pod jménem Cinka Panna.

Historická postava

Cinka Panna (1711 - 1772). Přičemž datum její smrti historici dokládají oznámením v prešpurských novinách. Datum jejího narození se jen odhaduje. V 18. století neexistovaly matriky a obyvatelstvo žijící na periférii společnosti nebylo evidované. Cinka Panna se během svého života stala nejslavnější rómskou primáškou. Hudební historici vyzdvihují nejen její hráčskou virtuozitu, ale i vlastní kompozice, skladby a úpravy písní, které zlidověly. Byla děvčetem a později ženou, jejíž život charakterizovaly protiklady. Osobnost se ženskou povahou v tradičně mužské profesi, která pracovala v šlechtických palácích a svůj soukromý život prožila v romských chatrčích. Paradoxem je, že i když v hudbě dosáhla větší úspěchy než muži, nevyhnula se ponižujícím nevýhodám postavení ženy ve své společnosti.

Pro motivaci našeho příběhu se její emotivní touha po emancipaci stává touhou po svobodě a nezávislosti. I když žije v dvou rozdílných světech, nedokáže se bez výhrad ztotožnit ani s jedním z nich. Její individualitě škodí romská závislost na velkém kolektivu. V prostředí bílých jí překáží pokrytectví, nenasytnost a zrada. Vlastnosti gadžů ji opět zahání k jejím. Konflikt jejích protikladů vytváří dramatickou osu našeho příběhu.

Hlavní hrdinka

Z pohledu našeho příběhu je hudebnice především ženou. Poskytuje prostor pro rozvíjení romantického dramatu děvčete na prahu dospělosti, které hledá své místo v životě. Boj o uznání ji doprovází na cestě k její budoucí profesi. K cíli, který si vyžaduje oběti. V případě Cinka Panny především v oblasti ženskosti. O atraktivní ženu mají přirozený zájem mnozí muži. V trojúhelníku citových vazeb nejprve místo po mužném kočovníkovi převezme mladý syn šlechtice. Ten opětuje lásku povýšeneckými způsoby až tak, že vzájemné city se obracejí v nenávistné postoje. V duchu rodového tradicionalismu je však Cinka Panna prodána do manželství. Původní nutnost podřídit se zájmům rodiny prorůstá do citových vazeb k manželovi - bývalému příteli z dětství. Spolužití dvojice začíná na principu lásky z vděčnosti. Postupným nárůst emocí umocňuje původní rozhodnutí Cinka Panny při vstupu do vynuceného manželství. Dočasné vzdání se fyzického života s mužem neznamená rezignaci na citové vazby ženy. Emocionální síla její individuality dokáže za cenu vlastní oběti a odříkání lámat zažitá pravidla… Rozhodnutí potencionální matky upřednostnit profesionální růst na úkor odkládání mateřství jakoby nebylo jen paradoxem dnešní doby… Úspěch za možnou cenu smutku vede k vnitřnímu neklidu.

Anna Giorgobiani
Cinka Panna

Impulzivní děvče, které navzdory odmítavému postoji jejího otce v sobě intuitivně nachází náklonnost k hudbě. Rozpoznává vlastní hudební talent a je odhodlaná jej rozvíjet… Tradicionalizmus a budoucí postavení ženy, ke kterému je od útlého mládí vedená, ji v tom však brání. Konflikt se stává zdrojem odporu a základem její touhy po emancipaci odmítané komunitou. Zároveň také touhy po svobodě a nezávislosti, které komunita dobře rozumí.

Balázs Galko
Primáš Cinka

Hlava rodiny. Tradicionalista s citlivou duší hudebníka. Hudba je pro něho posláním a hlavním zdrojem obživy zároveň. Svoji oblíbenost u šlechty si jako primáš buduje virtuozitou a důsledným dodržováním pravidel podřízenosti vůči mocným. Doma se snaží odklony od svého vidění světa tvrdě trestat.

Martin Dejdar
Kovář

Šikovný řemeslník, u kterého dominuje radost ze svobodného rozhodovaní. Možnost kdykoliv se sbalit a odejít u něho eliminuje touhu po vlastnictví většího majetku. Vydělané peníze investuje do nevěsty. Svému neprůbojnému synovi koupí nejatraktivnější děvče za manželku.

Balázs Mózes
Dano

Syn na místní poměry bohatého kováře. Plachý, nesmělý, citově bohatý mládenec milující Cinka Pannu. V obavě, aby milovanou osobu neztratil, přijímá její odpor k tělesné lásce. Oddaluje založení vlastní rodiny tak dlouho, až mu hrozí, že v duchu tradic bude muset nevěstu vrátit. Zachování vztahu vidí v oddanosti, pro kterou není Cinka Panně lhostejný. Vztah dvou mladých lidí, kteří si až po svatbě hledají k sobě cestu, je pro něj osudový.

Zuzana Krónerová
Phuri Daj

Věštkyně, léčitelka, mág… Zastánce romských pravidel spolužití, závislém na velkém kolektivu. Poradkyně Cinka Panny v čase dospívání. S obavami vnímá odstředivé tendence talentované hudebnice. Jako obhájkyně její individuality škodí sama sobě. Prostřednictvím podvodů chce získat zpátky pověst mystické ženy.

Jozef Vajda
Baro Šero

Přirozený vůdce. Autorita, která přijímá rozhodnutí v méně velkorodin. Správce společného majetku nomádů a vykonavatel obyčejového práva společenství.

Martin Huba
šlechtic Lányi

Kultivovaný, vzdělaný starší muž, který se domnívá, že svojí tichou podporou vzpoury proti vládě, dokáže změnit svět. Po neúspěchu povstání se snaží změnit alespoň život okolo sebe. Od počátečního strohého přístupu ke kočovným Romům se jako obdivovatel talentu Cinka Panny stává jejím podporovatelem. Skrze romskou muziku se dostává do kontaktu s komunitou kočovníků. Pochopí romsky modus vivendi a stává se jejich ochráncem.

Marián Slovák
učitel Szentiványi

Místní zeman, parazitující na vládních vrstvách šlechty. Navenek důstojný, ve skutečnosti ješitný a závistivý člověk. Ztrátu svého místa učitele hudby v kostele vrací svému zaměstnavateli Lánymu po porážce povstání udáváním a zradou.

Adrian Jastraban
kapitán Rohonczy

Nejbližší spolupracovník Františka II. Rákoczyho - vůdce povstání Kuruců. Výkonný revolucionář. Profesionální buřič, voják, který miluje romskou hudbu, ale nomádi jsou pro něj jen potencionální zdroj služeb pro povstaleckou armádu. Vnitřně opatrný chlap se snaží po prvních prohraných bitkách zachránit osobní majetek fiktivním převodem na Lányho. Po porážce se z něho stává zlomený muž, který se už nedokáže vyrovnat se ztrátou ideálů.

Ján Zachar
velitel habsburských vojsk

Prodloužená ruka vládní moci. Voják, který bez zájmu vykonává svoji práci. Až možnost osobního prospěchu z něho činí nebezpečného protivníka.

Zuzana Krónerová (rozhovor)
Vaše filmové postavy jsou velmi "sociálně" rozmanité - od venkovské ženské lehčích mravů v Divokých včelách, přes chápavou intelektuálku ve Vesnickém učiteli až třeba po romskou vědmu a léčitelku v novém historickém velkofilmu Cinka Panna. Jak jste se v tom romském táboře a všem tom chaosu barev a hudby s fajfkou v puse cítila?

Na mých filmových postavách se mi líbí právě ta rozmanitost, to, že se velmi liší jedna od druhé. No a cikánskou vědmu jsem si ještě neměla možnost zahrát. Navíc to byl po letech můj první slovenský film, pokud nepočítám studentské. Takže s fajfkou v ústech jsem se cítila velmi dobře.

Máte nějaký osobitý vztah k cikánské muzice? Věděla jste o historii romské primášky Cinka Panny?

Miluji folklór, hlavně ten autentický. Cikánská muzika se mi ohromně líbí, protože je emotivní a temperamentní. Stydím se, ale o historii Cinka Panny jsem se dozvěděla až prostřednictvím filmového scénáře Ľubomíra Slivky, který vznikl podle námětu režiséra Doda Banyáka. Když jsme začali natáčet, přečetla jsem si knížku o historii Romů od britského romisty Iana Hancocka. Na konci knížky je galerie slavných, kteří měli romský původ. Je tam i Cinka Panna.

Ve filmu jste sama hovořila s pomocí poradkyně při natáčení romsky. Zvládla jste pak sama i postsynchrony?

Poradců bylo několik, chodila jsem neúnavně za nimi, aby mi romské věty přednesli ve správném rytmu a výslovnosti. Snažila jsem se je zachytit a opakovala po nich vetu tolikrát, dokud mě nepochválili. Prý mi to šlo dobře. Melodika řeči i akcent se daří snadněji, když má člověk hudební sluch. Na postsynchronech mi nejvíc pomáhal pan Kačica starší. Ještě jednou mu děkuji.

Jak se vám spolupracovalo s hudebníky a herci z Maďarska, Rumunska a jak s gruzínskou titulní představitelkou?

Hudebníky jsem obdivovala jen "zpovzdálí", s herci jsem se, pochopitelně, poznala blíž. Gruzínka Anna je velmi milé, inteligentní děvčátko, které výborně hovoří po anglicku (s její sympatickou maminkou jsem konverzovala rusky), a maďarští herci jsou kapitola sama o sobě.Ti mladí mají velký temperament, talent a smysl pro humor. Největší hvězdou mezi nimi je ale pro mě Balázs Galkó, který hraje primáše Cinku, otce Cinka Panny. Je vynikající herec a skvělý člověk. Když jsem se mu představila, řekl mi, že hrál před roky v jednom z desítky výborných filmů, které natočil v Maďarsku můj otec. Balázs na něho nadšeně vzpomínal. Myslím si. že divákům se v postave primáše bude velmi líbit. Kromě toho hraje vynikajícím způsobem na housle.

Po velkolepé Bathory je Cinka Panna v poslední době dalším velkofilmem týkajícím se slovenské historie. Myslíte, že je to náhoda nebo tendence hledat historické kořeny, zajímat se o národní legendy, fenomény?

Nevím, zda je to náhoda nebo tendence, ale když ano, velmi ji vítám. Historie je fenomén, ze kterého bychom měli určitě čerpat. Je to naše dědictví a máme na co navazovat. Cinka Panna mapuje příběh emancipace talentované umělkyně - houslové virtuosky, která se proslavila v celém Rakousko-Uhersku, a tak máme právo být na ni hrdí. Doufám, že tento romanticko-historický film zaujme i české diváky.

Co se vám na průběhu tohoto natáčení zdálo nejzajímavější, jiné než to, co jste dosud u filmu zažila?

Chvílemi jsem se cítila jako "světová", kosmopolitní herečka, komunikovala jsem totiž s maďarskými kolegy i s Gruzínkou Annou, představitelkou Cinka Panny, anglicky. Dokonce jsem v několika dialozích s ní i před kamerou hrála v angličtině, aby se lépe vžila do postavy. Zvláštní a radostné ale pro mě bylo hlavně to, že opět natáčím na Slovensku. Chválabohu, naše filmová tvorba se konečně rozbíhá, pro mě je Cinka Panna po rocích první "vlaštovka". Doufám, že ne poslední.

Dušan Rapoš (rozhovor)
Od vašeho úspěšného filmu Fontána pro Zuzanu 3 po natočení Cinky Panny uplynulo deset let. Čím jste se zabýval v této době?

Původní profesí jsem hudební skladatel. Po skončení třetího dílu Fontány jsem dostal několik atraktivních šancí jako hudební skladatel, a tak jsem dělal tři roky na partituře operně-baletního dramatu Pietro e Lucia, které vzniklo na motivy slavné novely francouzského spisovatele Romaina Rollanda Petr a Lucie a ke kterému mi texty árií napsala má manželka Eva Vejmělková. No a mezičasem se nám narodili dcerky Tara a Rita, a tak jsem se dál věnoval hudbě, především filmové a pustil se do práce na opeře aaaAndy!!! o zakladatelovi pop-artu slovenského původu Andy Warholovi. Nemusel jsem tak často odcházet z domu a mohl být s našimi andílky, protože tzv. „umělecký odkaz“ to sice zní hrdě, ale časem přijdete na to, že mnohém cennější je „odkaz genetický“. Pak jsem dělal dva roky jako režisér i producent na 10-dílném televizním seriálu Slovenský bigbít a po skončení jsem byl osloven společnosti Attack, abych se ujal režie historického dramatu Cinka Panna o první rómské primášce.

Proč vás právě příběh legendární romské houslistky přiměl vrátit se k režii celovečerního filmu?

Já jsem od celovečerního filmu nikdy neodešel, jen jsem si dal zmíněnou pauzu kvůli rodině a hudbě. A také sehrálo nemalou roli, že scénáře, které jsem dostával jako režisér nebo producent, mě příliš nezaujali. V takové situaci je moc fajn mít dvě profese, protože nemusíte za každou cenu cokoliv natáčet a máte možnost si počkat na solidný scénář. A scenárista Lubomír Slivka napsal velice poctivý text, který vzhlížel na Romy podstatně jinak, než jsem zvyklí, tj. pozitivně. Ono se to lehko kritizuje, pokud máte ambici na plátně jenom zkonstatovat to obecně negativní, co denně slyšíte o Romech kolem sebe. Mnohem těžší je najít cestu jak Romům přinést nějaký vzor, hrdinů, v našem případě hrdinku, která by je inspirovala k návratu k svým historickým kořenům, k zdravé hrdosti, muzice, tanci, řemeslům, rodinné soudržnosti a touze po takové slobodě, která nijak neomezuje svobodu těch ostatních. Velikou inspiraci byl pro mě vynikající dokumentární seriál o evropských Romech, který natočil můj ročníkový pedagog na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě, tatínek našeho scenáristy, pan profesor Martin Slivka a který měl krásny a velice výstižný název „Děti větra“.

Dobový film s velkorysou výpravou, množstvím komparsu a mezinárodním hereckým obsazením patří k těm nejnáročnějším filmařským výzvám. Co vám připadlo při realizaci tohoto snímku nejtěžší?

Rozluštění esteticko-sémantického kódu celkové poetiky snímku. Od filmů s romskou tematikou se ve všeobecnosti očekává hodně hluku, ukřičených dialogů, folklorní množství muziky a tance, se štipkou sociálního „suterénu“. My jsem se nakonec rozhodli jít trochu netradiční cestou a pokusit se udělat citlivý film pro citlivého diváka, ve kterém by místo hluku na diváky promluvil příběh emancipované ženy, u které není podstatné, jestli je nebo není Romka. Podstatná je síla její osobnosti, její výjimečnost, víra v to, co chce v životě skutečně dělat a s tím související houslistická virtuozita. Řečeno lapidárně, Cinka Panna je pokusem o nadčasový příběh ženy, která hledá své důstojné místo v živote.

Hledání titulní představitelky bylo mimořádně náročné - na jejím charismatu, hereckém umění a schopnosti ovládat hudební nástroj do velké míry stál úspěch filmu. Jak takové hledání vypadalo a čím vás přesvědčila právě gruzínská herečka Anna Gjuri?

Původně měla Cinka Panna vzejít s maďarských castingů. Po půlroce marného hledání - kdy na konkurzy chodili buď báječné herečky nehrající na housle nebo báječné houslistky bez herecké zkušenosti - jsme z producenty sáhly i do jiných teritorií. Annu nám doporučila jistá americko-ruská castingová agentura v Moskvě. Herecké zkoušky jsem dělal s Annou v Kyjevě, neboť ji - jako Gruzínku, čili občanku ze státu označkovaného jako 'krajina teroristů' - nikam jinam nevpustili... A žel, 'z opatrnosti', nás nevpustili ani na naši slovenskou ambasádu (co kdyby šlo o „sexbombu“, že jo…), a tak jsme zkoušeli na hotelovém pokoji. Samozřejmě, že za přítomnosti Aniny maminky, protože naše Cinka měla v tom čase něco přes 16 let. Vždy, když jsme sjeli výtahem dolů do denního baru na kafe, mi západní obstarožní turisti, kteří si chodí do Kyjeva užívat s místnými hezky lehkými děvčaty, od baru obdivně kynuli, že jsem 'pašák', když si každou hodinku beru na pokoj hned dvě takové krásné kočky...“ A čím mě Anna přesvědčila? Svou nezkaženou mladostí, čistotou hereckého projevu, zvláštní krásou, skromností, schopností evokovat v lidech city a také tím, že na konec, když se dozvěděla, že Cinku bude hrát ona, si ze své kabelky vytáhla kapesník, aby si utřela slzy dojetí...

Sám jste mimo jiné hudební skladatel. Jaký máte vztah k romské muzice?

Romská muzika patří mezi to nejhezčí, co dali Romové světu. Má v sobě emocionální sílu otevřít i to nejtvrdší lidské srdce. Kdyby všichni Romové žili v duchu své nádherné muziky, patřili by mezi etnické klenoty Evropské unie, a kdyby nás co nejvíce téhle muzice naslouchalo, dozvěděli by jsme se o „dětech větru“ dost na to, abych se začali vzájemně respektovat. Film považuji za veřejné povídaní o věcech intimních. Cinka Panna není typický výpravný historický velkofilm, je příběhem silné lidské individuality - největší romské hrdinky. Její příběh by měl připomenout i nám ostatním naši vlastní intimitu, náš prostor, kde jsme sami sebou, kde duši i tělo odhalujeme jenom těm, které milujeme a kterým věříme. V případě nomádů jde o intimitu velmi specifickou, dokonce tzv. 'intimitu kolektivní', ale proč ne? Všichni jsme přece dítky boží... A pokud se naučíme respektovat intimitu toho druhého, nehledat na něm za každou cenu jenom chyby, ale naopak - vážit si ho pro to, co je na něm dobré, budeme si více vážit i samých sebe.

Co vás vedlo k výběru kameramana Jána Ďuriše?

I když se s Jankem známe už spoustu let, nikdy se nám nepodařilo setkat se na nějakém filmu. Umožnila nám to až Cinka Panna a já jsem tak měl tu čest dělat bezpochyby s jedním z nejlepších československých kameramanů s výrazně výtvarným rukopisem a svébytnou poetikou. Kromě toho je Janko báječný také jako člověk.

Na Slovensku měl film Cinka Panna velmi dobrý distribuční úspěch. Čím si vysvětlujete tento zájem diváků?

Možná je to tím, že film do jisté míry porušil zažité klišé a právě svou romantickou poetikou a důrazem na emoce se stal kontroverzní. Na Slovensku Cinka Panna rozdělila novináře, odbornou veřejnost i samotné diváky na dva výrazné antagonistické tábory, které doposud mezi sebou velice vášnivě diskutují. Jedni film udupali pod zem a ti druzí vychválili do nebe. A to je v pořádku, protože naši ambici bylo natočit příběh „mezi nebem a zemí…“, tj. mezi základními souřadnicemi romské touhy po svobodě. Romové natouží po vlastnictví země, či jiných nehnutelných majetků, sluší jim neustály pohyb. Jejich nejcennějším majetkem je právě zmíněná svoboda a to svoboda především ta vnitřní. Osobně jsem moc zvědavý, jak příjme náš příběh náročné české publikum.

Ľubomír Slivka (rozhovor)
Čím vás inspirovala právě postava legendární romské primášky, abyste napsal pro film její životní příběh?

V první řadě ženskostí a zranitelností. A následně jejím osudem. Ambicí být strůjcem svého štěstí.

Nakolik je ten filmový příběh blízký historické skutečnosti? Kolik historické materie o této postavě jste měli k dispozici? Kde končí historická pravda a začíná legenda?

Materiály o Cinka Panně jsem hledal v archívech. V Bratislavě a hlavně v Budapešti. Její životní příběh jsem konzultoval s hudebními historiky, muzikanty a také divadelníky. Čím víc jsem se do něho dostával, tím jsem si byl jistější tím, jak málo se o ní dochovalo. Při sběru materiálu jsem poznával hranice, za kterými je prostor pro mou fantazii. Legendy začínají tam, kde končí poznání, ale to ještě neznamená, že musí být vymyšlené. Naopak z titulu důvěryhodnosti potřebují mít vlastní zázemí. Vzorem pro psaní postavy mi byl cigánský tradicionalizmus. Kočovný způsob života má svoje principy vnitřní hierarchie, kterými se řídí. Obyčejové právo, rodový soud, prodej nevěsty do manželství, možnost neplodnou ženu vrátit... Představují pořádek, který dřímá kdesi pod povrchem zdánlivé nespoutanosti a navenek vystupuje ve chvílích životních rozhodnutí.

Proč jste opustil svou hrdinku tak brzy, tedy asi v osmnácti letech, a nesledoval její osudy dál? Jak si vedla v mužské společnosti a v mužské profesi na pomezí gadžovského a romského světa?

Po prvním úspěchu přicházejí další, ale jen jeden může byť ten první. Je jako první láska, něco, na co se nezapomíná, co nás dělá dospělými. Mojí ambicí bylo napsat film o cestě na vrchol. Cinka Panna měla ve svém skutečném životě rodinu, tři syny, se kterými chodila hrát. V našem příběhu jsem z jejích třech synů udělal tři bratry. Skrze tyto postavy jsem vnímal i její budounost. Boj s vlastním tradicionalizmem. Postavení ženy v profesi a s ním spojené každodenní útrapy. I proto chodila hrát v mužském přestrojení. Tento fakt není jen epizodou z jejího mládí. Je údělem, který ji provázel po celý život.

Intimní příběh talentované mladé dívky se prolíná ve vašem filmu s historickými událostmi, jejichž souvislosti český divák asi bude jen stěží zasazovat do dějinného rámce. Není přece jen ten širší historický rámec na úkor ústřední dějové linky?

Doba a kostýmy se mění, lidské starosti zůstávají... Dějinný rámec, do kterého jsem příběh posadil, není až tak přesný, jak by se zdálo. Má časový posun. Cinka Panna se narodila 1711, v roce, když byli Kuruci donucení podepsat kapitulaci a jejich velitel František Rákoczy II odešel do vyhnanství. Jánošíka, který byl opravdu kurucký žoldnéř, v roce 1713 popravili. Cinka Panna se na prahu své dospělosti nemohla setkat ani s Kuruci a ani s Jánošíkem. Navzdory tomu ve filmu jsou. Náš film není rekonstrukcí dějin. Ty jen reprezentují ideály majoritní společnosti. Svět, kterému vládnou peníze, majetek a touhy po moci. Jsou protipólem minoritního světa kočovníků, pro které hromaděné majetku představuje jen přítěž na jejich nekonečné cestě za každodenním štěstím. Já stavím proti sobě ideály. A mrzí mě jen jedno. Že svět mamonu vyhrává. Bohužel i ve světě bývalých kočovníků.

Nejen pro romské etnikum je Cinka Panna příběhem o hledání místa v životě, o touze jít za svým snem navzdory okolnostem a nepřízni osudu...Myslíte, že takto budou film sami Romové, kteří mohou pociťovat v moderní společnosti určitou vykořeněnost, vnímat?

Z Romů jsme si udělali strašáka. Jejich obranný mechanismus, jimž jsou zvyklí reagovat, vnímáme jako jejich podstatu. Když jsme film připravovali a i v průběhu natáčení, jsme slýchávali hlasy: Děláte film o cikánech, budete s tím mít jen problémy a nakonec to nepřijmou ani oni. Po promítání Cinka Panny pro romské publikum jsme se setkali se spontánní oslavnou reakcí.Tleskali i v průběhu představení. Dušana Rapoše chtěli vynést na rukách ze sálu! Uznejme si, že Romům jsme zvyklí víc vytýkat než je chválit ... Nejsem nikoho advokátem a ani netrpím ambicí měnit svět. Snažil jsem se pohybovat jen v rámci žánru - romantického dramatu. A jestli Romy z dnešního pohledu diváka idealizuji, vidím v tom cestu, jak jim připomenout vlastní minulost, kořeny, a hlavně vzory. Po distribuci filmu na Spiši zaznamenali v místních hudebních školách zvýšený zájem romských děvčat o hru na housle... Je to pro mě zadostiučinění.

Spolupracoval jste s režisérem Dušanem Rapošem i v průběhu natáčení? Třeba při výběru lokalit, herců, úpravách dialogů?

Moje úloha byla dvojjedinná. Jako scenárista jsem se snažil napsat velkorysý scénář. Jako jeden z producentů jsem i já musel hlídat peníze... Nechtěl jsem však šetřit na nesprávném místě, a tak jsem největší boj sváděl sám se sebou. Co jak zrealizovat? Dělali jsme historický výpravný film, s kostýmy, koňmi, dětmi, neherci... Svojí trpělivostí a profesionálním přístupem nám velmi pomohli i herci. S režisérem Dušanem Rapošem se dělá skvěle. Sám si produkoval několik filmů. Při výběru lokalit umí zohlednit i tlak cestovních nákladů, možnosti ubytování, potřebu stavebních úprav, přístup techniky ... Jedním slovem je konstruktivní. Na plac chodí připravený. V případě dialogů jsme spíš škrtali, než upravovali. Respektoval jsem jeho koncepci. Detail je cesta k emocím. Herecké gesto či pohled je někdy víc než tisíc slov. A ještě něco. U hudebního filmu musí být režisér, který pozná noty. Bez toho to nejde.