Sedm příběhů uvízlých v zátočině dravého proudu času. První povídkový film z dílny nejslavnějších nezávislých filmařů světa. Téma "čas", naprostá autorská svoboda a prostor deseti minut - to jsou tři zadání, jež dostalo sedm světových nezávislých režisérů. Vznikl tak jedinečný a myšlenkově provokativní povídkový film, který se těchto zadání dotýká nejrůznějšími způsoby: černobíle či barevně, v žánru dokumentu poetického (jako Werner Herzog) či politického (jako Spike Lee), skrz tragikomickou miniaturu jako Aki Kaurismaki, filozofickou úvahu jako Wim Wenders či křehký snový příběh jako Čchen Kchaj-ke. Autoři výjimečného projektu se dotýkají "věčných" témat lidské existence, jakými je zrození, smrt a láska, pomíjivost náhodného okamžiku, věčnost mýtu a osudovost historie. Pralesy Jižní Ameriky, politické kolbiště, poušť v Novém Mexiku, zbořeniště na periferii Pekingu či prostor karavanu kdesi ve světě zvaném Hollywood - to jsou místa, kde můžeme prožít jitřivé a inspirující divácké putování stezkami, křižovatkami i dálnicemi lidského času.


1. povídka - Psi nemají peklo

Muž vychází z bran vězení. Nachází v sobě odvahu realizovat po boku ženy, kterou miluje svůj sen: odjet z Finska a začít si vydělávat tvrdou prací na ropných polích na Sibiři. Opustit rodnou zemi však vůbec není jednoduché.

2. povídka - Přívěs. Noc

Herečka uprostřed natáčení nejmenovaného hollywoodského retrofilmu chce využít desetiminutovou pauzu v obytném přívěsu k tomu, aby si zakouřila a poslechla si vážnou hudbu. Její odpočinkovou pauzu ovšem neustále přerušují nejrůznější vetřelci: maskérka, kostymér, asistent přinášející jídlo ...

3. povídka - Dvanáct mil do Trony

Hrdinou příběhu vyprávěného podle svého autora ve znamení "tří R" - relativity času, rock'n rollu a cesty - je muž středních let Bill, který v autě křižuje rozpálenou poušť kdesi v Novém Mexiku. Ze smrtícího zajetí civilizačního běsu zrychlujícího uplývající čas hrdinu vysvobodí až dívka Kate, kterou potkává na křižovatce silnic i svého života.

4. povídka - 100 Neviditelných květin

Starý muž požádá partu mladých stěhováků, aby mu pomohla přestěhovat jeho věci. Na místě se však zjistí, že staříkův domeček na předměstí vzal i se zařízením kompletně za své při asanaci staré čtvrti. Stařík však své věci stále vidí na původních místech. Přesvědčí zprvu otrávené muže, aby s ním sdíleli jeho vizi, v níž se ve vzpomínkách vrací do rozkvetlého jara svého mládí.

5. povídka - "Vokradli nás!"

V nejmocnější zemi světa - Spojených státech - se během jediné noci rozhoduje o budoucnosti země. Proslulá, hojně medailizovaná dohra se sčítáním hlasů na Floridě, které rozhodlo o vítězství George Bushe v prezidentské kampani, se očima "rozhněvaného" dokumentaristy mění v úvahu na téma manipulovatelnosti dějin.

6. povídka - Čára života

Na venkovské farmě odpočívá matka po porodu. Ostatní členové rodiny pracují ve slunečním úpalu na poli a tak si nikdo nevšímá, že novorozený syn začal krvácet. Poskytne osud protagonistům příležitost a čas na to, aby dítě zachránili? A jak vyhlíží hrozba této "malé" tragédie v souvislosti s velkou tragédií španělského národa - frankistickou diktaturou?

7. povídka - Za dalších deset tisíc let

Teprve před dvaceti lety civilizace vtrhla do světa posledního indiánského kmene, který v hlubinách brazilského deštného pralesa žil 10 000 let na úrovni doby kamenné. Důsledky konfrontace domorodců s "výdobytky" moderní civilizace - auty, televizí, velkoměstským životem - jsou pro jejich starobylou kulturu katastrofální.

Aki Kaurismäki

Režisér a scénarista 1. povídky. Známý finský filmař patří k nejoceňovanějším osobnostem evropské nezávislé scény. Narodil se v roce 1957 a začínal nejen jako filmový kritik, herec a spoluscenárista filmů svého staršího bratra Miky, ale také jako listonoš a umývač nádobí. Zájem o osudy obyčejných lidí vykonávajících obyčejná povolání mu zůstal: jeho minimalistické tragikomedie nikdy nepostrádají svébytný sociální rozměr. V českých kinech jsme měli příležitost vidět řadu jeho novějších filmů počínaje komedií Leningradští kovbojové dobývají Ameriku (1989) přes Bohémský život (1992 - cena FIPRESCI na MFF v Berlíně), Drž si šátek, Tatjano (1993), Mraky odtáhly (1996 - Velká cena Zlatá palma a Cena ekumenické poroty na MFF v Cannes) až k němému dramatu Juha (1998 - Čestné uznání na MFF v Berlíně). Můžeme se těšit i na režisérův nejnovější snímek - melodrama Muž bez paměti oceněné na MFF v Cannes 2002 Velkou cenou poroty a Cenou ekumenické poroty. Česká televize uvedla autorovu krimi Smlouva s vrahem (1991), dokument Total Balalaika Show (1993) a komedii Leningradští kovbojové potkávají Mojžíše (1994).

Jim Jarmusch

Režisér a scénarista 2. povídky Vůdčí osobnost amerického nezávislého filmu (nar. 1953) svůj pohled na film utvářela prostřednictvím obdivu k francouzské kinematografii, umělecké literatuře a populární hudební scéně. S pomocí svého učitele na Newyorské univerzitě Nicholase Raye debutoval autobiografickým snímkem Permanent Vacation (1980). Pozornost si vydobyl emigrantskou komedií Podivnější než ráj (1984 - Zlatá kamera na MFF v Cannes), jež vznikla díky finanční pomoci Wima Wenderse. Následovala hříčka o trojici uprchlých vězňů Mimo zákon (1986) a autorův první barevný film - memphiský triptych Tajuplný vlak (1989 - Cena za umělecký přínos na MFF v Cannes). Odpočinkovou komedií o taxikářích a jejich zákaznících Noc na zemi (1991) zaujal Jarmusch i nejširší publikum. Westernovou travestií Mrtvý muž (1995 - Evropská filmová cena pěti kontinentů) se vrátil k původnímu minimalistickému stylu. Pozornost si získal i dokumentem Rok koně (1997). Poetickým dramatem Ghost Dog - Příběh samuraje (1999) stvrdil svou pověst živoucí, stále překvapující režisérské legendy. Dosud nejprestižnější ocenění - Velkou cenu Zlatou palmu na MFF v Cannes 1993 - mu však paradoxně přinesl krátký filmeček z volné série Coffe and Cigarettes s podtitulem Somewhere in California. Jako herec se Jarmusch objevil mj. ve filmech Vztek (1995, režie Wayne Wang), Leningradští kovbojové dobývají Ameriku (1989, režie Aki Kaurismäki) či Sling Blade - Smrtící bumerang (1995, režie Billy Bob Thornton).

Wim Wenders

Režisér a scénarista 3. povídky Stabilně zajímavou režisérskou osobnost autora narozeného v roce 1945 v německém Düsseldorffu formovaly americké filmy 40. a 50. let i jeho kritická zkušenost. Zakládající člen společnosti Filmverlag der Autoren (spolu s Rainerem Werbnerem Fassbinderem a Wernerem Herzogem) formuloval potřeby a cíle nového německého filmu. Svá myšlenkově komplikovaná díla natáčí v Evropě i v USA. Na MFF v Benátkách 1982 si vydobyl ocenění Stavem věcí a dramatem Paříž, Texas zaujal v Cannes (1984 - Velká cena Zlatá palma, Cena ekumenické poroty a cena FIPRESCI). Symbolický příběh rozděleného města Nebe nad Berlínem (1987) mu získal Cenu za režii na MFF v Cannes, Evropskou filmovou cenu za režii a Independent Spirit Award za nejlepší zahraniční film. V roce 1996 se stal v pořadí druhým prezidentem Evropské filmové akademie, kterou pomáhal založit. Řadu ocenění získaly i jeho další snímky známé i z našich kin - Tak daleko, tak blízko! (1993 - mj. Cena poroty na MFF v Cannes), Lisabonský příběh (1994), dokument Buena Vista Social Club (1999 - mj. nominace na Oscara, cena BAFTA, Evropská filmová cena za nejlepší dokument) a The Million Dollar Hotel (1999 - Stříbrný medvěd na MFF v Berlíně). Z českých kin známe i Wendersův společný projekt s Michelangelem Antonionim - povídkový esej Za mraky (1995), a drama Linie násilí (1997). Na videu byla u nás uvedena režisérova existenciální sci-fi Až na konec světa (1991).

Čchen Kchaj-ke

Režisér 4. povídky Jeden z nejzajímavějších čínských režisérů (své jméno v poslední době přepisuje v anglické transkripci jako Chen Kaige) patří k těm asijským autorům, kteří si svými díly získali pozornost i na Západě. Nejznámějším dílem pekingského rodáka (nar. 1952) zůstává historické drama Sbohem, má konkubíno (1993), které si našlo cestu i do českých kin. Za tento snímek získal jeho autor Velkou cenu Zlatou palmu na MFF v Cannes, Zlatý glóbus a Cenu BAFTA za nejlepší cizojazyčný film a dvě oscarové nominace. V českých kinech se čerstvě hraje i jeho první snímek natočený mimo vlast a v angličtině - milostný thriller s Heather Grahamovou a Josephem Fiennesem Zabij mě něžně (2001). Jako herec se objevil v roličce velitele císařské gardy v historickém dramatu Bernarda Bertolucciho Poslední císař (1997).

Spike Lee

Režisér a producent 5. povídky Nejznámější z amerických režisérů černé pleti se narodil v roce 1957 a proslul jako kontroverzní autor nezávislých, rasově a společensky angažovaných snímků. U nás jsme však mohli vidět jen zlomek tvorby režiséra, který nepřestává provokovat oficiální Hollywood, ale který nachází vřelou odezvu především u amerického barevného publika. Na videu byla v Čechách uvedena Leeova komedie Blázinec ve škole (1988), psychologicky laděný politický snímek Dlouhá jízda (1996) a erotické komedie Sex po telefonu (1996). Do kin se u nás dostalo pouze moralisticky laděné krimidrama Hra se smrtí (1995). Česká televize uvedla jeho komedii Horečka džungle (1991) a drama Jednej správně (1989) nominované na Oscara za scénář a oceněné Cenou losangeleských kritiků a považované za režisérův nejlepší film. Leeovu tvář jsme mohli vidět např. v boxerském dokumentu Muhammad Ali: Na vrcholu (1996), který byl uveden na videu.

Víctor Erice

Režisér a scénarista 6. povídky Výrazného španělského tvůrce charakterizuje schopnost vnímat souvislosti mezi hispánskými tradicemi a současností země a metaforický způsob vyprávění spoléhající především na vizuální podmanivost fantaskních obrazů. Rodák z biskajské Carranzy (1940) začínal jako filmový kritik a autor krátkých snímků. V roce 1973 debutoval psychologickým dramatem Duch úlu, které získalo Velkou cenu Zlatou mušli na MFF v San Sebastianu a které se hrálo i v českých kinech. V roce 1983 se dalšího úspěchu dočkal s dramatem Jih, které získalo Zlatého Huga na MFF v Chicagu a bylo nominováno na Velkou cenu Zlatou palmu na MFF v Cannes. Nominaci na stejnou cenu získal a cenou FIPRESCI a poroty byl odměněn na tomto festivalu v roce 1992 za film El sol del Membrillo.

Werner Herzog

Režisér 7. povídky Žijící klasik moderní německé kinematografie (nar. 1942) patří k nejosobitějším filmařům současnosti. Začínal jako dokumentarista a přestože ho nejširší veřejnost zná především jako autora hraných snímků, k dokumentu se čas od času vrací. Z vizionářských příběhů zaměřených na výstřední hrdiny neschopné zařadit se do normálního světa jsme v českých kinech mohli vidět Herzogův hraný debut Signál k životu (1967) a dva filmy z jeho pozdního období - drama Fitzcarraldo (1982 - cena za režii na MFF v Cannes) a dobrodružný snímek Zelená kobra (1987). V obou se objevil Klaus Kinski, který ztvárnil i titulního hrdinu Herzogovy pozoruhodné variace na klasické téma Upír Nosferatu (1979), kterou jsme u nás mohli vidět na videu. Tam byl uvedeno i jeho horolezecké drama Výkřik z kamene (1991). Herzogovu tvář jsme mohli zahlédnout ve fantaskním hollywoodském příběhu Vincenta Warda Jak přicházejí sny (1998).