Kdo by to do Ridleyho Scotta řekl. On, tvůrce Gladiátora, Vetřelce nebo Černý jestřáb sestřelen se pustil do odpočinkové podívané, jež má s jeho předchozími kousky pramálo společného. Zřejmě si i on potřebuje dát někdy oraz a tak si natočil jen tak pro radost filmeček o slunné Provence, ženách, víně a nalezení smysluplnějších věcí v životě, než je práce. Do hlavní role si obsadil Russela Crowea, který si tak mohl také slušně oddychnout, stejně jako to můžete udělat i vy u tohoto snímku, který je zábavnější než vypadá na první pohled.  
 
Max Skinner, ústřední postava filmového vyprávění je klasický workoholic, jenž žije pouze svou prací a jak podotýká jeden z jeho kolegů, nezná víkendy, nezná dovolenou. Jeho život se však brzy změní. Postačí k tomu úmrtí jeho milovaného strýčka, u kterého v mladistvém věku trávil prázdninové dny. Spolu se smrtí totiž spadla Maxíkovi do klína vila s vinicí. Max tedy odjede do slunné Provence, kde jest jeho nové sídlo, aby změnil své názory na život a objevil lásku a své zapomenuté dětské radosti.  
 
Ať si to odbudeme na začátku, tak vyjádřím snad jediný, ovšem neopomenutelný zápor filmu. Scénář je typickou hrstkou klišé, v jejímž středu očekáváte přesně ten příběh s happyendem, kterého se vám náležitě dostane. Je zajímavé, že u něčeho takového naleznete jméno takové legendy, jakou mistr Scott bezpochyby je. Ridley však nejedná se sepsaným materiálem otrocky. Má jednu velkou výhodu. Své geniální oko a režijní umění. Proto hned od začátku nasadí do příběhu vytříbený vizuál, na který je radost podívat. Jeho tempo je klidné melodické, ale nikdy ne nudné. Pokud by se vám nastolený styl začal lehce zajídat, tak se občas objeví i trochu agresivnější pojetí záběrů. Ať už zrychlování jízdy autem či focení sídla. Obojí je nádherně osvěžující. Jenže to ani není potřeba.  
 
Ve snímku vyniká krásná atmosféra, kdy obraz samotný pohlcuje a nechává diváka unášet do světa sýrů a vinných sklípků. Během aktuálního děje se vracíme pomocí flashbacků do Maxova dětství, kdy se svým dědečkem zažíval nádherné chvíle, na které později málem zapomněl. Kanón Scottova formátu si samozřejmě s takovými scénami neláme hlavu a ladně je prokládá příběhem v nerušivé kompozici. Oproti očekávání přichází romantická linie mnohem později, než napovídaly trailery. Nástin je sice prakticky v úvodním setkání hlavního hrdiny s jeho Femme fatale Fanny, ale celá slazená zápletka se odhalí až v druhé polovině.  
 
Režisér si skutečně na nic nehraje. Nabízí klasickou tuctovku pro odpočinutí, která je svým stylem nezapomenutelná (alespoň na čas) a zahřeje na duši. Jen těžko si teď dokáži představit, že by tenhle film dokázal natočit někdo jiný. Je to zřejmě i tím, že Croweova postava mi skutečně sedla a oblíbil jsem si ji hned od prvních minut. Crowe je v ní jako doma a užívá si dokud může. Stejně tak Albert Finney jako strýček Henry. Finney si zjevně mentorovsky otcovskou roli mezi vinicemi vychutnává. Malý Freddie Highmore je sice snad v každém filmu (tedy, aspoň poslední dobou), ale já se ho pořád nedokážu přejíst. A jen tak pro pořádek Marion Cotillard je kus. Kvůli ní bych také dokázal opustit všechno.  
 
U Dobrého ročníku musíte vědět do čeho jdete. Nečekejte převrat v kinematografii. Tenhle film je jen a pouze o pohodě a skutečném smyslu bytí. Pokud si toto uvědomíte a necháte se unášet působivými záběry na vinné sady a usedlosti Francie, rozhodně neodejdete zklamáni. Spíše budete odcházet okouzleni nad dokonalým zpracováním krajiny a vypravíte si zabookovat první letenku do Provence, abyste mohli na vlastní kůži okusit to kouzlo. Já už mám zamluveno, možná se uvidíme.  
 
Hodnocení 8/10