Daleko do nebe

Informace Komentáře Obsazení Hodnocení Videoukázka Fotky

Daleko do nebe Co udělá, když manžela přistihne v náručí jiného muže? 75% 804

75%	804 hlasů

Přehrát ukázku

Zobrazit fotky

Drama / romantický, USA/Francie, 2002, 107 min., od 11 let
Far from Heaven / Loin du paradis
DVD v trafice 31.1.2011 u tiskoviny Blesk pro ženy za 59 Kč.
Kinopremiéra v ČR 28.8.2003 s titulky, DVD od 5.3.2004 SPI

Sdílet

Co udělá, když manžela přistihne v náručí jiného muže?
Tento film vypráví příběh dokonalé a skvěle zabezpečené ženy a matky v domácnosti Cathy Whitaker z padesátých let minulého století, která se náhle ocitá v zcela neočekávané a šokující situaci. Cathy jednoho dne zjišťuje, že její zdánlivě dokonalý manžel, jenž je vedoucím místní pobočky velké televizní společnosti, je jí nevěrný. Situace je o to horší, že osoba, s níž ji její manžel podvádí, je muž ... Sympatie zhrzené ženy získává jejich zahradník a společenské konvence té doby dostávají « na frak ». Pozice nóbl rodiny ve městě je citelně otřesena ...
Uprav informace o filmu

Režie: Todd Haynes
Herci: Julianne Mooreová, Dennis Quaid, Dennis Haysbert, Patricia Clarksonová, Viola Davisová, více...

Komentář k filmu Naprosto nádherný film o rasismu, homosexuálech a lidské zalepenosti a netoleranci.Retro tak krásně udělané, že jsem si myslela, jak je to starý film, dokud se neobjevila Julianne Moore (mimochodem výborná). Nemám ráda filmy s námětem rasismu, ale tady je to podáno krásným a citlivým způsobem a scény mezi Julianne Moore a Dennisem Haysbertem jsou naprosto úžasné, přirozené a uvěřitelné. Mně osobně se velmi líbily nejvíc ty milostné scény mezi nimi . Dennis Quaid podal svého homosexuála velmi přesvědčivě, ve chvílích , kdy brečí nebo vzteky vybuchne je naprosto úžasný.
Všechny komentáře k filmu 7 + Napiš komentář k filmu a získej DVD ZDARMA

Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránka Videotéka: přidat si do ní film

Popis filmu Daleko do nebe

Cathy Whitakerová je dobře situovaná žena v domácnosti, která měla dosud na práci jen dohlížet na bezchybný chod velkého rodinného domu s pomocí svědomité černé služky Sybil, od rána do večera dobře vypadat a milovat své dvě děti a muže Franka. Právě ze strany dosud spolehlivého manžela, který pracuje v místní televizní společnosti, však přijde neočekávaný útok, pod nímž začne praskat úpravná fasáda vzorné americké hospodyňky jako vystřižené z dobové verze amerického Cosmopolitanu. Cathy totiž jednoho večera Franka přistihne v náručí jiného muže _ a v následujících týdnech zjišťuje, že navzdory všem jejím snahám manžel není své dosud potlačované homosexuální sklony ochoten ani "léčit" a že není ochoten se jich vzdát. Cathyin dosavadní svět založený na bezpečných konvencích neposkvrnitelné rodinné instituce je v troskách. Spíš než u nejlepší přítelkyně, konvenční Eleanor, ovšem žena nachází zrcadlo svých nových, zneklidňujících myšlenek v rozhovorech se zahradníkem Raymondem. Žena, jíž se zhroutila celá dosavadní bezpečná existence, začíná ve společnosti inteligentního černocha, již navenek liberální maloměstská společnost považuje za skandální, objevovat fascinující svět nových životních možností. Najednou získává právo mít vlastní myšlenky a názory na svět, který ji obklopuje!

O filmu

Režisér a scenárista Todd Haynes se při tvorbě filmu inspiroval velkými hollywoodskými "ženskými filmy" té doby - pokusil se oživit intenzivní barvy a vizuální styl například Douglase Sirka ("Imitation of Life", "Written on the Wind") za účelem vytvoření atmosféry překypujícího zevnějšku s nedýchatelným nitrem střední třídy v Americe poloviny minulého století, - a tajených, ničivých tužeb hnisajících ve spodu toho všeho.

Scenárista a režisér Todd Haynes se ve svém novém filmu rozhodl připomenout klasická hollywoodská "melodramata rodinného krbu", která mají v americké kinematografii dlouhou tradici. Význačné místo v ní zaujímají filmy režiséra Douglase Sirka (1900-1987), původně Dána, který z vlasti uprchl před nacisty a etabloval se v Hollywoodu. V 50. letech ve studiích Universalu natáčel snímky, které byly filmovými verzemi příběhů z dámského časopisu Ladies Home Journal a zároveň ryzími autorskými projekty: Nejznámější zůstává Imitation of Life, které se u nás kdysi hrálo pod názvem Ženy na rozcestí, Written on the Wind a All That Heaven Allows (jeho remake v roce 1974 natočil Rainer Werner Fassbider jako Strach jíst duše).

Hrdinkami těchto příběhů odehrávajících se vesměs v předměstských domech prosperující střední třídy byly vesměs vdané ženy, které se pokoušely vyrovnat s represivními tlaky středostavovské společnosti a hledající bezpečně skutečné citové zázemí. Ve svém filmu se sice Todd Haynes inspiruje některými motivy z těchto filmů (u nás prakticky neznámých), pracuje však s motivy, kterých se v 50. letech směly dotýkat jen oklikou či vůbec, přestože byly tehdy součástí americké reality: s akceptováním odlišné sexuální orientace a představou rasově smíšeného páru.

Todd Haynes přitom zkoumá i další protiklady světa, který existoval těsně před jeho narozením: "V době, kdy se tradiční Amerika ještě kořila Marilyn Monroe vydala Joan Baez své první "rebelské" písničkové album. Postava Cathy Whitaker v sobě jistým způsobem odráží tyto paradoxy: je velmi konzervativním charakterem pevně vrostlým do Ameriky 50. let, přitom však v sobě tají potenciál k radikální změně zažitých konvencí."

Pro tuto roli se autorům od počátku zdála ideální Julianne Moore, mnohotvárná herečka, která spolupracuje s velkými studii i nezávislými produkcemi a která má tak na svém kontě např. životopisný film Jamese Ivoryho Přežila jsem Picassa, absurdní komedii bratrů Coenových Big Lebowski, vysoce ceněné drama Paula Thomase Andersona Magnolia, hororový thriller Ridleyho Scotta Hannibal, drama Lasseho Hallströma Ostrovní zprávy či triptych o osudech tří žen v různých časech a místech Hodiny. Nositelce Ceny Národní společnosti filmových kritiků a Ceny losangeleských filmových kritiků za černou komedii Paula Thomase Andersona Hříšné boogie nabídla postava Carol příležitost ztvárnit tlumenými hereckými prostředky hlubokou citovou krizi ženy na prahu středních let, ale i možnost pohybovat se v kouzelném filmovém světě stylizovaném podle snímků z 50. let. Ty vyzdvihovaly krásu a herecké kvality svých hvězd prostřednictvím elegantních kostýmů, líčení a svícení. Tato stylizace ovšem od členů štábu i herců vyžadoval maximální koncentraci (podobnou, jakou na Moore vyžadoval např. Gus Van Sant při natáčení remakeu Hitchcockova Psycha a jakou si Haynes vyzkoušel už při evokaci éry glamrocku 70. let v Sametové extázi). Příjemná a vstřícná atmosféra, která při natáčení panovala, pomohla Moore situaci zvládnout. Oporou jí byl i její herecký partner Dennis Quaid, jeden z nejcharismatičtějších hollywoodských herců střední generace, který ztvárnil hrdinčina manžela a kterého si pamatujeme např. ze sci-fi Wolfganga Petersena Můj nepřítel, fantaskní komedie Joea Danteho Vnitřní vesmír, westernu Lawrence Kasdana Wyatt Earp či vysoce ceněného dramatu Traffic - Nadvláda gangů, který režíroval vedoucí výroby Daleko do nebe - Steven Soderbergh. Quiad, kterého mí nejširší publikum zafixovaného jako představitele mužných, šaramantních hrdinů, dostal v postavě Franka Whitakera příležitost rozehrát komplikovaný charakter manžela a otce rodiny, který už nedokáže násilně potlačovat svou sexuální orientaci. Opouští proto dosavadní život, i když ví, že ubližuje svým nejbližším.

Podíl na působivosti filmu má i černošský herec Dennis Haysbert, který ztvárnil dobře situovaného zahradníka Raymonda Deagana pokoušejícího se hrdince skrz nepřekročitelné rasové bariéry pomoci v její citové krizi, čímž rozpoutá bouřlivou odezvu v jejím i ve svém sociálním prostředí. Tohoto herce známe u nás z filmu Foresta Whitakera Až si vydechnu, krimi Michaela Manna Nelítostný souboj, Absolutní moci Clinta Eastwooda, sci-fi Třinácté patro či z romantického dramatu Sydneyho Pollacka Náhodné setkání.

Roli hrdinčiny přítelkyně Eleanor Fine autoři svěřili Patricii Clarkson, kterou známe např. z gangsterky Nedotknutelní Briana De Palmy, kterou debutovala, romantické komedie Když se zamiluji, kde se poprvé sešla s Dennisem Quaidem, fantaskního dobrodružství Jumanji nebo z psychologické krimi Přísaha. Role hrdinčiny věrné černé hospodyně Sybil se ujala stále známější Viola Davis, ceněná divadelní a televizní herečka, kterou jsme viděli v romantické komedii Jamese Mangolda Kate a Leopold a která si zahrála ve filmech Zakázané ovoce, Traffic - Nadvláda gangů a Solaris, které režíroval vedoucí výroby Daleko do nebe, Steven Soderbergh.

<>OBRÁZEK NENALEZEN<> Rozhodující podíl na tom, že se Toddu Haynesovi podařilo realizovat svou vizi živě a moderně komunikující s americkou filmovou klasikou 50. let, mají vysoce ceněný kameraman Edward Lachman, který se Soderberghem spolupracoval na filmech Angličan a Erin Brockovich, výtvarník Mark Friedberg (oscarový Pollock Eda Harrise, romantická komedie Nevěsta na útěku Garryho Marshalla, Jízda s ďáblem a Ledová bouře Anga Leeho) a kostýmní výtvarnice Sandy Powell (Oscar za Zamilovaného Shakespeara, cena BAFTA za Haynesovu Sametovou extázi, oscarová nominace za Orlanda Sally Potter). Společně se jim povedlo evokovat atmosféru starých filmů včetně kostýmů, dekorací, barevné škály a intenzity technicolorového obrazu, osvětlení i obrazových kompozic. Důležitou roli "dobového" doplňku hrají ve filmu i abstraktní obrazy Joana Miróa (na jejichž výstavě se sblíží Cathy s Raymondem) a drobné poukazy na dobové filmy (úryvek ze snímku The Three Faces of Eve reprezentujícího stylistické i vypravěčské konvence, jež se staly součástí vyprávění Daleko do nebe).

Klíčovou roli ve filmu má i klasicky pojatá, úmyslně ilustrativní a "návodná" hudební složka. Ta je dílem skladatelského veterána Elmera Bernsteina, který má na svém kontě více než 150 filmů a který získal třináct oscarových nominací (např. Jako zabít ptáčka Roberta Mulligana, Sedm statečných Johna Sturgese, Věk nevinnosti Martina Scorseseho) a Oscara za Thoroughly Modern Millie (1967, režie George Roy Hill).

O tvůrci

Todd Haynes

Losangeleský rodák patří k nejzajímavějším osobnostem americké nezávislé scény. Vystudoval umění na Brownově universitě v Prividence a v New Yorku založil společnost Apparatus Productions podporující nezávislý film. Debutoval kontroverzním středometrážním experimentem o osudech populární zpěvačky Superstar: The Karen Carpenter Story (1987), kde místo živých hereček použil panenek Barbie. Velkou cenu poroty na Sundance Festival a nominaci na Independent Spirit Award mu vynesl příběh trojice lidí vydělujících se ze společnosti Poison (1991). Dále natočil rekonstrukci známého soudního případu Swoon (1992) a středometrážní televizní příběh o chlapci posedlém dívčím televizním seriálem Dottie Gets Spanked (1993). Další nominaci na Independent Spirit Award mu vynesl metaforický příběh o kalifornské hospodyňce, které zničí život alergie na čistící prostředky Safe (1995), v němž hlavní roli ztvárnila Julianne Moore. I z našich kin známe jeho hudební snímek těžící námětem i stylizací z éry glamrocku první poloviny 70. let Sametová extáze (1998), který svému režisérovi získal na MFF v Cannes Cenu za umělecký přínos, cenu BAFTA a nominaci na Oscara Sandy Powell za kostýmy, a Independent Spirit Award Maryse Alberti za kameru. Stejně jako Dennis Haysbert je akvitistou hnutí proti šíření nákazy AIDS.