Něco o produkci

Alfa a Omega

Dostávají se tam

Postavu hotelového číšníka Matthewa a jeho rockového boha Aldouse Snowa měli diváci možnost poprvé vidět v režijním debutu Nicholase Stollera, kterým byla romantická komedie Kopačky. Publikum přijalo jak nadšeného fanouška, který se pokoušel podstrčit rockerovi své písně, tak sexem posedlého feťáka, který se zajímá o sebestřednou Sarah. Aldousova schopnost dostat se pod kůži ex-příteli Sarah, muzikantu Peteru Bretterovi se vyrovnala pouze vzteku nad neochabující pozorností, které se mu dostávalo od Matthewa.

I když by se to dalo předpokládat, Dostaň ho tam není pokračováním této komedie. Mladý manažer Aaron Green se v příběhu, který vypráví o Peterově snaze dostat se z bolestivého rozchodu, nevyskytuje. Přestože v Kopačkách Jonah Hill hrál, rozhodně to není ten samý chlapík, který slídil za Aldousem napříč Oahu.

Důvod? Stoller miluje postavy, které vytváří Segel a zároveň je velkým fanouškem amerického herce a spisovatele Jonaha Hilla a britského umělce Russella Branda. Už v hereckém obsazení filmu Kopačky uviděl Stoller náznak toho, co se později stalo komedií Dostaň ho tam. Scénárista k tomu říká: „Mezi Jonahem a Russellem funguje neuvěřitelná chemie. Na scéně spolu působí neodolatelně.“

Když Stoller zjišťoval, zda by se Hill a Brand chtěli podílet na dalším projektu, oba byli té myšlence velmi nakloněni. „Po Kopačkách jsem se sešel s Russellem a nasadil jsem mu tuhle vizi do hlavy,“ vypráví Stoller. „Potom jsem udělal to samé s Jonahem a oba si řekli, že by mohla být zábava natočit společně film.“

Hill si na tento okamžik vzpomíná: „Strašně jsem chtěl znovu pracovat s Russellem, býval bych udělal všechno, co by Nick chtěl.“ Jakmile si přečetl scénář, věděl, že role muzikou posedlého manažera je pro něj jako dělaná. „Aaron Green má vnitřní hnací motor, je ambiciózní a má vážný vztah,“ vysvětluje Hill. „Je to pravděpodobně ta nejnormálnější postava, kterou jsem kdy hrál. Zajímavá je ta část příběhu, kdy zjišťujeme, co je tak mimořádného a divného na Aldousově životě. Pro Aarona to moc legrační není - má pocit, že je to … no prostě čím dál strašnější.“

Pro tvůrce filmu byla Hillova postava daleko větší výzvou než postava jeho filmového partnera. Stoller vysvětluje: „Jonahova postava v Kopačkách je tak protivná, že se s ní prostě nedá vydržet celý film. Nemělo by smysl nechat ho hrát tu samou roli.“ Nakonec se Stoller rozhodl stvořit Aarona jako mladého manažera nahrávací společnosti, který má tři dny na to, aby dotáhl rockovou ikonu z Londýna do Los Angeles. Zpěvák je Aaronovým idolem, ale tento bezmezný obdiv je podkopáván tím, co s ním Aaron během cesty zažívá.

Příběh začíná velmi jednoduše. „Chtěli jsme ukázat, že představa, že se jen tak potulujete s rockovou hvězdou, je vzrušující a fantastická,“ vysvětluje Stoller. „Zůstáváte vzhůru celou noc a vymetáte večírky. Máte pocit, že to nikdy neskončí - Aaron je v sedmém nebi. Ráno se vzbudíte a začne další party. Nemá to konec. Jenže to je trojúhelník - více zábavy, více zábavy, více zábavy, který se nakonec vymkne kontrole, a od té chvíle se to všechno bortí jako domeček z karet.“

Při psaní příběhu Dostaň ho tam vytvořil Stoller prostor pro novou postavu (kterou nebyl Aldous Snow), do které chtěl obsadit Russella Branda. Scénárista brzy zjistil, že hlavní postava jeho scénáře prostě musí být rocková hvězda s životním názorem a postojem Aldouse a napadlo ho, že není lepší způsob, jak dát větší prostor jedné ze svých oblíbených rolí svého režijního debutu, než napsat spin-off.

Stoller vysvětluje: „Od té doby, kdy jsme Aldouse viděli v Kopačkách, se ocitl mimo realitu, je z něj opilec, prostě katastrofa. Je to tedy teď úplně někdo jiný. A každému, kdo by s tím měl problém, chci jen připomenout, že Star Trek se v posledním díle taky zcela změnil. 50 let si jeho fanoušci pamatovali každý detail Star Trek a najednou z něj nezůstal kámen na kameni. Takže já to nevnímám nijak zle.“

Při přemýšlení o komediálním partnerovi Aarona, bylo Stollerovi jasné, že jím nemůže být nikdo jiný než Brand. Ve skutečnosti se Segelem přepsali roli Aldouse na tělo Brandovi po jeho vystoupení na konkurzu na film Kopačky. Producent Apatow vysvětluje: „Russell je neuvěřitelně vtipný, nápadný, okouzlující muž a my jsme ho chtěli ukázat co nejvíc takového, jakým je ve skutečnosti. Aldous je vlastně slabý odvar Russella.“

Koproducent Segel vzpomíná na den, kdy potkal svého Aldouse: „Russell byl objevem století. Když přišel na konkurz, sršel z něj sex-appeal a navíc měl perfektní vzhled rockové hvězdy. Řekl mi, že mu musím prominout, ale že scénář zahlédl jen velmi rychle a zeptal se, co po něm vlastně chci. A jediné, co mi v tu chvíli běželo hlavou, bylo, že ve scénáři jsou samé kraviny. Kvůli němu jsme to celé přepsali.“

Brand byl značně nakloněn myšlence ztvárnit znovu jednu ze svých oblíbených postav. Jak sám říká: „Jsem samozřejmě velmi rád, že po té zábavě v Kopačkách Aldouse Snowa znovu oživili. Myslím, že ta postava měla úspěch proto, že v dnešním světě posedlém celebritami je Aldous neobvyklou celebritou. Není jednoznačně odporný spratek; tedy - přestože je odporný spratek, v jeho chování je určitá sympatičnost a zranitelnost.“

Magnáti a sirény

Výběr herců

Teď, když tvůrci měli svého Aarona a Aldouse, nastal čas zaplnit svět Dostaň ho tam zbytkem herců.

Producent David Bushell vysvětluje, proč se chtěl na vzniku komedie podílet: „Na Apatowě partě a na filmech, které dělají, je skvělá určitá poctivost, která komedii doprovází. Lidé se mohou najít v postavách nebo v příbězích … nebo by se rádi v postavách a v příbězích našli.“

Tak třeba Aaron. Zatímco s Daphne klopýtají složitými cestami svého vztahu, dostává Aaron jako pracovní úkol skutečnou lahůdku - jet do Londýna a přivézt odtamtud Aldouse do New York City, kde se má předvést v show Today, a hned potom do Řeckého divadla na koncert konaný při příležitosti 10. výročí jeho průlomového amerického debutu. Stručně: Aaron byl vyslán dělat chůvu cvokovi. Tento úkol Aaronovi přidělil nejvyšší šéf Pinnacle Records, Aaronův nadřízený Sergio Roma, kterého hraje Sean Combs.

Když se castingový režisér zmínil autorům filmu, že Comb je ochotný se kvůli této roli zúčastnit konkurzu, bylo jim jasné, že má o roli velký zájem. Pro tak známého herce je podobné rozhodnutí velmi neobvyklé. Sám herec o tom říká: „Když jsem se poprvé doslechl o tom, že by bylo možné hrát ve filmu s Jonahem Hillem a Russellem Brandem, ve filmu, který režíruje Nick Stoller a produkuje Judd Apatow, býval bych dal ruku za to, abych v něm získal roli. Připravil jsem si všechny dialogy, přišel jsem na konkurz a bylo mi řečeno, že nebudu potřebovat scénář, že budeme improvizovat. Řekl jsem si, že pokud tu roli skutečně chci … musím do toho jít.“

Účast Combse na konkurzu však měla další nečekaný přínos, který Apatow vysvětluje takto: „Nick napsal roli Sergia úžasně, ale Sean byl ještě daleko lepší. Přišli jsme k němu a zeptali se: ´Co by bláznivý šéf nahrávací společnosti řekl v tomhle okamžiku?´ a on se rázem změnil v jednoho z důležitých partnerů filmu, protože nám řekl spoustu věcí o nahrávacím průmyslu a napadala ho řada neskutečných úhlů pohledu na různé situace.“

Nakonec to bylo Combsovo herecké umění, nikoliv hudební zkušenosti, které film obohatilo nejvíc. „Sean do něj přinesl celou tu svou bláznivou energii,“ říká Stoller. „Herecké styly v této komedii jsou velmi různorodé. Seanův styl se tu potkává se stylem Russella, který je zase jiný než ten Jonahův. Všechno dohromady to tvoří jedno výtečně chutnající frappé.“

Stoller byl velmi potěšen, když roli Aaronovy pragmatické přítelkyně Daphne Binksové přijala herečka Elisabeth Moss, jejímž ztvárněním Peggy Olson v seriálu Mad Men byl režisér uchvácen od roku 2007.

Zatímco se Aaron snaží po sobě zanechat stopu v hudebním průmyslu, Daphne stráví mnoho probdělých nocí na stáži v místní nemocnici. Pod vlivem permanentního spánkového deficitu se jí začíná trochu zastírat úsudek, což umožňuje vznik spousty komických situací. Hill o jejich prvním setkání říká, že „Elisabeth byla fúrie, jediná, která mě skutečně utnula. Na konkurzu byla pěkně ostrá, ječela na mě. Pro tuhle roli je skutečně ta pravá.“

Pro Elisabeth Moss byla role v Dostaň ho tam vítanou příležitostí. Jak sama říká: „Většina mých postav je zasazena do šedesátých let, jsou velmi sešněrované a vážné. Tohle bylo něco moderního, mohla jsem hrát obyčejnou dívku.“ Herečka také oceňuje komické komplikace, které Stollerův scénář nabízí Daphne a Aaronovi. „Špatná komunikace může vést k tragickým koncům,“ říká. „A často se to ve vztazích stává. V tomto případě je to spíš velmi legrační.“

Dalším zdrojem humoru je bouřlivý vztah Aldouse s jeho rokenrolovou královnou, zpěvačkou a bývalou modelkou Jackie Q, rozjařeně ztvárněnou australskou herečkou Rose Byrne. Nefunkční pár, který nemůže být ani spolu, ani bez sebe, vychovává dítě a většinu času, kdy byli spolu, strávili v drogovém opojení. O obsazení Rose Byrne říká Stoller: „Potřebovali jsme najít někoho, kdo by byl nejen vhodným protějškem a rovnocenným soupeřem Russella, ale někoho, kdo by ho dokázal skutečně dostat a porazit ho. Rose zahrála dívku, která mu zatnula tipec, skvěle.“

Také herečka si pochvaluje roli, která se značně lišila od všech, které zatím hrála. „Jackie je velmi temperamentní,“ říká Byrne. Patrné je to třeba v situaci, kdy kritika nemilosrdně rozcupuje Aldousův singl „African Child“, který nepřijmou ani posluchači. Najednou se karty obracejí. „Jackie tu píseň podporuje, dokud je to pro ni výhodné,“ dodává Byrne. „Jackie ví, že to je špatná píseň; také ví, že to je Aldousův konec a chce od toho pryč. Nyní je v čele a blstředem všeho zájmu ona.“

Na strhující roli Jackie Q vzpomíná i Brand: „Rose mě jednou během natáčení uhodila. Byla to scéna, která nebyla ve scénáři. To přesně odráží způsoby destruktivní, ale přesto velmi okouzlující a přitažlivé ženy - Sirény vábící vás mezi skály, kde vás zničí.“

Aby bylo vylíčení hudebního průmyslu v Dostaň ho tam autentické, rozhodl se Stoller s producenty, že film oživí skutečnými muzikanty. Rothman k tomu podotýká: „Snažili jsme se ukázat komplexní pohled na rockovou hvězdu a závislého člověka, což v rokenrolu není neobvyklé, ale chtěli jsme to udělat humornou formou.“

Zasazení komediálního příběhu do hudebního světa mělo další výhodu, na kterou Rothman poukazuje: „Rokenrolový svět je samozřejmě velmi bohatým světem. Připadá mi, jako kdybych minulých 35 let jen sbíral podklady pro tenhle film. Dalo mi to příležitost pozvat lidi, které obdivuji, aby se zapojili.“ Z toho důvodu se ve filmu objeví třeba Christina Aguilera, Pink, Pharrell Williams a bubeník skupiny Metallica Lars Ulrich. Ti všichni si ve filmu zahrají lidi, kteří nějakým způsobem zkřížili Aldousovu cestu - nebo je převálcovalo jeho šílenství.

Comb jako McLovin´

Improvizace na scéně

Je obecně známo, že filmy, které produkuje Apatow, jsou hodně postavené na improvizaci a Dostaň ho tam není žádnou výjimkou.

Stoller a Rothman začali svou kariéru jako scénáristé v Apatowě televizním seriálu Kolej, základ života. Tady vznikl model jejich improvizačního stylu, který poté přenesli do Dostaň ho tam. Sám Rothman to komentuje slovy: „Pokud některý z herců v minulosti nehrál v některém z našich filmů, má vždy nepříjemný pocit, když zjistí, že u nás režisér nekřičí „stop!“. Je tady daleko volnější prostředí.“

To ale neznamená, že by produkce nebyla disciplinovaná. „Vždycky jedeme podle scénáře,“ říká k tomu Stoller. „Ale zároveň hodně improvizujeme. Rodney a já jsme napsali role a nabídli jsme je hercům spolu s dalšími návrhy.“

Většinu filmu samozřejmě netvoří improvizace. Stollerův scénář je velmi přesný. Jak říká Brand: „Byli jsme perfektní, spontánní parta, ale ten scénář je sám o sobě hodně dobrý. Improvizace chce čas. Já sám improvizuji rád. Je to super minimálně v tom, že máte spousty různých způsobů jak vyjádřit, co si myslíte.“

Combs si naopak na improvizaci musel teprve zvykat. Jako herec byl zvyklý na dramata a komedie pro něj znamenala novou zkušenost. Svého filmového šéfa komentuje Hill takto: „Ve filmu je překvapivě vtipný. On je asi nejpřekvapivější postavou, protože vidíte někoho, kdo je známý svou vážností, najednou hrozně rozjařeného.“

„Sean nikdy tímto způsobem nepracoval,“ dodává Stoller. „Na začátku jsme mu řekli, ať se nestresuje scénářem, ať prostě hraje svou roli. Jonah s ním na place skvěle spolupracoval, fungovalo to. Sean je ohromný perfekcionalista. Býval bych byl spokojený se záběrem, ale on trval na tom, že se pojede ještě jednou. A vždycky měl pravdu.“

Stoller shrnuje Combsův podíl na komedii odkazem na výkon Christophera Mintz-Plasse ve filmu Superbad: „Začali jsme mu podle toho filmu říkat McLovin´. Je hrozně vtipný.“

Sbor

Filmová hudba

Produkce se v létě 2009 přesunula do Los Angeles, kde se pět dní natáčelo v Řeckém divadle. Tam se Russell Brand proměnil jak v Aldouse Snowa současnosti, tak v Aldouse před 10 lety, a to před publikem složeným z 1500 diváků a několika stovek členů štábu, včetně společnosti zabývající se profesionálním osvětlováním koncertů.

Pro herce i štáb bylo těch pět dní magických. Brand, který hrál skutečnou rockovou hvězdu, šel do každého představení naplno. „Moc jsem si to užil,“ prohlašuje. „Vážně to bylo skvělé. Je nádherné prožít všechny své dětské fantazie o tom, jak budete slavnou rockovou hvězdou. Vždycky jsem předstíral, že jsem slavný zpěvák, s hřebenem a tenisovou raketou… A najednou jsem všechny tyhle fantazie prožil před tisícovkami lidí.“

Sílu těchto klíčových scén vysvětluje Stoller: „Bylo to poprvé, kdy se všichni, koho znám, byli podívat na natáčení. Běhá vám mráz po zádech, když to vidíte. A Russellův výkon byl fantastický. Fantastické jsou ale i písně, které ve filmu máme. Některé jsou legrační, ale rozhodně to nejsou parodie. Jsou to skutečné rockové hity. Snažili jsme se udělat rockové album.“

S touto prací se filmoví tvůrci obrátili na starého známého hudebního supervizora Jonathana Karpa, který pracoval na filmech Kopačky, 40 let panic, Zbouchnutá, Superbad a Travička zelená, stejně jako skladatel Lyle Workman, další příležitostný Apatowův veterán a klíčový člen produkce.

V Dostaň ho tam měl Karp poprvé možnost pracovat s postavou, která už někdy existovala a jejíž charakterové rysy už byly známé. Běžně se nejprve zjišťuje, jestli jsou ve filmu zpívající postavy. Pokud ano, tak které? Jaká je jejich hudba? Tady to bylo všem od počátku úplně jasné. Nebylo třeba specifikovat nebo rozvíjet, kdo je Aldous.

Jason Segel, který napsal scénář k filmu Kopačky, ve kterém také hrál a pro který složil hudbu, napsal několik písní k Dostaň ho tam ještě před dokončením scénáře a poslal demosnímky Karpovi. Po jeho schválení dostal slovo Lyle Workman, který provedl aranžmá, doplnil nástroje a poslal svou práci zpět Segelovi, který doplnil slova. Segel sám to komentuje takto: „Ve tři ráno jsem seděl u piána a napsal pár nejpitomějších songů, jaké si dokážete představit. Poslal jsem je Lylemu, který je proměnil ve skutečné písně. Pak mi je poslal zpět, já jsem doplnil vokály a takhle jsem to poslal Russellovi, který šel a nahrál to.“

Vzhledem k množství písní najali tvůrci filmu další autory, např. bývalého frontmana skupiny Pulp Jarvise Cockera. Dalším byl třeba Mike Viola, Dan Bern, Inara George a Greg Kurstin. Pro hudební tým bylo důležité, aby drželi krok s příběhem, ale jejich písně měly také zdůraznit celkovou náladu filmu. „Řada písní vznikla u Nicka,“ vzpomíná Karp. „Konkrétně „African Chils“ byl jeho nápad; dokonce k ní měl nějaká slova.“

Apatow vysvětluje, jak vznikl tento bizarně zavádějící nápad: „Píseň „African Child“ je Aldousovou politickou písní nutící lidi k zamyšlení nad situací lidí v Africe. Myslím, že si Aldous myslel, že to je píseň plná citu, ale ve skutečnosti není. Je dost útočná. Ale jemu to nedochází, což je chyba. Je to špatný pokus o vyjádření něčeho pozitivního. V minulém filmu zpíval píseň nazvanou „We´ve Got to Do Something´. Říkali jsme si, že musíme udělat nějakou další píseň v tomto duchu - a „African Child“ byla na světě.“

Celkem bylo natočeno přibližně 20 písní. Pět písní zaznělo na dvou live vystoupeních v Řeckém divadle (v současnosti a v roce 1999) a jedna píseň zazněla v Today show. Producent Jan Roelfs představil dále čtyři kompletní hudební videa, včetně několika pro Jackii Q. „Rosiny písničky jsou dost kontroverzní, což ji ovšem naprosto nevyvedlo z konceptu,“ říká Karp o herečce, která svoje písničky ve filmu také nazpívala. „Přestože Jackie Q nemá živou předlohu, je to určitě typ odvážné muzikantky, něco na způsob Amy Winehouse/Courtney Love. Rose se na tuhle postavu skvěle naladila a udělala si to po svém.“

„Na konkurzu se mě nikdo neptal, jestli umím zpívat,“ diví se Byrne. „Ve skutečnosti zpívat neumím, ale udržím tón, nejsem úplně hluchá. Ale co kdybych byla? Co by potom dělali? Ale mám za sebou tři dny nahrávání a byla to zábava.“

Písničky ve filmu zaznívají ve dvou souvislostech. Jednou z nich je koncert, který proběhl v Řeckém divadle v roce 1999 a který byl živelnější a bezstarostný. V tu dobu potkáváme Aldouse ve filmu jako velmi úspěšného muže; jeho hudba zní ze všech stran. Současné Aldousovy písně odrážejí změnu atmosféry v současné muzice - což bylo jedním z důvodů, proč je jeho nynější život v takovém chaosu.

Během měsíců nahrávání písní z Aldousovy minulosti a současnosti se Brandovo pěvecké umění stále zdokonalovalo. Karp nešetří komplimenty: „Russell je skvělý zpěvák. Ten proces byl zajímavý, pozorovali jsme ho přes nahrávání jednotlivých písní. Viděli jsme ho na začátku, kdy tak trochu bojoval s určitými pasážemi, až doteď, kdy to jde tak nějak samozřejmě a lehce.“

Rothman vysvětluje, proč je tato hudba pro komedii tak důležitá: „Oba, Aaron i Aldous, v průběhu filmu znovu objeví svou lásku k hudbě. Aaron je na začátku filmu ten, který si o hudebním průmyslu nedělá už žádné iluze. Stane se zaměstnancem nahrávací společnosti, protože mu připadá úžasné setkávat se se svými oblíbenými rockovými hvězdami - a zjistí, že většina z toho je jen o vydávání desek, ne o muzice.“

Autenticitu do toho vnesl Sean Combs, k němuž filmaři často chodili pro informace. Stoller o tom říká: „Bylo výborné moci se na něj obrátit a jen se zeptat, zda by to takhle skutečně udělali.“ Combs však nechtěl, aby publikum jeho roli směšovalo s ním samým. „Sergio je výstřední manažer nejvyšší třídy,“ říká herec. „Já vím, že to zní podobně jako to, co dělám v reálném životě já sám, ale je to jiné. Sergio je bláznivější, než jsem já. Já jsem seriózní obchodník. Ale chtěl jsem, aby on byl prostě cvok.“

Rothman pokračuje: „To, že všichni komici tajně touží být rockovými hvězdami, je známé klišé. A tohle je rozhodně film, kde jsme dovolili, aby se naše vnitřní skryté rockové hvězdy projevily. My všichni tajně doufáme, že tahle muzika bude úspěšná a slavná. Myslíme, že jsme udělali jedno z nejlepších rockových alb za posledních 10 let. Až nám realita tuhle iluzi sebere, bude to těžké…“

Aaron sleduje Aldouse

Z Londýna do L.A.
Na papíře to vypadá jednoduše, ale natáčení ve čtyřech městech bylo složité pro všechny zúčastněné. Zatímco poslední Stollerův film byl natáčen v idylickém Oahu, tenhle byl mnohem tvrdším oříškem.

Brand uvádí několik z mnoha příkoří, kterých se mu během natáčení dostalo: „Byl jsem sedm hodin ponořený do vody. Visel jsem na budově jen na drátě, měl jsem komicky zlomené kosti, byl jsem pokrytý zvratky. Ukazoval jsem se v sexuálně kompromitujících pozicích a musel jsem přijmout způsoby narkomana. Vystoupil jsem živě na rokenrolovém koncertu. Nahrál jsem album…“

Natáčení začalo týdnem v Las Vegas, třetí zastávce Aaronova a Aldousova bezhlavého výletu. Producent Bushell shrnuje pocity většiny herců a štábu po jejich pobytu ve Městě hříchu: „Ať už tady pracujete nebo hrajete, Vegas je město, které vás stáhne z kůže. Nevím, jestli je někdo schopen opustit Vegas živý.“

Po týdnu stráveném v Las Vegas se štáb přesunul do Los Angeles, odkud se stěhovali do New York City, kde se natáčelo na letišti JFK, v Centrálním Parku a několik dnů také v Today show NBC, ve které sama sebe hrála Meredith Vieira ve skvělém interview s Aldousem.

Nakonec se produkce odebrala natočit scény ze začátku filmu, ve kterých Aaron potkává Aldouse poprvé v Londýně. Ve filmu se jako domov Aldouse a Jackie Q objeví i Hatfield House, kde žila Elizabeth I., dokud se nedozvěděla o svém svržení z trůnu.

S ohledem na charakter komedie se Stoller rozhodl k neobvyklému kroku a spolu s kameramanem Robertem Yeomanem natočili určité scény z pohledu Aldouse a Aarona. Jak jinak a lépe vystihnout Aaronovo vzrušení (čti: teror), když se snaží udržet krok s rockovou hvězdou, která je nejlehkomyslnější na světě, než snímat Aarona kamerou umístěnou na jeho hlavě? Režisér vysvětluje: „V Dostaň ho tam jsem se snažil vymanit z obvyklého způsobu natáčení. Když jsme chtěli ukázat opilého Aarona, říkali jsme si, že by mohlo být vtipné posadit Jonahovi kameru na hlavu, takže uvidíme všechno z jeho perspektivy, tak, jak se bude hýbat. Viděl jsem to ve Faktoru strachu na MTV - a to byla moje škola filmu.“

Skopni podpatkz a rozjeď to

Kostýmy této komedie

Už od počátku chtěl Stoller pojmout toto dobrodružství geograficky. Opěrným bodem při cestě Aarona a Aldouse jsou nekonečné večírky v klubech a na hotelových pokojích. Filmaři se ale nespokojili s natáčením v různých klubech; chtěli, aby každý kostým odrážel specifika dané lokality. Jak Stoller uznává, návrhářka kostýmů Leesa Evans odvedla obrovský kus práce tím, že každému městu určila jeho styl oblékání.

Návrhářka k tomu říká, že se snažila využít „toho nejlepšího, co móda každého města nabízí a zároveň nechat své postavy mimo tento styl. Diváci nikdy nesledují oblečení; sledují postavy a oblečení postavu jen podtrhuje.“ To bylo pro Evans zásadní, ať už pracovala na kostýmu servírky v New Cavendish Club nebo na kostýmech Aldouse Snowa pro obě vystoupení v Řeckém divadle.

Práce s Hillem a Brandem byla pro Evans zábavou. „Tohle byla jedna z řídkých příležitostí pracovat na pánské módě,“ pochvaluje si návrhářka. „Kostýmní návrháři nevytvářejí módu pro film tak často, jak by chtěli. Tohle byla velká příležitost.“

Při výběru oblečení Aarona se Evans nechala inspirovat Hillem. Diskutovali spolu o tom, jaká hudba ho ovlivnila a jaká muzika přinutila Aarona vstoupit do hudebního průmyslu. Evans si udělala průzkum, jaký typ oblečení nosí manažeři v tomto businessu, a v čem se bude Hill cítit jako profesionál.

Co se týká Aldouse Snowa, Evans už měla model v rockerovi z Kopaček. Sama tento vzhled popisuje jako „založený zhruba na komkoliv od Micka Jaggera po Beatles, po Richarda Ashcrofta a the Verve.“ To byla samozřejmě havajská prázdninová verze střízlivého Aldouse, zatímco v Dostaň ho tam je zpátky ve městě a neustále v lihu.

Další věcí, která podtrhne Aldousův charakter jsou - podpatky. Evans vysvětluje: „Tyhle skvělé boty začal nedávno vyrábět Yves Saint Laurent. Bylo mi čím dál jasnější, že lepší boty pro Aldouse Snowa, než jsou tyhle, neexistují. Vykoupila jsem celý obchod v jeho velikosti - všechny barvy i vzory. Russell v nich skvěle pózuje a cítí se v nich ještě více jako pravý rocker. Teď je nesundá z nohou.“

Ve filmu měl nakonec Aldous kolem 60 různých kostýmů. Jeho vzhled Evans vytvořila spolu s takovými návrháři, jakými jsou Alexander McQueen, Costume National, Dior, Gucci a Yves Saint Laurent. Také vytvořila několik zásadních kousků, včetně úzkých džín z černé kůže, které odehrály svůj debut v Kopačkách.

Pro Seana Combse jako Sergia trvala Evans na špičkových luxusních kouscích. „Sean měl ve výběru oblečení dost volnou ruku,“ říká návrhářka, pro kterou bylo důležité mít na zřeteli fakt, že se Combs o módu zajímá a má svůj styl. Šlo tedy o to vyvážit autenticitu jeho postavy tak, aby neodporovala Seanovu stylu - řešení se nakonec našlo v podobě Givenchy, Yves Saint Laurent a Gucci.

Co se týká Jackie Q, modelky a rockerky, Evans namíchala směs „velmi módní, velmi neformální a trochu výstřední.“ Byrne popisuje tento vzhled jako „dívčí a koketní, ale s ostrými lokty.“ Evans pátrala v britských návrhářích, kteří by mohli vyhovovat ženě jako Jackie Q, např. McQueen a Vivienne Westwood.

Aldous nebyl jediný, koho film trochu „nadzvedl“. Pro postavu Jackie Q jsou podpatky zásadním prvkem. Nosí je vlastně pořád, je tak trochu střelená. Vlastně nikdy není adekvátně oblečená - k něčemu se podpatky prostě opravdu nehodí. Dokonce i během natáčení svého hudebního videa „I am Jesus“ se Byrne rozhodla zůstat v botách na podpatcích - oděná v monokini (jedné části bikin). „Ptala jsem se Rose, jestli si ty podpatky nechce sundat,“ směje se Evans. „Bylo to nebezpečné, přece jen to ve skutečnosti byla matrace. A ona mi odpověděla: ´Jackie Q podpatky nesundává´.“