Nick Naylor je úspešný zamestnanec veľkej tabakovej firmy. V popise práce má chváliť na verejnosti krásu fajčenia. Vďaka svojej pohotovosti a cynickému vtipu je schopný interpretovať každú námietku svojich odporcov v prospech zamestnávateľa. S dvojicou najlepších priateľov, ktorí pracujú pre liehovar a istú zbrojársku spoločnosť, tvorí Nick trio, známe ako Obchodníci so smrťou. Kovboj s cigaretou je na tom ale momentálne zle - súvislosti medzi cigaretou a bolestivou smrťou sú stále zreteľnejšie. A Nick by chcel byť aj dobrým vzorom pre svojho 12 ročného syna. "Pozitívna" prezentácia vlastnej práce pred synovou triedou je prvým z celého radu Nickových kúskov...Autorom satirickej komédie je syn úspešného amerického režiséra českého pôvodu Ivana Reitmana Jason Reitman.

Nick Naylor si coby hlavní mluvčí tabákové asociace Big Tobacco vysloužil už kdejaké označení: od masového vraha, přes zabijáka dětí a spekulanta až po pijavici. Bránit práva kuřáků a výrobců cigaret představuje zvláště v dnešní době ovlivňované novodobou puritánskou morálkou úkol neuvěřitelně obtížný. Ale kdyby Nick, jak sám říká, toužil po nenáročné práci, vybral by si Červený kříž. Vedle fanatických zastánců zákazu kouření tak Nick musí čelit i prospěchářskému senátorovi, terý usiluje o označení cigaretových krabiček výstražnou etiketou o obsahu jedu. Náš hrdina proto zahajuje intenzivní PR ofenzívu. Rozhodne se využít k tomu televizní diskusní pořady, kde se mu s použitím obratné argumentace daří odvádět pozornost od rizik spojených s kouřením. Dokonce najme proslulého hollywoodského agenta, aby mohl propagovat kouření ve filmech. Nickova nově nabytá „popularita“ upoutá pozornost nejen jednoho z kapitánů tabákového průmyslu, ale i investigativní novinářky z vlivného deníku Washington Post.

Nick zpočátku tvrdí, že dělá přesně to, co každý člověk, který musí splácet hypotéku. Postupem času se však začne mnohem více zajímat o to, co si o něm a jeho práci myslí jeho dospívající syn. Dějujeme, že kouříte, adaptace kritikou uznávaného stejnojmenného románu Christophera Buckleye, představuje satirický pohled na současnou společnost vystavenou všudypřítomné lobby a „moderním“ manipulačním strategiím. Režie snímku Děkujeme, že kouříte se ujal debutující Jason Reitman, který je zároveň i autorem scénáře, a do vedlejších rolí dále obsadil Mariu Bello, Adama Brodyho, Sama Elliotta, Davida Koechnera a JK Simmonse. Film vznikl v produkci Davida O. Sackse.

Snímek Jasona Reitmana Dějujeme, že kouříte, na motivy románu Christophera Buckleye, sleduje životní osudy Nicka Naylora, hlavního mluvčího tabákové asociace Big Tobacco. Vzhledem k neustálému tlaku politiků a médií na tabákový průmysl má Nick opravdu náročné povolání. Naštěstí je v něm nesmírně úspěšný.

S Nickem se poprvé setkáváme v televizním pořadu Joan Lundenové. Dalšími hosty debaty, a zdá se, že ne náhodou, jsou vedle Nicka také tři aktivisté za zákaz kouření a chlapec umírající na rakovinu. Náš hlavní hrdina však rozhodně odmítá přijmout roli obětního beránka. Obratnou argumentací doplněnou špetkou humoru a přirozeně odzbrojujícím šarmem dokáže Nick poměrně snadno ukrást vítr z plachet svým oponentům a získat si přízeň publika. Jeho osobní život však není zdaleka tak úspěšný. Jako rozvedený otec se snaží upevnit vztah se synem, dvanáctiletým Joeym, pro kterého byl v poslední době spíše trapným zklamáním než vzorem a hrdinou. Synovu náklonost a zájem si příznačně znovu získává ve chvíli, kdy mu vysvětluje, jak s použitím správné argumentace pokaždé dosáhne přesně toho, co chce.

V zápalu argumentace během pořadu Joan Lundenové Nick mimo jiné přislíbí, že Big Tobacco v blízké době rozjede padesátimilionou kampaň za potlačení kouření mezi teenagery. Není divu, že rozčarovaný BR, Nickův poněkud nevlídný a vznětlivý nadřízený, není příliš nadšen Nickovým dalším nápadem podporovat kouření ve filmech. Avšak hlavním důvodem, proč BR zuří, je, jak se ukáže, jistý senátor Finistirre, vermontský liberál, který propaguje označení všech krabiček výstražnou etiketou s lebkou a zkříženými hnáty zdůrazňující tak obsah jedu v cigaretách. Nickův potenciál naštěstí dokáže ocenit Kapitán, postarší jižanský džentlmen a kmotr Big Tobacco. Nick je záhy pozván na osobní schůzku ke Kapitánovi, aby tam probrali BRův nápad podpořit kouření v hollywoodských filmech. Rozzlobený Nick se ovládne a neprozradí pravého autora nápadu, Kapitán v něm přesto vidí obratného stratéga, který se nebojí využít jakékoli novátorské taktiky. Pověří ho tedy osobně vedením kampaně v Hollywoodských filmech s tím, že veškeré zprávy bude Nick podávat rovnou jemu. A dokonce požehná Nickově kampani za potlačení kouření mezi teenagery. Namítne pouze přátelsky, že by reklamní slogany neměly být příliš přesvědčivé!

Nick se pravidelně schází na oběd se svými dvěma přáteli. Společně si říkají MOD komando (Merchants of Death), tedy Obchodníci smrti, a to protože dohromady lobbují za zájmy tří smrtících průmyslových odvětví ve Spojených státech. Vedle Nicka jsou tedy zbývajícími dvěma členy Polly, zastupující alkoholový průmysl v podobě instituce zvané Moderation Council (Rady střídmosti a zdrženlivosti), a rodák z Mississippi Bobby Jay, který zastupuje zbrojní průmysl a zajišťuje PR lobbistické organizaci nazývající se S.A.F.E.T.Y. (pojistka). Nyní společně probírají nejnovější znepokojující zprávu: mladá atraktivní novinářka z deníku Washington Post Heather Halloway chce napsat článek o Nickovi. Polly i Bobby Jay znají Nickovu slabost pro takové ženy a radí mu, aby si dal na ni dal pozor. Přesto, že se Nick z počátku necítí v ohrožení, záhy novinářčině sexapealu přesto podlehne a začne s ní udržovat poměr.

Aby strávil víc času se synem, rozhodne se Nick vzít Joeyho s sebou do Los Angeles na schůzku s Hollywoodským agentem Jeffem Megallem, jehož společnost Entertainment Global Offices (EGO) má pomoci Big Tobacco s kampaní za rozšíření kouření ve filmech. Joeyho matka zpočátku s výletem nesouhlasí. Joey však využije otcovy rady a s použitím správné argumentace se mu podaří nevěřící matku přesvědčit. Oba si výlet užívají. Nick je navíc poměrně oslněn Megallovými schopnostmi na poli manipulace a argumentace. Nick je však také neplánově pověřen Kapitánem, aby s kufříkem obsahujícím rovný miliion dolarů navštívil poblíž Santa Barbary žijícího kovboje Lornea Lutche, který býval tváří jedné značky cigaret, teď však umírá na rakovinu a v televizi bojuje proti tabákovému průmyslu. Nickovi se, jak jinak, podaří přimět Lutche, aby vzal úplatek a s ničím dál veřejně nevystupoval. Tato epizoda ke všemu ještě posílí Joeyho obdiv k otcovým argumentačním schopnostem, který pokaždé dosáhne toho, co má v plánu.

Ještě před návratem do Washingtonu vystoupí Nick v televizi v debatě Dennise Millera, kde hravě zvládne odvrátit útok senátora Finistirreho. Znepokojí ho však telefonát anonymního diváka, který mu vyhrožuje popravou za to, že pomáhá průmyslovému odvětví, jehož produkty mají na svědomí životy tolika lidí. Nick je záhy opravdu unesen. Dělá to, co umí nejlépe a snaží se přesvědčit svého únosce, že udělal chybu. Ten se však drží svého plánu. Svlékne Nicka donaha, na tělo mu nalepí množství nikotinových náplastí a zbaveného vědomí ho odloží do klína obří sochy u Lincolnova památníku.

Nick se probere v nemocnici a tam mu doktor sdělí, že množství nikotinu, které do jeho těla vpravil únosce, by ho bývalo zabilo, kdyby nebyl Nick tak silný kuřák. Nick tak může v rozhovoru směle prohlásit, že kouření mu vlastně „zachránilo život“, že nikotinové náplasti „mohou způsobit smrt“, a že je tudíž víc než kdykoli před tím připraven svědčit na zasedání kongresového výboru svolaném senátorem Finistirrem, kde se má projednávat označení cigaretových krabiček etiketou o obsahu jedu. Big Tobacco je v sedmém nebi, protože poprvé mají pro svůj produkt jakési morální zázemí, a BR plánuje vyslat Nicka, coby „slavnou obět“, na turné.

Netrvá však dlouho a Nickova sláva bere za své na stránkách deníku Washington Post, kde nyní vychází vše odhalující článek Heather Hallowayové. BR, ve snaze zachránit, co se dá, Nicka vyhodí. A kapitán, jediný člověk, který by mu mohl pomoci, nedávno zemřel. Je to však nakonec Joey, který Nickovi dodá ztracenou sebedůvěru a připomene mu, proč má jeho práce stále smysl. Nick svědčí na zasedání kongresového výboru, kde rozdrtí Finistirreho protiargumentem o obsahu cholesterolu ve vermontském čedaru. Po tomto svědectví se BR rozhodne znovu Nicka najmout, ale ten nabídku před zraky národa a se synem po boku odmítá.

Nick, odhodlaný nyní stát se lepším otcem, však zcela nevzdává argumentační a přesvědčovací hru. V závěru děje ho vidíme, jak si založí vlastní firmu specializující se na poradenství v oblasti PR. Nick je teď svým vlastním pánem a tak má daleko více času na syna i na přátele z komanda Obchodníků smrti, kteří mu odpouštějí, že Heather Hallowayové vyzradil společně se svými i jejich tajemství. Nick prohlásí, že novinářka použila sex, aby získala požadované informace. Halloway je následně degradována a natáčí podřadné reportáže o hurikánech. Finistirre se vydává na novou křížovou výpravu - bere si na mušku klasické hollywoodské filmy a usiluje o odstranění cigaret z úst hvězd stříbrného plátna. A Nick, kromě toho, že snaží jít Joeymu tím správným příkladem, se stále živí mluvením. V tom je totiž pořád nejlepší.

Přesto, že se děj odehrává v hlavním městě Spojených států Washingtonu a v jižní Kalifornii, natáčelo se převážně v Los Angeles a jeden týden u Lincolnova památníku ve Washingtonu. Natáčení probíhalo v průběhu jedné z nejdeštivějších zim, kterou v Los Angeles pamatují za posledních několik let, což pro štáb paradoxně představovalo obrovskou výhodu. Díky vlhkosti, která je tak typická pro Washington, a která tehdy výrazně ovlivňovala světlo i atmosféru při natáčení v Los Angeles, působí prostředí děje velice autenticky.

Film Děkujeme, že kouříte měl světovou premiéru v roce 2005 na Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu.

Buckleyho brilantní satirický román, vydaný poprvé v roce 1994, dokonale popisuje současný kulturní fenomén manipulace s pravdou a skutečností, který ve Spojených státech v posledních letech zavládl nejen na polické scéně, ale i v mediální oblasti a obchodě.

Kniha okamžitě zaujala přední hollywoodské produkční společnosti. Mel Gibson přiměl společnost Warner Bros., aby pro jeho vlastní produkční společnost Icon Productions získala autorská práva na zfilmování románu s tím, že hlavní postavu Nicka Naylora by hrál sám Gibson. Satirický román, založený na sofistikovaném humoru, se však svým záběrem zdál příliš složitý pro filmovou adaptaci, což ostatně není nic neobvyklého.

Scénáristovi a režisérovi Jasonu Reitmanovi se však po letech podařilo složitý text adaptovat do podoby použitelného filmového scénáře. Jistého zjednodušení dosáhl tím, že prohloubil lidskou složku v příběhu a dal větší prostor postavě Nickova syna Joeyho. Postava Nicka je ve filmu nucena být více otcem, čímž se Reitmanovi podařilo položit zásadní otázku, totiž co udělá člověk v případě, kdy se jeho profesní povinnosti a zájmy dostávají do střetu s výchovou dítěte?

Reitman o knize: „Někdy koncem devadesátých let mi jedna z mých sečtělých kamarádek přinesla výtisk Děkujeme, že kouříte s tím, že je to jedna z nejvtipnějších knih, kterou kdy četla, a že je to možná přesně to, co hledám. Začal jsem číst ještě ten večer a hned na první straně mě oslovil hlas, který jsem odjakživa hledal. Nikdy před tím jsem se nesetkal se způsobem vyprávění používající inteligentní humor v takové množství. Okamžitě jsem se dokázal identifikovat jak s hlasem autora Christophera Buckleye tak s hlasem hlavního hrdiny Nicka Naylora. A okamžitě jsem také zatoužil knihu zfilmovat.“

Reitman v té době studoval angličtinu na kalifornské univerzitě (University of Southern California) a zaujalo ho natáčení krátkých filmů. Po přečtení knihy Děkujeme, že kouříte však pro něj krátký formát téměř přestal mít smysl. Přesto si kladl otázku, jak má natočit krátký film, který by mu posléze umožnil zfilmovat tento román.

Jak se ukázalo Jason Reitman, syn slavného Hollywoodského komediálního režiséra Ivana Reitmana, si natáčením krátkých filmů získal výrazný úspěch. Jeden z nich, In God We Trust (2000), měl premiéru v roce 2000 na Filmovém festivalu Sundance a poté byl uveden na festivalech v Torontu, Edinburgu, na festivalu US Comedy Arts či festivalu New Directors/New Films pořádaném v New Yorku Muzeem moderního umění. Film také získal ocenění na řadě filmových festivalů včetně těch v Los Angeles, Aspenu, Austinu, Seattlu, Floridě, Aténách a na festivalu New York Comedy Festival.

Získaná ocenění a zkušenosti mu také otevřely dveře do Gibsonovy společnosti Icon Production, která v té době vlastnila práva na román Děkujeme, že kouříte.

Jason Reitman: „Práva na knihu vlastnili skoro deset let a zdálo se, že už vzdali veškeré pokusy o její adaptaci. Při pohovoru nad připravovaným scénářem jsem málem vypustil duši. Celý následující víkend jsem potom strávil psaním prvního dějství, které jsem jim dal zdarma na zkoušku. Posléze mě najali, abych se tedy pokusil román adaptovat. Když jsem o pár měsíců později odevzdal první verzi scénáře, nikdo k němu neměl jedinou poznámku. Prostě se zdálo, že se jim scénář libí přesně v té podobě, v jaké jsme ho odevzdal. Pomyslel jsem si: ,Páni, nakonec to půjde tak snadno.’“

Trvalo však další čtyři roky, než se mohla padnout první klapka jeho vysněného projektu.

David O. Sacks: „Reitmanův scénář k Děkujeme že kouříte se mi poprvé dostal do rukou v prosinci 2002. Dal mi ho kolega z branže. Moje první reakce zněla: proč tenhle film ještě nikdo nenatočil? Byl to úžasný, originální text okořeněný ostrým satirickým humorem. Při jeho čtení jsem si okamžitě vybavil své dvě oblíbené komedie Kdo s koho a Vrtěti psem. Energií, nábojem a troufalostí mi zase připomněl ‘velké’ nezávislé filmy z devadesátých let, díky nimž se ze mě stal filmový nadšenec. Z Jasonova scénáře navíc vyzařovala lehkost a byl zároveň oproštěn od všech klišé, která tak často zatěžovala nové nezávislé filmy vzniklé po roce 2000. Nevyskytovala se tu žádná další disfunkční rodina ani nezaměstnaný ztroskotanec. Byl to příběh ďábelsky okouzlujícího lumpa, který si po svém plnil vlastní verzi Amerického snu. V roce 2002 měl Sacks za sebou úspěšný prodej společnosti PayPal a mohl si neomezeně zvolit, do čeho se pustí dál. Okamžitě se přestěhoval do Hollywoodu, kde si chtěl splnit svůj sen a produkovat filmy.

Reitman se Sacksem si okamžitě padly do noty. Nastal však problém s autorskými právy. V době kdy na adaptaci knihy začal pracovat Reitman, Icon odstoupil od dohody s Warner Bros. a uzavřel dohodu s jiným studiem. Mezitím však přišel o autorská práva na zpracovanou literární látku. Icon tedy dlužil Warnerům Jasonův scénář, ale Warneři dlužili Iconu Bucklyho knihu. Film tak nemohl vzniknout bez spolupráce obou společností. Bylo tedy třeba uzavřít dohodu jak s Warnery tak s Iconem, jež byl ovšem v té době zcela vytížen přípravami na Gibsonův projekt Umučení Krista. Situace se definitivně vyřešila až v létě 2004, kdy Sacks konečně získal práva a mohlo se začít točit.

Aaron Eckhart
Všestranný a uznávaný herec, který na sebe výrazněji upozornil už v roce 1997 v kontroverzním režijním debutu Neila LaButea Mezi námi muži. Za výkon v tomto filmu získal Eckhart také dvě ocenění pro nejlepšího debutujícího herce: Independent Spirit Award a Satellite Award. Pochází ze Severní Kalifornie a během studia filmu a divadla na Brigham Young University se seznámil s Neilem LaButem, v jehož čtyřech filmech si také zahrál. Studoval a pracoval také v New Yorku, kde se příležitostně věnuje divadlu. Jeho zatím poslední dokončený projekt je napjatě očekávaná novinka Briana De Palmy The Black Dahlia.

Maria Bellová
Poměrně rychle a snadno se dokázala vypracovat z role ve špionážním seriálu Mr. And Mrs. Smith do jedné z hlavních rolí úspěšného seriálu Pohotovost (ER), za kterou obdržela svoji vůbec první hereckou cenu. V celovečerních filmech vynikla především svými nepřehlédnutelnými výkony ve vedlejších rolích po boku v té době slavnějších kolegů. Dvakrát byla nominována na Zlatý glóbus a to za role ve dvou snímcích: poprvé po boku Williama H. Macyho (Smolař), podruhé vedle Viga Mortesena a Williama Hurta (Dějiny násilí). Maria Belloová je v posledních letech jedna z nejobsazovanějších amerických hereček, nejplodnější byl rok 2005.

Cameron Bright
V pouhých dvanácti letech už má na kontě kolem osmi rolí v celovečerních filmech a měl příležitost zahrát si například po boku Roberta De Nira v thrilleru Godsend či Nicole Kidmanové v dramatu Zrození. Cameron Bright začínal, jako řada dětských herců, natáčením reklam a později se objevil i v několika televizních filmech a seriálech včetně populárního Černého Anděla Jamese Camerona, kde si mohl zahrát s Jessicou Alba.

Adam Brody
Brody se narodil a vyrostl v kalifornském San Diegu a dospívání strávil surfováním. Po dokončení školy přesvědčil své rodiče, aby mu dovolili chodit na školu v Los Angeles. Místo školy si však najal soukromého učitele herectví, našel si manažera a brzy dostal titulní roli Barryho Williamse ve filmu Growing Up Brady. Krátce poté získal titulní roli Zacka v seriálu MTV Now What? Je hvězdou televizní seriálu z produkce FOXu The O.C.

Katie Holmesová
Narodila se a vyrůstala v Toledu v Ohiu. Její první role byla "Joey" v současném WB hitu "Dawson ´s Creek." Z talentované hvězdy úspěšných teenagerských seriálů se vypracovala v charakterní herečku celovečerních filmů. Jednu z úplně prvních filmových rolí získala už v roce 1997 v oceněném dramatu Anga Leeho Ledová bouře. Častěji se objevuje v nízkorozpočtových projektech. Zkušenost s blockbusterovým filmem má například z loňského Batmana Christophera Nolana.

William H. Macy
Uznávaný, všestranný a často obsazovaný herec charakterních rolí. Proslavil se svým typickým hereckým projevem, který dodal takřka odzbrojující autenticitu většině jeho nezapomenutelných výkonů. Byl nominován na Zlatý Globus i na Oskara a je držitelem řady, nejen festivalových, ocenění včetně prestižní Independent Spirit Award za hlavní mužskou roli ve Fargu bratrů Coenových, roli, která ho proslavila ve světě. Přestože dává přednost nezávislé filmové produkci, která z něj paradoxně udělala hvězdu, nepohrdne ani odlehčenou hollywoodskou žánrovou tvorbou. Věnuje se také divadlu a televizní tvorbě.

Sam Elliott
Rodák z Kalifornie se filmech téměř všech žánrů soustavně objevuje od poloviny sedmdesátých let minulého století. Hraje také velmi často v televizních filmech.

Jason Reitman
Začínal jako tvůrce krátkých filmů, které mu zajistily úspěch a umožnily mu věnovat se celovečerním filmům. Jason Reitman je synem slavného režiséra Ivana Reitmana a vyrůstal tudíž v těsné blízkosti filmu. Objevil se v řadě malých rolí ve filmech svého otce. Od dětství natáčel krátké filmy na otcovu videokameru. Po střední škole šel studovat angličtinu na kalifornské univerzitě (University of Southern California). Od druhého ročníku soustavně natáčel krátké filmy. První z nich, komedie s názvem Operation (Operace), měl premiéru na Filmovém festivalu Sundance v roce 1998 a Reitman se v devatenácti letech tak stal nejmladšim režisérem, který tu představil svůj film. Operation odstartovala sérii krátkých filmů, které byly uvedeny na prestižních filmových festivalech a v řadě případů zde byly i oceněny. Od roku 2000 se Reitman také věnoval natáčení reklam a i v této oblasti získal řadu ocenění a čestných uznání. Celoživotní sen se mu splnil v okamžiku, kdy se stal členem (v té době druhým nejmladším) Cechu amerických režisérů (Directors’ Guild of America). Děkujeme, že kouříte je Reitmanův celovečerní debut.

David O. Sacks
Po úspěšném prodeji společnosti PayPal založil spolu s bývalými kolegy v roce 2003 produkční společnost Room 9 Entertainment LLC, která se soustředí na výrobu a financování nezávislých filmových projektů. Děkujeme, že kouříte je první Sacksův první celovečerní film.