Banda Dannyho Oceana (George Clooney) nás už dvakrát přesvědčila, že se dokáže dostat z jakékoliv problému s lehkostí sobě vlastní a přivydělat si na stará kolena i nějaký ten milion navíc.  
 
Teď je zpátky. Důvodem není ani tak to, že by bez adrenalinového loupení neuloupitelných věcí nemohli její členové existovat (i když i to je část pravdy), ale důvodem je jejich přítel Reuben Tishkoff (Elliott Gould), kterého využil a pak oškubal nechutně zazobaný Will Bank (Al Pacino), majitel mnoha luxusních kasin. Reubena to zlomilo natolik, že z toho dostal infarkt a dostal se na pomezí mezi životem a smrtí.  
 
To nemohlo zůstat bez odezvy a tak se dává (skoro)celý tým dohromady, vymyslí plán a přes všechny komplikace se nakonec přenese s elegancí sobě vlastní. To je ale předem jasné snad úplně každému. U těchto filmů nejde tak ani o to co se stane, ale jak se to stane a v tom byla vždy silná stránka Dannyho parťáků. Tentokrát je situace okořeněna o to, že se z jejich velkého soupeře Terryho Benedicta (Andy Garcia) stává jejich dočasný spojenec. Platí, že nepřítel mého nepřítele je můj přítel.  
 
Třetí díl se svým stylem vrací a odkazuje k prvnímu dílu, který zůstává nejvydařenějším a nejpohodovějším dílem série. Tím ale netvrdím, že by byl třetí (nebo druhý) díl nevydařenou odnoží, spíše naopak.  
 
Ve trojce Parťáků je všechno co byste mohli očekávat. Dobré nápady, herci kteří hrají s lehkostí sobě vlastní a záporák je opět pěkný parchant, který by zaprodal i svou matku. Vtípky taky vcelku vycházejí a je vidět, že to nejsou jen vyšumělé slabší nápady nepoužité v minulých dílech. Nicméně po jedničce, která přinesla něco co tu dlouho nebylo a dvojce, která se odhodlala jít trochu jinou a nápaditou cestou, je tu trojka, která už nenabízí nic co bychom předtím neviděli. Ztrácí se tedy tak trochu kouzlo neviděného a zůstává přítomnost opakovaného, byť je vše obměněno a dobře natočeno.  
 
Na druhou stranu, pokud chcete nenáročnou, perfektně zvládnutou zábavu s mnoha vydařenými vtípky, nápady a šarmem hlavních postav, který by se stále ještě dal vyvážet, jsou Dannyho parťáci pořád tou správnou volbou.

Staronově objevený žánr gangsterských veseloher o elegantních lupičích dobrácích, při jejichž vrcholných kouscích se neumírá, nabírá třetí kosmickou rychlost. Do Dannyho party přibude dle anglického číslování opět jedna spolupracující postavička (kterou už dobře znáte a je to hlavní překvapení dílu) a rejžuje Steven Soderbergh jako záruka bezstarostné zábavy. Co víc si přát? Aby se děj vrátil z pochybných Evropských soutěží o titul největšího lupiče všech dob do Mekky hazardu Vegas? Máte to mít! Aby na plátně zazářil nějaký extravypečený soupeř? Al Pacino coby nejnabubřelejší majitel nejluxusnějších hotelů a kasín bude stačit všem. Takže teď už jen půjčit od metrostavu mamutí vrták a můžeme vyrazit mezi velké hráče.  
 
Pokud vám náhodou předchozí filmy unikly (což je škoda), nemusíte se bát vlítnout na Dannyho parťáky tři bez přípravy. Princip tlupy zlodějů gentlemanů, specialistů, kteří si v kooperaci neváhají troufnout vykrást ani ta nejstřeženější místa na zemi, vám přejde brzy do krve. A jakmile prominete spoustu nemožných nepravděpodobností, budete se královsky bavit nad nápaditostí tvůrců a bravurním rolím elitních hollywoodských herců. Pokud jste už ale měli tu čest, zejména s prapůvodním dílem, dostaví se patrně lehké zklamání. Neboť kromě architektonicky nemyslitelně odvážného CGI hotelu pana Banka je letošní díl neskrývanou kopií zatím úspěšnější jedničky. Samozřejmě, techniky přelstění jsou novější a vše je výrazně víc na hraně (zákonů právních i fyzikálních). Ale marně vzpomínám, co by vás dokázalo na filmu opravdu zaujmout, připoutat a ne jen pobavit. Pamětníci budou marně vyhlížet Julii Robertsovou, o desetiletí starší Ellen Barkinová dostatečnou náplastí není.  
 
Tak či onak, nováčkům doporučuji, kinofilům jen v případě, že nemají rádi nedokoukané série.