fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Fotky    

32% 13 hlasů
3.2 10 13
hudební / komedie / rodinný / romantický, Česká republika, , 95 min.
Kinopremiéra v ČR a SK 11.2.2016, DVD od 28.9.2016 Bontonfilm

Režie:
Herci: , , , , , více...





Příběh Decibelů lásky vypráví odvěkou lidskou touhu po lásce, životním partnerství, nápravě křivd i omylů a popisuje sny a touhy obyčejných lidí, které jsou vlastní všem generacím. Hrdinové příběhu, dnešní „pětadvacetiletí“, procházejí stejnými peripetiemi, jako jejich rodiče, prarodiče, tak, jak tomu je po tisíciletí, protože lidská touha a víra v lásku je věčná a nezná čas ani hranice. Kristián Hovorka spolu s Otou J. pracuje v Technických službách Plzeňském magistrátu, kde mají na starosti úklid města. Souhrou náhod se seznámí s talentovaným, začínajícím umělcem Danem, který si zde, spolu s kamarádem Viktorem, díky přímluvě své pohledné sestry Danky, odpykává trest za nepovolenou uměleckou performanci. Dan se na diskotéce seznámí s  Betkou, jejich citové vzplanutí naráží na „klasické“ problémy současných mladých se světem kolem sebe. Pro zamilovanou dvojici je to především Betčina nepřejícná kamarádka či její přítel Robert Koukal. A zatímco Danka s Kristiánem hledají cestu, jak konečně zakotvit „v neklidných vodách života“, tak Kristiánův táta Láďa a Betčina šarmantní tetička dokazují celému světu, že věk je pouhé číslo. Kristiána navíc čeká, spolu s nápravou dávné křivdy, jak mu to radí jeho nejlepší kamarádka Lenka, i nalezení „cesty“ k dceři Jitce.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Kdyby to natočili někde na vesnici jako svůj film, tak by to snad dopadlo i líp. Tohle je opravdu neskutečná sračka. Nic horšího jsem snad neviděla. Nejlepší byl Horváth - ten stojí za tu jednu hvězdu. Chce se mi zvracet...
Všechny komentáře k filmu 16+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB    Videotéka: přidat si do ní film

Lucie Plekancová Vondráčková (rozhovor)
obrazek
Na natáčení Decibelů lásky jste obětavě přiletěla krátce po narození svého druhého syna, což naznačuje, že to pro Vás byla zajímavá a důležité práce. Co Vás k přijetí role přesvědčilo a co Vás na ní nejvíce bavilo?

Decibely se připravovaly dlouho a já už před třemi lety Michalovi Davidovi slíbila, že do toho půjdu. Scénář se mi líbil a aspoň mě to donutilo být zas brzy po narození Adama v kondici.

Vaše taneční sólo s Petrem Čadkem je jednou z nejkrásnějších scén filmu. Tanec a pohyb byl vždycky součástí Vašeho uměleckého profilu. Co Vás na tanci nejvíc baví a jaká byla spolupráce s Petrem?

Když máte dobrého partnera, tak to se to tancuje. Bála jsem se, že bude Petr ras, ale byl na nás hodnej a naučil krásně tancovat i Rudu Hrušínského! A já osobně mám od malička slabost pro taneční filmy. Flashdance, Chorus line, West Side story...Většinou ráda kývnu na projekt, ve kterém se da pořádně tančit.

Ve filmu máte několik společných scén s fotbalistou a trenérem Pavlem Horváthem, o jehož hereckém talentu kolují velmi pozitivní ohlasy. Jak se vám s ním pracovalo?

Pavel je ryzí a naprosto přirozený. Vtipný a navíc hezky zpívá a senzačně tancuje! Strčil nás všechny do kapsy.

Je pravda, že plánujete s režisérem, Mílou Halíkem další společnou práci?

Sedli jsme si. Míla přesně věděl, co chce a práce s ním i s kameramanem Vladimírem Smutným byla jak za odměnu.

Decibely lásky jsou mimo jiné i o touze umělecky se prosadit, jít za vlastním snem? Které vlastnosti Vám osobně nejvíc pomohly na vaší cestě?

Nejdůležitější je se nevzdávat. Ani když vám někdo neustále hází klacky pod nohy. Nevzdávat se svých snů. Nikdy.

Alžběta Bartošová (rozhovor)
obrazek
Dosud jste měla zkušenosti především s muzikály, případně televizními seriály, co pro vás znamenala tato první velká role ve filmu?

Byla to pro mě velká výzva a zároveň příležitost. Před kamerou jsem se ale cítila dobře a klidně bych si to zopakovala.

V jednom rozhovoru jste řekla, že máte ráda výzvy. Co bylo největší výzvou na tomto filmu? Tanec a zpěv vám díky vaší průpravě z divadla jistě problém nedělal...

Je pravda, že v divadle tancuji a mám průpravu, ale měli jsme s Petrem Čadkem těžké tréninky a nebyla to žádná procházka růžovým sadem. Největší výzva byla pro mě asi celkové udržení koncentrace během natáčení.  Někdy přípravy trvaly dlouho a my jsme čekali, kdy konečně přijde řada na nás a pak se zkoncentrovat a dávat to několikrát za sebou bylo pro mě náročné.

Producent  filmu Michal David vás před pěti lety přivedl do Prahy, hrála jste v několika jeho muzikálech. V Decibelech lásky zazní řada jeho písniček. Jak se vám s ním spolupracuje?

Ano, Michal mi otevřel dveře do Prahy. Dal mi krásnou roli, která byla moje první v divadle Broadway. Teď mi dal příležitost ukázat se ve filmu, kde mi napsal písničku „na tělo“. No a dodnes mě obsazuje do svých nejlepších rolí, které napsal. Zpívám Kleopatru, Mylady ve Třech Mušketýrech a nově Angeliku. Myslím, že máme mezi sebou vzájemnou důvěru. Mě spolupráce s Michalem baví, vážím si jí, a věřím, že je to vzájemné.

hrdinka filmu Decibely lásky zkouší prorazit v modelingu -lákala vás někdy tato profese?

Vzhledem k mé povaze a lásce k čokoládě a k jídlu vůbec bych profesi modelky nikdy dělat nemohla.

Jednou ze zápletek filmu Decibely lásky je vzájemná rivalita mezi dívkami usilujícími o úspěch. Dostala se někdy do podobné situace jako filmová Betka, která se stane obětí nefér intrik?

Myslím, že nefér situace jsou obecně součástí života. Objevují se v různých životních situacích a profesích a herectví není výjimka. Filmová Betka zaměřila všechnu svoji pozornost na nespravedlnost. Já se snažím soustředit na cíle, které můžu dosáhnout svou tvrdou prací, a díky tomu nemyslím na nepříjemné situace. Je mnohem víc věcí, z kterých se můžu radovat než těch pár, které by mě měly trápit, takže se nefér situacemi nezabývám.

Jakou nejpříjemnější zkušenost si ze svého prvního filmu odnášíte?

Nejpříjemnější zkušeností pro mě bylo natáčení s paní Janžurovou, která mi hrála tetu. Paní Janžurová je skvělá herečka a cením si její přátelský přístup.

Aneta Vrzalová (rozhovor)
obrazek
Dosud jste měla zkušenosti především s muzikálem, případně televizními seriály, co pro vás znamenala tato první velká role ve filmu?

Úplně první filmová zkušenost to pro mě nebyla, takže nějakou představu jsem už měla. Ale je pravda, že se mi průprava z předešlých projektů, které jsem absolvovala, hodila. Protože filmových muzikálů, kde se tančí, zpívá a hraje se až tak moc netočí. 

Co bylo pro vás nejobtížnější tomto filmu? Tanec a zpěv vám díky vaší průpravě z divadla jistě problém nedělal... byla nějaká těžká scéna?

S hraním, tancováním, zpíváním problém nemám. Vystudovala jsem to, baví mě to a mám to ráda. Ale popravdě co mě zaskočilo, že jsem se musela před kamerou svléknout. Ač to možná nevypadá, jsem docela stydlivá.

Jak se vám s ním spolupracuje s Michalem Davidem?

Že je Michal David hitmaker a na jeho písničky tančí celé generace, to ví každý. Takže když jsem se s ním potkala osobně, vnímala jsem ho spíš jako člověka. Můžu za sebe říct, že je absolutně v pohodě a spolupráce s ním je příjemná. Myslím, že jsme se i spřátelili. Můžu říct, že i dost ovlivnil moji kariéru, protože jak v Dětech ráje, které momentálně hrajeme v mém rodném městě Brně, z čehož mám velkou radost, tak i Decibelech lásky hraji jednu z hlavních rolí. 

Vaše  hrdinka filmu Decibely lásky zkouší prorazit v modelingu - lákala vás někdy tato profese?

Je to možná vtipné, ale jako malá holka jsem chodila na různé dětské přehlídky a byla jsem zaregistrovaná v několika modelingových agenturách. Zůstalo mi to z toho mnoho hezkých vzpomínek a zážitků. Možná i proto bych ale kariéru modelky nechtěla. Byla jsem dost temperamentní dítě. Než chození po mole sem a tam, mě spíš bavilo chodit tancovat, zpívat a hrát divadlo v dramaťáku. Asi mi nestačilo jen předvádět něčí šaty, ale projevovat se sama za sebe. Proto jsem šla raději studovat herectví. A tak mě pobavilo, když v Decibelech lásky jsem dostala nabídku role modelky. Tedˇ mě napadá, že vlastně průpravu na film Decibely lásky jsem absolvovala už jako šestiletá holka. Zkrátka kruh se asi uzavřel.

Vaše hrdinka ve filmu Decibely lásky použije  poněkud  nefér prostředky ve vztahu ke své kamarádce. Dostala se někdy do podobné situace, kdy vás třeba kamarádka chtěla poškodit - přece jen showbyznys je tvrdé prostředí.. 

Myslím, že se s tím setkal asi každý. Čím jsem starší a zkušenějším tak mě nepřestává překvapovat, jak jsou někteří lidé někdy zlí a zákeřní. A je úplně jedno, jestli se to odehrává v normálním životě nebo showbyznysu, kde to je jen možná víc vidět. Naučíte se ale bránit a rozlišovat mezi opravdovým přátelstvím a šaškárnou.

Filip Cíl (rozhovor)
obrazek
Ve filmu Decibely lásky jste si vyzkoušel  kromě herectví  různé disciplíny - tanec, zpěv, hru na klavír, jízdu na popelářském voze -  co z toho bylo pro vás novinkou a co bylo pro vás nejnáročnější?

Je úžasné, že v jednom filmu jsem si mohl vyzkoušet takhle pestrou škálu disciplín. Herectví, tanec a zpěv samozřejmě patří k hlavní náplni hudebního filmu, s tím jsem tak nějak počítal. Ale překvapení nastalo, když jsem se dozvěděl, že mám ve filmu hrát na piano. Nijak mě neuklidnilo ani režisérovo přání, že chce natočit v jednom záběru moje ruce a přešvenknout na má zpívající ústa. Vzhledem k tomu, že hru na klavír na rozdíl o jiných nástrojů neovládám, byl to pro mě zpočátku úkol zhola nemožný. Nakonec jsme všechno zvládli. A jízda na popelářském voze? Ta snad patří do seznamu základních životních snů každého malého kluka. Pokaždé, když jsem vyskočil na stupátko, proplula mnou prazvláštní hrdost a člověk má hned pocit, že mu patří celá silnice. Auta kvůli vám zastavují a malí kluci lačně sledují vaši reflexní vestu...  Já si díky Decibelům tento klukovský sen splnil, za což jsem moc vděčný.

Jaké jiné sny jste měl o své budoucnosti, čím jste si jako kluk přál být, až vyrostete?

Popelář je samozřejmě vysněné zaměstnání každého špunta. Já jsem měl kromě klasického popeláře ještě období profesionálního basketbalisty, ale to bylo dáno tím, že jsem chodil na sportovní základní školu a tam jsem basketbal skutečně závodně hrál. Ale od malička jsem měl vlastně hrozně rád muziku a pohyb, takže jsem pořád něco zpíval a u toho padal na zem. Takže jsem mohl být třeba něco jako operní kaskadér. Dá se říct, že zaměstnání, které mám teď, není od původní idey vlastně až tak vzdálené.

Hlavní hrdina Decibelů lásky usiluje o to jít za svým snem a prosadit se v umění. Vy se od malička pohybujete  v kumštu, hrajete, tančíte, moderujete - které vlastnosti - kromě talentu -  považujete osobně za nejdůležitější, aby  to člověk dokázal?

Hmmm... to je otázka za milion dolarů. Spousta lidí je přesvědčená o tom, že herectví je o náhodě, kontaktech a penězích. Nevím. Já ten pocit nikdy neměl. Kdykoliv jsem šel na casting, nebo schůzku s režisérem, scenáristou, nebo producentem, vždycky jsem měl obrovský respekt ke komukoliv od "kumštu". Myslím, že respekt... anebo ještě lépe - Pokora. Pokora, to je to slovo, které se pomalu vytrácí nejen z kulturních kruhů. Kdekdo přijde a myslí si, že může hrát divadlo nebo hrát ve filmu. To mě moc mrzí. Já osobně se snažím být pokorný a mít úctu nejen k lidem od divadla a filmu, ale především k řemeslu samotnému. Já se taky při pohledu na krásný dům nebudu chtít stát architektem. Taky si neřeknu: "Když to zvládl on, tak já taky", když můj poslední výkres je ze čtvrté třídy základní školy.  Takže ve zkratce: Pokora k řemeslu a k lidem, co ho dělají, nemyslet si, že nám všechno spadne do klína a... úsměv.

Přineslo Vám natáčení Decibelů lásky i nějaké nové zajímavé setkání s někým z hereckých kolegů nebo novou zkušenost?

Samozřejmě. Už dlouho jsme se například na sebe těšili s Luckou Vondráčkovou, se kterou jsme se ve filmu ještě nepotkali. Stejně tak jsem měl obrovskou radost z paní Janžurové a z pana Hrušínského, které jsem na place rovněž potkal poprvé. Nesmím ale zapomínat na skvělé lidi ve štábu a úžasné profesionály - pana Smutného, Petra Čadka, Jirku Klenku a spoustu jiných. Co se týče herců "mojí generace", myslím, že jsme vytvořili skvělou partu, která si po celé natáčení pomáhala a mimoto si užila spoustu srandy i mimo plac. 

Dostali jste se  při natáčení  některé scény i do  nějaké situace, která se třeba úplně nedařila, nebo se s ní pojí nějaká historka?

Přiznám se, že historky z natáčení nejsou moje silná disciplína. Vtipných i těžkých momentů bylo na tomto natáčení opravdu dostatek. Zvlášť, když je váš parťák plzeňská modla Pavel Horváth. S ním to bylo prakticky pořád stejné. Všichni na place pusu od ucha k uchu a slzy v očích od smíchu. Musím uznat, že nás Pavel nešetřil. Asi nejsem jediný, kdo v Pavlovi našel bezvadného komika s citem pro humor a skvělého parťáka, který se nezalekne žádné herecké výzvy. Za těžké chvíle považuji hlavně časovou náročnost celého natáčení. Spousta scén byla točená v noci, někdy i k ránu a konkrétně na můj organismus to mnohdy nepůsobilo jako dvakrát silný balzám.

Po uvedení traileru k Decibelům se podle ohlasů diváci hodně těší na romantickou linku lásky postav, které hrajete vy a Betka Bartošová.  Jste filmový divák - romantik nebo vyhledáváte spíš jiný žánr?

Většinou o sobě mluvím jako o poměrně kritickém filmovém divákovi. V podstatě je mi jedno, jestli se dívám na sci-fi, nebo na Sex ve městě. I když se přiznám, že bez romantických komedií s Hughem Grantem bych se klidně obešel.. Jsem schopen se dívat deset hodin na Pána prstenů a brečím u Titanicu. Rád sleduji staré filmy od Truffauta, Pasoliniho a Bergmana. Ale miluji Johnnyho Deppa a přiznávám, že k jeho filmům jsem někdy dost nekritický, což je ale výjimka, potvrzující pravidlo. Rád nad filmem přemýšlím, hledám na něm to dobré, ale zároveň zkoumám, jak to natočit líp. Nicméně jsem pořád ve stádiu "nasávání". Až mi bude šedesát, budu sedět v houpacím křesle, kouřit doutník s kočkou na klíně, tak budu nejspíš schopen odpovědět na tuto otázku lépe.

Petra Svoboda (rozhovor)
obrazek
Decibely lásky byla vaše první větší filmová zkušenost, takže  jaké vzpomínky a zážitky jste si z natáčení odnesla?

Odnesla jsem si spoustu dojmů a zážitků. Potkala jsem se na place s takovými legendami jako je například herečka Iva Janžurová nebo Rudolf Hrušínský starší. Navíc za kamerou stál jeden z našich nejuznávanějších kameramanů Vláďa Smutný. No a do třetice nezapomenu ani na natáčení závěrečné scény s Karlem Gottem.

S kamerou máte zkušenost jako moderátorka,  takže takové věci jako tréma vás asi nepotkaly, ale co bylo pro vás nové  v herecké profesi a s čím jste se nejvíce potýkala?

Díky moderování relací nováckých televizních novin jsem nebyla nervózní z kamer ani štábu kolem. Moderování zpráv ale vyžaduje určitý druh přednesu, intonace atd...hraní je něco úplné jiného. Nestačí správně přednést text. Je třeba dostat do něj vlastní prožitky a emoce a více osobitosti, prostě se snažit hrát, a to tak, aby to pro diváka bylo důvěryhodné. S tím jsem se samozřejmě potýkala, protože nejsem profesionální herečka.  Trému jsem ale vlastně měla jen první dva natáčecí dny. Když jsem zvládla prvních pár scén, spadlo to ze mě. Velky dík za to ale patří celému skvělému štábu v čele s režisérem Mílou Halíkem.

Ve film máte  hlavně tři  mužské herecké partnery -  Filipa Cíle jako bratra, Rudolfa Hrušínského jako úspěšného nápadníka a Romana Vojtka jako toho neúspěšného. Jak se vám s každým z nich hrálo?

Všichni tři jsou profesionálové a byli moc fajn. Filip nezapře své herecké vzdělání, bylo to znát, klapne klapka a on prostě okamžitě přepne do své role.  Roman Vojtek je kromě herectví navíc i skvělý tanečník a co se týká Rudy Hrušínského nejml, tak s ním jsem strávila na place nejvíce času a musím říct, že mi při natáčení mnohokrát dobře poradil a pomohl, takže jsem mu vděčná. Kromě toho máme oba zálibu v cestování, takže bylo pořád o čem si povídat i o pauzách. 

Byla nějaká  obzvlášť obtížná scéna nebo situace, ke které došlo k nečekané situaci, co nebyla ve scénáři?

Když jsme s Rudou natáčeli letní romantickou večeři na terase restaurace, bylo ve skutečnosti venku sotva pár stupňů nad nulou.   Drkotaly mi zuby zimou, takže se produkce smilovala a přinesli mi pod stůl přímotop. Výsledek byl, že mi skoro shořely nohy, ale zase mi bylo teplo a navíc to ve filmu vypadá tak, že mi do vlasů fouká letní vánek - omyl, je to přímotop. Našim maskérkám se ale ten výsledný vedlejší efekt na kameře hrozně líbil a panu režisérovi, myslím taky.

Bylo pro vás natáčení takovou zkušeností, že byste se chtěla hraní věnovat dále a třeba i více?

Byla to skvělá zkušenost, a pokud by byla další zajímavá nabídka, určitě bych nad ní uvažovala. Jsem ráda, že si mě režisér vybral a takém že mě podpořili i na Nově a dovolili mi si v Decibelech lásky zahrát.

Pavel Horváth (rozhovor)
obrazek
Proč jste se rozhodl přijmout nabídku na poměrně velkou roli ve filmu Decibely lásky?

Já jsem si při prvních kontaktech myslel, že si ze mě dělají srandu. Až když mi zavolal režisér a následně také Rudolf Hrušínský, tak mi došlo, že to myslí vážně. Je to pro v každém případě nová a zajímavá zkušenost a zpětně jsem rád, že jsem na tuto nabídku kývnul.

Vaše role je skutečně plnohodnotná, nikoliv žádná reklamní účast - co pro vás bylo nejnáročnější?

Určitě řídit velké popelářské auto v centru Plzně za plného provozu. Když jsem do toho sedl poprvé, tak jsem si byl jistý, že očešu všechna auta v blízkém okolí. Nakonec to ale dobře dopadlo a nikoho jsem nenaboural. Celkově jsem si natáčení užíval, moc mě to bavilo. Když jsem viděl, že i skuteční herci to někdy zkazí, tak mě opustila i tréma.

Ve filmu máte i pěvecký part, takže se z vás vlastně stává muzikálový herec - zpíváte rád a měl jste již možnost si vyzkoušet při nějaké oficiální příležitosti?

Zpívám rád a je to na mě doufám znát. Měl jsem možnost zazpívat si s Petrem Jandou píseň Otázky v rámci slavnostního večera na Fotbalistovi roku a také se skupinou Kabát přímo na podiu píseň Žízeň. Tam jsem tedy spíš křičel slovo ´žízeň´ pořád dokola. Nikdy bych si netroufal nazývat se zpěvákem v pravém slova smyslu, ale v každém případě mě to moc baví.

Co bylo pro vás na natáčení  nejzábavnější, odehrála se nějaká nečekaná situace, z níž jste se musel dostat?

Do úzkých jsem si snad ani jednou nedostal, ale určitě mi někdy vypadl text a místo toho jsem vypustil z pusy úplnou hloupost. V tu chvíli se buď ozve ´stop´ nebo to režisér schválně nechá dojet až do konce, aby si to ten herec pořádně vyžral. A ještě mi vlastně málem ujela multikára, kterou jsem nemohl zastavit. Jak jsem stačil poznat štáb kolem filmu, toto se někde určitě ještě objeví.

Jste trenérem předního českého fotbalového týmu, ale je slyšet i velmi pochvalný hlas o vašem hereckém talentu. Nezměníte profesi?

Pro mě to byla hezká zkušenost a mám z ní radost, ale herec ze mě nejspíš nikdy nebude. Byla to pro mě skvělá zábava.

Petr Čadek (rozhovor)
obrazek
Kterou z tanečních scén ve filmu máte nejraději?

Nejen na tomto filmu, ale všeobecně, mám nejraději učit tančit herce netanečníky a hledat cesty k tomu, aby jejich tanec působil co nejvěrohodněji k dané postavě... nemusí to ale vždy znamenat, že musí tančit jako profesionálové. Konkrétně se mi velmi líbí taneční scéna na ulici... je to takový happening. Užíval jsem si také vytváření tanečních scén ve studiu... točili jsme tam v podstatě můj reálný život, protože ve filmu hraji choreografa a studio, ve kterém jsme točili je opravdu moje.

Která se stavěla nejobtížněji - například vzhledem k venkovnímu  prostoru  nebo naopak omezení tak, aby  se vše skloubilo s potřebami natáčení?

Moje práce je můj život a stavění choreografií mi obtížné nepřijde. Když si vytvoříte dobrý tým, vymyslet a zatančit se dá téměř cokoliv.  Pokud bych měl ale odpovědět, tak v tomto filmu to byla asi scéna, kdy ulicí prochází Rudolf Hrušínský, zpívá píseň " Chtěl bych žít, tak jak se má" od Michala Davida a v jednom tříminutovém záběru se k němu tancem postupně a přirozeně přidává cca třicet lidí... krom toho to byl první natáčecí den celého filmu.

Vaše sólo s Lucií Vondráčkovou na Mandy je překrásné - jak se pracuje s Lucií jako taneční partnerkou  a museli jste při práci nějak zohlednit to, že Lucie byla krátce po narození syna Adama, kterého měla s sebou?

Během chvíle jsem poznal, že Lucie je veliký profík a chce opravdu tvrdě makat, aby splnila vše, co po ní budu chtít. Moc jsme se před touto prací neznali a náš tanec měl vypadat podle zadání profesionálně a vyzařovat konkrétní emoce... Myslím, že na to, že Lucka není profesionální tanečnice se to podařilo a pro mě to byla příjemná spolupráce... 

Ve filmu se objevuje i fotbalista Pavel Horváth, který tam má velmi zábavné a svérázné taneční kreace - je to čistě jeho improvizace nebo i v tomto jste byl  nějak nápomocen a Pavla usměrňoval?

Pavel je pro mě velmi milé překvapení tohoto filmu. Jeho osobnost, vtip a lehkost zvládání různých situací mě strašně baví a s tím souvisí i jeho osobitý tanec... Neměl jsem sebemenší potřebu mu do jeho kreací zasahovat... když to vypadá dobře, zapadá to do role a ještě to vychází z něj, tak není co řešit... jen bych to svou invencí zkomplikoval.... je ve filmu asi jediný, komu jsem dal v tanci volnou ruku.


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Vzhledy:
    Vlastni
    Neděle 4. 12. 2016 Svátek má Barbora
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz