fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    Podobné filmy    

69% 1491 hlasů
6.9 10 1491
USA, , 99 min.
The Lake House
Kinopremiéra v ČR 10.8.2006, DVD od 11.12.2006 MagicBox

Režie:
Herci: , , , , , více...

Ukázka
02:23



Milostný příběh přesahující hranice času.
Osamělá lékařka, která kdysi žila v neobyčejném domě na břehu jezera si začíná vyměňovat milostné dopisy s jeho současným majitelem, frustrovaným architektem. Když jednoho dne zjistí, že každý píše z jiné doby, rozhodnou se odkrýt roušku tajemství, která zahaluje jejich romanci. Dříve, než bude pozdě...
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Příběh plný vášně a toužebné lásky dvou lidí komunikující spolu jen formou dopisů. Nehledejme v tom reálnost příběhu, je to přeci jen romantický příběh v mezích časoprostoru a paralely vesmíru. Příběh jedné lásky a tajemství. Sandra Bullock a Keanu Reeves rozehráli příjemné filmové představení, kde čas běží jen v představách a kde každý hledá tu svoji cestičku k tomu druhému. Tento milostný příběh má své kouzlo ve své atmosféře a naprosté nepředvídatelnosti. Protože se děj odehrává v různých časových rovinách, lze se svojí vlastní nepozorností v příběhu ztratit a tak ona pozornost je tentokrát skutečně zcela namístě. Je to pozvolna plynoucí milostný film bez nějakých oplzlostí, hrubých slov a nějakého skřepčení či ledabylého juchání. Milostný film, kde slovo ´romance´ skutečně něco znamená.
Všechny komentáře k filmu 27+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky    Videotéka: přidat si do ní film

Popis filmu Dům u jezera

obrazek
S pocitem, že nastal čas pro změnu, se doktorka Kate Forsterová rozhodne opustit své provinční působiště v Illinois a přijmout místo ve velké chicagské nemocnici. Největší překážku v uskutečnění svého rozhodnutí vidí ve stěhování - nechce se jí opustit prostorný, vkusně zařízený dům s velkými okny a překrásnou vyhlídkou na klidné jezero. Je to místo, ve kterém se cítila opravdu sama sebou.

Je zimní ráno roku 2006.
Na cestě do města zajede Kate k domu u jezera a nechává ve schránce vzkaz pro nového nájemníka. Prosí ho, aby jí přeposílal poštu a zmiňuje, že nevysvětlitelné otisky psích tlapek kolem hlavního vchodu, kterých si možná všimne, byly na místě již v době, kdy se tam sama nastěhovala.

Avšak když nájemník přijíždí, naskýtá se mu úplně jiný pohled. Alex Wyler, talentovaný ale frustrovaný architekt pracující na nedaleké stavbě, nalézá dům v žalostném stavu: zaprášený, špinavý, zarostlý plevelem. A po otiscích psích tlap ani stopa. Pro Alexe má dům zvláštní význam. Postavil jej jeho otec, proslulý architekt, jemuž však profesní úspěchy narušily rodinný život, ještě v době, než se s Alexem odcizili. Nyní Alex vnímá pokojnou atmosféru místa a dává si za cíl obnovení původní krásy pozemku. Vzkazu od Kate nevěnuje žádnou pozornost až do chvíle, kdy při natírání počasím zničeného mola uvidí zaběhnutého psa, který běží přes čerstvý nátěr až ke vchodovým dveřím domu, zanechávaje otisky tlap přesně tam, kde je popsala Kate. Zmatený Alex tedy odepisuje, že před ním v domě nikdo nebydlel a zároveň se podivuje, jak mohla Kate vědět o psu. Kate, která dům opustila před pouhým týdnem, se domnívá, že musí jít o hloupý vtip a rychle píše zpět.
obrazek
Jenom pro jistotu, kolikátého tam dnes máte?
14. dubna, 2004.
Ne, říká ona. Je 14. dubna, 2006.
Stejný den, dva roky od sebe.
Je to možné?

Během své pokračující korespondence prostřednictvím poštovní schránky před domem zjišťují Kate s Alexem, že jakkoli je to neuvěřitelné, ba přímo nemožné, žijí od sebe skutečně dva roky. Neobvyklé pouto je začíná spojovat právě ve chvíli, kdy se oba snaží překonat zklamání z minulosti a začít znovu. S každým dalším uplynulým týdnem odhalují jeden druhému více a více ze svého života - svá tajemství, pochybnosti a sny, až najednou zjišťují, že se do sebe zamilovali. Odhodláni překlenout vzdálenost mezi sebou a rozluštit záhadu svého neobvyklého vztahu, pokoušejí nakonec osud a domluví si schůzku. Společným úsilím o propojení svých odlišných světů však možná riskují nenávratnou odluku.


O filmu

obrazek
„Dům u jezera je epická love story,“ říká Sandra Bullocková, představitelka Kate Forsterové, nezávislé doktorky, která je navzdory své racionální povaze vtažena do vztahu popírajícího veškerou logiku. “Je to o možnostech a rozhodnutích, kterým se nevyhneme při hledání toho pravého. Chcete věřit v nemožné a v úžasnou sílu vztahu překonat jakékoliv překážky, protože si tolik přejete, aby ti dva byli spolu.“
Byla to unikátní stavba a děj filmu, co zaujalo Bullockovou, která půvab filmu vidí v tom, že to je „něco, co jste zcela jistě ještě neviděli.“

Keanu Reeves se na filmovém plátně vedle Bullockové ocitá poprvé od jejich nezapomenutelného setkání ve filmu Nebezpečná rychlost. Zápletka příběhu jej také okouzlila a zahrál si postavu Alexe. „Způsob, jakým se setkávají je opravdu originální a dojemný,“ říká s odkazem na nadčasovou ideu výborně skloubenou se současným umístěním a postavami Domu u jezera. „V tomto filmu nejsem hrdina a ona není dívka v nesnázích. Není to o dvou lidech, hledajících někoho nebo něco ke svému naplnění; je to o dvou lidech, kteří objeví, že spolu můžou vytvořit něco nového.“

Fakt, že jeden druhého naleznou, je sám o sobě záhadnější než cokoliv si kdy dokázali představit. Jak může ona hodit do schránky dopis v roce 2006 a on si ho vyzvednout o dva roky dříve?
Jsou to dva lidé se samostatnými životy, kteří spolu musí komunikovat přes neproniknutelnou hráz dvou let, a přesto ve všech ostatních směrech k sobě mají tak blízko.
„Dopisy začínají všedními tématy, ale netrvá dlouho než dospějí k základní otázce ‚kdo jsi‘, z čehož se stává hlavní téma. Kdo jsi? Alex nachází někoho, s kým se může podělit o problémy a odhalit mu své nejniternější já, přičemž reakce, které se mu dostává, je stejně otevřená,“ říká Reeves.

<>Obrázek nenalezen<> Jak on, tak i Bullocková jsou přesvědčeni, že e-mail ani žádný jiný prostředek komunikace by příběhu nesloužil tak dobře jako dopisy, přičemž Reeves říká, „Samotná činnost psaní dopisů vyžaduje, abyste strávili čas formulací myšlenek. Dovoluje vám to být velmi důvěrný, uvážlivý a sám sebou. Protože jste nuceni počkat, než té druhé osobě dopis dojde a ona odepíše, pocit touhy a čekání umocňuje váš úmysl.“

Pomocí dopisů, říká Bullocková, se Kate a Alex vyhýbají „chození kolem horké kaše a povrchnostem, které jsou vždy přítomné, když se dva lidé seznamují a snaží se předvést v nejlepším světle. Bez toho jsou schopni být naprosto upřímně sami sebou, pošetilí, rozčílení, melancholičtí a vážní, špatné vtipy a špatné nálady nevyjímaje. Vzhledem k neobvyklosti tohoto vztahu není proč se stydět a mít strach se tomu druhému plně otevřít, protože část vašeho vědomí vám stále říká ‚Stejně to není doopravdy a pokud ano, s tím člověkem se tak jako tak nikdy nesetkám, tak proč se tím zabývat?‘ Zamilují se tak hluboce proto, že jsou schopni beze strachu odhalit svoji zranitelnost.“ Kromě toho, pocit, který cítíte když v dlaních svíráte věc, které se ten druhý dotýkal před vámi, je obzvlášť důležitý, když sdílíte tak málo fyzického kontaktu.

Korespondence mezi Kate a Alexem vzkvétá, což jim nepřináší jen milostné dobrodružství a smích, ale i sílu a inspiraci k věcem, na kterých pracují každý sám. „Nevím, jestli se vědomě chystají na lásku, ale mění směr svých životů a otvírají se tomu, co přijde,“ říká Reeves.
Kate nastupuje na nové místo. Vyměnila svoje venkovské útočiště za Chicago, město, jehož přirozenou krásu zatím ještě nevnímá, a malý, sterilní byt, v němž má pocit tísně.

obrazek
Neochotna smířit se s neplnohodnotným vztahem, rozhodla se nedávno rozejít s mužem, který zkrátka nebyl „ten pravý“. Někdy však přemýšlí o tom, zda někdo takový vůbec existuje a jak dlouho na něj bude muset čekat. Ve stejné době Alex, nadaný architekt, mrhá svým talentem na obyčejné bytové výstavbě, radši než by setrval v prestižním designovém studiu po boku svého otce, slavného architekta Simona Wylera, v jehož roli se představila mezinárodně uznávaná filmová ikona Christopher Plummer.

„Snaží se překonat životní a profesní cíle, které mu stanovil jeho otec,“ konstatuje režisér filmu Dům u jezera Alejandro Agresti. Vzrůstající sláva a arogance staršího z Wylerů způsobily odchod Alexovy milované matky, rozpad rodiny a následné odcizení otce a syna. Pro oba je stále ještě obtížné pobývat spolu v jedné místnosti. Alex se postavil na vlastní nohy, aby zjistil, jestli je schopen vymanit se ze stínu svého otce, i kdyby to mělo znamenat oddálení jeho uměleckých snů.
„Jsou v přechodném období,“ podotýká Reeves. „Kate v roce 2006 a Alex v roce 2004 jsou ve stejné fázi života, kdy na něco čekají, ale ještě nevědí na co.“
„Dokud si nezačali psát,“ říká Bullocková, „nemohli tušit, že čekají jeden na druhého.“

Dům u jezera byl natočen podle původního jihokorejského filmu Il Mare z roku 2000, který zkoumá netušené možnosti komunikace v čase. Il Mare se stal velmi populárním na mezinárodním filmovém festivalu v Pusanu v Jižní Koreji, kde upoutal pozornost a představivost producentů Douga Davisona a Roye Lee, zakladatelů společnosti Vertigo Entertainment. Ti si následně vytyčili za cíl poskytnout hlavní myšlenku filmu širšímu obecenstvu.

obrazek
Davison říká, „Byl to milostný příběh, jaký jsme nikdy předtím neviděli, jedinečný a komplexní. Ten námět o síle lásky, která dokáže změnit život lidí, bylo to, co nás především zaujalo. Během tři a půl roku práce na tomto projektu jsem ani na chvíli neztratil své nadšení.“

Lee přidává, „bylo snadné si představit celý film natočený ve Spojených státech a s americkými herci, protože zápletka je absolutně univerzální a neobsahuje nic, co by ji přímo vázalo ke korejské, ani jiné konkrétní kultuře.“ K napsání scénáře vybrali Davison a Lee Davida Auburna, především na základě emocí, které vyvolala jeho divadelní hra Důkaz. Hra získala Pulitzerovu cenu, stejně jako ocenění Tony Award a Drama Desk Award za uvedení na Broadwayi a byla následně upravena pro filmová plátna v roce 2005. Davison říká, „Davidovo psaní je fascinující a proto byl tou ideální osobou k vytvoření tohoto neobvyklého příběhu. Napsal úžasný scénář.“

<>Obrázek nenalezen<> Nakonec našli uznávaného argentinského režiséra Alejandra Agrestiho, který prokázal, „schopnost zachytit citový prvek, který dnešním filmům tak často chybí.“ Davison a Lee byli obzvlášť uneseni filmem Valentin, dojemným a nostalgickým vyprávěním o malém chlapci, jehož snem je stát se kosmonautem. Tento film, napsaný a režírovaný právě Agrestim, získal celou řadu mezinárodních ocenění včetně výroční ceny Asociace argentinských filmových kritiků Stříbrný kondor pro nejlepšího režiséra a nejlepší původní scénář a cenu Zlaté tele pro nejlepšího režiséra na Nizozemském filmovém festivalu. Ačkoliv jádro příběhu spočívá v dialogu mezi dvěma milenci oddělenými bariérou času, v Agrestiho zpracování se Dům u jezera stává obrazným vyprávěním, které divákům umožní „svobodně přenést vaše pocity do příběhu lépe, než kdybychom vám stále diktovali, jak se máte cítit,“ vysvětluje Bullocková. „Líbí se mi, jak se oba příběhy odvíjejí, jak poznáváme tyto dva lidi,“ říká Agresti. „Zároveň mě zaujalo, jak si děj pohrává s časem a jakým způsobem se ti dva zamilují, navzdory nemožnosti se setkat. Zpočátku si myslí, že vzájemná výměna dopisů je jen hra. Ale to co zdálo nepochopitelné má ve skutečnosti vlastní logiku.“

„Zachycuje přirozený pocit, který cítíte, když všechno do sebe zapadá,“ říká Bullocková o jednom z ústředních témat. „Ve vašem životě se něco přihodí a v tu chvíli vás napadne, že to možná má co dělat s něčím zdánlivě nesouvisejícím, co se odehrálo v minulosti. Možná je nutné, aby jedna událost nahrála druhé, což často ani nevidíme.“ Nakonec konstatuje, „Nezáleží na osudu, ale na volbě. Naše postavy chtějí uvěřit, že na něco smysluplného má smysl čekat, i když se to zdá být nemožné.“


<>Obrázek nenalezen<> Život napodobuje umění
V Domě u jezera si jsou Sandra Bullocková a Keanu Reeves protějšky ve stylu odrážejícím charakter postav. Při práci na díle unikátní struktury vznikla u těchto dvou herců vášeň pro rozvíjející se milostný příběh, ve kterém se na plátně objevují spíše střídavě než společně. Jejich korespondencí se rozvíjí živý a intimní dialog. Bullocková a Reeves jsou kamarádi i mimo plátno, což při natáčení rozhodně neškodilo. Přáteli se stali před dvanácti lety při natáčení mezinárodně úspěšného filmu Nebezpečná rychlost (1994). Tento film pro Bullockovou představoval první hlavní roli, pro oba pak získal celou řadu filmových cen a nominací MTV včetně nejlepší filmové dvojice a nejlepšího polibku.

„Je mi inspirací,“ říká Reeves, s odkazem nejen na kariéru Bullockové, která se rozrostla do povinností producentky a výkonné producentky, ale i na různorodost jejích zálib, včetně restaurování domů. „Od té doby jsme spolu nepracovali, ale zůstali jsme v kontaktu a dokážeme si užít přítomnost toho druhého.“ Bylo úžasné s ní znovu pracovat. Roli Kate přináší směsici zranitelnosti a síly. Vytváří dojem přítomnosti, přestože jakoby z dálky, což je jeden z pozoruhodných aspektů příběhu. Je toho tolik, co musí vyjádřit beze slov. Přitom má stále svůj jemný dotek a smysl pro humor.“

<>Obrázek nenalezen<> „Keanu byl můj první filmový partner. Předtím jsem hrála vedlejší role, ale v Nebezpečné rychlosti jsem opravdu byla součástí týmu. Cítím k němu velkou náklonnost,“ reaguje Bullocková. „Nikdy jsme se jeden druhému úplně neztratili. Už při první zkoušce Domu u jezera jsem se cítila jako doma. Je mezi námi porozumění a důvěra, které nevysvětlíte,“ říká a se smíchem dodává, „Je to zřejmé, protože se neustále hádáme!“ Bullocková vzpomíná, že na Domu u jezera, „Pracovali jsme spolu, ačkoliv střídavě. Bylo to v podstatě jako samotný příběh, kde se vám zdá, že kdyby se Kate otočila, tak by za sebou Alexe uviděla. Klidně by mu mohla jít přímo naproti.“ Tím, že se stále míjejí se stupňuje romantické napětí. „Jsou tak dlouho odděleni a mají to tak těžké. Je to srdceryvné. Chcete, aby byli spolu skoro tak moc, jako to chtějí oni sami.“

Pozornost režiséra Agrestiho věnovaná souhře nesčetného množství vizuálních prvků vedla k ozvláštnění pouta mezi milenci. Bullocková vysvětluje, „Způsob natáčení každého záběru byl přesně promyšlen, ať už se jednalo o nábytek, umění nebo pouhý detail v objektivu kamery. Všechno to může odkazovat na něco jiného nebo být symbolem. Kate a Alex jsou přímo propojeni, ať jsou si toho vědomi nebo ne. I když nejsou ve stejné místnosti, každý Katin čin se projeví v Alexově světě a naopak.“

<>Obrázek nenalezen<> Jednoho podzimního dne nechává Kate ve schránce svoji červenou šálu pro Alexe. Ten ji začne nosit, čímž se jejich komunikace obohacuje o nový prvek. Alex a Kate poté pochopí omezení, ale i neuvěřitelné možnosti své situace. V dojemné scéně zasazuje Alex v roce 2004 malý stromek vedle místa, kde bude později Kate bydlet. Vnáší jí do života tolik potřebnou krásu s vědomím, že do roku 2006 ze stromečku vyroste mohutný strom, který jí udělá radost. „Postavením Alexových a Katiných scén vedle sebe vidíte, že ti dva jsou tak nějak spolu,“ říká Reeves. Věří, že je to především vzrůstající „intenzita a intimnost jejich dialogu,“ co divákům dává pocit, že tito dva lidé, kteří k sobě tak viditelně patří, jsou konečně spolu. Zklamána z neúplnosti jejich hlubokého vztahu, Kate čím dál hůře snáší realitu a začíná se sama sebe ptát, zda jejich zvláštní románek není jen marná fantazie. V tomto kritickém bodě jí do života znovu vstupuje bývalý snoubenec Morgan. Stále ji miluje a chce, aby mu dala další šanci. Je přesvědčen o tom, že jeho neochota následovat Kate do Chicaga byla důvodem jejich rozchodu. Není to poprvé, kdy se snaží znovu zažehnout plamínek, ale narozdíl od předchozích pokusů je Kate ochotna mu vyjít vstříc.

obrazek
Dylan Walsh umně zahrál postavu Morgana, na kterém Kate v minulosti záleželo a ke kterému by se případně mohla vrátit. Walsh v současné době hraje doktora Seana McNamaru v úspěšné řadě seriálu Plastická chirurgie s.r.o. televize FX Network, který byl oceněn Zlatým glóbem. „Pravdou je,“ říká Walsh, „že na Morganovi není nic špatného, krom toho, že narozdíl od Alexe se drží při zemi. Je opravdový. Možná není tak duchaplný jako jeho sok, ale rozhodně Kate miluje a má tu výhodu, že žije ve stejné době jako ona.“ Bullocková souhlasí a připouští, že Morgan „je opravdu skvělý chlap, se kterým by vás vaši přátelé rádi viděli. Je upřímný, milující a zbožňuje Kate, která nemůže popřít, že on je všechno, co by si žena mohla přát.“ Nicméně nakonec říká, „Musíte si uvědomit, že někdo může být dokonalou osobou, ale ne pro vás.“ V práci se Kate věnuje pacientům se svou obvyklou péčí, přesto si její přítelkyně a kolegyně doktorka Anna Klyczynská všimne nepatrné změny. V roli doktorky Klyczynské se představila herečka íránského původu Shohreh Aghdashloo, která v roce 2004 získala oskarovou nominaci za výkon v úspěšném dramatu Dům z písku a mlhy.

obrazek
„Anna si uvědomuje, že Kate něco trápí,“ říká Aghdashloová. Anna vidí její dilema, ale netuší, o co jde. Čerpá z vlastních životních zkušeností, aby Kate pomohla rozhodnout, co je pro ni nejlepší. „Anna toho ve svém životě hodně prožila a tím získala hodně moudrosti. Vidí Kate na pokraji stejně špatných rozhodnutí, jaká ve svém životě sama udělala a chce jí pomoci - tak jako by to udělal každý pravý přítel. Chce, aby se Katin život ubíral správným směrem.“

Vzdát se něčeho reálného kvůli zdánlivě neuskutečnitelnému romantickému snu „je ohromný risk“ uznává Reeves. „Ale často musíte udělat přesně to, abyste duševně vyzráli a přiblížili se tomu, po čem opravdu toužíte.“


<>Obrázek nenalezen<>
Vedle lokality Maple Lake vybrala produkce dalších přibližně 40 míst v Chicagu a jeho okolí. Město se k natáčení perfektně hodilo jak z hlediska geografie, tak i díky svým skvěle vyhovujícím architektonickým památkám. Mnoho světově proslulých architektů se zúčastnilo přestavby metropole po „Velkém požáru“ v roce 1871, mezi nimi také Frank Lloyd Wright, Daniel Burnham, Louis Sullivan a Mies van der Rohe. Crowley dokládá, „Je to skutečně jedno z architektonicky nejzajímavějších měst světa. Každý, kdo v oboru něco znamenal, tam něco postavil. Centrum Chicaga se nedá k ničemu přirovnat.“

obrazek
Mezi místy využitými k natáčení Domu u jezera jsou i tak významné památky jako Rooseveltova univerzita (navržená na konci 80. let 19. století Louisem Sullivanem), jejíž rozsáhlou knihovnu přetvořil Crowley na designové studio Alexova otce a Artist Café ve Fine Arts Building z roku 1885 - jedné z posledních přežívajících budov architekta Solona Bemana v centru města. Dále se filmu objevuje i historická Old Colony Building, navržená roku 1894 Holabirdem & Rochem, o které Crowley říká, „Jeden z prvních skutečných mrakodrapů v zemi,“ stejně jako Wylerova dětská klinika v lékařském komplexu v Hyde Parku a Wrigleyville s přiléhajícím stadionem Wrigley Field. Filmovalo se také na Daley Plaza, kde se nad jedním z nejdramatičtějších momentů filmu tyčí Picassova socha, stejně jako v nově přestavěném Millenium Parku, domově světově proslulé plastiky britského umělce Anishe Kapoora „Cloud Gate“ a v oblíbená restauraci Park Grill, která se pro potřeby filmu změnila na restauraci Il Mare, kde se Kate a Alex doufají poprvé sejít. Mimo město strávila produkce Domu u jezera více než týden v předměstí Riverside, na kterém stojí malebná železniční stanice, kde má Alex poprvé šanci letmo zahlédnout ženu, které psal.

O hercích

Keanu Reeves
Keanu Reeves se těší úspěchům v celé řadě filmových žánrů od komedií a dramatických snímků soukromé po sci-fi a fantasy. Reeves získal obdiv jako jeden z nejoddanějších a nejvýraznějších filmových talentů. Během pouhých dvou desetiletí spolupracoval Reeves s tak uznávanými režiséry jako jsou Francis Coppola, Gus Van Sant, Taylor Hackford… Se Sandrou Bullockovou si Reeves poprvé zahrál v akčním thrilleru Nebezpečná rychlost režiséra Jana de Bonta. Reeves se narodil v libanonském Bejrútu a vyrůstal v Torontu, kde také debutoval rolí ve filmu s hokejovou tématikou Youngblood. Dále účinkoval v různých lokálních divadelních produkcích i v televizi, a to až do doby, kdy se odstěhoval do Los Angeles. Tam se jeho první rolí stala postava ve filmu Na břehu řeky režiséra Tima Huntera, který získal uznání kritiků.

Sandra Bullocková
Je jedna z nejžádanějších žen Hollywoodu. Po ztvárnění několika menších rolí se Bullockové podařilo prorazit veleúspěšným hitem Nebezpečná rychlost z roku 1994, kde si poprvé zahrála s Keanu Reevesem. Úspěchy jak u kritiků, tak i u obecenstva se staly i její další filmy. Do televizní tvorby vstoupila Bullocková-producentka seriálem The George Lopez Show, jehož pátá řada momentálně běží na stanici ABC. Rodačka z Virginie získala nesčetné množství ocenění a nominací za svou práci, včetně dvou cen Blockbuster Entertainment Award a dvou filmových cen MTV za roli ve filmu Nebezpečná rychlost. V roce 1996 byla Bullocková zvolena Organizací amerických majitelů kin NATO/Sho West za „nejlepší herečku roku“. Nedávno (2005) přibyla na hollywoodském chodníku slávy její bronzová hvězda a v roce 2006 Bullocková přijala svou třetí cenu People’s Choice pro „nejoblíbenější herečku“.

Dylan Walsh
Walsh se narodil v Los Angeles. Prvních deset let svého života strávil v Africe, Indii a Indonésii, kde jeho rodiče pracovali jako diplomaté. Po jeho desátých narozeninách se rodina usadila v Annandale ve Virginii, na předměstí Washingtonu D.C. Tam také poprvé přičichl k divadlu. Hrál v prestižních divadelních společnostech Arena Stage a Studio Theatre už v době, kdy ještě studoval střední školu. Na University of Virginia studoval anglickou literaturu a během letních prázdnin pokračoval ve své herecké kariéře. Účinkoval u divadelních společností Heritage Repertory Company v klasických dílech jako jsou Sen noci svatojánské, Romeo a Julie, Naše městečko…

Shohreh Aghdashloová
Aghadashloová, významná filmová i divadelní herečka v rodném Íránu, začala svou kariéru na jevišti s Drama Workshop of Tehran ve věku devatenácti let. Její debut na filmovém plátně přišel pár let poté v roce 1977 ve filmu Abbasse Kiarostamiho Gozaresh, který získal cenu kritiků na filmovém festivalu v Moskvě. Právě v době, kdy její filmová kariéra úspěšně pokračovala došlo v Íránu ke změně politické situace. Šáhův režim se počal hroutit a v roce 1978 propukla islámská revoluce. Talentovaná herečka z Teheránu byla donucena zemi opustit. Usadila se v Anglii, rozhodla se dokončit své vzdělání v oboru mezinárodních vztahů na univerzitě International University Europe ve Waterfordu a načas pověsila herectví na hřebík. Ke kariéře na jevišti se vrátila až v roce 1984 ve hře v jazyce Farsi, která se hrála i v různých městech USA včetně Los Angeles. Právě tam se Aghdashloová provdala za svoji dlouholetou známost, íránského dramatika Houshanga Touzieho. Následně se představila v celé řadě jeho děl. Založili spolu Drama Workshop ’79, divadelní společnost vytvořenou na památku revoluce a věnovanou tvorbě her v Aghdashloové rodném jazyce. Kromě práce na jevišti se Aghdashloová objevila i v řadě nezávislých filmů.

Christopher Plummer
Nedávno nominovaný na cenu Tony Award za ztvárnění krále Leara slavné produkce Sira Jonathana Millera v Lincoln Center, strávil posledních 50 let jako jeden z nejvýznamnějších herců anglicky mluveného divadla a je veteránem více než sta mezinárodně proslulých filmů. Profesionální kariéru na jevišti a v rádiu započal Plummer ve svém rodném městě Montrealu a to jak v anglickém, tak i francouzském jazyce. V roce 1954 debutoval díky Evě Le Gallien v New Yorku. Objevil se v celé řadě oceněných představení na Broadwayi i v londýnském West Endu, mimo jiné například ve hře Archibalda MacLeishe J.B. (v produkci Elia Kazana), která získala Pulitzerovu cenu. Svoji první cenu Tony dostal Plummer za titulní roli v muzikálu Anthonyho Burgesse Cyrano. Byl jedním z nejvýraznějších členů Britain’s National Theatre pod vedením Sira Laurence Oliviera a Royal Shakespeare Company pod vedením Sira Petera Halla. Zúčastnil se začátků kanadského Stratford Festivalu pod vedením Sira Tyrona Guthrie a Michaela Langhama. Hrál téměř všechny postavy klasického repertoáru. Plummerova strmá kariéra ve filmu začala, když mu Sidney Lumet umožnil filmový debut ve snímku Stage Struck. Od té doby hrál v celé řadě významných filmů.

O tvůrcích

Alejandro Agresti
Agresti se narodil v roce 1961 a svůj režisérský debut si odbyl ještě jako teenager v roce 1978 krátkým filmem El Zoológico y el cementerio, který točil o víkendech, kdy byl zaměstnán jako režisér v Buenos Aires. S odhodláním rozšířit své obzory emigroval do Nizozemí, kde na mezinárodním filmovém festivalu v Rotterdamu v roce 1986 představil svůj film El Hombre que ganó la razón. V Nizozemí se brzy prosadil a jeho úspěšná kariéra režiséra pokračovala například filmy El Amor es una mujer gorda a Boda Secreta. Za první získal Zvláštní cenu poroty na Nizozemském filmovém festivalu 1988 a cenu pro „nejlepšího nového režiséra“ na mezinárodním filmovém festivalu v San Sebastianu, za druhý pak řadu cen včetně Zlatého telete pro nejlepší film.

David Auburn
Auburn se narodil v Chicagu v roce 1969 a vyrůstal v Ohiu a Arkansasu. Studoval Chicagskou univerzitu a psaní divadelních her na Julliard School, kde se učil od významných dramatiků Marshy Normanové a Christophera Duranga. Auburnova první celovečerní hra Skyscraper se hrála v Greenwich House, tedy mimo Broadway, v roce 1997. Jeho krátká hra What Do You Believe About the Future? se objevila v časopise Harper’s. David Auburn pracuje pro Cech amerických dramatiků. V minulosti obdržel Guggenheimovu cenu.

Doug Davison
Rodák z Washingtonu D.C. Davison studoval anglickou literaturu na Hamilton College ve státě New York. Po skončení studií se přesunul do města New York, kde si našel práci ve filmovém průmyslu nejdříve jako asistent na filmu Smrtonosná past 3 a poté u New Line Cinema, kde se věnoval filmovým scénářům. Po přestěhování do Los Angeles se Davison uchytil u společnosti Mad Chance Productions, kde pracoval jako vedoucí výroby pod dohledem Andrew Lazara a spoluprodukoval film podle scénáře Adama Resnicka Smoochy (s Robinem Williamsem a Edwardem Nortonem) režiséra Dannyho DeVita. Brzy povýšil na místo produkčního prezidenta. U společnosti Mad Chance se Davison podílel na zpracování filmů jako Vesmírní kovbojové, Jako kočky a psi a Milujte svého zabijáka.

Roy Lee
Lee, Američan korejského původu, se narodil v Brooklynu a vyrůstal ve městě Bethesda ve státě Maryland. Bakalářský titul získal na George Washington University, poté vystudoval práva na American University. Po krátkém období, kdy byl zaměstnán jako korporační právník se v roce 1996 přesunul z Washingtonu do Los Angeles, kde usiloval o kariéru ve filmovém průmyslu. Nejprve ho zaměstnala produkční společnost Alphaville, ve které se podílel na výrobě filmů jako například Mumie, Šakal a Michael. Zkušenosti získané prací se scénáři u Alphaville poté využil k založení webové stránky ScriptShark.com, která ambiciózním scénáristům nabízí profesionální ohodnocení jejich práce. Tento úspěch vedl k práci pro talentovou agenturu, kde vyhodnocoval krátké filmy určené pro osobní počítače. V roce 2001 začal nezávislý producent a vedoucí výroby Lee (v profilu časopisu New Yorker z roku 2003 nazvaný „muž remaků“) dovážet filmy z Japonska, Koreje, Hong Kongu a Indonésie určené k remakům ve Spojených státech. Filmová práva prodával americkým filmovým studiím jménem asijských distributorů. Se svým partnerem Dougem Davisonem založili v roce 2001 společnost Vertigo Entertainment, ve které se věnují zpracování množství filmů v různých stádiích vývoje.

Alar Kivilo, A.S.C., C.S.C.
Narodil se v Montrealu. Na začátku sedmdesátých let se přestěhoval do Toronta, kde jej zájem o statické fotografování dovedl k přihlášení do filmového programu York University. Po jednom roce tohoto programu a pěti letech v pozici asistenta začal svoji kariéru jako kameraman natáčením dokumentů a krátkých filmů, mimo jiné i oskarového snímku Boys and Girls z roku 1984. Poté začal Kivilo točit hudební klipy, což jej přivedlo k natáčení reklam zapříčinilo následnému vznik jeho společnosti Propeller. Po dobu deseti let režíroval a natáčel řadu reklam, které pravidelně získávaly ceny Bessie Awards, Clio Awards a Cannes Award. V roce 1987 natočil Kivilo svůj první celovečerní film Da, příběh otce a syna odehrávající se v Irsku. V následujících letech načas utekl svým povinnostem ve společnosti Propeller a začal se soustředil na točení příběhů určených pro filmová plátna a televizi. Mezi Kivilova televizní díla patří minisérie The Invaders (za který získal nominaci na cenu ASC Award), satirické drama Zbraň davového šílenství a Mafián televize HBO (za který získal cenu CableAce a nominace na ceny Emmy a ASC Award), Rebound a Normální (s Jessicou Langovou a Tomem Wilkinsonem) nominovaný na cenu Emmy. V roce 1997 se Kivilo spolu se svou manželkou a dvěma dcerami přestěhoval do Spojených států. Svůj čas dělí mezi Los Angeles a v estonský Tallinn.


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Pátek 28. 7. 2017 Svátek má Viktor
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz