Scenáristka a režisérka Agnes Vardová, která svým prvním celovečerním snímkem La Point Courte (1955) předjala francouzskou novou vlnu, se ve filmu Cléo od pěti do sedmi soustředí na mladou šansoniérku (Corinne Marchandová) čekající na výsledky životně důležitého vyšetření. Jak naznačuje název filmu, Vardová se rozhodla předvést Cléinu úzkost doslova v reálném čase, a tak využila nové technologie cinéma verité. Neformálnost vyprávění umožňuje prolínání fikce a dokumentu.  
 
Mladou ženu potloukající se pařížským Levým břehem (převážně v okolí stanice Mont-parnasse) sledujeme brilantní jízdou kamery. Realismus Vardové dokáže ale rovněž vzbudit silné emoce, když nám například se stupňujícím se účinkem ukazuje pomalé zhroucení tváře hlavní představitelky.  
 
Cléo od pěti do sedmi do jísté míry odráží společenskopolitické napětí své doby, když se Cléo stane svědkyní následků hospodské rvačky a seznámí se s vojákem na dovolence, který se chystá vrátit do Alžíru - i na něho se můžeme dívat jako na člověka, který má svým způsobem stejně nejistou budoucnost. V anekdotické rovině filmoví fanoušci ocení vložení krátkého němého "filmu ve filmu" představujícího Jean-Luc Godarda s různými slavnými herci včetně Eddieho Constatinea, Anny Karinové a Yvese Roberta.