Že i více než padesát let staré filmy mají svou sílu, dokazuje obliba, s jakou režiséři točí jejich předělávky. Jedním z takových pokusů je i „Den, kdy se zastavila Země“ režiséra Scotta Derricksona.  
 
Zemi hrozí další zkáza. K naší planetě se velkou rychlostí řítí neznámé těleso, které má dopadnout přímo na New York. Proto je narychlo sestaven tým odborníků, jejichž úkolem je zhodnotit následky této kolize. Jedním z vědců je i profesorka astrobiologie Helen Benson (Jennifer Connelly), nevlastní matka Jacoba (Jaden Smith), jehož otec zemřel ve válce. Okamžitá záhuba Země se však odkládá, neboť kosmický objekt v poklidu přistane poblíž Manhattanu a z jeho nitra vystoupí tajemná humanoidní bytost. Ta je však při navazování kontaktu nešťastnou náhodou postřelena, zraněna a odvezena do tajné armádní laboratoře, kde se podrobí operaci. Během rekonvalescence mimozemšťan přijme lidskou podobu a představí se jménem „Klaatu“ (Keanu Reeves). Po neúspěšném pokusu o výslech Klaatu uprchne z nemocnice a vyhledá Helen s žádostí o pomoc. Té také prozradí, že přišel, aby zachránil naši planetu. To ovšem pro lidstvo není zdaleka tak dobrá zpráva, jak by se na první pohled mohlo zdát.  
 
Spolu s čím dál větší informovaností a sebeuvědoměním lidstva přicházejí do kin stále častěji enviromentálně laděné snímky, které se věnují otázkám životního prostředí, kataklysmatu, globálních hrozeb, a upozorňují na nutnost něco s touto situací dělat. Nejinak je tomu i v případě novinky amerického režiséra Scotta Derricksona „Den, kdy se zastavila Země“. I když, v tomto případě použít slovo „novinka“ není zcela přesné – jedná se totiž o remake stejnojmenného úspěšného sci-fi snímku Roberta Wise z roku 1951. Ten vznikal na prahu studené války pod vlivem strachu z jaderné hrozby, mezinárodního konfliktu a celosvětového ohrožení lidstva. Tento odkaz zůstal patrný i v současné předělávce, a je zvláštní, až mrazivé, jak aktuálně působí toto téma i dnes, po více než pětapadesáti letech.  
 
Přesto však kinematografie za půlstoletí urazila pořádný kus cesty, což je nejlépe vidět na strhující kameře a (na dnešní dobu již zcela standardních) počítačových tricích. Co by to také bylo za sci-fi bez pořádných efektů? Příjemné je ovšem zjištění, že se Derrickson nestal obětí technických a technologických vymožeností a více než na oslnivých ohňostrojích vystavěl film (scénáristicky notně odlišný od originálu) na atmosféře. A to, alespoň v první polovině, funguje. Právě v té je totiž scénář nejsilnější - divák je pomalinku tráven příběhem a tísnivou atmosférou, která ho vtahuje do útrob děje. Na ten prý dohlížel i představitel hlavního hrdiny Keanu Reeves, pro kterého je (podle vlastních slov) původní „Den, kdy se zastavila Země“ kultovním počinem.  
 
Škoda, že se Derricksonovi této „kultovnosti“ nepodařilo ani dosáhnout, ani alespoň přiblížit. Jak již bylo naznačeno, od druhé poloviny filmu začne atmosféra kulhat, až jí nakonec dojde dech, zakopne a pustí diváka ze svých spárů. Ten si tak začne více všímat zmateného děje, plného neustálých chaotických přesunů, přílišného používání počítačových triků, a tím výčet negativ bohužel nekončí. Původní vznešené poselství, vztyčený varovný prst a sci-fi prvky totiž začnou ustupovat vztahu „macecha-nevlastní syn“ a „Den, kdy se zastavila Země“ tak získává natrpklou příchuť amerického klišé s přílišně mravokárnou snahou poučovat a s příměsí rodinného „dojáku“. Rovněž situace „my se polepšíme“, které mají vytvářet dojem zoufalství lidí bojujících o přežití, nepůsobí uvěřitelně, ale spíše hloupě. Na herce se to však svést nedá.  
 
Tedy, ne že by některý z nich nějak zvlášť oslňoval či exceloval, ale Keanu Reeves svou práci odvedl bez ztráty kytičky (nemnoho herců by dokázalo být tak pěkně chladných) a na Jennifer Connelly se taky dobře kouká. Samostatnou kapitolou je malý Jaden Smith (ano, hádáte správně, jedná se opravdu o syna slavného Willa Smitha), který je místy značně protivný - těžko hádat, zdali to přisoudit hereckému nadání, nebo pravému charakteru. Naopak hladivým balzámem pro duši je obsazení Johna Cleese (jedna šestina kultovních „Pythonů“) do role profesora Barnhardta.  
 
Přes to přese všechno se však kvalit předlohy nedaří dosáhnout, a tak jediné, co si opravdu zaslouží pochválit, je vynikající hudba Tylera Batese a atmosféra první půlky filmu. V té druhé už zbývá jen mlácení prázdné slámy, pár osamocených akcí a okoberoucí proměnlivé obří míče. Pokud vám to stačí, budete tímto sci-fi snímkem nadšeni. V opačném případě ve vás „Den, kdy se zastavila Země“ zanechá zhruba tolik dojmů, kolik je emocí v těle mimozemšťana Klaatu.

Remake sci-fi ze starších trikově nedokonalých časů jsme tu nějaký ten měsíc neměli. I tentokrát nás čeká invaze, ale jiného druhu. Mimozemšťan Klaatu (Keanu Reeves) a jeho věrný robot Gort jsou totiž v mnohém odlišní od běžných mimozemských kolegů.  
 
Jejich přílet šokuje lidstvo hned dvojím způsobem. Nejdřív jsou považováni za vesmírné těleso, které má pocuchat povrch zemského povrchu. Když ale začnou zpomalovat a ukáže se, že se ve skutečnosti jedná o jakousi formu vesmírného plavidla, dochází k druhému šoku a také k pohotovosti armádních jednotek.  
 
Naštěstí se zdá, že vetřelci nepřiletěli útočit, ale spíš si promluvit. Alespoň tedy Klaatu, který dokáže velkého Gorta držet na uzdě větou „Klaatu barada nikto“ (slavná to věta už od roku 1951). Americká administrativa však nechce o komunikaci se světovými vůdci slyšet. Klaatu si tak musí poradit jinak a vydává se na trochu zvláštní road movie s doktorkou Helen Bensonovou (Jennifer Connellyová) a jejím nevlastním synem. Ta jako odbornice na život ve vesmíru zažívá ty nejzvláštnější chvíle svého života a postupně začíná chápat, o co tady běží. Ve vesmíru je jednoduše málo kvalitního obytného prostoru a není možno tolerovat vandalismus, který by mohl ohrozit obyvatelnost byť jediné planety. A protože se lidstvo zdá být nepoučitelné, je na pořadu dne jeho likvidace a záchrana modré planety.  
 
Film se v trailerech tvářil jako temná fikce se zdařilou trikovou složkou, kdo by však čekal druhou Válku světů, bude zklamán. Tentokrát se počítače žhavily mnohem střídměji a je to dobře. U podobně laděných sci-fi jde především o nosnou myšlenku, která zůstane v divákově mysli zaseknutá ještě nějakou dobu po návštěvě kina.  
 
Temně ponurá atmosféra zde koná zdárně svou práci, čemuž pomáhá Keanu Reeves v titulní roli mimozemského vyjednavače Klaatua. Jeho úsporné herectví a pozvolný přerod do poněkud lidštější polohy je taky největší předností celého filmu. Za zmínku stojí i jeho věrný společník Gort, který dokáže svým zevnějškem na jedné straně složit poctu originálu, zároveň však nevypadá směšně.  
 
Ve stylizaci ani hereckých výkonech tudíž nenacházím větších slabin. Otravoval mě snad jen Jaden Smith, jehož role otravného děcka mu opravdu sedla, bohužel až příliš. Méně je někdy více a klidně bych se bez jeho přítomnosti obešel.  
 
S filmem mám přes všechny klady jeden zásadní problém. Ten spočívá v „hloubce“ nosné myšlenky. Ekologicky laděné poselství totiž na jednu stranu plní svou základní roli, na druhou stranu nedonutí diváka k jakémukoliv emočnímu souznění. Film celkově působí poněkud chladným dojmem, a i když jsem se vyloženě nenudil, nedokázal mě strhnout.  
 
Bohužel musím konstatovat, že z velkých filmových sci-fi produkcí posledních let mě tento počin zaujal asi nejméně. Snímek trochu připomíná frázi „tělo bez duše“. Má sice na první pohled vše co je třeba, ale vizuálně zajímavé tělo nedokáže zahladit nepřítomnost duše. Přesto není návštěva kina vyloženě na škodu a s rozumným očekáváním si film můžete lehce nadprůměrně užít.