Dvojí život Veroniky

Informace Komentáře Obsazení Hodnocení Videoukázka Fotky

Dvojí život Veroniky Zrcadlový příběh pěvecky talentované dívky a tajuplné působení osudu. 78% 672

78%	672 hlasů

Přehrát ukázku

Zobrazit fotky

Drama / pohádka / romantický, Francie/Polsko/Norsko, 1991, 98 min., od 11 let
La Double vie de Véronique / The Double Life of Veronique / Podwójne życie Weroniki
Kinopremiéra v ČR 28.7.2011 v SK 5.1.2012 s titulky, DVD od 1.10.2006 Zóna a Aerofilms

Film v kinech

Sdílet

Zrcadlový příběh pěvecky talentované dívky a tajuplné působení osudu.
Kieślowskému se po úspěchu Dekalogu konečně dostalo výraznějšího uznání v zahraničí. Na základě nabídky francouzských producentů začal se scenáristou Krzysztofem Piesiewiczem připravovat první skutečně mezinárodní projekt, jenž po dlouhém hledání vhodného názvu tvůrci pojmenovali Dvojí život Veroniky. Vznikl příběh o dvou dívkách, které - přestože žijí v různých částech Evropy - jsou téměř identické. Polská Veronika je talentovaná zpěvačka s okouzlujícím hlasem. Měla by vstoupit do světa dospělých, ale její osud náhle přeruší její nevyléčitelná srdeční choroba. Také francouzská Véronique je podobně vnímavá, používá podobná gesta a mimiku, zároveň působí dospěleji, neboť je obohacená o zkušenosti racionálního západního světa. Ani ona nepostrádá hudební talent, ale - kvůli vážné srdeční nemoci - se rozhodla kariéry vzdát a pracuje jako učitelka hudební výchovy na základní škole. Právě tady jednoho dne potká svou lásku - sympatického loutkoherce, který ji okouzlí svým uměním i duchem. Režisérovi se podařilo pro evropský film objevit výbornou Iréne Jacobovou, která si s dvojrolí Veroniky poradila nadmíru dobře a během natáčení také přinášela řadu podnětů. Vedle hereckých výkonů nás snímek uchvátí důsledným využíváním filmových prostředků. Zaujme vynikající hudba Zbigniewa Preisnera, jejíž klenuté melodie na slova z Dantova Pekla nás povznášejí mimo mantinely našeho všedního života. Podobně s atmosférou pracuje také kameraman Sławomir Idziak. Hojně deformuje filmový obraz pomocí různých objektivů a často využívá barevné filtry, aby zdůraznil především teplé hnědé podzimní barvy a různé temné odstíny červené, jež symbolizují smrt, ale i neustálý běh života. Pomocí dokonale propracovaných detailů Kieślowski vytváří strhující, až mystický obraz, naplněný zvláštní emoční silou. Jako kdyby nás tvůrci chtěli přesvědčit, abychom film vnímali právě především skrze své pocity. Začneme-li totiž film analyzovat čistě z racionálního hlediska, nemusíme vždy najít logické východisko pro interpretaci a můžeme se ztratit v jeho mnohovýznamovosti. Pro všechny režisérovy "náhody" nelze najít jednoduché racionální vysvětlení! Jak se dostala tkanička z notových desek polské Veroniky k Veronice francouzské?
Uprav informace o filmu

Režie: Krzysztof Kieslowski
Herci: Irčne Jacobová, Halina Gryglaszewskaová, Kalina Jedrusiková, Aleksander Bardini, Wladyslaw Kowalski, více...

Komentář k filmu Krásný, poetický film, který svou hudbou i něžnou hlavní hrdinkou skutečně pohladí po duši. Bohužel jsem mu místy nerozuměla a nějak mi nedošla myšlenka filmu "jak to vlastně bylo". I přes to to byl skutečně nádherný film.
Všechny komentáře k filmu 6 + Napiš komentář k filmu a získej DVD ZDARMA

Web: IMDB, Titulky Videotéka: přidat si do ní film

Ocenění
Film byl oceněn čtyřmi cenami z festivalu v Cannes.

O filmu Dvojí život Veroniky

Krzysztof Kieślowski je patrně jediný režisér z postkomunistických zemí, který si svou tvorbou udržoval vysoký celoevropský a i světový kredit. U nás si ho ceníme od jeho slavného Amatéra (1979), ve světě se však důsledně prosadil až svým televizním Dekalogem a filmem Dvojí život Veroniky (1991). Důsledně v nich pokračuje v originálních analýzách vnitřního světa člověka, kde zůstává vždy mnoho tušeného, nevyřčeného a kde se nahodilost a nutnost, rozum a city pohybují v určitých kruzích. Kieslowského spojení metafyziky a hlubokého zájmu o osud jedince se realizuje v působivé formě, vyznačující se přesností a zároveň i mnohovýznamovostí. Zvláštní příběh dvou identických dívek, Polky a Francouzky, lze vnímat v nejrůznějších rovinách. Divákovi se záměrně otvírá nekonečný prostor pro úvahy a reflexe. Zatímco "polská" Veronika dává před láskou k muži přednost lásce k hudbě, a proto také umírá, "francouzská" Veronika volí zdánlivě "příjemnější" životní cestu. Obě ženy, které se náhodně setkají jen na dálku a na kratičký okamžik, trpí stejnou srdeční nemocí, mají stejná gesta, používají stejné předměty. Také vztah k otcům je velmi podobný. Zatímco první umírá pro lásku k umění, druhá nachází - jakoby v podvědomí poučena jejím údělem - životní lásku k muži, který je možná strůjcem jejich příběhu. Záhadné věci se tu dějí s neuvěřitelnou přirozeností a jednoduchostí. Kieślowski pomocí dokonale propracovaných detailů vytváří strhující až mystický obraz, naplněný zvláštní emoční silou a vymykající se v mnohém současným kinematografickým trendům. Obrovský podíl na vyznění filmu mají kameraman Sławomir Idziak, hudební skladatel Zbigniew Preisner a především představitelka obou Veronik Irène Jacobová.

O tvůrci

Krzysztof Kieślowski (režisér)
Narodil se v rodině stavebního inženýra. Vzhledem k otcově náročnému povolání se rodina často stěhovala, proto už v šestnácti letech procestoval téměř celé Polsko. Z této zkušenosti čerpal na Vysoké filmové a televizní škole v Lodži, kam se přihlásil po neúspěšném studiu divadelní výpravy. Na katedře režie absolvuje v roce 1969. Zpočátku natáčí dokumenty o nejvšednějších profesích, od roku 1973 spolupracuje s televizí. Výrazněji na sebe upozorní snímkem Personel (Personál, 1975), který o rok předchází jeho prvnímu celovečernímu filmu pro kina, jenž opatřil názvem Blizna (Jizva). Po Amatérovi (1979) se stává čelnou osobností "filmu morálního neklidu", poukazujícího na nesoulad mezi hlásanou ideologií a reálným stavem věcí. Patří k němu i snímky Náhoda (1981) a Bez konca (Bez konce, 1984), které pro svou otevřenost musí několik let čekat na uvedení. Od roku 1987 realizuje Dekalog, desetidílný televizní cyklus, v němž vede osobitou polemiku s Desaterem přikázání Božích na konci 20. století.

V jeho rámci vznikají Krátké filmy o zabíjení (1987) a o lásce (1988), jež mu přinesou mezinárodní proslulost a možnost natáčet ve Francii. Přestává se zabývat čistě polskými záležitostmi, volí univerzálnější témata a stává se významným evropským tvůrcem. Spolu s ním se proslavují jeho spolupracovníci, scenárista Krzysztof Piesiewicz a hudební skladatel Zbigniew Preisner. Vzniká metafyzický Dvojí život Veroniky (1991) a trilogie Tří barev: Modrá, Bílá, Červená (1993, 1993, 1994), volně inspirovaná barvami francouzské trikolory a hesly Velké francouzské revoluce. Po jejich natočení se stahuje do ústraní, ale zaslouženého odpočinku si náležitě neužije. Krzysztof Kieślowski umírá ve varšavské nemocnici ve věku nedožitých 55 let na následky opakovaného srdečního infarktu. Už v době dokumentaristických začátků se Kieślowského tvorba vyznačuje zobecňujícím přesahem, v němž se v průběhu tvorby dostává do popředí téma náhody či osudu jako hybných sil v životě člověka. Přestože v osobním názoru režisér dospívá ke stále větší skepsi (Všechno, co je dobré, upadá a umírá. Všechno, co dobře začíná, končí špatně. Všechno, co začíná špatně, končí ještě hůř.), dávají jeho filmy lidem naději.