Pintilieho snímek se odehrává " na cestě", což tvůrci umožňuje zachytit Rumunsko v jeho nejrozmanitějších podobách a "zalidnit" příběh řadou postav (takřka systematické je střídání prostředí, od metropole přes maloměsto až po vesnici). Film, natočený v nehostinných reálech a v syrových barvách, je jakousi poutí po kraji, poznamenaném katastrofou. Nezůstává však jen postkomunistickým politickým pamfletem: příběh, vyprávění s černým, mnohdy až cynickým humorem, ústí do kruté variace biblického motivu vraždění neviňátek a je spíše obžalobou lidské malosti a průměrnosti, než pouhým odsouzením konkrétního politického režimu. I díky tomu patří Pintilieho filmařsky kompaktní dílo k tomu nejpozoruhodnějšímu , co bylo v posledních letech natočeno ve státech bývalého bloku.