Dobrou noc a hodně štěstí mi ukázal George Clooneyho ve světle, v jakém ho neznám. Neobyčejně závažnou, suchou a nadosobní látku dokázala režírující hvězda ukočírovat velmi suverénním způsobem - zvolená foma sice naprosto popírá vysokou diváckou atraktivitu, nicméně řemeslně je zvládnutá s neuvěřitelnou bravurou. Suchý dokumentaristický tok výjevů ze studia CBS, kde zuří boj proti tupému americkému patriotismu senátora McCarthyho, by mohl zdánlivě diváka ukolébat, ale chytrý Clooney minimalistickými prostředky brilantně vytváří dynamiku, naléhavost a vnitřní napětí. Přirozené herectví, prolínání filmu s dobovými materiály, rytmizující jazzové vsuvky, které zároveň komentují dění na plátně. Dokonalá atmosféra bezprostřednosti je exemplární a srovnatelná třeba s legendárními Dvanácti rozhněvanými muži . Jednoznačným magnetem filmu je strhující a chrarismatický David Strathairn v roli hlavní tváře zpravodajství CBS Edwarda R. Murrowa. Jeho úsporný, avšak působivě epxresivní herecký výraz i dokonalá intonace nese poselství filmu s neskutečnou adresností a neodbytností. Ač je námět Clooneyho snímku 50 let starý, na aktuálnosti neztratil. Otázka funkce televize, otázka role jedince v boji za svobodu, otázka morálky, která musí být více než přituplé vlastenectví. To vše ne podává Clooney jako nějaký provokativní otazník, ale jako přesný a strhující vykřičník, který dráždí neo-mccarthyovce a dobře tomu tak. Bodík strhávám pouze za občasné nevyváženosti (opravdu se mi moc nezdála rovina s manželským párem Shirley-Jesse) a také za to, že idea musela nutně porazit emoce. Přesto smekám před způsobem, jakým Clooney tenhle neskutečný filmařský úkol zvládl. Dobrý komentář