fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    Podobné filmy    

72% 280 hlasů
7.2 10 280
film / krimi, drama, Německo, , 98 min., od 12 let
Knallhart / Tough Enough
Kinopremiéra v ČR 15.3.2007 v SK 2.8.2007

Režie:
Herci: , , , , , více...


Ukázka
01:51



Příběh z velkoměsta...
Hrdinou temného příběhu z dnešního Berlína je patnáctiletý Michael Polischka. Když se s jeho půvabnou, leč nevyrovnanou matkou Miriam rozejde bohatý milenec a vyhodí je oba na ulici, uváznou v mizerném bytě na bezútěšném předměstí Neukölln. A ve světě násilí, drog, pouličních gangů, mladistvých zlodějíčků a rváčů je tak snadné dostat se na šikmou plochu. Chlapec s upřímnou tváří, jehož tvrdě šikanují starší spolužáci, sice získá pár nových kamarádů, ale stává se až příliš snadnou kořistí místního podsvětí. Setkání s bossem Hamalem a jeho nohsledem Barutem změní Michaelův život a vystaví ho kruté životní zkoušce. Film vyniká autentickou atmosférou a otevřeným pohledem na sociální problémy těch, kteří propadli společenským sítem a zoufale bojují o přežití.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Skvěle zpracované drama kluka, který se z nóbl čtvrti dostal do ulic, kde mají hlavní slovo místní pouliční gangy. A ten závěr pod mostem je fascinující.
Všechny komentáře k filmu 6+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránka    Videotéka: přidat si do ní film

O filmu Drsňák

obrazek
O svých patnáctých narozeninách se Michael Polischka s matkou Myriam v zámožné berlínské čtvrti Zehlendorf ocitá na ulici, protože jeho pohledná sexy matka Miriam se místo zámožného nápadníka dr. Peterse rozhodla pro někoho jiného. To ovšem znamená také rozloučení s přepychem. Jen za taxíka musí Michael obětovat všechny peníze, které dostal k narozeninám. V drsné čtvrti Neukölln, kde se teď oba zařizují v nuzném bytě, si musí Michael hledat nové přátele, protože Erol se svým gangem ohrožuje každého, koho považuje za slabšího. Hned o prvním školním dni se s ním Michael střetne, dostane nakládačku a ještě mu Erol seber jeho mobil i boty. Pomohou mu noví spolužáci, Crille a Matze. Polischka u nich může zůstat do té doby, než se jim vrátí otec, který je jako špeditér na cestách.

Všichni tři se vloupají do bydliště dr. Peterse a aby si opatřili peníze, ukradnou všechno, co lze odnést. Překupník od nich vše nekoupí, ale Polischka na sebe svou odvahou upoutá pozornost šéfa jiné party Hamala.

obrazek
Miriam si proměny svého syna nepovšimne, protože je zcela zaujata svými milenci. Nepodezírá ho ani tehdy, když komisař Gerber, který vyšetřuje vloupání, sejme i Polischkovy otisky prstů. Miriam netuší, že za vloupáním by mohl být její syn. Neví ani, že Polischka nechodí do školy, protože se vyhýbá Erolovi.

Při dalším střetnutím s Erolem mu přijdou na pomoc Hamalovi lidé. Hamal je drogový překupník a na první pohled upřímná Polischkova tvář by se mu právě teď velice hodila, protože přišel o jednoho svého kurýra. Polischka stojí před rozhodnutím. Vstoupí-li do služby k Hamalovi, nebude už pro něj Erol znamenat žádné další nebezpečí.

Není podezřelý a proto si i v komplikovaných situacích zachovává chladnou hlavu. Je chytrý a vynalézavý a protože je na něj navíc i spolehnutí, pověřuje ho Hamal i dalšími důvěrnými úkoly. Svěří mu 80 000 Euro, které má doručit jednomu zákazníkovi. Jenže právě při této akci ho přepadne Erol a odcizí mu tašku s penězi. Ta uvízne na jednom z vozů S-bahnu a ani po všemožném hledání se jí nepodaří najít. Polischka proto musí Hamalovi znovu dosvědčit svou loyalitu a tentokrát už nejde jen o peníze…
obrazek
Film Drsňák díky přesvědčivým hereckým výkonům ukazuje berlínskou čtvrť Neukölln v nekašírované podobě, se všemi jejími sociálními problémy. Je to umělecký protest proti zanedbávání mládeže ve školách následkem přetížení učitelů a vzniku ďábelského kruhu závislosti, tvořeného drogami a násilím, z něhož nevede cesta.

Arabové, kteří prodávají drogy, Turci, kteří se mlátí vzájemně a blondýna, která se nechává vydržovat bohatým právníkem - a přesto se tento film vyhnul stereotypům zobrazování etnických problémů, pokud jde o střet menšinových skupin s multikulturní společností. Naopak vyzývá k pozornosti a snaze tyto problémy řešit.

obrazek
Drsňák zdůrazňuje, že nesmíme situaci ve městech ponechat samu sobě, tak, aby na jedné straně existovaly tzv. „slušné rodiny“, které bydlí v dobrých čtvrtích a na druhé straně ti, kteří od začátku nemají v životě žádnou šanci, protože jsou předem determinováni původem a odlišnou mateřštinou. Taky nemůžeme nechat veškerou odpovědnost jen na škole a policii, ani jen na rodinách, které by možná chtěly, ale nemohou, protože nemají prostředky k tomu, aby mohly dětem nabídnout lepší budoucnost.

Samozřejmě se vyžaduje jistá snaha od rodičů, učitelů i společnosti a od samotných postižených. Ale především musí stát - který zůstává důležitým faktorem i v éře globalizace - dostát svým povinnostem v oblasti výchovy dětí a mládeže a postarat se o spravedlivější poskytnutí šancí ve výchovném systému. I děti a mládež z dělnických rodin a z nejnižších společenských vrstev mají mít právo účastnit se na sociálním, kulturním a politickém životě. Jinak se nemůžeme divit, když jednou vypukne „revoluce přebytečných“.

Detlev Buck (rozhovor)
Drsňák znamená rozhodující obrat ve vašem díle a zvolil jste si v porovnání s vaší předchozí tvorbou úplně odlišný tón. Jak k tomu došlo?
To jistě ovlivnil fakt, že tu jako základ existuje román od jiných autorů. Připadalo mi, že tu je velmi přímočarý příběh, který má opravdu co říci. Něco takového jsem vždycky chtěl ve filmu zobrazit. Přesto tento svůj film nevidím jako nějaký zvrat, ale zobrazení problému, který mě zajímal.

Připadalo vám těžké pracovat na scénáři, na kterém jste se poprvé sám nepodílel?
Člověk stejně musí zasáhnout do látky, na které pracuje. Dojde k tomu už při rešerších, obsazení a výběru míst natáčení. Všem postavám jsme doplnili určitou „minulost“, která v románu ani ve scénáři nebyla. To film obohatilo a dodalo mu vrstevnatost. A konečně poslední podobu dodá filmu teprve střih.

Co vás na příběhu této knihy fascinovalo?
Důsledky, k nimž každodenní násilí nakonec vede, situace, nad níž si pak už můžete jen povzdychnout: „K čertu!“ Proto jsme některé situace z románu nahradili jinými, mnohem drsnějšími, které toho vypověděly o celé situaci mnohem víc a autentičtěji. Bylo důležité, aby např. Erol, který je v románě jasně negativní postavou, měl i své zázemí a byl komplexní figurou. Ve filmu ho například vidíme jak tlačí kočárek a vleče nákupy. V partě se ale musí prezentovat úplně jinak. Původně jsme ten film chtěli nazvat „Testosteron“. Na jedné straně je Erol otcem, který miluje svou ženu a nakupuje plenky. A na druhé straně se musí projevovat jako tvrdý chlap a v tom je i přitažlivost té figury.

Film působí velice autenticky, jak jste prováděli rešerše?
Chodil jsem ve čtvrti Neukölln do škol a toulal jsem se po ulicích. Zašel jsem tu a tam, někde něco snědl, byl svědkem toho, co se tam děje a to všechno jsem na sebe nechával působit. Je to národnostní směsice. Lidé, kteří se hádají v kuchyni a u stejného stolu dělá dívenka školní úkoly. Jednoduše jsem si vzal čas na to, abych to všechno shlédl, aniž bych si něco zapisoval nebo fotografoval. Vstřebal jsem do sebe jednoduše atmosféru, která pak logicky vyplyne z příběhu.

Velký podíl na autentičnosti a vážnosti toho, co se tu děje má David Kross. Poté, co si přečetl knihu, byl si jasně vědom toho, oč tu jde až do okamžiku, kdy stojí před úkolem zabít. Poznal jsem při castingu mnoho kluků, kteří prostě dělali to, co bylo ve scénáři, ale David chápal vždycky, důsledky jednání svého hrdiny.

Překvapivě se ale zdá, že hrdina vlastně skoro nic nedělá…
Má ale řadu velmi silných scén, např. s matkou, kdy je bezradný a neví co dál. Krásné na tom je, že přitom lze číst v jeho tváří a poznat, co si myslí. Je zcela průhledný, člověk s ním soucítí. A to je právě to, co dělá filmové herectví. Všechno jiné je jen gestikulace. I bez zkušeností prokázal svůj talent. Dokonce hned dostal nějaké další nabídky, ale nechtělo se mu do seriálů. Je to ve svých 15 letech velmi vážný mladík.

A co obsazení Jenny Elvers-Ebertzhagen?
Viděl jsem, že problémy cítí, je sama matkou syna a tak ví, co to znamená. Filmová Miriam se stala matkou v patnácti. Ví, jak upoutat muže ale jinak se nic pořádného nenaučila a nyní se ocitla v situaci, kdy neví, co dělat. Znám řadu samostatných matek-živitelek, které jsou úplně samy na všechno. Je to pro mne velké téma.

Měl jste při natáčení v hlavě nějaký filmový vzor?
Někdo řekl, že mu to připomíná Scorseseho, jiný zase našel souvislosti s Melvillem. Osobně mám rad Truffautovy filmy. Mám rád filmy o osamělých lidech.

Ve filmu je přesné místo pro každý tón, pro každý obraz. Člověk se musí jen dívat a poslouchat. Mám nejraději publikum, které se nechá do příběhu vtáhnout, dívá se a poslouchá. Když na začátku filmu zazní Stravinského hudba a vidíte toho mladíka, jak se dezorientovaně potlouká ulicemi, ihned si uvědomíte, oč tu jde a že to nebude žádný zábavný příběh. Je to jednoduše film o problému, který nám leží na srdci. A o něm chceme vyprávět. Jde právě o historii tohoto mladíka, který se ocitl bez pomoci, protože patří k nejslabším částem společnosti. Potká to obvykle ty, kteří nemají žádné zázemí.

Gregor Tressnow (rozhovor)
Jak vznikla původní myšlenka na Drsňáka? Nakolik vychází z vašich vlastních zkušeností?
Tessnow: Vyrostl jsem v Zehlendorfu, jako filmový Polischka - to bylo v 80. letech. V 15 jsem se šel učit zedníkem, protože jsem byl ve škole líný a musel jsem odejít z gymnázia. Tehdy jsem poprvé vyšel z Zehlendorfu. Prostředí staveb bylo pro mne úplně novým a neznámým světem. Najednou tu okolo mne byli vlasatci, ve třídě tři - čtyři alkoholici a někteří už měli zkušenosti s vězením. Neměl jsem s nimi žádné problémy, ale uvědomil jsem si, že tu panuje mentalita obětí. Kdo se nezařadil, snadno se dostal do problémů. Tehdy jsem přemýšlel, jak se zachovám, dostanu-li se do nějakého konfliktu. Obrátím se na rodiče? Na pedagogy? Na policii? Uvědomil jsem si, že násilníkům se stejně nic nestane. Ve svém registru už mají takových věcí hodně, a horších a přesto ze všeho vyvázli. Pomyslel jsem si, že budu-li na sebe nějak upozorňovat, dostanu jen dvakrát tak velkou nakládačku. Z úvah, jak se vlastně v takové situaci chovat vznikl tento román. Všechno se tedy vlastně napsalo samo. Polischka se vlastně celou dobu snaží unikat, a když se ocitne na břehu řeky, má jen dvě možnosti: chopit se záchranné ruky nebo skočit do vody. Někdy tu záchranu přijme, jindy ne. Pluje takříkajíc s proudem až k jezu a pak skočí.

Do jaké míry máte vlastní zkušenosti s násilím?
Tessnow: V dětství jsem ty situace zažil, ale obětí jsem nikdy nebyl. V době, kdy jsem taxikařil, zažil jsem asi dvakrát něco podobného. Mám přítelkyni, která byla v Berlíně - Spandau v soudní komisi pro mladistvé. Ta mi leccos vyprávěla. Vyskytly se tam případy s třinácti a čtrnáctiletými, kteří už měli na svědomí několik těžkých ublížení na zdraví. Dopustili se jich ne jednou nebo dvakrát, ale dvacet- nebo pětadvacetkrát. Nebo pokusy o znásilnění už ve 13 a 14 letech. Také potyčky s nožem, při nichž také šlo o vážná zranění.

A pokud jde o drogovou mafii?
Tessnow: Poznal jsem různé dealery. A to, co vyprávěli jsem jen trochu zvýraznil. Zajímavé na tom jsou ty dva paralelní světy, které na sobě zcela nezávisle existují. Např. V Berlíně na náměstí Winterfeld jsou všechny ty pěkné obchody a úhledné kavárny a kousek odtud na náměstí Nolendorf je všechno odporné s ošumělými narkomany. Dva světy, které už se od sebe nemohou více lišit a existují těsně vedle sebe.

Věděli jste od začátku, že budete psát scénář?
Tessnow: Nejprve se nás ptali, co si o tom myslíme, zda se sami chceme do práce pustit, nebo to má napsat nějaký scenárista. Přirozeně jsem přislíbili, že scénář napíšeme, protože jsme mysleli, že to nikdo jiný lépe neudělá. Určitě bylo správné že jsme se té práce ujali.

Zoran Drvenkar (rozhovor)
Do jaké míry máte vlastní zkušenosti s násilím?
Drvenkar: V Mnichově mě oslovili nějací intelektuálové a vytýkali mi, že násilí, které ukazujeme, prý není realistické. Podle mě jsou vedle. Vidíme ty kluky a víme, že jim to můžeme věřit. Nejsou už takoví, jací jsme byli my. Násilnický potenciál se změnil. Když už nejde o jedince, ale o partu nebo gang, násilí graduje velice rychle a je mnohem brutálnější.

Věděli jste od začátku, že budete psát scénář?
Drvenkar: Těšilo nás, že to můžeme zkusit. Jako autoři jsme přece jen měli naději, že někdo natočí opravdu to, co jsme napsali.

O hercích

David Kross
Narodil se roku 1990 v Bargteheide u Hamburgu. Po prvních zkušenostech ve školním divadle a malé filmové roli byl objeven dcerou režiséra Bucka Bernadettou jako hlavní představitel filmu Drsňák.

Jenny Elvers-Elbertzhagen
Narodila se roku 1972 v Lüneburgu, absolvovala herecké školy v Berlíně, Hamburgu a Los Angeles. Po svých prvních vystoupeních ve filmech Mannerpension a Knockin´on havens DOOR, vystupovala v řadě TV seriálů a je současně i moderátorkou a modelkou. Od roku 2002 hrála též na divadelních scénách v Düsseldorfu, Hamburgu a Berlíně. Ve filmu Drsňák hraje poprvé významnou filmovou roli.

Erhan Emre
Narodil se roku 78 v Berlíně - Kreuzbergu. Už v 10 letech stál poprvé před kamerou. Od té doby vytvořil řadu rolí ve filmu i TV. Podle jeho názoru byl první významnější film, v němž hrál, Ikarus z prostředí Kreuzbergu, kde Emre zná i všechny gangy z 90 let. Před třemi lety založil spolu s Neco Celikem produkční firmu.

O tvůrcích

Detlev Buck
Narozen roku 1962, Bad Segeberg, Německo. Absolvoval v roce 1989 Německou filmovou a televizní akademii v Berlíně (DFFB). Již zde zaujal krátkými filmy se smyslem pro absurditu a černý humor, příznačným i pro jeho celovečerní hranou tvorbu. V roce 1984 debutoval snímkem Erst die Arbeit und dann!? (Nejprve práce a potom!?). Za režii filmu Karniggels (1991) získal Bavorskou filmovou cenu, úspěšný byl i jeho další snímek Wir können auch anders... (Můžeme také jinak..., 1993). Snímek Drsňák je zatím jediným filmovým titulem, k němuž si nenapsal sám scénář.

Gregor Tressnow
Narodil se v roku 1969 v Berlíně, v 7 třídě musel odejít z gymnázia, vyučil se zedníkem, skončil maturitou a začal studovat stavební inženýrství, odkud odešel po 4 semestrech a začal psát. Do té doby, než se uživil jako samostatný spisovatel, po 8 let taxikařil. V r. 2000 uveřejnil povídku „Die Kränkung des Columban“ v antologii „Von Gestern und Morgen“ a následovaly další povídky. Jeho první knížka pro děti vyšla v roce 2001 „Auch Geheimagenten brauchen Schlaf“. Další knihou pro děti je „Kai und Opa auf dem Mars“. „Drsňák“, je jeho prvním románem.

Zoran Drvenkar
Narodil se roku 1967 v Krizevci - v Jugoslávii a jako tříletý se s rodiči přistěhoval do Berlína. V roce 1989 obdržel své první literární stipendium a od té doby působí jako volný spisovatel. V roce 1999 získal literární cenu za za svůj román „Niemand so stark wie wir,“ a literární cenu za sci-fi na berlínském festivalu za povídku „Die alte Stadt“. Za titul „Traumpaar“ získal Mnichovskou cenu pro mladého dramatika. Jeho román o mládeži „Cengiz und Locke“ vzbudil při svém vydání velký ohlas a byl uveden v roce 2005 také na divadelní scéně. V roce 2005 získal literární cenu za román „Die Kurzhosengang“, který uveřejnil pod pseudonymem Caspak & Lanois.

Max Spallek
Sebral jsem svůj iPod a nahrál do něj skladby, o nichž jsem doufal, že se alespoň vzdáleně budou hodit k filmu. Pak jsem si nasadil sluchátka a vydal se na cestu skrze Neukölln. Někdy jsem tak prochodil celé odpoledne a večery. Mnohé se nehodilo, ale někdy zvuk ze sluchátek perfektně ladil se scenérií této čtvrti. Něco se hodilo jen v určitý den a další den už se mi to nezdálo. Něco se zdálo na první pohled nudné a napodruhé to bylo skvělé. Hudební nálada se ve filmu často mění. Pozitivní pocity se střídají s agresivními soundy. Všechno se proměňuje velmi rychle. Stejně jako vjemy při procházce čtvrtí Neukölln. Některá hudební omezení jsme vědomě hodili za hlavu. Mnohé se pomíchalo dohromady a nakonec je to jednolité. Obyčejná berlínské kapela bez nahrávací smlouvy nebo americký hitař Beck, všichni se tu setkávají se všemi, tak jako ve čtvrti Neukölln. Pořiďte si ten soundtrack a kupte si jízdenku do Neukölln: Projděte se touto čtvrtí se sluchátky na uších. Uvidíte, že to funguje.

Podobné filmy

Moje druhá láska
(My Girl 2) Anna Chlumsky ve škole píše práci o své matce, kterou nikdy nepoznala. A proto...
dnes 08.55
Nova Cinema
Můj přítel delfín
(Dolphin Tale) Malý chlapec Sawyer objeví na pláži zraněného delfína, který uvízl v pasti ...
dnes 13.45
Nova Cinema
Robin Pilcher: Na druhé straně oceánu
(Robin Pilcher: Jenseits des Ozeans) David se nemůže vzpamatovat ze ztráty milované manžel...
dnes 15.25
Barrandov
Podobné filmy
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.

logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Vzhledy:
    Vlastni
    Neděle 29. 5. 2016 Svátek má Maxmilián
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz