Rok 1992, Kolumbie. Devítiletá Cataleya se stává svědkem brutální vraždy svých rodičů a sama málem přijde v masakru o život. Osiřelá dívka nalezne útočiště u svého mafiánského strýce Emilia ve Spojených státech. Ke svému pěstounovi se ještě jako malá obrátí s jediným přáním - chce, aby jí naučil zabíjet. O patnáct let později je z Cataleyi dokonalá smrtonosná zbraň a pro svého strýce pracuje jako nájemná vražedkyně. Vede dvojí existenci - navenek poklidný život s přítelem umělcem, pod povrchem jí však stále žene neuhasitelná touha po pomstě. Na tělech svých obětí začne zanechávat znamení - kresbu orchideje na hrudi. Doufá, že jí tato taktika přivede na stopu vrahovi svých rodičů. Zároveň se o ni začíná zajímat FBI. Pro Cataleyu je ale už pozdě - je pevně rozhodnutá obětovat svému cíli vše, co sama miluje. S posledními slovy svého otce „nezapomeň, odkud pocházíš“ na mysli se vydává na krvavou cestu za pomstou, ze které, zdá se, není návratu.

Colombiana je v podstatě jakýmsi nepřímým pokračováním a zároveň poctou kultovnímu Bessonovu snímku Leon: „Luc Besson v hovorech se mnou skoro deset let neustále zmiňoval touhu natočit pokračování Leona. Ten film se nakonec neuskutečnil, ale myšlenka akčního bijáku s ženskou hrdinkou zůstala v Lucovi hluboce zakořeněná. Colombiana je tedy tak trochu takovým vyústěním téhle jeho tužby,“ prozradil více o genezi snímku jeho režisér Olivier Megaton.

„Zoe není pouze krásná, ale také inteligentní, má vřelé srdce a obrovskou vůli stavět se tváří v tvář překážkám. Když si poprvé přečetla scénář, okamžitě hýřila nápady, jak celý film ještě vylepšit. A navíc je velká perfekcionistka, což je vlastnost, kterou máme společnou,“ osvětluje Megaton, proč jeho volba při castingu na hlavní roli okamžitě padla na Zoe Saldanu. Ta se do své role maximálně položila a mimo lekcí bojových sportů také nakoukávala přírodovědné dokumenty, aby od přirozených predátorů pochytila, jak se správně „plížit za obětí“. Postava Cataleyi je v jádru rozporuplná - na jednu stranu je nemilosrdnou a tvrdou vražedkyní, na druhou stranu je v jádru nesmírně křehkou a zranitelnou bytostí. Vyjádřeno slovy režiséra, „musí umět zabíjet a plakat.“

Jak náročná byla fyzická příprava Zoe Saldany před samotným natáčením možná napoví i fakt, že ve většině bojových scén, které se ve filmu objeví, vystupuje sama - bez dablérky. A to včetně soubojů na blízko, v jejichž realistickém ztvárnění se tvůrci nechali inspirovat filmem Bournova identita.

Zatímco natrénovaná Zoe rozdávala při soubojích rány naplno, její filmový protivník Marco za ní dle vlastních slov v tvrdosti poměrně zaostával. „Zoe trénovala s kaskadérem, a byla tak zvyklá dávat opravdové rány, protože kaskadér si s nimi poradí. Což ovšem není můj případ, takže jsem jí požádal, aby mě moc nemlátila. Ale i přesto mě jednou či dvakrát pořádně natáhla, i když ne schválně. Co se týče mě, nevím, zda jsem jí někdy pořádně uhodil. Doufám, že ano“, směje se Jordi.

Film se natáčel na pěti různých lokacích - Paříž, Chicago, Miami, New Orleans, Mexico City - a Megaton tak při natáčení pracoval s pěti různými štáby. Sesynchronizovat všechny spolupracovníky a veškeré scény natáčené na odlišných místech bylo podle režisérových slov „horší, než skládat Rubikovu kostku.“