Nebýt těch několika výborně natočených naturalistických akčních scén, jednalo by se v podstatě o naprosto typického zástupce nezávisláckého (rodinného) psychologického dramatu. Jenže ony tu jsou – a je to jen dobře. Cronenberg od začátku do konce nasadil velmi pomalé, až "mrtvé“ tempo, což asi nejednoho diváka popudí, v horším případě doslova uspí. Ze začátku jsem čekal, že David spád filmu po prvním zásadním dějovém zvratu výrazně přitvrdí, ale to byl velký omyl. A i to byl IMHO dobrý režijní tah. Vše se děje jakoby mimochodem, takže popcornový divák zřejmě po pár úvodních scénách taktně opustí přítmí kinosálu, naopak ti vnímavější si začnou mnout ruce a očekávat věci nastávající. Já sám jsem si Cronenbergův typicky odtažitý a netypicky "ne až zas tak moc“ úchylný a nechutný kousek poměrně dost užíval. Výhrady mám k občasné naprosté ztrátě tempa (hlavně těsně před skvělým závěrem – tam už je toho kecání a utahanosti přeci jen moc), k absenci jakéhokoli nadhledu a především k příběhu samotnému, který není zdaleka tak originální, jak se tváří. To však neplatí o scénáři a hereckých výkonech (zejména překvapivě civilní Mortensen a hnusácký Ed Harris), které jsou více než nadprůměrné. Tak jako celé Dějiny násilí. 80 % Dobrý komentář 