„Doba ledová“ je „Doba ledová“, a zůstane „Dobou ledovou“ i napotřetí.  
 
Mamutí páreček Manny (Ota Jirák) a Ellie (Kateřina Brožová) čekají svůj první přírůstek do rodiny. Přípravy a předporodní stres však doléhají nejen na budoucí rodiče, ale i na šavlozubého tygra Diega (Zdeněk Mahdal) a popleteného lenochoda Sida (Jiří Lábus). I ten zatouží po své vlastní rodině, a tak adoptuje tři obří opuštěná vejce. Z nich se ovšem zanedlouho vylíhnou tři malá mláďata masožravého dinosaura, po kterých se brzy začne shánět jejich pravá obří maminka. Všechny přátele (včetně krysoveverčáka Scrattyho a jeho oříšku) tak čeká dlouhá a dobrodružná cesta do zcela nového světa, aby dali věci zase do pořádku.  
 
Brazilský režisér a animátor Carlos Saldanha se po megaúspěchu první „Doby ledové“ a trochu vlažnějším pokračování rozhodl dotřetice oživit staré postavičky a vyslat je do nového dobrodružství. A ne do dobrodružství ledajakého, ale pěkně pod povrch zemský, za obřími dinosaury, vedle kterých i mamuti vypadají jako hračky. Samotný námět sice nespustí zrovna filmovou revoluci, ale mějme na paměti, že je třetí „Doba ledová“ opět určena dětem, kterým tato zápletka pravděpodobně bude stačit. Důležitější jsou totiž legrácky, akce a šťastný konec, a toho všeho si v Saldanhově novince užijeme dost a dost.  
 
Vtípky se rozhodně nešetří, a ke cti jim slouží, že povětšinou nejsou urážlivě hloupé, ač jsou srozumitelné dětem (a přijatelné dospělým). Ba co víc, jsou momenty, kde se i dospělák zasměje, ať už jde o „vysmáté chvilky“ pod vlivem plynu, či pár konverzačních přestřelek. Špičku ledovce, spouštějícím lavinu smíchu, je však i ve třetím díle především šavlozubý veverák Scratty, který má stále dostatek invence a vtipu jako "zamlada" (v jedničce) – ať už spolu se zvířátkem prolétáváme zpomalenými matrixovými záběry, bojujeme v bublině z močálu, sledujeme depilaci srsti, či poznáváme radosti i strasti „rodinného“ života, upřímně se bavíme. Ještě před pohledem na akční složku a provedení pohovořme o dalších aspektech scénáře. Kromě humoru je položen důraz i na tradiční hodnoty, ve kterých převažuje přátelství, rodina, nutnost smířit se s novým přírůstkem a potřeba patřit do té své smečky. Naštěstí se to však obejde bez neúnosného ubrečeného rozmazávání, ač některá mláďata (zejména sloní potomek) hrají na roztomilost možná až trochu moc. Přesto se to dá přežít a dětský divák o svou nutnou porci poučení nepřijde.  
 
A hurá do akce, která je hnacím motorem třetí „Doby ledové“. Tento film je snad prvním, který se doopravdy pokusil něco vymáčknout z potenciálu 3D technologie. Díky němu jsou například jízda za záchranou vajec, nebo parádní letecké souboje jak z Hvězdných válek opravdu dynamické a především opravdu zábavné. Podceněny nebyly ani detaily, jako je špína cáknuvší na kameru, což vizuální celek jenom umocňuje. Lahůdkou jsou pak některé další obrazové legrácky (zmíněný zpomalený „bullet-time“ mód), skvěle udělané Buckovo vyprávění (od „starých kamer“ k videoklipovému střihu), působivé scény (pohled na podzemní říši, embrya ve vejcích) a samozřejmě slušná animace, podivné charaktery a předměty (masožravá rostlina).  
 
Jelikož je těžko hodnotit u animovaného filmu herce, podívejme se alespoň na český dabing, který naštěstí dopadl relativně dobře. Na špici dabérského pelotonu se drží Jiří Lábus, v závěsu za ním Ota Jirák, lehce nad průměrem si štěkne Zdeněk Mahdal, a kus pod něj padá Kateřina Brožová – ani ta však ucho neutrhne.  
 
Pravděpodobně od třetího pokračování „Doby ledové“ nikdo nečeká nic jiného, než tu starou dobrou nálož humoru, vizuálu a akce pro děti i rodiče – a tu divák v kině taky dostane. Proto si film zaslouží celkem vysoké hodnocení, které sráží pouze pár detailů a fakt, že se Many, Sid, Diego a další začínají maličko okoukávat, ač dokázali být i napotřetí vcelku zábavní.