Vtipný, energický a skvěle vykreslený portrét moderní rodiny - Nic a Jules jsou matky, které žijí v útulném bungalovu na okraji města se svými dospívajícími dětmi Joni a Laserem. Když se Joni chystá na vysokou školu, její mladší bratr ji požádá o velkou laskavost. Chce, aby mu Joni pomohla najít jejich biologického otce. Navzdory vlastním pochybám splní Joni bratrovo přání a naváže kontakt s „bio-tátou“ Paulem, pohodářským majitelem restaurace. Když do života této nevšední rodiny vstoupí Paul, začíná pro všechny nová kapitola, v níž jsou postupně definovány, přehodnoceny a pak znovu formulovány rodinné vztahy.

Lisa Cholodenko (rozhovor)
Nedávno se hodně diskutovalo o článku v Newsweeku, ve kterém se psalo o potížích homosexuálních herců hrát heterosexuální role. Zajímalo by mě, jak se na to díváte Vy, na opačné straně - heterosexuální herci hrají homosexuální role. Je to něco, na co je třeba vzít v potaz při castingu?

Abych pravdu řekla, zrovna mi o tom článku někdo řekl a ještě jsem jej nečetla. Víte, myslím, že už jenom to, že se tom diskutuje, je pro mě je dost divné. Jednoduše, kvůli osobnímu životu herců - myslím si, že by měli mít soukromý život. Ne, že by měli být schovaní někde doma pod postelí, ale měla by existovat nějaká hranice mezi pracovním a osobním životem. A pokud si režisér tak jako tak myslí, že by pro tu roli byli dobří, tak už je jedno, jestli jsou homosexuální nebo heterosexuální. Záleží na tom snad? Myslím, že homosexuální lidé jsou více afektovaní, ať už lesbičky nebo gayové a to je složitější maskovat v heterosexuálních rolích. Jak to je ale vůbec možné, že se o tom takhle bavíme? Myslím, že je lepší brát to jinak. Jen to jenom to, co to je. Říkám to bez morálních soudů. Je to to, co to je.

Ve filmu je homosexuální vztah, ale je tam také určité množství pornografického sexu a dokonce i úryvek z hardcore gay porna. Myslíte si, že to bude pro mainstreamové publikum šok? Je na to připravené? A záleží na tom vůbec?

Je šokující možná v tom smyslu, že to je zobrazené takovým reálným způsobem, není to soap opera pro homosexuály. Takové věci byly v televizi i ve filmech. Koneckonců neobjevuji Ameriku, ale myslím, že to poselství, které v tom je, lidi odzbrojí. Docela jsme se snažili a myslím, že jsme to i zvládli udělat tak, že si úplně neuvědomujete, co sledujete; subverzivnost toho, co vidíte. Můžete se k tomu posadit aniž byste si to nějak extra uvědomovali: „To je něco, co nejsem. Já jsem jiná a není to moje věc.“ Myslím, že jsme našli způsob, jak do toho lidi vtáhnout a to pro nás bylo opravdu důležité.

Ptám se, i když nemám pocit, že by to měl být velký problém, že by to lidé neměli zvládnout. Den před tím, než jsem viděl váš film, jsem byl na Sexu ve městě 2, ve kterém byla gay svatba. A jakmile se oba muži políbili, byl střih. Ve vašem filmu je mezi Nic a Jules hodně intimity, na to jsem byl obzvlášť zvědavý. Jsou lidé mimo San Francisco chápaví?

No, víte, to jsme opravdu nevěděli. Snažili jsme se to napsat a já jsem se to pak snažila natočit tak, aby ten humor byl dost odzbrojující. A obrazy samy o sobě, když je opravdu dekonstruujete, byly natolik mírné, aby to byl spíše takový náznak. Mohl za to takový trik, že by si z toho lidé, kteří o tom už nějaké povědomí mají, mohli odnést více než ti, kteří o tom to povědomí nemají. Doufali jsme ale, že to bude mít dopad na většinovou společnost a že se to dostane i mimo lidi, kteří to chápou. Tam byly otázky na gay porno a na to, kolik sexuality zobrazujeme, ale to je zábavné. Nebude to Spider-man 12 nebo tak něco. Není to film do multiplexu. Ale také doufáme, že to není super undergroundový film do artového kina. Takže pokud jde o ten Sex ve městě, myslím, že oni chtějí mít tak široký záběr, jak je to jen lidsky možné, aby to pro žádnou babičku nebo kohokoliv nebylo příliš vzdálené.

Chci se zeptat na ten humor, který jste zmínila, protože si myslím, že to je jedna ze skutečně silných stránek filmu - je fakt vtipný. Jaký byl váš přístup, když jste to spolu psali? Abyste udrželi příběh v napětí, ale zároveň ho pořád odlehčovali?

Byl to proces, skutečný vývoj. Měli jsme nějakou myšlenku, jak do sebe bude zápletka zapadat, což byla ta věc o pitomém kamarádovi, který se chce koukat na DVD a hledat porno, bla bla bla. Takže to všechno bylo vtipné a pak ta trapná konverzace o chození po špičkách okolo toho, jestli jejich dítě je nebo není homosexuální a to, že by jim vadilo, kdyby to dítě homosexuální bylo. A jak ironické je, že dvěma lesbickým maminkám bude vadit, kdyby měly homosexuální dítě. A všechny tyhle věci. Z toho jsme měli srandu, ale pak tam bylo spoustu dalších záležitostí, které jsme brali mnohem vážněji. Stuart (Bloomberg, který se podílel na scénáři) je opravdu vtipný chlápek - máme stejný pohled na věc. Máme stejný smysl pro humor, takže když jsme seděli nad psaním a smáli jsme, tak jsme věděli, že to je dobré.

Myslím, že důvod, proč je to tak vtipné je, že ten film je fakt reálný a při zemi. Je tam Laser, patnáctiletý kluk, který mluví jako patnáctiletý kluk, a to je něco, co ve filmech není úplně samozřejmé. Pak to není stereotypní nebo moralizující - vypadá to pak víc přirozeně.

Ano, fakt jsme toužili to udělat politicky nekorektní a nepokrytecké a ne extra vážné a jenom doufáme, že v tom bude srdce, jednoduše proto, že ty sympatické opravdové postavy jsou ve složité situaci.

Chtěl jsem se zeptat na postavu Nic, která hraje dost stereotypní lesbu, má mužské jméno, krátké vlasy a ty typické „mužské“ kvality. Jak jste jako autor získala jistotu, že to nebude povrchní?

Myslím, že to nebylo tak moc předurčené. Je to opravdu jenom můj světonázor. Nežiji ve světě, kde jsou lidé podle něčeho extra rozděleni. Netvrdím, že jsme s mojí partnerkou skvělé - jenom nějak vidím drsňáka a ženu v každé lesbičce, kterou znám. Vím, že jsou lesbičky, které se s tím opravdu ztotožňují, existuje to a není na tom nic špatného. Ale tohle je osobní film, takže je napsán z mého úhlu pohledu na svět.

Na začátku filmu je skvělá konverzace o spektru sexuality a o tom, jak není snadné jí určit. Navazuje na to, že Jules spí s mužem. Zajímala vás reakce publika na to, že lesbička má sex s heterosexuálním mužem?

Myslím, že to bylo zajímavé pro mě, ale cítila jsem... víte co, tak dobře. Možná teď zatloukám hřebíčky do rakve. Možná to byla špatná volba. Ale jádro toho filmu, celá zápletka se kolem toho točí. Tak je možné buď hodit film přes palubu nebo ho vzít za vlastní a snažit se z něj vytěžit to, co bude zajímavé a životaschopné.

Pro mě tohle nebyl problém, ale myslím, že bude pro spoustu lidí, kteří očekávají přesné a neměnné definice. Na obrazovce nevidíme mnoho homosexuálních hrdinů a tak když je vidíme, mnozí chtějí, aby byly dokonalé: divný hlas, ty lesbičky a ti teplouši. A když z hranic vystoupí, náhle se to stává spornou otázkou, politicky.

Hlavní věc je, že se s tím identifikuji. Je to něco, co cítím, že dává smysl. Dává to smysl lidem, které znám. Dává to smysl čemukoliv. Takže nemám pocit jako bych přišla s nějakou divnou fantazií, s něčím, co se nikdy nestalo. Všechny lesbičky jsou rigidní a nepřekračují ty hranice. Víme, že to není pravda. Takže proč by to tam nemělo být. Líbí se mi tahle zápletka, jak to je nastavené a také mám pocit, že je docela zajímavé smíchat heterosexuály a homosexuály. Opravdu jsem chtěla, aby z toho byl mainstreamový film. Opravdu to je o homosexuálech a heterosexuálech a mě to se líbí. Mám to ráda osobně a mám proto ráda ten film. Daleko víc mě zajímalo oslovit muže než abych měla starost, že se rozkmotřím s částí lesbické populace.

Chtěl jsem mluvit o názvu, Děcka jsou v pohodě, který je odkazuje na děti. Jak název vznikl? Jak vnímáte roli, kterou hrají děti a proč je to v tom filmu hlavní?

Ten film je o ženách a jejich zkušenostech s tím, že mají rodinu. A o muži, který přijde a chce být té rodiny součástí. A opravdu, když mluvíte o rodině, je to o životě dětí. Takže je to trochu ironický název v tom smyslu, že svým způsobem se dětem daří trochu lépe než maminkám. A je to také jakási zpráva lidem, kteří si myslí, že homosexuální lidé nemohou vychovat psychicky zdravé normální děti. Jakože děti jsou v pořádku. Nebojte se o ně. Mají se dobře.

Mluvila jste trochu o tom, co Annette Bening a Julianne Moore přinesly do filmu, ale zajímalo by mě, jestli byste mohla herecké obsazení rozebrat trochu víc?

Julianne jsem měla asi před deset lety někde v záloze. Mluvily jsme o tom, že chceme někdy pracovat společně. Byla fanouškem prvního filmu, který jsem natočila (Vrcholné umění) a mě se zas vždycky líbila její práce, zejména v Hříšných nocích. Takže když jsme se Stuartem napsali tenhle scénář, přemýšleli jsme, kterou z těch dvou rolí bude hrát. Nakonec jsem jí řekla, ať si vybere sama. A vybrala si Jules, což nás nepřekvapilo. Bylo to skvělé. Mysleli jsme, že tu roli bude chtít, ale pro jistotu jsem jí nabídla obě. Najít pro ni partnerku, postavu Nic, bylo obtížnější. Nevěděla jsem o nikom v tomhle věku, kdo by se k Julianne hodil. Musela to bý dobrá herečka, která je zábavná, dramatická a sexy. Když mne pak napadla Annette Bening, začala jsem být trochu fanatická, že to je ono, že to je jediný člověk, který to může zahrát. Stůj co stůj, prostě to musí hrát ona.

A pak, pokud jde o mladší herce - nemusíte vždy vidět teenagery, kteří skutečně vypadají jako teenageři.

No, oni jsou dost blízko k věku, který měly jejich postavy. Mie (Wasikowské) bylo v té době devatenáct a Joshovi (Hutchersonovi) bylo mezi šestnácti a sedmnácti. Miu jsem viděla na HBO v seriálu, který se jmenoval V odborné péči a přislo mi, že je zajímavá. Líbilo se mi, že byla Australanka - není to typická americká mladá herečka, třeba z LA nebo New Yorku a není tak hubatá nebo afektovaná jako hodně mladých hereček tady. A on - neznala jsem jeho práci, ale věděla jsem, že toho má dost za sebou. Věděla jsem, že je nadějný, takže jsem se těšila na naši spolupráci, stejně jako s ostatními lidmi. Když ale přišel a dělal scény typu: “Jo, jasně,“ chtěla jsem, aby by byl Laser více jako Paul Dano - trochu sentimentální typ kluka. Když jsem ale viděla Joshe, řekla jsem si, že je takhle lepší. Je více chlapecký, svalnatý, prostě frajer, líbi se mi.

Ve filmu je spousta něhy. Líbilo se mi to Nicino pití, objevilo se tam několikrát, ale připadalo mi trochu nerozvedené. Jaký za tím byl myšlenkový proces? Že má problémy s pitím nebo je to jen projev zmatku kvůli tomu, co se děje v rodině?

Myslím, že jsme se cítili jako, ach, víte co? Je to druh hranice. Spoléhá se na víno až přespříliš a druhý partner si toho právě všimnul. Pije moc, je ve stresu a moc to nezvládá. Nemá zpátečku. Snažili jsme se to vykreslit tak, aby to bylo něco, co míří do týla do jejich vztahu. Jedna partnerka vidí chování, které jí dělá starosti a ta druhá s tím teď nechce nic dělat. A pije dál.

To je zajímavé, protože se spíš dá se říct, že Nic je ta, která svým způsobem drží pod konrolou to podivínství. Ale tady je to Nic, která nemůže ovládat své pití a nespoutaná Jules se jí snaží udržet na uzdě.

Dobře, dobře, dobře. No, mám pocit, že každý má svou ironii a dvojznačnost a tak. To je ve všech dlouhodobých vztazích.

Ještě tam byl jeden vztah, který mě zajímá - mezi Paulem a Tanyou. Napadlo mě, jestli bylo důležité, že to byl multietnický vztah. Před 40 lety by tím byli diváci šokováni, ale dnes je to normální a doufejme, že bude platit totéž u homosexuálních párů. Byl to záměr nebo už v tom vidím něco, co tam není?

Asi to nebylo zcela vědomé rozhodnutí, ale v momentu, kdy jsem přemýšlela o obsazení téhle role, mě napadla Erykah Badu. Přemýšlela jsem: "kdo je typ člověka, který by mohl být s Paulem? Vypadá, že poletí po někom exotickém." Ta postava je trochu nádherná a romantická. Tohle pak ale Paul opustí a jde k Jules, která je exotická svým vlastním způsobem - je starší, krásná a je lesbička. Otázka zní: „Co je exotické?“ Postava Tanyi, černá postava, je do něj zamilovaná až po uši a bude mu oddaná s každým úderem srdce. A bílá postava je lesbička a je nepřístupná a absolutně nedostupná. V okamžiku, kdy jsme to skládali dohromady, jsme to trochu míchali. Není to pouze o psychologii postav. To je druhá část odpovědi. Porovnat to, že někdo souloží s černoškou s tím, jak nějaké lesbičky koukají na gay porno. Tak se přeci lidé chovají. Není to rozdělené jen na bílé lidi a heterosexuální lidi. Je to propletené.