fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    

61% 387 hlasů
6.1 10 387
akční / drama / krimi / thriller, Německo/USA, , 112 min., od 12 let
The Company / The Company - Das Ensemble
Kinopremiéra v ČR 7.10.2004, DVD od 15.12.2007 Artcam

Režie:
Herci: , , , , , více...


Ukázka
01:53



Milostný dopis umělcům, kteří pracují ve výjimečně náročném a expresivním prostředí tance.
Loretta Ryanová, které nikdo neřekne jinak než Ry, je mladá a ambiciózní tanečnice. Jako slibná členka špičkové taneční skupiny z Chicaga konečně dosahuje úspěchu a zúročuje svůj talent. Její sny o "velké" kariéře i osobní problémy ji však začínají ochromovat. Důležitou roli v jejím životě hraje její nový šéf a přítel Josh, zkušená kolegyně Harriet, která se ocitla v zenitu své kariéry, i sebevědomý, protřelý umělecký ředitel souboru Alberto. Profesionální řevnivost, láska a jiné majetnické pudy, touha naplnit vlastní život i tvůrčí proces, jehož výsledkem může být dokonalé umělecké dílo slaďující "nehmotnou" hudbu s "tělesným" světem tanečníků - to vše má v příběhu klíčový význam.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Jak asi tušíte, ne hlubokou myšlenkou svého příběhu - příběh tady vlastně vůbec není. Celý film zachycuje „pouze“ náročnou přípravu skutečného (a světově velmi uznávaného) chicagského ansámblu Joffrey Ballet na jednotlivá vystoupení. Takže jediným vzrušením, kterého se dočkáte, jsou natažené achilovky a nevydařená čísla tanečníků či déšť, který se spustí při představení na otevřené scéně. Nedočkáte se ani žádných velkolepých hereckých výkonů - skuteční herci jsou tady jenom tři. Malcolm McDowell v roli ředitele souboru Alberta Antonelliho, James Franco (Spider-Man) coby kuchař Josh a Neve Campbellová v roli tanečnice Ry - která funguje jako pojítko mezi jednotlivými scénami. Zbytek obsazení tvoří skuteční choreografové, poradci a tanečníci Joffrey Balletu. Takže toho, že zmíněné tři postavy jsou (zřejmě) smyšlené, si všimnete vlastně jen proto, že je hrají herci, které znáte z jiných filmů.
Všechny komentáře k filmu 3+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránka 1, Oficiální stránka 2, Oficiální stránka 3    Videotéka: přidat si do ní film

O filmu Company

obrazek
Celovečerní film Roberta Altmana The Company sleduje po dobu jedné sezóny práci chicagské baletní skupiny Joffrey Ballet. Jde převážně o dokument, sledující přípravu na baletní vystoupení The Blue Snake /Modrý had/, balet Roberta Desrosierse inscenovaný ve velkém výpravném stylu Marthy Grahamové či Béjarta. Sledujeme dokumentární přípravy koncepce, scény a choreografie přes zkoušky až k finální podobě premiérového představení. Vedle dlouhých sekvencí taneční performance nás režisér zavádí i do zákulisí, do šaten tanečníků, na jejich soukromé večírky, do jejich bytů. Ačkoli o příběhu nemůže být v tomto filmu řeč, do popředí se dostává postava tanečnice Ry, která má nejlepší předpoklad stát se první sólistkou. Sledujeme ji, jak hraje kulečník, seznámí se s číšníkem, vezme ho k sobě do bytu, jemuž dominuje velká vana.

obrazek
Postavu Ry ztvárnila Neve Campbellová, tanečnice National Canada Ballet, která však práci baletky musela opustit kvůli zdravotním problémům. Campbellová je iniciátorkou celého projektu, spolupracovala na námětu /spolu s Barborou Turnerovou, scenáristkou filmů Georgia či Pollock/ a podílela se i na produkci snímku. Námět The Company je inspirován vlastními zkušenostmi Campbellové jako profesionální tanečnice i jako studentky Canada´s National School of Ballet. Dva roky trénovala, aby mohla s Joffrey Ballet v tomto filmu vystupovat. Narozdíl od jiných snímků z prostředí baletu /The Turning Point - Bod zlomu/, The Red Shoes /Červené střevíčky/, The Company nikdy nesklouzne k melodramatu, nesoustředí se příliš na konkrétní příběhy tanečníků, ale na baletní těleso jako takové. Jednotlivé příběhy jsou tak spíše jemně načrtnuty formou fragmentů, vytvářejících celkovou mozaiku taneční práce. Při zkouškách se například občas někdo zraní, je záhy nahrazen jiným a zkouší se dál. Altman nebuduje psychologii postav, nepokouší se je profilovat, a to dokonce ani v případě Ry. Jedinými profesionálními herci jsou Malcolm McDowell a James Franco.

obrazek
McDowell hraje Alberta Antonelliho, uměleckého šéfa baletu. Dohlíží na zkoušky, okolo krku neustále žlutý šátek. James Franco hraje číšníka, který se zamiluje do Ry. Vrcholným okamžikem filmu je scéna, v níž Ry tančí za nečekané bouře představení "pas de deux" Lara Lubovitche "My Funny Valentine". Neve Campbellová se po skončení své kariéry tanečnice věnovala herectví, hrála například v televizním seriálu Party of Five či v celovečerních filmech Scream či Wild Things. Altman se tímto filmem vrací do doby slavného Hráče, které zapojovaly reálné postavy do fikce či smyšlené scény a příběhy do reálného prostředí. Altman používá minimum střihu a snímá převážně velké celky.

Neve Campbellová (rozhovor)
obrazek O vzniku projektu The Company, práci na scénáři i spolupráci s Robertem Altmanem
"Myšlenou natočit film o baletu jsem se zabývala celých sedm let. Když opravdu něco chcete, musíte se do toho pustit sám. Nejde jenom čekat, až se to stane. To byl i můj případ. Původně jsem měla možnost dělat taneční film ve velkém studiu, ale jim šlo hlavně o to dobře ten film prodat a mě tam chtěli mít coby hollywoodskou hvězdu. O nic podobného jsem nestála. Chtěla jsem udělat film o tanci jako takovém, o procesu jeho choreografie a o tom, čím procházejí tanečníci, jak fyzicky, tak spirituálně. Tak jsem ten námět přinesla do Killer Films, kde dělají nezávislejší filmy. Před čtyřmi lety jsem se setkala s Barbarou Turnerovou a spolu jsme začaly navštěvovat chicagský Joffrey Ballet, poznávat jeho tanečníky a rozprávět s nimi o jejich životech. Teprve potom jsme daly dohromady příběh a Barbara napsala scénář.

obrazek Pak jsme oslovily Boba /tj. Roberta Altmana/. Když jsme s Barbarou připravovaly před čtyřmi lety scénář, chtěly jsme za režiséra někoho jako Altmana, ale nedoufaly jsme, že ho získáme. Především jsme chtěly natočit obraz celého světa tance, ne jen příběh tří hlavních postav. Bob /tj. Altman/ mívá ve svých filmech často i 80 postav a každou si člověk po chvilce tak nějak zapamatuje. To bylo pro nás důležité, člověk nemusí mít ve filmu pouze jednu dějovou linku. Tak jsme ten příběh plánovaly ještě předtím, než jsme Altmana poznaly.

Bob byl vynikající. Co chce říct nebo udělat, tomu stoprocentně věří. Fascinovalo mě, že se dovede přizpůsobit problémům, které nastávají. Například jsme nemohli natočit scénu tance "Funny Valentine" tam, kde jsme původně chtěli. Robert nezpanikařil a problém vyřešil. Zhruba 80 procent rozhovorů, které jsme spolu s Barbarou s tanečníky vedly, se pak dostalo do filmu v podobě epizodních příběhů. Většina tanečníků má podobný životní příběh, dostali se k tanci, když jako děti viděli The Nutcracker. Natáčení filmu velice fandili, protože podle nich ještě žádný dobrý film o tanci nevznikl. Nikdy totiž nevznikl film, který by pojednával jen o tanci jako takovém. Vznikaly takové filmy s pohádkový příběhem nebo s typickým příběhem o tanečníkovi, který se ze sboru propracuje až k sólové dráze. Turning Point je roztomilý, protože některé postavy jsou výborné, ale není to o tanci, ale o určitých dějových liniích, postavách, asi aby to bylo zajímavé pro určité publikum ... Doufáme, že film The Company zasáhne každého, kdo se chce dozvědět něco víc o světě baletu, o němž třeba nic zatím netuší ..."

obrazek Taneční začátky Neve Campbellové, osudná zranění a návrat k tanci po 9 letech ve filmu The Company
"Tančit jsem začala v šesti letech, byla to moje první láska, moje první vášeň. Tanec byl celým mým dětstvím i částí mého dospívání. Vím o něm tudíž hodně. Otec mě vzal jako dítě na představení The Nutcracker Roberta Joffreyho a já jsem se do toho úplně zamilovala a řekla jsem si: "Tohle chci dělat." K Vánocům mi táta zaplatil kurzy tance. A tak jsem studovala v National Ballet School of Canada. Dvě sezóny, což znamená takových 100 představení, jsem hrála v The Nutcracker postavu Uličnice /Naughty Girl/ a Čahounky /Tall Girl/. Tančila jsem už jako dítě s tanečníky, které jsem obdivovala, Vánoce trávila v hotelích v Ottawě, Hamiltonu či Torontu. Byl to pro mě úžasný zážitek, ale později mi to už začalo trochu vadit, hlavně ta hudba. To, co jsem znala, jsem vložila do příběhu ve filmu.

obrazek Potřebovala jsem to vypovědět, protože se jedná o úžasné tanečníky a umělce. Tanec mi pomohl i v herectví, protože obojí vyžaduje obrovskou disciplinu. Taky jsem se naučila dávat si velký pozor na svoje tělo. Jako tanečník totiž nemáte svou kariéru plně v rukou, potřebujete pořád někoho dalšího, kdo vás povede, řekne, jaké děláte chyby. Takže se člověk naučí s kritikou žít. Moje tělo mi však potom vypovědělo službu. Měla jsem artritidu v krku a v kyčlích, zánět šlachy, zlomenou holenní kost, burzitidu a operaci chodidla. Všechny nemoci, co si jen lze představit. Tanec je boj s tělem, některé tělo to zvládne, jiné ne. Když něco děláte celým tělem i duší od svých šesti let a pak je to pryč, je to obrovská životní rána.

Vystupováním a hraním v The Company jsem se vrátila po devíti letech k aktivnímu tanci. Když jsem znovu v osm ráno nastoupila do studia, abych se rozcvičila, jako bych našla svou ztracenou duši. Když tančím, cítím se opravdu jako doma. Nechtěla jsem, aby za mě někdo zaskakoval v tanečních partech toho filmu. Na klasický balet musíte mít určitý typ postavy, ale v moderním tanci můžete být i svalnatější, záleží zkrátka na tom, v jakém typu souboru pracujete. Když jsem se připravovala na roli v The Company, měla jsem trochu problémy vyrovnat se ve fyzičce ostatním tanečníkům. Nešlo o postavu či váhu, ale o sílu i schopnost zvládnout všechny ty pohyby. Teprve když jsem věděla, že se ten projekt stoprocentně rozjel, začala jsem cvičit 8 a půl hodiny denně, a to čtyři a půl měsíce.

obrazek Tři dny předtím, než jsem odjela do Chicaga, jsem si ale zlomila žebro. Zkoušeli jsme zrovna Funny Valentine podle hudby z pásku a můj tanečník mě při zvedání chytl pod žebrem. Tak jsem to pak musela odtancovat se zlomeným žebrem, další měsíc a půl jsem totiž 8 a půl hodiny denně nacvičovala s Joffrey Ballet celou choreografii. Pořád jsem cítila bolest, nemohla pořádně dýchat ani spát. Brala jsem prášky proti bolesti. Zašla jsem v Chicagu za 12 doktory, ale každý mi řekl to samé: ze zlomeným žebrem musíte jenom odpočívat, být v klidu, nic víc se s tím nedá dělat.

Pouhé čtyři dny po skončení natáčení The Company jsem musela odletět do Nového Mexika natáčet film s Val Kilmerem, Samem Sheppardem a Faye Dunawayovou. V Novém Mexiku ale nejsou baletní společnosti, takže jsem si vzala dvě hodiny o víkendu kurzy u Santa Fe Ballet, ale víc to nejde. Přeci jen však chci zůstat s tancem nějak ve spojení. Nemůžete hrát ve filmech a zároveň tancovat. Chci v budoucnu alespoň pomoct svému kolegovi, Domingu Rubiovi, který se mnou tančil ve scéně Funny Valentine v The Company. Chce totiž založit vlastní taneční těleso."

O tvůrci

Robert Altman
obrazek Narozen roku 1925. Filmová legenda, které kritici přezdívají "akční malíř" amerického filmu, je považován za otce nezávislých filmařů a za jednoho z nejvýznamnějších představitelů autorského filmu v USA. Robert Altman si prošel vojenskou školou i prací pilota B-24 Air Force, poté začal pracovat pro Calvin Company, kde točil dokumenty o sportu a reklamy. Debutoval ve svém rodném Kensas City dramatem o gangu teenagerů, Delikventi. Pracoval v televizi v nejrůznějších profesích i žánrech, dokud mu Alfred Hitchcock nedal příležitost natočit epizodu z jeho televizní série. Skutečně prorazil až roku 1969, když dostal nabídku režírovat černou komedii MASH o zdravotní jednotce v Koreji, za kterou získal v roce 1970 Zlatou palmu v Cannes. Největší komerční úspěch zažil s filmem Nashville v roce 1975 z prostředí country music, kde prokázal svůj talent pracovat s velkým hereckým ansámblem. Tento talent pak zúročil také v Gosford Parku či právě v The Company. Za Nashville byl Altman nominován na Oscara za nejlepší film i režii. V osmdesátých letech se začal věnovat také divadelní režii a některé své filmy adaptoval pro divadlo /Fool For Love/. Ke gangsterskému tématu se vrátil ve svém snímku Kansas City.

Práce Roberta Altmana jde proti hollywoodským konvencím, snaží se demaskovat typické rysy amerického života ve svých satirických a často polodokumentárních filmech. Ve filmu Hráč /The Player/ například nastavil kritické zrcadlo praktikám ve filmovém Hollywoodu při psaní scénářů. Hráč mu vynesl nominaci na Oscara za nejlepší režii, stejně jako Prostřihy /Short Cuts/, komedie z prostředí haute couture /mimochodem, Altman žil několik let také v Paříži/. Altman dává přednost herecké improvizaci a několika paralelním dějovým liniím. Je vyhlášený prací s velkým štábem. První jeho posedlostí však byl zvuk, hodiny dovedl nahrávat zvuky z ulice. Jako první používal v sedmdesátých letech zvukovou technologii více mikrofonů, zvukovou stopu poté stříhal dohromady. Zvuková vrstva je hustší, vrstevnatější, realističtější. Svým stylem ovlivnil řadu současných režisérů - například Paula Thomase Andersona /Boggie nights, Magnolia/, který o Nashville prohlašuje, že to je jeden z jeho nejoblíbenějších filmů.

Robert Altman řekl
"Chci představit publiku cosi, na čem musí trochu participovat, musí taky trochu investovat ze sebe. Ve skutečném životě taky neslyšíte všechno, co člověk řekne, slyšíte různé typy zvuků najednou. Tohle chci evokovat ve filmech. Podobně jako muzikanti nahrávají na několik mikrofonů a pak zvuky míchají, chci totéž dělat s dialogy. Nepracuji s postsynchronem. Moje práce je vytvořit atmosféru a zaměřit se na energii, která vyzařuje z herce jako z nejpodstatnější složky naší spolupráce. Dělat film pro mě znamená přimět lidi dělat přesně ten film, který dělám já. Když jsem točil film Fool for Love, za kamerou stál Robby Mueller. Po šesti dnech jsem ho vyhodil. Točil možná krásnej film, ale ne ten můj. Neznám svůj styl, snažím se jen dělat filmy, které se jeden od druhého naprosto liší. Když se na ně ale zpětně podívám, mají stejný rukopis ... V každodenní realitě a hlavně v těch nejnemožnějších a nejneuvěřitelnějších podmínkách čelí tanečníci a tanečnice stejným problémům jako my všichni ostatní - biologickým hodinám a gravitační síle, která nám říká - tohle prostě nejde. Ale existují okamžiky v jejich životě, kdy jsou obrazně řečeno schopni tyto síly pokořit."


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Úterý 21. 5. 2019 Svátek má Monika
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz