Muž leze v obrovské chumelenici po zamrzlých skalách. Na vrcholu se objeví obrovská zářící koule, on na ni sáhne a světlo se začne šířit. Po nějaké době se probudí. Sundá si rukavici a na ruce má šedé kolečko... Doktorka Helen Bensonová vyučuje astrobiologii na univerzitě. Když dorazí domů, čeká na ni Jacob, syn jejího zesnulého manžela. Vtom někdo zavolá. Na příkaz vlády Spojených států je naložena do auta a odvezena na vojenské letiště. V letadle sedí několik dalších lidí, kteří stejně jako ona netuší, proč tam jsou. Mají jedno společné - všichni jsou vědci. Když dorazí na vojenskou akademii, je jim prezentován objekt, který má za chvíli dopadnout na Zemi... Všichni vědci letí letadlem a čekají na výbuch. Pak dojde k jeho zřícení přímo do středu Central Parku v New Yorku. Vědci ve speciálních oblecích se k objektu přibližují. Je to veliká zářící koule. Z objektu někdo vystupuje. Helen jde k němu, natáhne ruku, ale vtom je tvor zastřelen vojenskými jednotkami. Z koule pak vystoupí několikametrový jedinec, který vypadá jako robot. Přiloží ruku k zastřelenému tvorovi a zůstane stát... Zastřelený tvor je převezen na základnu, kde se ho doktor snaží oživit. Řízne do něj a zjistí, že tvor má v sobě lidské orgány. Doktor z něj začne obírat vrchní tkáň - pod ní se skrývá člověk. Tkáň je zřejmě něco jako ochranný obal, placenta. Tvor se začne probouzet a začne mluvit. Genetik zjistí, že stvoření má v sobě tři druhy DNA... Tvor se jmenuje Klaatu. Je vyslýchán ministryní obrany Reginou Jacksonovou, která ho chce vyslechnout pod sedativy. Helen se nabídne, že mu je píchne. V laboratoři vezme lahvičku s jinou látkou, nechce mu dávat sedativa. Když mu píchá do ruky neškodnou látku, řekne mu, aby utekl. Klaatu je odveden na detektor lži. Svými zvláštními schopnostmi muže zabije a podaří se mu utéct... Helen už je doma s Jacobem. Zavolají jí z policejní stanice, že tam někoho má. Když přijede, sedí tam Klaatu. Nasednou do auta a ujíždějí pryč. Vojenské jednotky se zatím neúspěšně snaží zneškodnit velkého tvora v Central Parku. Helen, Jacob a Klaatu dojedou na benzinovou pumpu, kde se Klaatu sejde s mužem, který mu oznámí, že lidstvo ničí Zemi, a musí být tedy zlikvidováno. Pak jedou do lesa. Jacob Klaatuovi nevěří, chce, aby ho zabili. Klaatu řekne Helen, že lidstvo bude zničeno. Proces už započal a bude dokončen i bez něj.

<>OBRÁZEK NENALEZEN<> V moderní podobě slavné sci-fi klasiky Den, kdy se zastavila Země, se uznávaná bioložka Helen Benson setkává s mimozemšťanem Klaatu, který přiletěl z vesmíru, aby lidstvo varoval před hrozící globální krizí.

Ačkoliv se Helen snaží Klaatu ochránit, mocnější vládní síly ho považují za nepřítele a zabrání mu, aby své varování tlumočil světovým vůdcům. Helen a její nevlastní syn Jacob rychle zjistí, že Klaatuova slova, že je “přítelem země” nejsou zcela pravdivá. Helen proto musí rychle objevit způsob, jak mimozemšťana přesvědčit, že lidstvo si zaslouží být zachráněno. Možná už je ale pozdě. Likvidace země už začala…

Lidstvo je odjakživa fascinováno možným životem mimo planetu Zemi. Sci-fi literatura tuto možnost popisuje nejen pro naše pobavení, ale klade za nás otázky a vzbuzuje zvědavost i obavy z možných mimozemských civilizací. Lidská zvědavost ovlivňuje zrychlující se vývoj nových technologií, jež umožňují prozkoumávat nejzazší kouty vesmíru a hledat odpověď na otázku, jestli tu jsme sami.

Původní verze filmu Den, kdy se zastavila Země z roku 1951 je považována za stěžejní sci-fi dílo zabývající se touto tématikou. Film režiséra Roberta Wise ovlivnil mnoho nadšenců, spisovatelů i filmových tvůrců zaměřených na science fiction. Film byl revoluční nejen zpodobněním mimozemšťanů, vesmírných lodí a robotů, ale především odvážnou alegorií ke vzrůstajícímu napětí ve světě v době studené války. Další zvláštností byl zvolený způsob vyprávění - celý příběh vypráví mimozemšťan Klaatu, který vidí naopak lidi jako vetřelce.

Ústřední hrozbou filmu z roku 2008 je stupňující se devastace životního prostředí po celém světě. Jak tvůrci připomínají, původní film byl ve své době výjimečný a průkopnický, ale většina současných diváků o něm nikdy neslyšela. Aby byl remake u dnešního publika úspěšný, bylo potřeba nahradit hrozbu studené války současnými, aktuálními tématy. Tvůrci tak nastavují divákům zrcadlo, aby je upozornili na naše nebezpečné, lhostejné a možná nenapravitelné chování ničící Zemi.

Klaatu jako zástupce mimozemských civilizací přilétá na Zemi, aby zjistil, zda jsou lidé schopni změnit své destruktivní chování nebo zda bude nutné je vyhladit. Nejprve chce mluvit s představiteli Spojených národů, ale když je mu to znemožněno, utvrdí se v názoru, že toto lidstvo je primitivní, bez možnosti jakékoliv nápravy.

Přesto je Klaatu lidskou společností pozitivně poznamenán. V průběhu prochází procesem polidšťování a díky lidem kolem sebe poznává, co to znamená mít naději. Sám na Zemi existuje v lidském těle, a proto začíná rozumět lidským emocím.

Jeho názor na lidstvo je silně ovlivněn astrobioložkou Helen Benson, která je přizvána, aby s týmem dalších odborníků prozkoumali, kdo a proč vlastně na Zemi přistál. Helen je první člověk, se kterým se Klaatu na Zemi setká.

Doktorka se ocitá v nelehkém postavení. Jako odborník ví, respektive tuší, jak nebezpečná může být mimozemská civilizace, na druhou stranu chová ke Klaatuovi velké sympatie. Ty nakonec zvítězí nad strachem. Klaatu je americkým ministerstvem obrany uvězněn a vyslýchán a Helen se snaží pomoci mu uniknout. Díky ní Klaatu vidí, že lidé nejsou jen špatní. Helen musí řešit nejen globální katastrofu, která se s příchodem mimozemšťanů dala do pohybu, ale zároveň se ona i její jedenáctiletý nevlastní syn musí vyrovnat s nenadálou smrtí manžela a otce Jacoba. Vztah Jacoba k Helen se prudce zhoršuje. Netuší, že Klaatu je mimozemšťan a vidí ho jako muže, který potenciálně nahradí jeho otce. Ani pro Helen není vztah k synovi jednoduchý. Tolik v něm vidí jeho otce, že se jí chvílemi zdá, že s ním nedokáže být.

Ze začátku je Klaatu přesvědčen, že vztah mezi matkou a synem přesně vystihuje, jak se lidé chovají k celé planetě. Lhostejně a se vztekem místo s laskavostí a ohledem. Když ale sleduje jejich cestu k usmíření, překvapeně zjistí, že je jejich chováním dojatý. Uvědomí si, že lidé se dokáží měnit k lepšímu a dostává se do konfliktu, zda jeho plán vyhubit lidstvo, je správný. Možná lidé stojí za to, aby byli zachráněni.

Ve snaze přesvědčit Klaatua, aby zastavil proces vyhubení, ho Helen představí svému kolegovi, držiteli Nobelovy ceny, profesorovi Barnhardtovi, který se zabývá možnostmi vývoje lidí v lepší bytosti. Když Klaatu provede několik oprav v profesorově složité rovnici (čímž mu umožní porozumět některým dosud neznámým věcem), profesor pochopí, že mimozemšťané jsou inteligentnější než celé lidstvo.

Zodpovědnost ochránit planetu leží na ministryni obrany Regině Jackson, kterou hraje Kathy Bates.

Film - stejně jako původní verze - uchovává pozitivní postoj, že lidstvo najde cestu ke své záchraně a začne se k Zemi chovat dobře.

Natáčení probíhalo ve Vancouveru v prvních měsících roku 2007. Většina scén, které se odehrávají v drsné zimní krajině Kanady, byla kvůli nepřízni počasí natočena v ateliérech. Studio Twentieth Century Fox se jako součást společnosti News Corp. rozhodlo stát se do roku 2010 společností neničící životní prostředí. Film Den, kdy se zastavila Země je první produkcí v rámci tohoto projektu. Snahou je minimalizovat plýtvání papíry, takže všechny nákresy, skicy i fotografie jsou ukládány jen v digitální formě, ke kterým má přístup celý štáb. Na stavbu dekorací se používaly barvy šetrné k životnímu prostředí, kde to bylo možné, využilo se recyklovaných materiálů. Po skončení natáčení byly všechny kostýmy buď uchovány pro další natáčení nebo darovány na dobročinné účely. Celá produkce zásadně používala vozidla na bio naftu a spořivé elektrické přístroje.

Svět je v krizi. Všude je násilí. Občané ztrácí důvěru ve vládu. To není dnešní svět, o kterém mluvíme: je to svět v roce 1951, do kterého Robert Wise zasadil sci-fi příběh Den, kdy se zastavila Země.

Ačkoliv to původně byl temný příběh mimozemšťana Klaatu, muže, který přiletěl z vesmíru do Washingtonu D.C., aby varoval lidstvo, více než jeho létající talíř, robotického společníka Gorta nebo tajemnou frázi (“Klaatu barada nikto!”) si z tohoto děsivého futuristického filmu diváci zapamatovali, že nepřítelem nejsou vetřelci nýbrž lidé sami. Amerika měla zbraně namířené na Rusko, které odpovědělo stejným způsobem, čímž obě velmoci zanechaly zbytek světa ve smrtelném strachu ze studené války.

Z dnešního pohledu byl Wiseův snímek hodně odlišný od moderních sci-fi filmů. Jeho efekty byly jednoduché a málo využívané a použité techniky byly spíše vynalézavé než nákladné. Kdyby byl dnes natočen tento remake přesně záběr po záběru, současní diváci by se vzhledem k délce pouhých 85 minut cítili ochuzeni. Přidáme-li k tomu, že průměrný současný divák odmítá černobílé klasiky, je téměř jisté, že Wiseův původní film uvidí jen hodně málo lidí.

Když Scott Derrickson dostal nabídku natočit tento remake, řešil několik dilemat. Na jedné straně se po něm žádalo, aby předělal uznávaný klasický film, na druhé straně čím dál víc hrozilo, že bez úprav zapadne tento výborný film do propadliště filmových dějin. “Dlouho jsem se rozmýšlel, jestli je remake správným nápadem,” připouští režisér. “Přečetl jsem si originální scénář a našel v něm mnoho inspirativní látky, ale také několik zásadních problémů, takže jsem si pořád dokola kladl otázku, jestli je předělání ta správná cesta. Říkal jsem si, “když by to předělal někdo jiný, budu rád, že to je?” Došel jsem k závěru, že některé klasiky jako Kmotr nebo Kasablanca, opravdu předělat nejde. Jsou důležité právě tím, v jaké době se odehrávají a kdy byly natočeny, že jakákoliv modernizace nemá opodstatnění.“ Původní film už ale dnešní publikum neoslovuje tak jako kdysi. A vzhledem k tomu, že působí jako reflexe doby a obsahuje silná sociální témata, usoudil Derrickson, že tento film se pro remake hodí. Byl to podle něj dobrý způsob, jak komentovat problémy současné doby. Nicméně přiznává, že práce nebyla jednoduchá. Na jedné straně musel naplnit očekávání současného publika, všechny triky a efekty, které chce divák vidět, když jde do kina na velký film, na druhé straně chtěl zachovat úroveň a obdiv k originálu.

V původním filmu přichází Klaatu na Zemi, aby pokáral lidstvo za nesmyslnou agresi a touhu hromadit nukleární zbraně. V novém snímku najde lidstvo další způsoby, jak ohrožovat sebe i své okolí. Přirozeností člověka je totiž opakovaně se pokoušet o sebedestrukci. Režiséra Derricksona proto zaujal přístup, jak se na tyto pokusy o zničení dívá někdo tak nezaujatý a netypický jako mimozemšťan. Film přesto není lekcí morálky, jak by se lidé měli chovat, nicméně nenásilným, nepřímo vyřčeným způsobem ukazuje, čím lidé ničí a ohrožují svět kolem sebe.

Keanu Reeves hraje hlavní postavu Klaatu a Jennifer Connelly je Helen, žena, která ho chrání. Sám Reeves dlouho váhal, zda roli přijme. Přiznává, že není fanda remaků. Dlouho hledal důvody, proč má tento remake smysl a nakonec je našel. Původní verze upozorňovala na nebezpečí studené války, ta novodobá ukazuje nebezpečí, které hrozí lhostejným chováním lidstva k Zemi. Reevesovo ztvárnění postavy Klaatu, mimozemšťana, který se začíná polidšťovat, je temnější přístup Micheal Rennieho, který ho hrál v roce 1951. Reevesův Klaatu je méně čestný. V původní verzi je tato postava více lidská než sami lidé. Nyní je polidštění cíl, ke kterému musí Klaatu ujít dlouhou, složitou cestu.

Postava Helen byla v originále “jen” ženou v domácnosti, v nové verzi je to úspěšná astrobioložka, která žije s afroamerickým nevlastním synem, jenž jí zůstal z manželství s vojákem zabitým v Iráku. Nebylo prý snadné nalézt herečku, která bude uvěřitelná jako špičkový vědec a zároveň bude přirozená, krásná a bude působit jako typický symbol lidské rasy. Tato role doznala oproti originálu značných změn, je mnohem více zapojená do dění. Jak by měla postava vypadat bylo konzultováno s odborníkem z neziskové organizace SETI, která se zabývá zkoumáním života na jiných planetách. Kromě toho má Helen oporu ve svém kolegovi, profesorovi Barnahrdtovi, kterého hraje britský komediální herec John Cleese.

Výpravu filmu měl na starosti David Brisbin, jenž pracoval už na Derricksonově debutu V moci ďábla. Cílem tvůrců bylo navodit pocit uvěřitelnosti, že toto vše se může stát. Vzdali se proto velkých filmových efektů a drželi se realistického scénáře.

Jedním z největších problémů bylo vymyslet, jak budou v nové verzi vypadat robot Gort a Klaatova vesmírná loď. Právě ty se totiž během let své existence staly hlavními ikonami filmu. Všechny postavy i předměty musely získat nový vzhled, stále si ale zachovaly jednoduchost z originálního filmu. Tvůrci nicméně uznávají, že díky počítačovým efektům a relativně velkému rozpočtu, měli mnohem jednodušší práci než jejich předchůdci. Režisér Derrickson nechtěl prozradit, jak nakonec tyto symboly vypadají, ale souvislost s originálními předlohami si prý uchovali.

Podle tvůrců zásadní odlišností od původní verze je, že Klaatu se po přistání na Zemi nechce setkat s americkým prezidentem ve Washingtonu, ale chce navštívit Organizaci spojených národů v New Yorku. Důvod byl prý jasný - tvůrci nechtěli natočit film o Americe, ale o světě.

Další důležitou změnou je přístup mimozemšťanů k lidstvu a jejich problémům. V originále říkají: “Ukončete násilí nebo vás zničíme ještě větší silou. Už nebojujte nebo vás zabijeme.” To svým způsobem představovalo rozpor, proto v nové verzi došlo k zásadní změně.

Derrickson připouští, že do filmu zasadil širší problémy dnešní doby, jako mezinárodní vztahy po jedenáctém září nebo chování lidstva k životnímu prostředí.

Na konci filmu Helen říká: “Tohle je naše chvíle.” Cílem filmařů bylo, aby si diváci řekli: “To ale může znamenat dvě věci: Je to chvíle začít znovu nebo je to chvíle, kdy vše končí.”

Tvůrci doufají, že jejich Den, kdy se zastavila Země diváky nejen pobaví, ale vyvolá v nich otázky k vážným tématům, která se týkají nás všech. Otázkou zůstává, jestli se i přes vznesená pochybnosti budeme snažit žít líp...